Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 364 Nevítaný host

 Autor: Shari Lapena

Žánr: Thriller, Detektivní 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Všichni někdy potřebujeme uniknout před stresem všedního dne, ať už tím pracovním, nebo rodinným, prostě hodit všechny starosti za hlavu a trochu se uvolnit. A takový malebný hotýlek, který stojí vysoko v horách na samotě, který podle prospektu slibuje tu pravou venkovskou atmosféru, je k něčemu takovému přímo ideální. Bonusem je i to, že v penzionu Mitchell není připojení k internetu, což je tedy v dnešní době poměrně vzácnost.

A i proto se tato dvoupatrová půvabná stavba z červených cihel stane na tento zimní víkend útočištěm hned devíti hostů. Gwen s sebou na pobyt vzala nejlepší kamarádku Riley, která se nedávno vrátila z vojenské mise, a trpí tedy dost vážnou posttraumatickou stresovou poruchou, která ji velmi omezuje v běžném životě. Gwen doufá, že by Riley pobyt v novém prostředí mohl pomoci. Ian a Lauren jsou čerství milenci, kteří se nemohou jeden druhého nabažit, a víkendové pobyty spojené s výlety jsou u nich standartem. 

Beverly a Henry jsou manželé kolem čtyřicítky, oba jsou úspěšní ve svých profesích, odrostlé děti se pomalu chystají vylétnout z hnízda, a zdá se, že jejich vztah uvázl tak trochu na mrtvém bodě. Po více než dvaceti letech manželství už si nemají co říct, Henry se dokonce chystá k radikálnímu řešení, chce si se svou ženou vše na rovinu vyříkat. Jenže nedopadne to celé nakonec úplně jinak? 

Matthew a Dana jsou mladým, čerstvě zasnoubeným párem, z kterého zamilovanost čiší doslova na kilometry. Kdekdo by mohl Matthewa nazvat vypočítavým, jelikož Dana má velmi bohaté a vlivné rodiče, a očividně se vyžívá v luxusu, není to ale trochu jinak? 

David přicestoval do penzionu ve svém luxusním bouráku až z New Yorku. Právě dokončil coby obhájce těžký případ a teď si hodlá dovolenou pořádně užít, protože už dávno zapomněl, co to slovo vlastně znamená. A jako poslední přijíždí staropanenská, tak trochu podivínská spisovatelka Candice, která se s nikým moc nebaví a většinu času je zalezlá ve svém pokoji. 

Coby personál tu jsou zatím jen dva lidé, James, který má na starosti kuchyň, a jeho syn Bradley, který je povětšinou na recepci a různě pomáhá s tím, s čím je zrovna potřeba. Měli by dorazit i další zaměstnanci, ale díky zhoršujícímu se počasí není vůbec jistě, kdy to bude. 

Hosté jsou opravdu různorodá směsice lidí a je očividné, že asi nebudou mít moc témat ke společnému hovoru. Když jsou všichni hosté v pořádku ubytováni, k obrovské smůle vypadne elektřina. Sněhová bouře udeřila opravdu plnou silou. Ale mohlo by to být přeci báječné dobrodružství i tak, ne? Petrolejka, hořící oheň v krbu, partnerská romantika pod peřinou... 

Ale i tak jsou všichni poněkud neklidní. Přeci jen, takto na samotě, bez signálu, bez proudu, to není zrovna moc příjemná představa! Romantika vezme velmi brzy za své, když hned první noc jeden z návštěvníků spadne ze schodů a zabije se. To, co vypadalo jako obyčejná nehoda, se ukáže jako chytře zakamuflovaná vražda. 

Kdo by měl důvod zabíjet? Atmosféra houstne, baterie mobilů, které se proměnily v pouhé svítilny, se pomalu vybíjejí, a nedůvěra hostů se mění v paranoiu. Mrtvých totiž začíná přibývat stejně jako sněhu venku, a neklid vzrůstá. Zdá se, že každý z hostů má nějaké své temné tajemství, kostlivce ve skříni, o kterých by raději nikdy nemluvili. 

Jenže kdo z nich je pachatelem, nevítaným hostem, který se z nějakého důvodu rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou? Jedno je jisté - tohle bude pořádně dlouhý víkend, a navíc není kam utéct! 



Hodnocení: Jméno autorky mi není tak úplně neznámé, už několik jejich titulů bylo vystaveno v knihovně v regálu s novými přírůstky, ale ještě jsem od ní nic nečetla. A tak jsem si při minulé návštěvě půjčila právě Nevítaného hosta, rozhodla jsem se přečíst si něco trochu modernějšího. Anotace působila velmi napínavě, tak trochu mi evokovala něco od Agathy Christie. 

Ze začátku mě trochu mátlo množství postav, celkem deset, plus dva zaměstnanci, ale celkem rychle jsem si ujasnila, kdo je kdo a ke komu patří. Styl psaní byl příjemně civilní, čtivý, postavy a jejich dialogy uvěřitelné. 

Atmosféra odlehlého penzionu vysoko v horách, kdy kolem začne pořádná sněhová bouře, začala s první mrtvolou pořádně houstnout. Ale chvíli trvalo, než došlo k prvnímu zločinu - čtenář se jej dočká až na šedesáté straně. Což mně osobně nijak nevadilo, alespoň bylo více prostoru pro seznámení se s postavami. Vůbec jsem neměla tušení, kdo by mohl být pachatel. Jak vražd přibývalo, působilo to na mě čím dál více nelogicky. 

V hlavě jsem si pořád přemítala různé scénáře, ale ani jeden mi nedával moc smysl. Ale hrozně mě to bavilo, a hlavně se postupně odkrývala tajemství jednotlivých aktérů a vlastně žádný z nich nebyl žádný svatoušek, i když se tak snažili prezentovat před svým okolím, ale taky sami před sebou, nakonec se ta fasáda dokonalosti dočista rozpadla. 

Psychologický rozbor postav byl skvostný, mně osobně nejvíce zaujala Beverly a pak také Riley, jejíž chování se ukázalo jako velmi zvláštní, a působila na mě dost vyšinutě. Nejedná se o úplně temný a děsivý thriller, je tu hodně psychologických prvků, nechybí ani můj oblíbený sarkasmus a černý humor, což opravdu oceňuji.

Lehce okoukaný námět postav uvězněných kvůli nešvaru počasí v zapadlém hotýlku zde zafungoval opravdu brilantně, stupňující se paranoia byla vážně uvěřitelná. Celou dobu mi vrtalo hlavou, kdo to vlastně všechno spískal? Nakonec jsem byla přesvědčená, že autorka jednoduše vykradla jednu z knih Agathy Christie, ale ukázalo se, že tomu tak nebylo. 

No, čekala jsem nějaké "wow" finále, šokující zvrat, pořádné dovysvětlení, ale v tomto ohledu jsem byla zklamaná. Motiv pachatele na mě nepůsobil vůbec uvěřitelně, takový až moc uplácaný ze vzduchu, či spíchnutý horkou jehlou. Ale zase na druhou stranu - ještě jedno dovysvětlení pod čarou, které proběhlo na poslední stránce výsledný dojem napravilo. 

Nevítaný host se mi líbil, jedná se o tak trochu klasickou detektivku říznutou porcí napětí a sarkasmem. Ale více než sedmdesát procent nedám, k dokonalosti tu přece jen kousek chyběl, každopádně si příště od autorky zase něco přečtu! Jako rychlé, oddechové čtení na dovolenou rozhodně doporučuji.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od této autorky? Máte rádi moderní detektivky? Zaujala Vás recenze? Máte rádi ten typ detektivek, který se odehrává v uzavřeném, odlehlém domě? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Kdysi jsem od ní dostala knížku jako dárek s názvem Její konec ( mimochodem do tý doby jsem si myslela , že je to autor :D ) . Přečetla jsem . Nicméně cíleně jí nevyhledávám .

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem od autorky četla před časem dvě knížky a nepřišly mi špatné, i když bych řekla, že měly takový trochu slabší závěr. Ale napínavé byly obě

    OdpovědětVymazat
  3. Autorku znám, momentálně čtu Někdo cizí v domě a líbí se mi. Díky za tip, zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Thrillery můžu. Ale zatím si jen píšu, protože číst budu spíše v podzimních zimních večerech. :)

    OdpovědětVymazat
  5. autorku znám, ale nic jsem od ní nečetla :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova