Knižní recenze 365 Zrcadlo

 Autor: Táňa Keleová-Vasilková 

Žánr: Společenský román, Ze života, Romantický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Helena nedávno oslavila třiačtyřicáté narozeniny a na první pohled se zdá, že má až téměř dokonalý život. Roky pracuje v prodejně kosmetiky, kde má sice trochu přísnější šéfovou, ale zato spoustu kamarádek, a práce je pro ni koníčkem, i když se někdy naskytne zákaznice, která je pěkně protivná, snaží se to brát s nadhledem. 

S manželem Martinem nedávno oslavili pětadvacáté výročí, a dá se říct, že jejich vztah tak trochu zevšedněl. Mají takové... obyčejné, nudné manželství. Bez hádek a rozbíjení nádobí, ale také bez jiskry a hřejivosti, která tu přeci kdysi byla! Helenu to trápí, ale tak nějak neví, co s tím. Žijí vedle sebe spíše jako dva spolubydlící, už je ani nespojují společné koníčky - dvakrát do roka si zajedou na hory zalyžovat, ale to je tak všechno. 

Martinův koníček je lepení modelů letadýlek, zatímco Helena se ve volném čase ráda oddává snění. Touží po cestování, a tak na internetu vyhledává různé země, které by chtěla navštívit. nedávno to byl Londýn, dnes ji zaujaly travnaté pláně Skotska. I když ví, že se do těchto destinací nikdy nedostane, snít je přeci tak krásné vytržení z všedního dne! 

Dalším Heleniným koníčkem je bytový design. Ráda čte časopisy o bydlení, na balkóně si udělala svou vlastní oázu klidu, kde si pěstuje bylinky, a pořád by nejraději doma něco přestavovala a budovala. Teď už se začíná dívat kritickým okem na koupelnu - není už příliš jednotvárná a nudná? Co takhle ji sladit do pěkných červených barev? 

Navíc má Helena coby jedináček na starosti své rodiče. Oba už jsou postarší, mámu už několik let trápí revma, díky čemuž se musela vzdát svého milovaného pletení, a tak trochu zatrpkla. Zato táta má snad pořád dobrou náladu a překypuje elánem, ale Heleně se přesto zdá, že ho něco trápí... Snaží se k rodičům chodit co nejčastěji a vypomoci jim s domácností, ale často toho má až nad hlavu...

Dalším pojítkem v manželství Heleny a Martina je třiadvacetiletá dcera Martina, studující na vysoké. Podle Heleny ale dívka dost citově strádá, a vůbec je na svůj věk dost uzavřená. Sice už měla přítele, ale s vztah s Petrem neměl dlouhého trvání, protože oba byli úplně jiní. Martina je nejraději doma, zahloubaná do nějaké dobré knížky, a ven moc nechodí. Jenže Helena vnímá čtení jako ztrátu času, nedovede se do dcery dost dobře vcítit. 

Helena ráda vzpomíná na své vztahové začátky s Martinem, tak ráda by se vrátila v čase, jenže to prostě není možné. Až jednoho dne dojde k zásadnímu zvratu - Martina si konečně najde přítele, a je zamilovaná jako puberťačka. O Tomášovi básní před rodiči snad neustále, jen je zvláštní, že jim ho nechce představit. Až to Heleně začne být divné. Je snad ženatý, nebo tu je nějaký jiný problém? 

Martina svým jednáním nevědomky nastaví svým rodičům zrcadlo, a je jen na nich, zda si z toho něco odnesou a budou chtít i přes vzájemné odcizení pokračovat ve svém vztahu nadále, či nikoliv...

Hodnocení: Od autorky jsem už několik knížek přečetla, většinou se jedná o čtivo spíše pro ženy, protože je velmi prodchnuté romantikou, ale dá se označit i jako společenský román, zkrátka je to takové ze života, i když leckdy trochu naivní. 

Zrcadlo mě zaujalo na první pohled díky fotografii kačenky na obálce, a pak také anotace na mě působila dojmem nenáročného, odpočinkového čtení. Což se nakonec tedy celkem potvrdilo. Od začátku děj pěkně odsýpal, Helena mi byla sympatická, akorát mě tak trochu štvala ta její věčná nespokojenost a touha všechno předělávat - já jsem zase úplný opak. Ale zase mi imponovalo to snílkovství, proč se občas neponořit do snů a fantazií? 

Bylo tu pěkně ukázáno, jak začíná vztah pomalu uvadat, když zavládne stereotyp, který přichází mnohdy plíživě. Je sice na jednu stranu fajn, že nejsou žádné velké problémy, ale ona pověstná jiskra fakt chybí. Ale i když se zdá, že je všechno v pořádku, na povrch se začne drát nespokojenost a touha po něčem víc. 

Děj plynul celkem klidně, ale bylo tu několik překvapivých zvratů, zvláště ke konci. Ale nemůžu říct, že bych se nudila. Příběh je napsán čtivě, dialogy jsou uvěřitelné, prostě jako ze života. Romantiky tu moc nebylo, což je na můj vkus optimální, no ale konec byl jako z červené knihovny, to bylo zase příliš přehnané, ale co už. Od autorky jsem už četla lepší knížky, ale nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná. Jako oddechové čtení ideální volba. 

Celkem sto osmdesát stránek se dá přečíst klidně i za jeden jediný večer, Nenadchne, neurazí, dávám sedmdesát procent, protože úplná topovka to není. Ale to nevadí. Teď se zase vrhnu na nějaké pořádné krimi, ráda si takto žánry mezi sebou střídám. 

Pokud máte rádi společenské romány ze života prodchnuté romantikou a které jsou zároveň nenáročné, mohu jen doporučit. Jako taková nenáročná jednohubka na deštivý letní večer - proč ne. 

A co Vy? Četli jste nějaký román od Táni Keleové-Vasilkové? Vyhovuje Vám její styl psaní? Nebo Vás příliš nezaujala? Máte rádi romány ze života, které obsahují i romantické prvky, nebo dáváte přednost drsnějšímu čtení? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový den, Vaše Eliss ♥