Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 364 Nevítaný host

 Autor: Shari Lapena

Žánr: Thriller, Detektivní 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Všichni někdy potřebujeme uniknout před stresem všedního dne, ať už tím pracovním, nebo rodinným, prostě hodit všechny starosti za hlavu a trochu se uvolnit. A takový malebný hotýlek, který stojí vysoko v horách na samotě, který podle prospektu slibuje tu pravou venkovskou atmosféru, je k něčemu takovému přímo ideální. Bonusem je i to, že v penzionu Mitchell není připojení k internetu, což je tedy v dnešní době poměrně vzácnost.

A i proto se tato dvoupatrová půvabná stavba z červených cihel stane na tento zimní víkend útočištěm hned devíti hostů. Gwen s sebou na pobyt vzala nejlepší kamarádku Riley, která se nedávno vrátila z vojenské mise, a trpí tedy dost vážnou posttraumatickou stresovou poruchou, která ji velmi omezuje v běžném životě. Gwen doufá, že by Riley pobyt v novém prostředí mohl pomoci. Ian a Lauren jsou čerství milenci, kteří se nemohou jeden druhého nabažit, a víkendové pobyty spojené s výlety jsou u nich standartem. 

Beverly a Henry jsou manželé kolem čtyřicítky, oba jsou úspěšní ve svých profesích, odrostlé děti se pomalu chystají vylétnout z hnízda, a zdá se, že jejich vztah uvázl tak trochu na mrtvém bodě. Po více než dvaceti letech manželství už si nemají co říct, Henry se dokonce chystá k radikálnímu řešení, chce si se svou ženou vše na rovinu vyříkat. Jenže nedopadne to celé nakonec úplně jinak? 

Matthew a Dana jsou mladým, čerstvě zasnoubeným párem, z kterého zamilovanost čiší doslova na kilometry. Kdekdo by mohl Matthewa nazvat vypočítavým, jelikož Dana má velmi bohaté a vlivné rodiče, a očividně se vyžívá v luxusu, není to ale trochu jinak? 

David přicestoval do penzionu ve svém luxusním bouráku až z New Yorku. Právě dokončil coby obhájce těžký případ a teď si hodlá dovolenou pořádně užít, protože už dávno zapomněl, co to slovo vlastně znamená. A jako poslední přijíždí staropanenská, tak trochu podivínská spisovatelka Candice, která se s nikým moc nebaví a většinu času je zalezlá ve svém pokoji. 

Coby personál tu jsou zatím jen dva lidé, James, který má na starosti kuchyň, a jeho syn Bradley, který je povětšinou na recepci a různě pomáhá s tím, s čím je zrovna potřeba. Měli by dorazit i další zaměstnanci, ale díky zhoršujícímu se počasí není vůbec jistě, kdy to bude. 

Hosté jsou opravdu různorodá směsice lidí a je očividné, že asi nebudou mít moc témat ke společnému hovoru. Když jsou všichni hosté v pořádku ubytováni, k obrovské smůle vypadne elektřina. Sněhová bouře udeřila opravdu plnou silou. Ale mohlo by to být přeci báječné dobrodružství i tak, ne? Petrolejka, hořící oheň v krbu, partnerská romantika pod peřinou... 

Ale i tak jsou všichni poněkud neklidní. Přeci jen, takto na samotě, bez signálu, bez proudu, to není zrovna moc příjemná představa! Romantika vezme velmi brzy za své, když hned první noc jeden z návštěvníků spadne ze schodů a zabije se. To, co vypadalo jako obyčejná nehoda, se ukáže jako chytře zakamuflovaná vražda. 

Kdo by měl důvod zabíjet? Atmosféra houstne, baterie mobilů, které se proměnily v pouhé svítilny, se pomalu vybíjejí, a nedůvěra hostů se mění v paranoiu. Mrtvých totiž začíná přibývat stejně jako sněhu venku, a neklid vzrůstá. Zdá se, že každý z hostů má nějaké své temné tajemství, kostlivce ve skříni, o kterých by raději nikdy nemluvili. 

Jenže kdo z nich je pachatelem, nevítaným hostem, který se z nějakého důvodu rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou? Jedno je jisté - tohle bude pořádně dlouhý víkend, a navíc není kam utéct! 



Hodnocení: Jméno autorky mi není tak úplně neznámé, už několik jejich titulů bylo vystaveno v knihovně v regálu s novými přírůstky, ale ještě jsem od ní nic nečetla. A tak jsem si při minulé návštěvě půjčila právě Nevítaného hosta, rozhodla jsem se přečíst si něco trochu modernějšího. Anotace působila velmi napínavě, tak trochu mi evokovala něco od Agathy Christie. 

Ze začátku mě trochu mátlo množství postav, celkem deset, plus dva zaměstnanci, ale celkem rychle jsem si ujasnila, kdo je kdo a ke komu patří. Styl psaní byl příjemně civilní, čtivý, postavy a jejich dialogy uvěřitelné. 

Atmosféra odlehlého penzionu vysoko v horách, kdy kolem začne pořádná sněhová bouře, začala s první mrtvolou pořádně houstnout. Ale chvíli trvalo, než došlo k prvnímu zločinu - čtenář se jej dočká až na šedesáté straně. Což mně osobně nijak nevadilo, alespoň bylo více prostoru pro seznámení se s postavami. Vůbec jsem neměla tušení, kdo by mohl být pachatel. Jak vražd přibývalo, působilo to na mě čím dál více nelogicky. 

V hlavě jsem si pořád přemítala různé scénáře, ale ani jeden mi nedával moc smysl. Ale hrozně mě to bavilo, a hlavně se postupně odkrývala tajemství jednotlivých aktérů a vlastně žádný z nich nebyl žádný svatoušek, i když se tak snažili prezentovat před svým okolím, ale taky sami před sebou, nakonec se ta fasáda dokonalosti dočista rozpadla. 

Psychologický rozbor postav byl skvostný, mně osobně nejvíce zaujala Beverly a pak také Riley, jejíž chování se ukázalo jako velmi zvláštní, a působila na mě dost vyšinutě. Nejedná se o úplně temný a děsivý thriller, je tu hodně psychologických prvků, nechybí ani můj oblíbený sarkasmus a černý humor, což opravdu oceňuji.

Lehce okoukaný námět postav uvězněných kvůli nešvaru počasí v zapadlém hotýlku zde zafungoval opravdu brilantně, stupňující se paranoia byla vážně uvěřitelná. Celou dobu mi vrtalo hlavou, kdo to vlastně všechno spískal? Nakonec jsem byla přesvědčená, že autorka jednoduše vykradla jednu z knih Agathy Christie, ale ukázalo se, že tomu tak nebylo. 

No, čekala jsem nějaké "wow" finále, šokující zvrat, pořádné dovysvětlení, ale v tomto ohledu jsem byla zklamaná. Motiv pachatele na mě nepůsobil vůbec uvěřitelně, takový až moc uplácaný ze vzduchu, či spíchnutý horkou jehlou. Ale zase na druhou stranu - ještě jedno dovysvětlení pod čarou, které proběhlo na poslední stránce výsledný dojem napravilo. 

Nevítaný host se mi líbil, jedná se o tak trochu klasickou detektivku říznutou porcí napětí a sarkasmem. Ale více než sedmdesát procent nedám, k dokonalosti tu přece jen kousek chyběl, každopádně si příště od autorky zase něco přečtu! Jako rychlé, oddechové čtení na dovolenou rozhodně doporučuji.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od této autorky? Máte rádi moderní detektivky? Zaujala Vás recenze? Máte rádi ten typ detektivek, který se odehrává v uzavřeném, odlehlém domě? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Kdysi jsem od ní dostala knížku jako dárek s názvem Její konec ( mimochodem do tý doby jsem si myslela , že je to autor :D ) . Přečetla jsem . Nicméně cíleně jí nevyhledávám .

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem od autorky četla před časem dvě knížky a nepřišly mi špatné, i když bych řekla, že měly takový trochu slabší závěr. Ale napínavé byly obě

    OdpovědětVymazat
  3. Autorku znám, momentálně čtu Někdo cizí v domě a líbí se mi. Díky za tip, zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Thrillery můžu. Ale zatím si jen píšu, protože číst budu spíše v podzimních zimních večerech. :)

    OdpovědětVymazat
  5. autorku znám, ale nic jsem od ní nečetla :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...