Mnoho povyku pro nic?

 Okurková sezona je očividně ještě pořád v plném proudu, a tak se v českém mediálním prostředí dostanou do popředí témata, která by za normálních okolností zůstala zasuta na okraji zájmu. A teď se hojně mluví o tištěných slevových letácích, které pravidelně každému z nás chodí do poštovní schránky. 

Když jsem byla malá, tak jsem si ráda z těchto letáčků stříhala obrázky potravin a s ručně vyrobenými cenovkami si tak hrála na obchod, hlavně u babičky, protože té chodilo podstatně víc letáků, než tomu bylo u nás na vesnici. Doma máma většinou letáky s nabídkou produktů obchodních řetězců většinou hodila hned do tašky určené pro sběr papíru, a ani si je neprolistovala. 

Přiznám se, že mě tyto letáčky také nikdy zvlášť nelákaly. Jedině když to bylo třebas z drogerie, ten jsem si prolistovala. Jak jsem začala dospívat, letáky u mě úplně ztratily na významu. Ale třeba moje spolubydlící z intru si každý týden pravidelně projížděla nabídku slevových letáků na internetu, a nadšeně mi hlásila, co kde zrovna mají v akci, a co si musí o víkendu doma rozhodně koupit. 

Když jsem se přestěhovala k příteli a později si nechala vyrazit na schránku i svoje jméno, začala jsem letáky vnímat jako zlo. Tedy, jen ty některé - ty tištěné na novinovém papíře se mi hodily na mytí oken. Ale problém nastal, když se mezi štos letáků přimíchal dopis, který jsem párkrát skoro přehlédla a jen šťastnou náhodou neskončil v koši. A tak jsem nakonec na schránku vylepila cedulku s tím, že nechci reklamní letáky.

Ta zafungovala, nicméně dost bizarní mi přišlo to, že sousedce, která jednu dobu bydlela jinde, pořád házel přičinlivý pán letáky do schránky jeden za druhým. Vůbec nedbal na to, že tam jsou letáky ještě od minula. Nakonec letáky začaly ze schránky padat, tak jsem je alespoň sousedce dala na botník. Nakonec si tedy také dala na schránku cedulku, že nechce vkládat letáky. 

Takže u mě si letáky cestu nenajdou. Občas si vezmu u nás v Jednotě štos novin, co je u košíků zdarma na mytí oken, a jinak to není nic pro mě. Nejsem letákový typ. 

Už vloni jsem zaregistrovala informaci, že některé řetězce omezily distribuci letáků. A velmi mě překvapilo, když minule v Lidlu místo letáků byla cedulka, že leták je dostupný pouze online. Jako upřímně, mladého člověka to asi moc nezasáhne, pokud bude chtít, vyhledá si slevy online. Ale co ti ostatní?

Dvanáctého srpna se na Novinkách objevil článek s tímto titulkem: "Senioři bijí na poplach. Bojí se, že přijdou o slevové letáky." A včera byl zrovna na CNN i na ČT24 pořad na toto téma. Za vše může právě projednávaná novela o obalech, která má zavést recyklační poplatek, čímž by se tisk letáků prodražil, a řetězce by od něj pravděpodobně upustily. 

Jako první mě praštila do očí bijící nelogičnost. Reklamní leták s nabídkou zlevněných potravin je "obal?" Papírová krabice je obal, plastová lahev také. Ale reklamní leták?! Proti tomuto chystanému opatření se okamžitě ohradila Rada seniorů ČR. V červenci si toto uskupení nechalo zpracovat výzkum, týkajících se právě tištěných letáků a toho, jak jsou seniorům nápomocné. 

"Zhruba tři ze čtyř seniorů nad šedesát let preferují tištěné letáky před elektronickou nabídkou. A pro 74% seniorů starších sedmdesáti let je důležité zachování tištěných letáků jako informačního prostředku." 

Fakta dále říkají, že polovina seniorských domácností nemá přístup k internetu a ani jinému chytrému zařízení připojenému k internetu. Pro starého člověka je tedy jediným zdrojem onen leták. který jednou týdně dostane do schránky. Ono je na první pohled jednoduché nad tím mávnout rukou. Ale pro starého člověka, jehož jediným zdrojem je právě důchod, který není zrovna horentní sumou, tak slevy jsou pro ně velmi podstatné. 

Často vídám ve větších obchodních řetězcích seniory, kteří drží v rukou právě leták, listují jím, a cíleně takto při nákupu vyhledávají slevy. Jistě, některým třeba nakupují děti, ty jim třeba můžou taky ukázat ten online leták a pomocí něj si babička napíše na lístek to, co zrovna chce. 

Na druhou stranu je totiž výroba letáků docela dost zatěžující pro životní prostředí. Podle Novinek se výrobou tištěných letáků vyprodukuje dvacet tisíc tun odpadu ročně. V roce 2018 na lidovky.cz vyšel zase článek, podle kterého na jednoho člověka za rok připadá 400 letáků. Už tehdy ministr životního prostředí apeloval na to, že z ekonomického hlediska nemá distribuce slevových letáků žádný významný dopad. On totiž ten senior, odkázaný jen na omezený příjem z důchodu, toho nenakoupí v těch slevách zase tak moc.

Pro mnohé seniory ale pátrání po slevách může být i tak trochu koníček, a to nemyslím nijak zle. Mají jednoduše radost z toho, že nějakou kačku ušetřili, a to že pak těch deset kostek másla, co se jim podařilo tak výhodně koupit, budou muset zamrazit a třeba je nakonec vyhodí, je zase tak moc netrápí. Neříkám, že je to pravidlem, ale moje druhá babička kdysi nakupovala horentně ve slevách, a jelikož žila sama, některé potraviny se jí opravdu zkazily.

No, uvidíme, jak to nakonec vlastně s distribucí letáků dopadne. Ale pro současnou mladou generaci, která se pohybuje převážně v online prostoru, už je to tak trochu zbytečnost. Jenže senioři jsou na letáky zvyklí, takže to je vážně těžké, fakt věřím tomu, že někteří by z toho byli nešťastní. 

A když to vezmu zase z úplně jiné stránky. I ty letáky musí někdo připravit na roznos, roztřídit, naskládat do štůsků, a následně roznést. U nás na vesnici vídám pravidelně jednu studentku střední školy, která letáky roznáší. A pak je to také ideální brigáda pro osoby se zdravotním postižením, které berou invalidní důchod. 

Každou sobotu kolem naší bytovky projíždí na kole lehce mentálně postižený klučina, který také rozváží letáky. Vždycky poznám že je zrovna u nás, protože si pouští na mobilu na celé kolo písničky. A právě třeba pro lidi s duševními problémy nebo nějakým typem postižení, při kterém se může člověk začlenit alespoň trochu do společnosti je to fajn forma přivýdělku a zároveň možností, jak uniknout na chvíli od svých problémů a starostí. 

Takže za mě pořád platí to, že já se bez letáčků ve schránce obejdu, patřím k těm, co mají na schránce cedulku, že letáky nechceme. Ale pro některé je nakupování ve slevách důležité, někteří senioři si rádi prolistují letáček a zaměří se na to, co chtějí. 

Možná by nebyl špatný nápad nechat si letáky posílat jen na vyžádání. Ale nevím, jak by to fungovalo reálně v praxi. Mimochodem, on ten nadpis článku, že "senioři bijí na poplach," je až nechutně bulvární a tendenčně zavádějící. 

Jsem sama zvědavá, jak to nakonec s touto kauzou dopadne! 

Přikládám ještě odkazy na dané články, pokud máte zájem, na Novinkách je i zajímavá diskuze: 

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-seniori-biji-na-poplach-boji-se-ze-je-novela-pripravi-o-slevove-letaky-40483479

https://www.lidovky.cz/byznys/na-kazdeho-cecha-vychazi-rocne-na-400-reklamnich-letaku-konec-tech-slevovych-ale-muze-i-ublizit.A181203_180355_firmy-trhy_pkk

Co si o tomto myslíte Vy? Mají senioři důvod kvůli zrušení tištěných letáků se slevami "bít na poplach?" Nebo je to jen uměle vytvořená kauza - čili mnoho povyku pro nic? Dá se najít nějaké jiné řešení, pokud je senior sám a odkázaný jen na nákupy ve slevách, a letáčky jsou pro něj jediným zdrojem, jak ušetřit peníze? Vadí Vám letáky ve schránce, nebo si je rádi prolistujete? A jak k tomu přijdou zdravotně znevýhodnění lidé, pro které je roznos letáků jediným přivýdělkem a zároveň třeba i duševní terapií? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový den, Vaše Eliss ♥