Přeskočit na hlavní obsah

Den leváků

 Každoročně se tu snažím připomínat třináctý srpen coby významný den, protože Den leváků má pro mě velký význam. Coby člověk preferující povětšinou levou ruku vím, že to nemáme v tom světě, který je ve spoustě věcí zařízen primárně pro praváky, vůbec jednoduché. 

Mí rodiče, bratr, a téměř celá užší rodina jsou praváci. Jen dcera od mojí sestřenice, Nina, také píše levou rukou. Snad první problém mi leváctví dělalo, když jsem se nemohla naučit, jak si zavázat tkaničky na botách. Nakonec se to povedlo, ale mám na to tak trochu jiný systém. A hned další komplikace přišly ve škole, při nácviku psaní. Tiskací písmo ještě šlo, ale to psací, to byl opravdu horor. Písmenka na řádku nepořádně skákala, a zaboha jsem nemohla pochopit, jak mám napsat písmenko "A." 

Písmo je totiž konstruováno pro praváky - tedy hlavně to psací - zamysleli jste se nad tím někdy? 

Pořád jsem to psala obráceně, jak mi to mozek, zaměřený na dominantní levou ruku, přikazoval. Navíc i pro rodiče nebylo jednoduché, jak levákovi vysvětlit psaní, když oni jsou praváci. Nakonec jsem se samozřejmě psát naučila. Ale moje písmo nikdy nebylo vzorem úhlednosti, zpočátku mi dělalo velký problém držet se řádků, a pak také nepomáhalo to, co moc dobře zná každý levák. Když píšete, písmenka za sebou mažete, jak táhnete ruku po papíře. 

Tehdy bylo hodně oblíbené školní pero značky Tornado, které sice vypadalo hezky na papíře, ale pro leváka fakt opruz, protože se rozmazávalo. Ve školní lavici jsem vždycky seděla vlevo, abych se nežduchala při psaní se spolužákem.



Krom neúhledného psaní si nevzpomínám, že by mi jinak levorukost dělala větší problémy. Horší to bylo na učňáku. Tak nějak mi začalo připadat, že na spoustu věcí mám levou ruku dost nemotornou. Například na zahradnické praxi mi dělalo velký problém roubování rostlin, kdy se musel udělat špičatý řez. S tím zahradnickým nožíkem to byla dost tragédie, než mi to začalo jít, to bylo spotřebovaných náplastí na pořezané prsty. 

Kapitolou samou pro sebe jsou i škrabky pro praváky. Na praxi v kuchyni jsem jednou dostala od mistra půjčenou škrabku na brambory pro praváky. Jelikož jsem nevěděla, co s ní mám dělat, s úsměvem jsem mu ji vrátila. Ona vůbec škrabka je pro mě dost nešikovná, i když ji mám v levé ruce, raději škrábu brambory malým nožíkem. 

Ale co neumím levou rukou, to je stříhání. I ve škole jsem vystřihovala pravačkou. Levou mi to prostě nejde. A to se týče i právě zahradnictví, keře jsem vždycky stříhala pravou. Zato zuby si čistím levačkou, kdysi jsem to zkoušela jen tak z legrace druhou rukou a měla pocit, že si ty zuby snad vyrazím, jak to bylo nešikovné. 

Spousta praváků má tendence se divit tomu, jak můžeme psát levou rukou, že oni by si zlomili ruce a polámali prsty. Já vždycky s úsměvem odvětím, že já bych si zase polámala tu pravou. Ale je pravdou, že ve svém okolí - když to porovnám třeba se školou - moc leváků opravdu nebylo. Na střední jsme byly jen tři holky, co psaly levačkou. V práci byly také všechny kolegyně pravačky, jen zase já černá ovce. 

Můj přítel je taky pravák, tak jsem zvědavá, která ruka bude dominantní pro naše dítě, zda bude levák, nebo pravák. Pokud jsou totiž oba rodiče leváci, je jen 26% šance, že dítě bude také levák. Takže to očividně není záležitost dědičnosti, spíše si myslím, že budeme mít praváka. Ale třeba se pletu, každopádně se necháme překvapit. 

Leváci to neměli jednoduché ani v minulosti. Byla brána jako špatná věc. Kdo byl levák, byl buřičem proti systému, kriminálník, nebo čarodějnice, kvůli které přestala najednou sousedům kráva dojit mléko. I v Československu se využívala praxe, kdy byly levoruké děti přeučovány na praváky. Tato praxe skončila až v roce 1967. 

Podle odborníků to u dětí mohlo způsobit trauma a docela vážné následky, tedy hlavně v psychické rovině. Neklid, tiky, změny v chování, neurózy, to je jen menší výčet. Je velmi dobře, že se od této nehorázné diskriminace dětí píšících levou rukou dávno upustilo. Osobně si nedovedu představit, jak by mě někdo násilím nutil psát pravačkou. 

Já svou dominanci levé ruky neberu nijak zvlášť jako handicap, nebo něco zvláštního. Přijde mi to už úplně přirozené, vždyť to tak mám zařízené od dětství. Až tedy na to mnohdy nečitelné písmo, když to jde, snažím se psát tiskacím, to přeci jen vypadá lépe. Ale i tak je fakt, že to ve spoustě věcí nemáme úplně jednoduché! 


Na závěr jsem si pro Vás připravila několik zajímavostí o leváctví, potažmo o levácích: 

1.) Lékaři zjistili, že pokud si levák poraní svou dominantní ruku, naučí se používat tu druhou mnohem rychleji než praváci levou

2.) Leváci trpí mnohem častěji nespavostí. Nedávno jedna studie také zjistila, že jsou mnohem náchylnější k astmatu a alergiím

3.) Podle studií jsou lidé s dominantní levou rukou talentovaní v oblasti architektury, prostorového vidění a matematiky. (No, u mě ta matematika tedy moc neplatí!) Praváci naopak vynikají ve slovních dovednostech 

4.) Ženy, které otěhotní ve 40 letech, mají o 128% vyšší pravděpodobnost, že jejich dítě bude levák

5.) Podle webu Státního zdravotního ústavu má u nás 7% dospělé populace funkční převahu levé ruky, ale 30% dospělé populace převahu levého oka. U většiny leváků se projevuje "levonohost" - což se hodí třeba při fotbale

6.) Leváci zvládají více úkolů najednou - dovedou se totiž na problém dívat jako na celek, což většinou usnadní jeho řešení 

7.) Leváci tvoří 5-10% světové populace. Mužů leváků je zhruba o 2% více než žen

Pokud jste také leváci jako já, tak nezapomeňte třináctý srpen nějak hezky oslavit - třeba zákuskem, který zdlábnete levačkou. A i když je Vaše dominantní ruka ta pravá, tak si alespoň můžete počíst, jak to my, leváci, někdy nemáme vůbec jednoduché, ačkoliv povětšinou jde o úsměvné situace...

A co Vy? Věděli jste, že třináctý srpen je Dnem leváků? Máte dominantní jen jednu ruku, nebo třeba stříháte či krájíte jinou rukou, než píšete? Jste také leváci, nebo máte nějakého v rodině? Myslíte, že je v pořádku, když se kdysi leváci přeučovali násilím na praváky? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Můj nejstarší syn je levák a navíc dislektik a tak dobře vím, co nám to dalo práce ve škole. Jedna učitelka řekla, že u ní mohou leváci psát propiskou, jiná, že ne a musí psát také perem. V pedagogické poradně mi dali knížku o tom, jak pracovat s levákem. Prý má mít sešit nakloněný opačně a pero směřuje jako u praváka k pravému rameni u leváka k levému rameni. Ruka je pod řádkem, takže by si neměl nic rozmazávat. Jenže paní učitelce se nelíbil sklon písma, pořád mu do sešitu čmárala šikmé čáry. Jednou jsem přistihla syna, že má šesti nakloněný strašně moc doprava a píše vlastně shora dolů. Došla mi trpělivost, vzala jsem knížečku z pedagogické poradny a dost důrazně doporučila učitelce, aby si ji přečetla, neb je tam napsáno, že se u leváků nemusí trvat na sklonu písma. Nevím, jestli knížku četla nebo jestli se urazila. Čmáranice přestaly. Přestaly i potíže s psaním a v další třídě se změnou učitelky už naprosto jiný přístup. Ale všimla jsem si, že píše s rukou vykloněnou s perem směřujícím od těla a vlastně má zápěstí nad řádkem. Přeji všem levákům, aby měli ve škole příznivější přístup pedagogů a rodičům trpělivost. nevěděla jsem, že i leváci mají svůj den. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě dodám, že já jsem tak trochu obouruč. Sice píšu a jám příborem a krájím jako pravák, ale při různých pracích kolikrát nástroj v ruce přehazuju, podle toho jak se ruka cítí unavená. Leváci se nemají přeučovat na praváky. je to nesmysl.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem levák . Tím, že mám postižený obě ruce jsem vůbec ráda , že mi levá funguje trochu líp a dělám s ní všechno .

    OdpovědětVymazat
  4. O lateralitě jsem se hodně učila ve škole a jsem ráda, že se přeučování zakázalo. Znám pár lidí, co byli takhle přeučováni. Muselo to být strašné. Jsem z jednovaječných dvojčat, já jsem pravák, Hanča levák. V rodině žádného dalšího leváka nemáme. Některé věci ale dělá také pravou, např. zkoušela hrát tenis a raketu si dala automaticky do pravé! To jsem se hodně divila :D. Já zase radši rýsuji kružítkem levou :D Jak říkáš, při psaní je velký problém, že si leváci písmo mažou a také, že v písankách jsou předtištěná slova na začátku řádku často pouze na levé straně, takže levák si slovo zakrývá a nevidí na něj. V tuto chvíli je dobré, aby učitelka nadepsala slovo i doprava, aby na něj žák viděl.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova