Žádné zprávy, špatné zprávy?

 Už několik let prakticky vůbec nesleduji televizní večerní zpravodajství. Výjimkou je to, když se stane nějaká důležitá událost. Například když byl poprvé vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru. Tehdy jsem byla sama doma, nemohla jsem chodit do školy, nikdo pořádně nevěděl, co bude dál, a tak jsem s napětím hltala ČT24 a každou novou zprávu. Dnes už mi to přijde jako daleká historie - roušky, respirátory na ulicích, denně ve zprávách nové počty nakažených a hospitalizovaných...

Ale přiznám se, že pravidelně sleduji zprávy na internetu. Je celkem důležité mít základní přehled o tom, co se děje kolem nás. 

Jenže nedávno vyšel zajímavý výzkum, který dokládá, že jsme se octli "v zajetí špatných zpráv." Schválně, jestli někdy koukáte na zprávy, udělejte si čárky za každou dobrou a špatnou zprávou. Těch negací bude rozhodně převažovat více. Bude to asi tak deset let, co byla z Televizních novin zrušena rubrika Zvířátko na konci. To byla vždycky taková úsměvná vsuvka na závěr, takové odlehčení. Jenže dnes se primárně člověk nemá u zpráv bavit, a už vůbec ne smát. 

Nedávný mezinárodní průzkum vysledoval, že takřka ve všech zemích klesá důvěra v média a stále více lidí se vyhýbá zpravodajství. Jenže je tu zase opačný extrém, který se také rozmáhá - a sice cílené vyhledávání špatných zpráv. Co za tím je? To si chceme libovat v neštěstí druhých, nebo...? 

Před pár lety došlo k zajímavému experimentu, který proběhl na popud ruského novináře. Celý den na svém zpravodajském webu psal jen ty dobré a optimistické zprávy. Titulky zněly například i takto: "Navzdory sněhu jsou silnice krásně sjízdné." "Tunel bude postaven a otevřen včas na Den vítězství." "Mladí jsou spokojeni se svou životní úrovní." 

A co myslíte? Počet čtenářů ten den prudce poklesl, hned další den se tedy zpravodajský web vrátil ke svému "obvyklému" repertoáru. Opravdu to tedy působí dojmem, že dobré zprávy nikdo nepotřebuje... A podle odborníků je tohle chování tak trochu v každém z nás, ač si to často nechceme připustit. Z psychologického hlediska je totiž pochopitelné, že o potencionálním nebezpečí chceme být informováni jako první. 

Je to takové podvědomé reagování na potencionální hrozbu. Co se týče čtenářů zpravodajských webů, tak na negativní slova klikáme rychleji. Pokud čtenáři v titulcích zaznamenali slovo rakovina, bomba, válka, reagovali rychleji, než když viděli výrazy jako miminko, úsměv, zábava. Problémem je samozřejmě i to, že jsme v současnosti informacemi přehlceni. Ač třeba nesledujeme televizní zpravodajství, stejně se některým věcem člověk nevyhne.. 

Třeba moje babička, která bydlí sama, každý večer sleduje Televizní noviny. A když k ní přijdu na návštěvu, tak si stěžuje, jak jsou v těch zprávách jen negativní věci. Hrozné to pro babičku bylo, když vypukla právě pandemie a vyhlášení nouzového stavu. Tehdy jsem s babičkou mluvila po telefonu, a snažila jsem se ji povzbudit. "To bude zase dobrý," řekla jsem. A babička mi velmi vážným tónem odvětila, že "nebude." I po telefonu se mnou tato babiččina beznaděj pěkně zamávala, a taky ve mně začalo klíčit semínko pochyb, zda se opravdu svět vrátí do normálu? 

Dlouhodobé sledování negativních zpráv přispívá k celkové ztráty jistoty a pocitu bezpečí, což vede k poklesu nálady. A svět kolem pak můžeme začít vnímat jako špatné, zlé a negativní místo, což u citlivějších lidí může vést až k depresím. 

Řešením tedy může být do jisté míry zpravodajský detox. Myslím, že lidé, kteří moc nesledují zprávy, ani se nezajímají o politiku, jsou šťastnější než ti, kteří denně s vykulenýma očima hltají televizní zprávy ze všech možných kanálů. 

Ještě jsem zapomněla zmínit další důležité aspekty. A to je do velké míry i přehánění a zveličování právě těch negativ, která sledujeme ve večerních zprávách. Dramatická hudba jak z akčního filmu, u které můžeme sledovat záběry na kolony aut, která stojí na dálnici ve sněhové závěji. Nebo celé večerní zprávy, které se věnují právě zesnulé celebritě. Tohle vše má právě zaútočit na naše city, rozehrát tu citlivější strunu.

A když už se ve zprávách někdy objeví něco o zlevňování potravin, tak je reportáž najednou krátká a svižná, že si vlastně ani nestačíme uvědomit, že jsme právě slyšeli něco trochu pozitivního. Naproti o zdražování je tu nejméně pětiminutový blok nejlépe se třemi odborníky, kteří nám přednesou snad všechny katastrofické scénáře.

Já si raději místo zpráv v televizi pustím pěknou muziku, novinky hledám na internetu a čtu, co mě zajímá, a snažím se ty negativní věci moc nepřipouštět k tělu. Žijeme jenom jednou, tak nač si kazit den katastrofami a vraždami a já nevím, čím ještě? 

Co si o tomto myslíte Vy? Sledujete pravidelně zpravodajství v televizi? Pouštíte si někdy i přes den zpravodajské kanály? Myslíte, že média mají často tendenci přehánět? Nebo dáváte přednost zprávám, které si pročtete na internetu, nebo třeba v novinách? Připadá Vám, že jsou opravdu zaměřena na to negativní? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥