Září pomalu klepe na dveře...

 Konec srpna bývá většinou upršený a tak trochu laděný do podzimního hávu, letos ale léto pořád jede na plné obrátky. Období bouřek a dešťů opět vystřídaly tropy, i u nás na horách je nezvykle teplo, dneska se teploty pohybují kolem sedmadvaceti stupňů. Už ve čtvrtek nečekaně přijel domů přítel z Německa, protože se jim posunula práce, což mi udělalo samozřejmě velkou radost.

Náš vztah je teď opravdu harmonický, vůbec se nehádáme, a pokud už je něco potřeba si vyříkat, tak je to v klidu. I já sama jsem překvapená z toho, jak celé těhotenství zvládám v psychické pohodě. Měla jsem na začátku strach, že to budu celé prožívat mnohem hůř, ale nemám teď už žádné výkyvy nálad ani hysterické záchvaty. Před otěhotněním jsem trpěla záchvaty panických atak, a hrozně moc věřím tomu, že už se nic podobného opakovat nebude.

Miminko je pro mě strašně moc důležité, hrozně jsem si ho přála, a chci být dobrá máma a celé si to užít a předat tomu malému človíčkovi to nejlepší do budoucího života... 

I fyzicky to zatím ještě jde. Termín mám dvanáctého září, ale už teď je miminko donošené, a může se mu chtít ven kdykoliv. Včera jsem se trochu vyděsila, když mě začalo pobolívat břicho, a zdálo se, že začíná jakoby tvrdnout, a taky jsem cítila divný pocit "tam dole," takové divné lechtání, nevím jak bych to měla popsat, možná to byli ti avizovaní poslíčci? Každopádně po teplé vaně to přešlo, pohyby miminka cítím pořád stejně, tak je snad všechno v pořádku. 

Včera jsme si tedy s přítelem udělali hezký den, vyjeli jsme si do města, do obchodů a na něco dobrého. 

Od začátku těhotenství jsem přibrala deset kilo, a musím říct, že se cítím fajn. Padesát pět kilo jsem ještě nikdy neměla, moje váha kolísala vždycky spíše směrem dolů, i díky problémům s jídlem, které jsem měla před lety. Nejmíň jsem vážila třicet devět kilo! Což už byla velká podváha, a taky se to začalo nepěkně projevovat.

Ale teď bych byla moc ráda, kdyby mi těch pár kilo navíc klidně i zůstalo - ale předpokládám, že shon kolem miminka dá zabrat a já se zase dostanu na svoji původní váhu. A samozřejmě největší radost z toho že přibírám má přítel, je prostě hrozně fajn mít konečně trochu ženské tvary! 

Pátek jsme si opravdu hezky užili nakupováním a dobrým jídlem, nachystala jsem hromadu řízků, a pro sebe jsem obalila rybu. Pořád ještě to maso nemůžu jíst, minule jsem zkusila kousek vepřového, ale chutnalo mi to příšerně, tak jsem ráda, že aspoň ty ryby můžu pořád jíst, o víkendu si tedy udělám filé, nebo rybí prsty, případně si zajdu na lososa do restaurace, ale to tak dvakrát do měsíce. 

Žofka je nepostradatelný společník, večer se ke mně vždycky hezky přitulí a koukáme spolu na televizi, nebo si čtu. 

Kamarádka od sousedky prodávala tyto roztomilé miminkovské overálky za pěkné peníze, tak jsem samozřejmě nemohla odolat! Jsou z velmi příjemného plyšového materiálu, krásně heboučké, vlevo je jednorožčí, ono to není moc vidět, ale to uprostřed kapuce je růžek, a vpravo je Simba z Lvího krále. 

Kosmetiky není nikdy dost, proto jsem ještě v drogerii přikoupila šampon a jeden sprcháč. Tento týden jsem používala heřmánkový šampon od značky Tania Naturals, bohužel mi ale vůbec nesedl, strašně se mi po něm mastily vlasy. Tak jsem dala přednost zase osvědčené klasice - kopřivovému, tentokrát jsem vzala v drogerii trochu dražší slovenskou značku Dixi. 

Zaujalo mě hlavně to, že obsahuje celkem 95% složek přírodního původu. Šampon má posilovat a podporovat růst vlasů a zároveň zamezovat jejich vypadávání. Dneska jsem šampon použila prvně, tak uvidíme! 

Fa s kakaovým máslem a kokosovým olejem jsem koupila hlavně kvůli úžasné vůni, ve které převažuje spíše to kakao. Gel je krásně hustý, a příjemně zvláčňuje pokožku. 

Procházeli jsme náměstím a v obchůdku se sportovním oblečením stála velká cedule Výprodej - slevy na vše. A mě jen tak z rozmaru napadlo, že se mrknu, jestli nemají nějaké pěkné boty. Končí léto, nejspíše budou brzy dávat do prodeje věci na chladnější dny, tak jsem byla zvědavá. A taky že mi padly do oka hned jedny botičky značky ROCK SPRING. Jedná se o gumičkové boty - ty jsem ještě nikdy neměla, ale jak jsem je vyzkoušela a prošla se v nich, přišly mi hrozně pohodlné, a hlavně mi padly.

Podle cenovky stály tisícovku, ale tak říkala jsem si, proč ne. Nové boty jsem si nekoupila už dlouho, to už bude možná skoro i rok. A u pokladny mě čekalo příjemné překvapení, protože tu byla ještě sleva oněch padesát procent - já myslela, že už je to ta původní cena. Takže jsem odcházela o pětistovku lehčí a s pěknýma, pohodlnými botami. 

Nejraději nosím tenisky, doma jich mám několik, ta hezčí si šetřím do města a když jdu někam do společnosti, ty v horším stavu mám na lítačku ven, ale snažím se být šetrná, k botám se chovat hezky aby co nejdéle vydržely. O to víc mi pak udělá radost nákup nového kousku do botníku! 

Nákupy i procházka fajn, ani jsme se moc nezdrželi, doma jsme si dali rychlý oběd a ještě vyrazili se Žofkou na procházku. Včera ještě nebylo takové teplo, takže se to dalo. Musím zaklepat na dřevo, že ty křečové žíly se trochu uklidnily, teď dvakrát po sobě jsem absolvovala delší procházku, a bylo to celkem bez problémů. 

Já prostě nejsem ten typ, co by seděl doma, na válení v posteli mě neužije, všechno si rychle pouklízím, a pak se nudím a už mě to táhne ven. Snad vyjde podle předpovědí pěkný podzim, a budeme moct chodit s kočárkem ven, už se na procházky moc těším!

Vyšli jsme si kousek za naši bytovku, tentokrát až za les, a byla jsem upřímně příjemně překvapená, že se tu opět po letech pěstuje kukuřice, sice nejspíše jen pro dobytek, ale je fajn vidět, že alespoň kus pole neleží ladem! 

Tuto fotku fotil přítel, má rozhodně lepší fotografické oko než já, kvalitnější foťák v telefonu, a pak jej taky baví hrát si s filtry a různé vychytávky. Dneska už je tolik aplikací na úpravu fotek, že to ani není možné...

A nakonec je tu moje maličkost s kukuřicí. Byla jsem tedy dost překvapená, když jsem viděla těch několik fotek, kde jsem příteli zapózovala. Ve skutečnosti mi totiž nepřijde, že bych měla bříško tak velké, věčně slýchám, že není možné, že budu už za chviličku rodit, a ono ejhle, je velké docela dost. 

Tak jsme si užili pěkný den a celý víkend, přítel zase zítra odjíždí, ale zvládám tu samotu docela dobře. Důležité pro mě je, že spolu budeme měsíc po porodu, než se všechno zaběhne a moc věřím, že to bude všechno v pořádku. Sama jsem zvědavá, jestli budu rodit až v termínu, nebo pár dní před, nebo budu přenášet, ale zatím musím zaklepat na dřevo, že to těhotenství nebylo tak děsivé a strašné. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥