zomablog

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

 Konec srpna bývá většinou upršený a tak trochu laděný do podzimního hávu, letos ale léto pořád jede na plné obrátky. Období bouřek a dešťů opět vystřídaly tropy, i u nás na horách je nezvykle teplo, dneska se teploty pohybují kolem sedmadvaceti stupňů. Už ve čtvrtek nečekaně přijel domů přítel z Německa, protože se jim posunula práce, což mi udělalo samozřejmě velkou radost. Náš vztah je teď opravdu harmonický, vůbec se nehádáme, a pokud už je něco potřeba si vyříkat, tak je to v klidu. I já sama jsem překvapená z toho, jak celé těhotenství zvládám v psychické pohodě. Měla jsem na začátku strach, že to budu celé prožívat mnohem hůř, ale nemám teď už žádné výkyvy nálad ani hysterické záchvaty. Před otěhotněním jsem trpěla záchvaty panických atak, a hrozně moc věřím tomu, že už se nic podobného opakovat nebude. Miminko je pro mě strašně moc důležité, hrozně jsem si ho přála, a chci být dobrá máma a celé si to užít a předat tomu malému človíčkovi to nejlepší do budoucího života...  I fyz

  Autor: Táňa Keleová-Vasilková  Žánr: Společenský román, Ze života, Romantický Mé hodnocení: 70% Obsah: Helena nedávno oslavila třiačtyřicáté narozeniny a na první pohled se zdá, že má až téměř dokonalý život. Roky pracuje v prodejně kosmetiky, kde má sice trochu přísnější šéfovou, ale zato spoustu kamarádek, a práce je pro ni koníčkem, i když se někdy naskytne zákaznice, která je pěkně protivná, snaží se to brát s nadhledem.  S manželem Martinem nedávno oslavili pětadvacáté výročí, a dá se říct, že jejich vztah tak trochu zevšedněl. Mají takové... obyčejné, nudné manželství. Bez hádek a rozbíjení nádobí, ale také bez jiskry a hřejivosti, která tu přeci kdysi byla! Helenu to trápí, ale tak nějak neví, co s tím. Žijí vedle sebe spíše jako dva spolubydlící, už je ani nespojují společné koníčky - dvakrát do roka si zajedou na hory zalyžovat, ale to je tak všechno.  Martinův koníček je lepení modelů letadýlek, zatímco Helena se ve volném čase ráda oddává snění. Touží po cestování, a tak n

Troufám si o sobě říct, že nejsem nijak extrémně náročný člověk, upřednostňuji v mnoha ohledech spíše minimalismus, a velmi mi vadí plýtvání čímkoliv, ať už se to týká potravin, nebo třeba oblečení. Samozřejmě si ráda obléknu něco hezkého, hlavně třeba v létě šaty nebo pěknou sukni. Nemám nijak vyhraněný styl, nejradši nosím rifle, k tomu tričko, případně mikinu. Neřeším kombinace barev, módní trendy, ale co mám ráda, tak jsou vzorky - puntíky, čtverečky, srdíčka, to je fakt, že oblékám mnohem raději.  Nepotřebuji značkové oblečení - jasně, boty si kupuju kvalitní, ale ty vydrží zase opravdu spoustu let. Od té doby, co jsem těhotná, tak jsem musela zredukovat šatník, nakoupit nové kousky, protože moje celoživotní velikost S, případně XS, už jaksi přestala stačit.  A tak jsem začala nakupovat hodně po second-handech. Už dříve jsem samozřejmě občas do sekáče zašla, ale teď se návštěvy staly mnohem častějšími. Co mi padlo ještě před dvěma týdny, teď už přes bříško prostě nenatáhnu. V naše

 Dětem se volno už pomalu krátí, srpen letí jako blázen, a já už taky pomalu, ale jistě stříhám metr. Osmatřicátý týden těhotenství už není úplně procházka růžovou zahradou, zbývají tři týdny a malý kousek do oficiálního termínu porodu. Ale nemůžu si zase vyloženě stěžovat. Nejlepší zpráva je, že mě přestala pálit žáha, to bylo něco tak ukrutně nepříjemného, hlavně večer (zjistila jsem, že do jisté míry to spouští i papriky...)  Ani ty nohy už tak hrozně nebolí, ale začala mi otékat chodidla a trochu i kotníky, mám problém se dostat do bot, a taky mám věčně na nohách otlačené vzorky z ponožek. Pořád beru tabletky na křečové žíly, bez těch bych už ani nebyla schopná vstát z postele, ale i tak se snažím pořád zůstat aktivní, ač to není někdy úplně jednoduché. Ještě do čtvrtka jsme chodili s přítelem zalévat máme zahradu, z dovolené v Řecku se vrátila až v pátek. Za ty dva týdny pršelo snad jen dvakrát, takže sud na vodu už byl skoro prázdný, a bylo potřeba zalévat pořádně, protože vedra

 Okurková sezona je očividně ještě pořád v plném proudu, a tak se v českém mediálním prostředí dostanou do popředí témata, která by za normálních okolností zůstala zasuta na okraji zájmu. A teď se hojně mluví o tištěných slevových letácích, které pravidelně každému z nás chodí do poštovní schránky.  Když jsem byla malá, tak jsem si ráda z těchto letáčků stříhala obrázky potravin a s ručně vyrobenými cenovkami si tak hrála na obchod, hlavně u babičky, protože té chodilo podstatně víc letáků, než tomu bylo u nás na vesnici. Doma máma většinou letáky s nabídkou produktů obchodních řetězců většinou hodila hned do tašky určené pro sběr papíru, a ani si je neprolistovala.  Přiznám se, že mě tyto letáčky také nikdy zvlášť nelákaly. Jedině když to bylo třebas z drogerie, ten jsem si prolistovala. Jak jsem začala dospívat, letáky u mě úplně ztratily na významu. Ale třeba moje spolubydlící z intru si každý týden pravidelně projížděla nabídku slevových letáků na internetu, a nadšeně mi hlásila, c

  Autor: Shari Lapena Žánr: Thriller, Detektivní  Mé hodnocení: 70% Obsah: Všichni někdy potřebujeme uniknout před stresem všedního dne, ať už tím pracovním, nebo rodinným, prostě hodit všechny starosti za hlavu a trochu se uvolnit. A takový malebný hotýlek, který stojí vysoko v horách na samotě, který podle prospektu slibuje tu pravou venkovskou atmosféru, je k něčemu takovému přímo ideální. Bonusem je i to, že v penzionu Mitchell není připojení k internetu, což je tedy v dnešní době poměrně vzácnost. A i proto se tato dvoupatrová půvabná stavba z červených cihel stane na tento zimní víkend útočištěm hned devíti hostů. Gwen s sebou na pobyt vzala nejlepší kamarádku Riley, která se nedávno vrátila z vojenské mise, a trpí tedy dost vážnou posttraumatickou stresovou poruchou, která ji velmi omezuje v běžném životě. Gwen doufá, že by Riley pobyt v novém prostředí mohl pomoci. Ian a Lauren jsou čerství milenci, kteří se nemohou jeden druhého nabažit, a víkendové pobyty spojené s výlety jso

 Každoročně se tu snažím připomínat třináctý srpen coby významný den, protože Den leváků má pro mě velký význam. Coby člověk preferující povětšinou levou ruku vím, že to nemáme v tom světě, který je ve spoustě věcí zařízen primárně pro praváky, vůbec jednoduché.  Mí rodiče, bratr, a téměř celá užší rodina jsou praváci. Jen dcera od mojí sestřenice, Nina, také píše levou rukou. Snad první problém mi leváctví dělalo, když jsem se nemohla naučit, jak si zavázat tkaničky na botách. Nakonec se to povedlo, ale mám na to tak trochu jiný systém. A hned další komplikace přišly ve škole, při nácviku psaní. Tiskací písmo ještě šlo, ale to psací, to byl opravdu horor. Písmenka na řádku nepořádně skákala, a zaboha jsem nemohla pochopit, jak mám napsat písmenko "A."  Písmo je totiž konstruováno pro praváky - tedy hlavně to psací - zamysleli jste se nad tím někdy?  Pořád jsem to psala obráceně, jak mi to mozek, zaměřený na dominantní levou ruku, přikazoval. Navíc i pro rodiče nebylo jednodu

  Autor: Robin Cook Žánr: Thriller z lékařského prostředí  Mé hodnocení: 60% Obsah: Čtrnáctý únor si coby svátek zamilovaných představovala čtyřiadvacetiletá Nancy Greenlyová asi představovala jinak než na bostonské pohotovosti nemocnice Memorial, kam ji převezla rychlá záchranná služba. Zrovna si užívala pěkný večer se svým přítelem, který se vrátil z koleje dřív domů, když ji postihlo silné menstruační krvácení, nebo alespoň tak to působilo.  Cesta do nemocnice a následné vyšetření nepatřilo bezesporu k tomu nejpříjemnějšímu, co kdy dívka zažila, ale uklidnilo ji zjištění, že ji dostal do péče lékař, ke kterému už chodí tolik let. Nancy byla trochu znepokojena zjištěním, že bude muset podstoupit kyretáž, ale lékaři ji ujišťovali, že půjde o banální a jednoduchý zákrok, který by neměl trvat ani půl hodinky. Menší komplikace už nastaly během toho, kdy byla Nancy uváděna do narkózy - lékař jí musel zvýšit dávku anestetika.  Z chirurgického hlediska bylo vše v pořádku, na orgánech nebyly

 Dnes ráno jsem při projíždění ranních novinek na internetu narazila na zajímavý článek. "Válek si chystá argumenty pro daň z cukru. Jde o chuť, říká Kofola i Mattoni." V podstatě jde tedy o to, že sladké nápoje by měly podléhat většímu zdanění, ministr chystá velkou zprávu, která shrne "dostupné" důkazy. To, že cukr je takový "nenápadný bílý zabiják," není nic zase tak nového.  Podle příznivců zavedení této daně to má hned dva efekty. Klesá nejen samotná spotřeba limonád, ale i obsah cukru v limonádách. Výrobci se totiž snaží dani vyhnout. Nějaká forma zdanění slazených minerálek a limonád platí už v Evropě ve třinácti zemích. Nepodařilo se mi v článku najít, zda se nejedná i o různé energy drinky, které jsou také plné cukru, a pak samozřejmě se tato pochutina přidává i do džusů. Prvotním argumentem pro zavedení této daně je, jak jinak, obezita. Pokud je někdo zvyklý vypít několik litrů Kofoly či Coca-Coly denně, tak pak logicky začne přibírat, zvláště po

 Na dnešní ráno jsem měla domluvené moc fajn setkání. Už delší dobu jsem si psala s kamarádkou ze střední, její holčička nedávno oslavila rok, a prodávala nějaké věci. Byly jsme domluvené na minulý týden, ale nakonec musela narychlo i s manželem odjet, takže to nakonec klaplo až dneska.  Za opravdu symbolickou pětistovku jsem dostala plný pytel věcí, plus kolotoč na postýlku, ten nemám ještě nafocený, protože jej budeme instalovat až bude miminko doma. Musím říct, že jsem opravdu nevěděla, kolik mám kolem sebe hodných a přátelských lidí, pořád něco dostávám nebo mám možnost za pěkné peníze koupit opravdu zachovalé věci, které zase ráda pošlu později dál.  Postýlku už jsem měla v ložnici nachystanou delší dobu - i s matrací a ochranným povlakem mě přišla v dubnu na celou pětistovku, no to je prostě krásná cena. Postýlka je taky použitá, ale vůbec nic v nepořádku s ní není. Matraci jsem pro jistotu ještě vyčistila, povlaky na povlečení vyprala spolu s povlečením, a samozřejmě vyžehlila.