Bouřky jsou tady!

 Dětem se volno už pomalu krátí, srpen letí jako blázen, a já už taky pomalu, ale jistě stříhám metr. Osmatřicátý týden těhotenství už není úplně procházka růžovou zahradou, zbývají tři týdny a malý kousek do oficiálního termínu porodu. Ale nemůžu si zase vyloženě stěžovat. Nejlepší zpráva je, že mě přestala pálit žáha, to bylo něco tak ukrutně nepříjemného, hlavně večer (zjistila jsem, že do jisté míry to spouští i papriky...) 

Ani ty nohy už tak hrozně nebolí, ale začala mi otékat chodidla a trochu i kotníky, mám problém se dostat do bot, a taky mám věčně na nohách otlačené vzorky z ponožek. Pořád beru tabletky na křečové žíly, bez těch bych už ani nebyla schopná vstát z postele, ale i tak se snažím pořád zůstat aktivní, ač to není někdy úplně jednoduché.

Ještě do čtvrtka jsme chodili s přítelem zalévat máme zahradu, z dovolené v Řecku se vrátila až v pátek. Za ty dva týdny pršelo snad jen dvakrát, takže sud na vodu už byl skoro prázdný, a bylo potřeba zalévat pořádně, protože vedra byla opravdu šílená. 

Jsem fakt hrozně ráda, že byl se mnou teď doma a pomáhal mi s tou zahrádkou. Já zalévala malé truhlíky, a přítel ten zbytek. Ale bavilo nás to, zahradu máme v podstatě za rohem, Žofka se parádně vyběhala a poštěkala si, a večer už nebylo takové horko, tak jsme ještě poseděli na lavičce a povídali si. 

V pondělí jsem byla na další prohlídce na gyndě. Tentokrát proběhl po dlouhé době i ultrazvuk, všechno je podle doktora v normě, i Doppler, podle kterého se měří průtoky, miminko je přímo v ideální pozici pro přirozený porod. Sestoupilo už hodně dolů, takže bříško už mi tak trochu "spadlo." Je fakt, že na ten spodek už nepříjemně občas zatlačí, někdy s sebou úplně škubnu, jak to "zalechtá." Ale jinak se pěkně mrská, večer si s miminkem vždycky hezky povídám a pouštíme si písničky, tak si tam hezky "zatancuje," což je naprosto úžasný pocit. 

Váha je teď 2411 gramů, asi je to v pořádku, protože mi k tomu nic neřekl. Jen jsem se zeptala až po vyšetření, jestli šlo vidět pohlaví, což už mi samozřejmě neřekl, prý jsem to měla nahlásit před vyšetřením. No, taky mě to mohlo napadnout!

Tak pořád počítám s tím, že to bude holka, i když mi to řekli vlastně jen jednou, a to nebylo stoprocentní, na té první genetice v Olomouci. Na druhém vyšetření se miminku nechtělo moc spolupracovat a šikovně si pohlaví zakrývalo. V pondělí jdu na další kontrolu, nevím, jestli bude ještě ultrazvuk, ale kdyby ano, ráda bych věděla, na čem vlastně jsem - ale co, klukovi snad nebude vadit, když bude mít coby miminko růžové věci, když ho nebudu zrovna fotit, a mám samozřejmě i neutrální barvy...

Teď budu muset už chodit na kontrolu každé pondělí, a taky jsem dostala telefonní číslo do porodnice, kam se mám jít zaregistrovat. Hned v to pondělí jsem tam volala a domluvila se na pátek na devátou hodinu. Sestra do telefonu říkala, že mám vzít jen doklady a těhotenský průkaz, ale já si nachystala radši všechno, včetně papírů z genetiky.

Sousedka mi třeba říkala, že po ní nikdo registraci do porodnice nechtěl, ale ona chodí k jinému doktorovi a někteří to asi vyžadují. Prý je to lepší, kdybych tam přijela v bolestech, aby se mě nemuseli na všechno vyptávat, a aby o mě měli všechny informace. 

V pátek jsme tedy vyrazili i s přítelem do města. Jenže k naší smůle jsme museli v té porodnici na registraci dlouho čekat, byl tu pořádný frkot. Vozíky s miminky tu jezdily ostošest, dlouho na nás neměl nikdo čas, což samozřejmě chápu, když je hodně práce, nedá se nic dělat. Nakonec si mě zavolala mladá paní doktorka, moc příjemná, představila se a podala mi ruku. 

Zapsala si údaje z těhotenské průkazky, zkontrolovala, zda všechno souhlasí, na poslední chvíli jsem ještě nahlásila, že mám v levém třísle kýlu. To v průkazce nemám, doktor o tom ví, donesla jsem mu i lékařskou zprávu z pohotovosti. Jinak se ptala na všechno možné, rodinnou anamnézu, dětské nemoci, celkem toho bylo dost. Nakonec mě ještě provedla po oddělení, už jsem tu ležela v červnu, když mi bylo zle po vyšetření na těhotenskou cukrovku, ale proč ne. 

Podívala jsem se i na porodní sál, ten je pěkný, vymalovaný v příjemném broskvovém odstínu, součástí je i sprcha, mají k dispozici i balony a další pomůcky. Sál akorát nebyl ještě úplně douklizený, na zemi bylo pár kapek krve, ale tak budiž. K porodu patří samozřejmě i takové věci, je to přirozené, a nemůžu říct, že by mě to nějak pohoršilo. Doktorka se ještě ptala, jestli budu mít zájem o nadstandartní pokoj, ale myslím, že bude stačit ten "obyčejný". Ale ještě si to rozmyslím.

Takže registrace proběhla v pořádku. Z porodu samotného zatím strach nemám, moc nad tím nepřemýšlím, nechci se zbytečně stresovat. Až to přijde, tak to budu muset vydržet, i když to bude nejspíš hodně bolet, tak to vytoužené miminko za to stojí. Snažím se k tomu přistupovat jako k přirozenému procesu a ne k něčemu, z čeho je potřeba mít obavy. 

Došly mi už i papíry k mateřské dovolené, která mi byla schválená, což je fajn. Ta mateřská se čerpá šest týdnů před porodem a šest po, jestli jsem to správně pochopila, a pak budu dostávat rodičovský příspěvek, o který se žádá až po narození. 

No a po odchodu z nemocnice jsme si zašli s přítelem na oběd, a pak už jeli domů, odpoledne se k nám chystala máma s dárečky z dovolené. No vypadala moc spokojeně, krásně se opálila, ukazovala nám spoustu fotek, a moc se mi líbil výlet na lagunu, kde bylo i přes fotky vidět průzračně čistou vodu, to musela být opravdu nádhera. Byla na ostrově Korfu. 

No dostali jsme toho opravdu dost - olivy s česnekem a sýrem, bonbony se zvláštními příchutěmi, slané oříšky s karamelem, a pak také mýdla - já si vezmu to medové, příteli už jsem na pracovní cestu do Německa zabalila to konopné. 

No ale mně udělaly největší radost zase věci pro miminko. Tento komplet v neutrálních barvách Mám toho už tolik, že fakt nevím, jak stihne všechno vynosit, ale když ono jeto tak roztomilé, svetýrek s medvídkem nemá chybu. Rybička je takový menší plyšáček, ale krásně se leskne a je měkoučká. 

Opravdu mi máma udělala velkou radost. 

Úmorná horka vystřídaly dneska bouřky a dost citelné ochlazení, teď je kolem dvaceti stupňů, a liják byl pěkně prudký. Alespoň že nepadají kroupy, ale je dobře, že konečně popršelo, protože letos těch srážek přes léto zase tolik nebylo. 

A co je lepšího než si v deštivém dni lehnout s knížkou a s pejskem, uvařit si horký čaj, a poslouchat šumění deště za okny a občasné zaburácení hromu? 

Zatím je tedy všechno v pořádku, sice jsem trochu unavenější, přes den si ráda polenoším, ale pořád se snažím doma alespoň trochu uklízet, ještě jsem vyleštila dveře, ale na vytírání podlahy se už s bříškem necítím, tak to si vzal na starost přítel, za což jsem ráda.

Přeji Vám všem hezký zbytek víkendu, děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥