Přeskočit na hlavní obsah

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit. 

Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení. 

Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená. 

Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu. 




Je úžasné pozorovat, jak se miminko každým dnem mění, jak je vnímavější a učenlivá, když už si chystám deku, kterou používám na kojení, vidím, jak už se těší na papání. Zpočátku jsem byla nejistá v tom, jak vlastně malou obléct na spaní, ale nejvíce se mi osvědčily klasické dupačky, když je přes den teplo, tak overálek, tepláčky a ponožky, případně i čepičku, tu ale dávám každopádně vždycky na venek. 



Nad postýlku už přítel nainstaloval kolotoč, hraje a svítí, super je, že se vždycky sám vypne, dají se tam navolit i různé melodie, takže super.



Dneska celý den prší, ale minulý týden jsme stihli procházku, aby měla Julča trochu sluníčka. Postava se mi vrátila téměř do normálu, ještě to bříško se snad zatáhne, ale kdo mě nezná tak by těžko hádal, že jsem před dvěma týdny porodila. Konečně už obleču svoje milované džíny, ale i kdybych byla oteklá a tlustá, bylo by mi to jedno.

Za to vytoužené miminko by to totiž všechno stálo. Konečně jsme s přítelem rodiče, jsme rodina, a to je to pravé štěstí! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné zářijové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tak tomu se říká rodinné štěstí a Julinka si určitě vybrala ty nejlepší rodiče :) . Užívejte .

    OdpovědětVymazat
  2. Kouzelné. Moc vám to sluší. Tobě i Julince.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné fotky :) S kočárkem ti to moc sluší <3 Jsem moc ráda, že se máte parádně :) Také u nás dnes celý den pršelo, ale ono je to potřeba. Byla opravdu hrozná vedra...

    OdpovědětVymazat
  4. Děvčátka,sluší vám to👍🍀

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné. Taky u nás včera celý den pršelo a dneska to má být stejné, tak uvidíme. 🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Julinka je opravdu krásná, a vy budete určitě skvělí rodiče :)

    OdpovědětVymazat
  7. Julinka je evidentně pořád v dobré náladě, to je super. Měj se hezky, pá 🍀

    OdpovědětVymazat
  8. ať je vše stále v pořádku, ty se cítíš lépe a lépe a jste spokojeni :)

    OdpovědětVymazat
  9. Julinka je moc krásné miminko a s kočárkem ti to sluší.

    OdpovědětVymazat
  10. Eliss, krásně to zvládáte. Julinka je spokojená. Jste skvělá rodinka.

    OdpovědětVymazat
  11. Gratuluji ke štěstí, užíj si tuhle dobu, co nejvíc,protože než se otočíš, bude pryç

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula