Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 363 Kóma

 Autor: Robin Cook

Žánr: Thriller z lékařského prostředí 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Čtrnáctý únor si coby svátek zamilovaných představovala čtyřiadvacetiletá Nancy Greenlyová asi představovala jinak než na bostonské pohotovosti nemocnice Memorial, kam ji převezla rychlá záchranná služba. Zrovna si užívala pěkný večer se svým přítelem, který se vrátil z koleje dřív domů, když ji postihlo silné menstruační krvácení, nebo alespoň tak to působilo. 

Cesta do nemocnice a následné vyšetření nepatřilo bezesporu k tomu nejpříjemnějšímu, co kdy dívka zažila, ale uklidnilo ji zjištění, že ji dostal do péče lékař, ke kterému už chodí tolik let. Nancy byla trochu znepokojena zjištěním, že bude muset podstoupit kyretáž, ale lékaři ji ujišťovali, že půjde o banální a jednoduchý zákrok, který by neměl trvat ani půl hodinky. Menší komplikace už nastaly během toho, kdy byla Nancy uváděna do narkózy - lékař jí musel zvýšit dávku anestetika. 

Z chirurgického hlediska bylo vše v pořádku, na orgánech nebyly patrné žádné změny, stačilo odsát několik krevních sraženin, které byly příčinou nepříjemného krvácení. Jenže během operace došlo k několika nepravidelným srdečním akcím a poklesu krevního tlaku, který ale zdánlivě neměl žádnou příčinu. Ale jinak vše probíhalo standartně. Když však byla operace hotová a mělo dojít k probrání Nancy z narkózy, nijak nereagovala. Ke zděšení přítomného personálu se ukázalo, že upadla do kómatu, což potvrdilo i vyšetření EEG, které ukázalo rovnou křivku, tedy bez jakékoliv mozkové aktivity. 

Podle lékařů šlo o akutní poškození mozku, vedoucí k jeho odumření. Ovšem na přesnou příčinu se prostě přijít nepodařilo. Nancy byla tedy přeložena na oddělení JIP, kde lékařský tým sledoval její životní funkce, protože u tak těžkého případu se prostě už nedá nic jiného dělat. 

O týden později nastupuje do Memorialu na svou první lékařskou praxi studentka druhého ročníku Susan Wheelerová. Je to pro ni velká šance, konečně opustí učební prostory a nudné přednáškové sály, a dostane se k opravdovým, živým pacientům! Susan je samozřejmě nervózní, ale má zdravé sebevědomí a doufá, že jako medička se spoustě věcí přiučí a bude z ní jednou vynikající lékařka. A také je v určitém ohledu pěkně naivní.

Ji a pár jejích spolužáků dostane na starost starší sekundář, doktor Bellows, který je na oddělení známý jako pěkný proutník, který nenechá žádnou sukni na pokoji. Susan a její skupina budou zatím pozorovat práci starších a zkušenějších kolegů, a občas provádět jednodušší úkony. Ale Susan je od přírody velmi zvídavý člověk, a proto když uvidí na posteli ležet Nancy v kómatu, okamžitě se začne o její případ živě zajímat. Ač je velmi nezkušená, a v podstatě poprvé v akci, na celém případu jí něco nesedí. 

Jenže Bellows nemá pro její zájem pochopení. V medicíně se prostě takové věci stávají, a navíc se pro něj pacienti stali už jen "čísly a položkami," nedokáže pochopit Susanin náhlý zájem. A když jde o pár dní později dívka poprvé zavést infuzi pacientovi před operací, mladíkovi, který se jí představí jako Berman, poruší Susan tak trochu profesionální etiku.

Mladík ji čímsi zaujme a proto souhlasí, že jakmile se po operaci zotaví, půjde s ním na večeři. Operované koleno by se mělo zahojit velmi rychle, podle predikcí lékařů. 

Jenže během operace dojde k podobné události jako u Nancy, a Berman, mladý, aktivní sportovec, který krom problémů s kolenem neměl nikdy žádné zdravotní potíže, upadne do kómatu, který je až podezřele shodný s tím prvotním. Zvídavost a upřímnost Susan nedá spát, a začne pátrat po dalších případech, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale mají jeden společný jmenovatel - kóma. 

Začne jí velmi opatrně pomáhat i Bellows, jejich vztah přeroste v ten kolegiální až do mileneckého. Jenže kdo by měl prospěch z toho, že pacienti upadnou do kómatu? Udržování jejich životních funkcí, i když mozek zcela odumřel, je přeci pěkně finančně nákladná záležitost! 

Jenže ani jeden z dvojice netuší, že na scéně se objevují mnohem silnější protivníci, kteří se v honbě za svým cílem nezastaví před ničím. Susan totiž začne mít velmi vážné podezření, a bude se muset postavit najatému vrahovi. Ale kdo v zákulisí opravdu tahá za nitky...? 




Hodnocení: Po dlouhé době jsem si zase chtěla přečíst něco jiného než klasickou detektivku, a volba padla právě na thriller z lékařského prostředí. Kóma jsem nedávno koupila v internetovém antikvariátu, a tak jsem po knížce sáhla. 

Od Robina Cooka mám načteno již nespočet knih, před lety jsem ho doslova hltala. Ale v mnoha ohledech mi přišly jeho romány už tak trochu jako přes kopírák, proto jsem byla zvědavá na Kóma. Děj má od začátku poměrně rychlý spád, Susan mi byla od začátku sympatická, i když na můj vkus někdy až moc přidrzlá, na to, že začínala svou první praxi. 

Knihy z lékařského prostředí mě baví, i když někdy se nečtou úplně lehce, často mě doslova mrazí v zádech z toho, jak dokáže být toto odvětví zrádné. I tady autor nastínil velmi vážný etický problém v lékařské vědě, který souvisí právě s kómatem. Pro některé lidi totiž v zájmu vědy lidský život zase bohužel tolik neznamená...

Dalo se tak nějak předvídat, jak se bude příběh vyvíjet, ale bavilo mě to číst, a zajímavý mi přišel i posun vztahu mezi medičkou a starším sekundářem. Cook navíc nepoužívá moc odborných názvů, diagnózy jsou tedy srozumitelné i pro naprostého laika, ale mě vždycky baví si například latinské výrazy vyhledávat na internetu, a něčemu novému se přiučit. 

Až do poloviny knihy jsem pořádně netušila, jakým směrem se bude dívčino pátrání vlastně ubírat, ale pak už to bylo bohužel celkem průhledné. Padouchů docela přibývalo, a některé scény byly pěkně vyhrocené, a velmi naturalisticky popsané. Ale pořád tu bylo docela dost otazníků, a nakonec jsem byla docela překvapená.

Atmosféra tu byla taková dá se říci až sterilní, ocenila bych více napětí, působilo to na mě až nepříjemně civilně. Velmi dobře se to ale četlo, nijak zvlášť jsem se u čtení nenudila, i když mi tu chyběl nějaký velký moment překvapení, na můj vkus to bylo až moc okaté, a autor stavěl před čtenáře tolik indicií, že bylo evidentní, kdo za tím stojí!
 
Ale tohle všechno vyvážil konec, který byl velmi netradiční, a tak trochu mě naštvalo to, že zůstal otevřený. Originální, to ano, ale čtenář si musí domyslet, jak to celé nakonec dopadlo. A některým může připadat jako spíchnutý horkou jehlou, jakoby autor nevěděl, jak dál... Tak za mě doufám, že to dopadlo dobře, ale přiznám se, že mě to dost rozhodilo a lehce otrávilo. 

Zajímavá kniha, ale milovníkům lékařských thrillerů, kteří již mají něco načteno, nic zase tak nového a překvapivého nepřinese. Nelituji, že jsem si knížku přečetla, ač jsem čekala trochu víc. Mimochodem, podle knižní předlohy byl v roce 1978 natočen film, hraje v něm i Michael Douglas. Já jsem jej určitě neviděla, ale ráda bych to napravila, pokud máte zájem, přidávám odkaz: 

https://www.csfd.cz/film/1773-v-komatu/recenze/

Hodnotím šedesáti procenty, jedná se o takový průměr, ale pokud s thrillery z lékařského prostředí teprve začínáte, knížka se Vám může líbit. Ale mě v tomto žánru asi nic nepřekvapí, nebo mi to prostě tak úplně nesedlo, nevím. Ideální jako čtení do autobusu nebo na dovolenou, ale rozhodně nečíst před plánovanou operací, z toho bych asi měla noční můry...

A co Vy? Máte rádi thrillery z lékařského prostředí? Znáte knihy od Robina Cooka? Četli jste nějakou? Nebo se raději čtení o lékařských neduzích a konspiracích v lékařském byznysu raději vyhýbáte? Máte chuť si knížku přečíst? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Když tady začaly Cookovy knížky vycházet, tak jsem jich pár přečetla. Teď už jsem spoustu let žádnou v ruce neměla.

    OdpovědětVymazat
  2. Knížky z klasickýho prostředí nemocnice moc nemusím , ale baví mě ty třeba z prostředí válek . Hodně jsem si oblíbila sérii Sestřičky od Donny Douglas .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula