Přeskočit na hlavní obsah

Národ knihomolů

 Když jsem vyrůstala, tak internet nebyl ještě doménou každé domácnosti, v televizi jsme chytali tři televizní kanály, z toho jeden zrnitý, a pohádky jsem si pouštěla na VHS kazetách, později na DVD přehrávači. Ale dost času jsem trávila venku s kamarády, a nejčastěji čtením knih.

Uměla jsem plynule číst, ještě než jsem šla do první třídy. Takže slabikář, cvičení ze čtení, později i pravopisná nebo slohová cvičení, to pro mě nebyl žádný problém. Pravopis, gramatika, ale i slohová stylistika se totiž dá pochytit ze čtení. Na prvním stupni mě samozřejmě hodně bavily pohádky a dětské čtení z nakladatelství Albatros. Později jsem si zamilovala dobrodružné příběhy, nejvíce jsem vyhledávala edici KOD. Doslova jsem hltala příběhy námořníků, kteří při těžkých útrapách objevovali nové kontinenty, a divoká dobrodružství Indiánů, kteří se bránili proti nájezdům bledých tváří.

Když už jsem měla přečtenou naši domácí knihovnu, vypůjčené knížky všude možně po známých, a už jsem nevěděla, co dál číst, přišel ten speciální den, kdy mě máma šla poprvé zapsat do knihovny. To mi mohlo být tak osm, nebo devět. Dodnes si pamatuji, jak to tam nezapomenutelně vonělo, a ty regály nacpané knížkami, to byl pro mě doslova ráj. Do knihovny jsem chodila často, výjimkou nebylo ani to, že jsem domů táhla dvě plné igelitky knížek...




Povinná četba nebo vedení čtenářského deníku na základce pro mě nebyl problém. Pořád jsem ležela v knížkách, dokonce i když už jsme měli internet, tak jsem si raději šla číst. Ale můj vztah k četbě se trochu změnil, když jsem nastoupila na první učňák, a byla jsem na intru. Tehdy jsem se odhlásila z obecní knihovny, protože jsem měla strach, že nebudu stíhat knížky vracet.

Takže jsem už tolik nečetla. Na intru stejně nebyl moc prostor - ukecaná spolubydlící, rachot na chodbách... Sice intr měl svoji knihovnu, ale tu jsem navštívila všehovšudy dvakrát, protože výběr byl za mě tragický. Ale do naší knihovny jsem chodila znovu vždycky o velkých prázdninách. Ideální léto - ráno jsem si dala něco dobrého k snídani, pak jsem si napustila horkou vanu, a pak už jsem si jenom četla. Jo jo, někdy bych ty bezstarostné časy ve škole fakt vrátila zpátky!

Teď si bez knížky nedovedu představit ani jeden den. I ve shonu pracovního dne jsem si našla čas na pár stránek, i teď, když jsem na nemocenské, a mám pocit, že ty dny tak strašně rychle utíkají, si ráno nebo večer ráda udělám pohodlí v posteli s knížkou. Čtu nejčastěji v posteli, nebo v pohodlném lenošícím křesle, ale hlavně potřebuji na čtení absolutní klid.

Neexistuje puštěná televize, nebo jiné ruchy. To se pak absolutně nesoustředím, a připadá mi, že vlastně ani nevím, co čtu. Nejraději mám detektivky, historické romány, ale občas nepohrdnu i nějakou tou romantickou slaďárnou. Těším se, až budu mít děťátko, jak mu budu číst, příští měsíc je u nás bazárek knih, tak plánuji ještě nějaké dětské knížky dokoupit. Ale mám schované i ty ze svého dětství, tak doufám a pevně věřím, že budeme mít doma malého knihomola! 




V roce 2023 proběhl unikátní výzkum, který ukázal, jak na tom vlastně se čtením knih jsme. Co myslíte, která země čte nejvíc? Pro mě byl docela šok, když se ukázalo, že je to Indie! Indové stráví v průměru týdně 10.42 hodin čtením. Na druhém místě je Thajsko s 9.24 hodinami, a třetí Čína s 8 hodinami. 

Podle nejnovějších globálních statistik 27 procent respondentů uvedlo, že v roce 2022 přečetli více jak dvacet knih. Tak k tomuto procentu se můžu hrdě hlásit i já - můj průměrný počet za rok je tak čtyřicet, padesát knih. Ale dost to kolísá, no. Nejoblíbenějším žánrem je historie, a na druhém místě jsou záhady. Což je pro mě překvapení, čekala bych na prvním místě detektivku. 

Národní knihovna a Ústav pro českou literaturu si také udělal svůj vlastní průzkum. Celkem 73 procent obyvatel České republiky přečte ročně alespoň jednu knihu. Nevím, jestli jsou v tomto počtu zahrnuti jen dospělí, nebo i dospívající, ale zdá se mi to jako pěkné číslo. 28 procent navštíví alespoň jednou za rok veřejnou knihovnu - ovšem tady je důležité to slovo navštíví. Když si tam jde někdo vytisknout životopis, tak to nemá s četbou asi nic moc společného. 

České ženy čtou pořád o něco více než muži. A kdo je u tuzemských čtenářů nejoblíbenějším autorem? Světě div se, je to Erich Maria Remaque! Tak to bych opravdu nečekala. Nejvíce se mi od něj líbila kniha Černý obelisk - syrový válečný román. No a nejoblíbenější knižní sérií zůstává Harry Potter - ten mi svého času taky učaroval, i když dnes už bych se k němu nevrátila. Ale je super, že má pořád kouzelnický svět co nabídnout, a určitě nejen mladým čtenářům. 

Další statistika říká, že u lidí s vysokoškolským vzděláním je 12 procent nečtenářů. U těch bez maturity je to už 37 procent. Docela by mě zajímal počet nečtenářů u lidí se základní školou, ale tato čísla jsem nikde nenašla. 

No, sice nepatříme mezi úplnou světovou špičku ve čtení knih, ale fakta říkají, že na tom nejsme zase tak špatně. Pro mě je čtení koníček, bez kterého nemůžu být, relax, zábava, a hlavně mě baví to, jak se přede mnou v duchu celý příběh odvíjí, a já fandím svým oblíbencům, nebo naopak doufám, že hlavní záporák dostane co proto. Alespoň dvě hodinky denně si na čtení v průměru najdu.

A co Vy? Myslíte, že Češi jsou národem knihomolů? Kolik času denně věnujete čtení? Také Váš překvapila Indie jako čtenářská velmoc? Jaký žánr máte nejraději? Chodíte pravidelně do knihovny? Napište mi Vaše zkušenosti a postřehy do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Nevím, jestli jsme knihomolové - já znám víc lidí, kteří nečtou než těch, kteří čtou. Škoda. Knížka je mým každodenním společníkem, bez kterého si den neumím představit. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Tady se hlásí jeden velkej knihomol :) . Už od malička mě četla mamka a když mi bylo 11 a ležela jsem 6 týdnů v sádrách po operaci , přihlásila mě do knihovny a od tý doby v knížkách " jedu " dodnes . Jedinou přestávku jsem měla jako ty v letech , kdy jsem byla na intru - jak píšeš i ty - nebyl tam na to klid , nálada a ani moc času . Hned jak jsem dokončila školu , tak jsem zase svou knižní vášeň obnovila . Do knihovny chodim každej měsíc a vždycky se těšim na nový čtivo .

    OdpovědětVymazat
  3. Tady knihomolka Renata. Přečtu za rok tak kolem 40-50 knih. Taky si nedovedu představit den bez knížky. Harryho Pottera jsem četla dvakrát, jednou, když vycházel a moji synové si ho půjčovali od kamarádů (tehdy jsem neměla na to dát za knížku klem 300kč) a podruhé, když jsem si konečně mohla dovolit rozšířit naši knihovnu o krásné vazby této série.
    Do knihovny mě přivedla moje máma. Chodím tam už hezkých pár let....

    OdpovědětVymazat
  4. Já chodím do knihovny od dětství, takže už hodně dlouho. Knihy jsou mým velkým koníčkem a určitě i zůstanou. Ta Indie mě překvapila. Eliss, moc zdravím a opatruj se, pá 😀

    OdpovědětVymazat
  5. Ráda čtu, ale knihomol nejsem. I když jich přečtu víc, mám už několikátým rokem předsevzetí, přečíst alespoň jednu knihu za měsíc. Ale miluji, když vidím lidi chodit do knihoven nebo číst ve vlacích. Já osobně toho nejvíc přečtu doma, druhým místem je pak čekárna u lékařů, když doprovázím seniory z našeho domova na vyšetření :D

    OdpovědětVymazat
  6. Jestli jsem knihomol, to nevím.
    Ale každý weekend neopomeneme s milostivou navštívit knihkupectví Luxor nebo Kanzelsberger podívat se, co je nového.

    OdpovědětVymazat
  7. Můj čtenářský výkon prudce stoupl po mé seniorizaci... Do knihovny chodíme hlavně pro detektivky, občas propašuji domů něco hodnotnějšího.

    OdpovědětVymazat
  8. Za doby studia o prázdninách jsem minimálně půl dne strávila čtením knížek. Některé knihy jsem přečetla. Když jsem začala pracovat, ke čtení jsem se dostala výjimečně. Celý den jsem četla nějaké dokumenty v práci, na další čtení jsem neměla energii ani náladu. Volný čas a relaxování jsem trávila jinak. Třeba cestováním nebo focením. V posledních letech (hlavně díky kojení) mám zase na čtení víc času. Ale většinou to jsou prostě jenom chvilky, kdy přečtu maximálně jednu kapitolu. Do knihovny občas chodím, hlavně když si chci zpestřit četbu knih, co máme doma. A taky v poslední době víc vyhledávám knížky v elektronické podobě. Hlavně ty, co jsou k dispozici na webu knihovny.

    OdpovědětVymazat
  9. Čtu ráda, i když hlavně oddechovou literaturu. Do knihovny chodím příležitostně - když mi dojdou domácí zásoby a mám přečtené i novinky, co se objevily v mámině knihovně. Nejvíc čtu večer v posteli před spaním

    OdpovědětVymazat
  10. Já to mám se čtením teď takové složité, už nečtu tolik, co dřív, jednu dobu jsem měla totální čtecí krizi, ale teď mám pocit, že se do toho už zase dostávám a už mě to zase baví! :) Jinak ale láska ke knihám jako takovým je u mě celoživotní záležitostí, i když teda chodím spíš do knihovny, doma mám hromadu knížek, většinou jsou z antikvariátů :) Jinak Indie mě tedy taky překvapila, ale ten Remarque ani ne, vím, že spousta lidí v mém okolí má jeho knihy ráda (já se tedy stydím, že jsem od něj ještě nikdy nic nečetla).

    OdpovědětVymazat
  11. Mám to podobně, jako ty. Také miluji čtení a nedovedu si bez něj představit život :). Čtu při každé volné chvíli, ať už čekám na hodinu, nebo na autobus. V autobuse se mi dělá při čtení špatně, takže tam nečtu, ale ve vlaku mi to nevadí :). V pátek navštívím knihovnu. Těším se, co si zase půjčím. Teď se ale musím více věnovat odborné literatuře, ta se nečte tak rychle a snadno :D pak mě čeká parafrázování do diplomky, ach nee :D hodně jsem četla historické knížky o 2. světové válce, ale už jsem jich přečetla doslova desítky, takže se musím přeorientovat na jiné téma. Čtu spíše smutné knížky, teď třeba o Alzheimeru..., ale čas od času si ráda přečtu i nějakou oddechovku :) moc se mi líbil Šikmý kostel, jestli jsi nečetla, rozhodně doporučuji! Tento rok má vyjít poslední díl, nemůžu se dočkat <3 ráda také čtu autobiografie sportovců a známých lidí. Líbila se mi od Ladislava Špačka - Deset let s Václavem Havlem. Bylo tam hodně zajímavých a někdy i vtipných historek :).

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem jeden velký knihomol a bez knihy si také nedovedu představit den. ;-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N