Národ knihomolů

 Když jsem vyrůstala, tak internet nebyl ještě doménou každé domácnosti, v televizi jsme chytali tři televizní kanály, z toho jeden zrnitý, a pohádky jsem si pouštěla na VHS kazetách, později na DVD přehrávači. Ale dost času jsem trávila venku s kamarády, a nejčastěji čtením knih.

Uměla jsem plynule číst, ještě než jsem šla do první třídy. Takže slabikář, cvičení ze čtení, později i pravopisná nebo slohová cvičení, to pro mě nebyl žádný problém. Pravopis, gramatika, ale i slohová stylistika se totiž dá pochytit ze čtení. Na prvním stupni mě samozřejmě hodně bavily pohádky a dětské čtení z nakladatelství Albatros. Později jsem si zamilovala dobrodružné příběhy, nejvíce jsem vyhledávala edici KOD. Doslova jsem hltala příběhy námořníků, kteří při těžkých útrapách objevovali nové kontinenty, a divoká dobrodružství Indiánů, kteří se bránili proti nájezdům bledých tváří.

Když už jsem měla přečtenou naši domácí knihovnu, vypůjčené knížky všude možně po známých, a už jsem nevěděla, co dál číst, přišel ten speciální den, kdy mě máma šla poprvé zapsat do knihovny. To mi mohlo být tak osm, nebo devět. Dodnes si pamatuji, jak to tam nezapomenutelně vonělo, a ty regály nacpané knížkami, to byl pro mě doslova ráj. Do knihovny jsem chodila často, výjimkou nebylo ani to, že jsem domů táhla dvě plné igelitky knížek...

Povinná četba nebo vedení čtenářského deníku na základce pro mě nebyl problém. Pořád jsem ležela v knížkách, dokonce i když už jsme měli internet, tak jsem si raději šla číst. Ale můj vztah k četbě se trochu změnil, když jsem nastoupila na první učňák, a byla jsem na intru. Tehdy jsem se odhlásila z obecní knihovny, protože jsem měla strach, že nebudu stíhat knížky vracet.

Takže jsem už tolik nečetla. Na intru stejně nebyl moc prostor - ukecaná spolubydlící, rachot na chodbách... Sice intr měl svoji knihovnu, ale tu jsem navštívila všehovšudy dvakrát, protože výběr byl za mě tragický. Ale do naší knihovny jsem chodila znovu vždycky o velkých prázdninách. Ideální léto - ráno jsem si dala něco dobrého k snídani, pak jsem si napustila horkou vanu, a pak už jsem si jenom četla. Jo jo, někdy bych ty bezstarostné časy ve škole fakt vrátila zpátky!

Teď si bez knížky nedovedu představit ani jeden den. I ve shonu pracovního dne jsem si našla čas na pár stránek, i teď, když jsem na nemocenské, a mám pocit, že ty dny tak strašně rychle utíkají, si ráno nebo večer ráda udělám pohodlí v posteli s knížkou. Čtu nejčastěji v posteli, nebo v pohodlném lenošícím křesle, ale hlavně potřebuji na čtení absolutní klid.

Neexistuje puštěná televize, nebo jiné ruchy. To se pak absolutně nesoustředím, a připadá mi, že vlastně ani nevím, co čtu. Nejraději mám detektivky, historické romány, ale občas nepohrdnu i nějakou tou romantickou slaďárnou. Těším se, až budu mít děťátko, jak mu budu číst, příští měsíc je u nás bazárek knih, tak plánuji ještě nějaké dětské knížky dokoupit. Ale mám schované i ty ze svého dětství, tak doufám a pevně věřím, že budeme mít doma malého knihomola! 

V roce 2023 proběhl unikátní výzkum, který ukázal, jak na tom vlastně se čtením knih jsme. Co myslíte, která země čte nejvíc? Pro mě byl docela šok, když se ukázalo, že je to Indie! Indové stráví v průměru týdně 10.42 hodin čtením. Na druhém místě je Thajsko s 9.24 hodinami, a třetí Čína s 8 hodinami. 

Podle nejnovějších globálních statistik 27 procent respondentů uvedlo, že v roce 2022 přečetli více jak dvacet knih. Tak k tomuto procentu se můžu hrdě hlásit i já - můj průměrný počet za rok je tak čtyřicet, padesát knih. Ale dost to kolísá, no. Nejoblíbenějším žánrem je historie, a na druhém místě jsou záhady. Což je pro mě překvapení, čekala bych na prvním místě detektivku. 

Národní knihovna a Ústav pro českou literaturu si také udělal svůj vlastní průzkum. Celkem 73 procent obyvatel České republiky přečte ročně alespoň jednu knihu. Nevím, jestli jsou v tomto počtu zahrnuti jen dospělí, nebo i dospívající, ale zdá se mi to jako pěkné číslo. 28 procent navštíví alespoň jednou za rok veřejnou knihovnu - ovšem tady je důležité to slovo navštíví. Když si tam jde někdo vytisknout životopis, tak to nemá s četbou asi nic moc společného. 

České ženy čtou pořád o něco více než muži. A kdo je u tuzemských čtenářů nejoblíbenějším autorem? Světě div se, je to Erich Maria Remaque! Tak to bych opravdu nečekala. Nejvíce se mi od něj líbila kniha Černý obelisk - syrový válečný román. No a nejoblíbenější knižní sérií zůstává Harry Potter - ten mi svého času taky učaroval, i když dnes už bych se k němu nevrátila. Ale je super, že má pořád kouzelnický svět co nabídnout, a určitě nejen mladým čtenářům. 

Další statistika říká, že u lidí s vysokoškolským vzděláním je 12 procent nečtenářů. U těch bez maturity je to už 37 procent. Docela by mě zajímal počet nečtenářů u lidí se základní školou, ale tato čísla jsem nikde nenašla. 

No, sice nepatříme mezi úplnou světovou špičku ve čtení knih, ale fakta říkají, že na tom nejsme zase tak špatně. Pro mě je čtení koníček, bez kterého nemůžu být, relax, zábava, a hlavně mě baví to, jak se přede mnou v duchu celý příběh odvíjí, a já fandím svým oblíbencům, nebo naopak doufám, že hlavní záporák dostane co proto. Alespoň dvě hodinky denně si na čtení v průměru najdu.

A co Vy? Myslíte, že Češi jsou národem knihomolů? Kolik času denně věnujete čtení? Také Váš překvapila Indie jako čtenářská velmoc? Jaký žánr máte nejraději? Chodíte pravidelně do knihovny? Napište mi Vaše zkušenosti a postřehy do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥