Přeskočit na hlavní obsah

Žádné zprávy, špatné zprávy?

 Už několik let prakticky vůbec nesleduji televizní večerní zpravodajství. Výjimkou je to, když se stane nějaká důležitá událost. Například když byl poprvé vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru. Tehdy jsem byla sama doma, nemohla jsem chodit do školy, nikdo pořádně nevěděl, co bude dál, a tak jsem s napětím hltala ČT24 a každou novou zprávu. Dnes už mi to přijde jako daleká historie - roušky, respirátory na ulicích, denně ve zprávách nové počty nakažených a hospitalizovaných...

Ale přiznám se, že pravidelně sleduji zprávy na internetu. Je celkem důležité mít základní přehled o tom, co se děje kolem nás. 

Jenže nedávno vyšel zajímavý výzkum, který dokládá, že jsme se octli "v zajetí špatných zpráv." Schválně, jestli někdy koukáte na zprávy, udělejte si čárky za každou dobrou a špatnou zprávou. Těch negací bude rozhodně převažovat více. Bude to asi tak deset let, co byla z Televizních novin zrušena rubrika Zvířátko na konci. To byla vždycky taková úsměvná vsuvka na závěr, takové odlehčení. Jenže dnes se primárně člověk nemá u zpráv bavit, a už vůbec ne smát. 

Nedávný mezinárodní průzkum vysledoval, že takřka ve všech zemích klesá důvěra v média a stále více lidí se vyhýbá zpravodajství. Jenže je tu zase opačný extrém, který se také rozmáhá - a sice cílené vyhledávání špatných zpráv. Co za tím je? To si chceme libovat v neštěstí druhých, nebo...? 




Před pár lety došlo k zajímavému experimentu, který proběhl na popud ruského novináře. Celý den na svém zpravodajském webu psal jen ty dobré a optimistické zprávy. Titulky zněly například i takto: "Navzdory sněhu jsou silnice krásně sjízdné." "Tunel bude postaven a otevřen včas na Den vítězství." "Mladí jsou spokojeni se svou životní úrovní." 

A co myslíte? Počet čtenářů ten den prudce poklesl, hned další den se tedy zpravodajský web vrátil ke svému "obvyklému" repertoáru. Opravdu to tedy působí dojmem, že dobré zprávy nikdo nepotřebuje... A podle odborníků je tohle chování tak trochu v každém z nás, ač si to často nechceme připustit. Z psychologického hlediska je totiž pochopitelné, že o potencionálním nebezpečí chceme být informováni jako první. 

Je to takové podvědomé reagování na potencionální hrozbu. Co se týče čtenářů zpravodajských webů, tak na negativní slova klikáme rychleji. Pokud čtenáři v titulcích zaznamenali slovo rakovina, bomba, válka, reagovali rychleji, než když viděli výrazy jako miminko, úsměv, zábava. Problémem je samozřejmě i to, že jsme v současnosti informacemi přehlceni. Ač třeba nesledujeme televizní zpravodajství, stejně se některým věcem člověk nevyhne.. 

Třeba moje babička, která bydlí sama, každý večer sleduje Televizní noviny. A když k ní přijdu na návštěvu, tak si stěžuje, jak jsou v těch zprávách jen negativní věci. Hrozné to pro babičku bylo, když vypukla právě pandemie a vyhlášení nouzového stavu. Tehdy jsem s babičkou mluvila po telefonu, a snažila jsem se ji povzbudit. "To bude zase dobrý," řekla jsem. A babička mi velmi vážným tónem odvětila, že "nebude." I po telefonu se mnou tato babiččina beznaděj pěkně zamávala, a taky ve mně začalo klíčit semínko pochyb, zda se opravdu svět vrátí do normálu? 

Dlouhodobé sledování negativních zpráv přispívá k celkové ztráty jistoty a pocitu bezpečí, což vede k poklesu nálady. A svět kolem pak můžeme začít vnímat jako špatné, zlé a negativní místo, což u citlivějších lidí může vést až k depresím. 




Řešením tedy může být do jisté míry zpravodajský detox. Myslím, že lidé, kteří moc nesledují zprávy, ani se nezajímají o politiku, jsou šťastnější než ti, kteří denně s vykulenýma očima hltají televizní zprávy ze všech možných kanálů. 

Ještě jsem zapomněla zmínit další důležité aspekty. A to je do velké míry i přehánění a zveličování právě těch negativ, která sledujeme ve večerních zprávách. Dramatická hudba jak z akčního filmu, u které můžeme sledovat záběry na kolony aut, která stojí na dálnici ve sněhové závěji. Nebo celé večerní zprávy, které se věnují právě zesnulé celebritě. Tohle vše má právě zaútočit na naše city, rozehrát tu citlivější strunu.

A když už se ve zprávách někdy objeví něco o zlevňování potravin, tak je reportáž najednou krátká a svižná, že si vlastně ani nestačíme uvědomit, že jsme právě slyšeli něco trochu pozitivního. Naproti o zdražování je tu nejméně pětiminutový blok nejlépe se třemi odborníky, kteří nám přednesou snad všechny katastrofické scénáře.

Já si raději místo zpráv v televizi pustím pěknou muziku, novinky hledám na internetu a čtu, co mě zajímá, a snažím se ty negativní věci moc nepřipouštět k tělu. Žijeme jenom jednou, tak nač si kazit den katastrofami a vraždami a já nevím, čím ještě? 

Co si o tomto myslíte Vy? Sledujete pravidelně zpravodajství v televizi? Pouštíte si někdy i přes den zpravodajské kanály? Myslíte, že média mají často tendenci přehánět? Nebo dáváte přednost zprávám, které si pročtete na internetu, nebo třeba v novinách? Připadá Vám, že jsou opravdu zaměřena na to negativní? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Taky jsem nikdy moc zprávy v televizi nesledovala . Teď jen to, co mě aktuálně zajímá , ale celý zprávy kvůli tomu nesleduju , přepínám a vracím se . Zprávy na internetu sleduju víc , protože na Seznamu mám email , takže když jdu na něj , automaticky vidím i nejnovější zprávy . Někdy rozkliknu a někdy mi stačí jen nadpis . Obecně to se zprávama nepřeháním . Je toho moc a kdo si chce uchovat čistou mysl, tak by to neměl s nima přehánět .

    OdpovědětVymazat
  2. Já sleduji raději zpravodajství v televizi (ČT1 nebo ČT24), na internetu je podle mého názoru mnohem více balastu a v řadě případu i různých dezinformačních nesmyslů

    OdpovědětVymazat
  3. Zpravodajství v TV sleduji jen výjimečně a už vůbec ne to z komerčních televizí. Štve mě ryk některých politiků, že ta a ta stanice jenom pořád lže, z čehož se stává bezmyšlenkovité úsloví, které spousta lidí opakuje, aniž by si dala práci s tím, jestli to samo náhodou není obyčejná účelová lež, která má většinou zakrýt problémy právě onoho politika, který to dokola opakuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podvržený výrok Josepha Goebbelse: stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

      Vymazat
  4. Těch špatných zpráv je opravdu většina, dobrých málo a tak se nemůžeme divit, že většina lidí je naštvaných. Bohužel se to promítá i v mezilidských vztazích a to mě dost trápí. Dobrá nálada jakoby vymizela 🤨

    OdpovědětVymazat
  5. Já se zprávám v televizi taky vyhýbám, připadá mi, že tam mnohdy extrémně hrají na city a snaží se, aby to všechno vyznělo co nejhůř :D Takže taky raději volím zprávy na internetu, ale zkouknu je jen tak jednou za den a beru to všechno trochu s rezervou...

    OdpovědětVymazat
  6. Zprávy v tv nesleduji a když výjimečně náhodou, tak je to přesně tak, jak píšete, nic pozitivního, jedna jobovka za druhou. Všeobecný přehled mám díky internetu a myslím, že to stačí. Během covidu jsem taky hodně sledovala pomalu vše, co řekli, napsali a člověk byl jen na nervy. Přeji krásné dny :)

    Můj život ve slovech

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N