Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 363 Kóma

 Autor: Robin Cook

Žánr: Thriller z lékařského prostředí 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Čtrnáctý únor si coby svátek zamilovaných představovala čtyřiadvacetiletá Nancy Greenlyová asi představovala jinak než na bostonské pohotovosti nemocnice Memorial, kam ji převezla rychlá záchranná služba. Zrovna si užívala pěkný večer se svým přítelem, který se vrátil z koleje dřív domů, když ji postihlo silné menstruační krvácení, nebo alespoň tak to působilo. 

Cesta do nemocnice a následné vyšetření nepatřilo bezesporu k tomu nejpříjemnějšímu, co kdy dívka zažila, ale uklidnilo ji zjištění, že ji dostal do péče lékař, ke kterému už chodí tolik let. Nancy byla trochu znepokojena zjištěním, že bude muset podstoupit kyretáž, ale lékaři ji ujišťovali, že půjde o banální a jednoduchý zákrok, který by neměl trvat ani půl hodinky. Menší komplikace už nastaly během toho, kdy byla Nancy uváděna do narkózy - lékař jí musel zvýšit dávku anestetika. 

Z chirurgického hlediska bylo vše v pořádku, na orgánech nebyly patrné žádné změny, stačilo odsát několik krevních sraženin, které byly příčinou nepříjemného krvácení. Jenže během operace došlo k několika nepravidelným srdečním akcím a poklesu krevního tlaku, který ale zdánlivě neměl žádnou příčinu. Ale jinak vše probíhalo standartně. Když však byla operace hotová a mělo dojít k probrání Nancy z narkózy, nijak nereagovala. Ke zděšení přítomného personálu se ukázalo, že upadla do kómatu, což potvrdilo i vyšetření EEG, které ukázalo rovnou křivku, tedy bez jakékoliv mozkové aktivity. 

Podle lékařů šlo o akutní poškození mozku, vedoucí k jeho odumření. Ovšem na přesnou příčinu se prostě přijít nepodařilo. Nancy byla tedy přeložena na oddělení JIP, kde lékařský tým sledoval její životní funkce, protože u tak těžkého případu se prostě už nedá nic jiného dělat. 

O týden později nastupuje do Memorialu na svou první lékařskou praxi studentka druhého ročníku Susan Wheelerová. Je to pro ni velká šance, konečně opustí učební prostory a nudné přednáškové sály, a dostane se k opravdovým, živým pacientům! Susan je samozřejmě nervózní, ale má zdravé sebevědomí a doufá, že jako medička se spoustě věcí přiučí a bude z ní jednou vynikající lékařka. A také je v určitém ohledu pěkně naivní.

Ji a pár jejích spolužáků dostane na starost starší sekundář, doktor Bellows, který je na oddělení známý jako pěkný proutník, který nenechá žádnou sukni na pokoji. Susan a její skupina budou zatím pozorovat práci starších a zkušenějších kolegů, a občas provádět jednodušší úkony. Ale Susan je od přírody velmi zvídavý člověk, a proto když uvidí na posteli ležet Nancy v kómatu, okamžitě se začne o její případ živě zajímat. Ač je velmi nezkušená, a v podstatě poprvé v akci, na celém případu jí něco nesedí. 

Jenže Bellows nemá pro její zájem pochopení. V medicíně se prostě takové věci stávají, a navíc se pro něj pacienti stali už jen "čísly a položkami," nedokáže pochopit Susanin náhlý zájem. A když jde o pár dní později dívka poprvé zavést infuzi pacientovi před operací, mladíkovi, který se jí představí jako Berman, poruší Susan tak trochu profesionální etiku.

Mladík ji čímsi zaujme a proto souhlasí, že jakmile se po operaci zotaví, půjde s ním na večeři. Operované koleno by se mělo zahojit velmi rychle, podle predikcí lékařů. 

Jenže během operace dojde k podobné události jako u Nancy, a Berman, mladý, aktivní sportovec, který krom problémů s kolenem neměl nikdy žádné zdravotní potíže, upadne do kómatu, který je až podezřele shodný s tím prvotním. Zvídavost a upřímnost Susan nedá spát, a začne pátrat po dalších případech, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale mají jeden společný jmenovatel - kóma. 

Začne jí velmi opatrně pomáhat i Bellows, jejich vztah přeroste v ten kolegiální až do mileneckého. Jenže kdo by měl prospěch z toho, že pacienti upadnou do kómatu? Udržování jejich životních funkcí, i když mozek zcela odumřel, je přeci pěkně finančně nákladná záležitost! 

Jenže ani jeden z dvojice netuší, že na scéně se objevují mnohem silnější protivníci, kteří se v honbě za svým cílem nezastaví před ničím. Susan totiž začne mít velmi vážné podezření, a bude se muset postavit najatému vrahovi. Ale kdo v zákulisí opravdu tahá za nitky...? 




Hodnocení: Po dlouhé době jsem si zase chtěla přečíst něco jiného než klasickou detektivku, a volba padla právě na thriller z lékařského prostředí. Kóma jsem nedávno koupila v internetovém antikvariátu, a tak jsem po knížce sáhla. 

Od Robina Cooka mám načteno již nespočet knih, před lety jsem ho doslova hltala. Ale v mnoha ohledech mi přišly jeho romány už tak trochu jako přes kopírák, proto jsem byla zvědavá na Kóma. Děj má od začátku poměrně rychlý spád, Susan mi byla od začátku sympatická, i když na můj vkus někdy až moc přidrzlá, na to, že začínala svou první praxi. 

Knihy z lékařského prostředí mě baví, i když někdy se nečtou úplně lehce, často mě doslova mrazí v zádech z toho, jak dokáže být toto odvětví zrádné. I tady autor nastínil velmi vážný etický problém v lékařské vědě, který souvisí právě s kómatem. Pro některé lidi totiž v zájmu vědy lidský život zase bohužel tolik neznamená...

Dalo se tak nějak předvídat, jak se bude příběh vyvíjet, ale bavilo mě to číst, a zajímavý mi přišel i posun vztahu mezi medičkou a starším sekundářem. Cook navíc nepoužívá moc odborných názvů, diagnózy jsou tedy srozumitelné i pro naprostého laika, ale mě vždycky baví si například latinské výrazy vyhledávat na internetu, a něčemu novému se přiučit. 

Až do poloviny knihy jsem pořádně netušila, jakým směrem se bude dívčino pátrání vlastně ubírat, ale pak už to bylo bohužel celkem průhledné. Padouchů docela přibývalo, a některé scény byly pěkně vyhrocené, a velmi naturalisticky popsané. Ale pořád tu bylo docela dost otazníků, a nakonec jsem byla docela překvapená.

Atmosféra tu byla taková dá se říci až sterilní, ocenila bych více napětí, působilo to na mě až nepříjemně civilně. Velmi dobře se to ale četlo, nijak zvlášť jsem se u čtení nenudila, i když mi tu chyběl nějaký velký moment překvapení, na můj vkus to bylo až moc okaté, a autor stavěl před čtenáře tolik indicií, že bylo evidentní, kdo za tím stojí!
 
Ale tohle všechno vyvážil konec, který byl velmi netradiční, a tak trochu mě naštvalo to, že zůstal otevřený. Originální, to ano, ale čtenář si musí domyslet, jak to celé nakonec dopadlo. A některým může připadat jako spíchnutý horkou jehlou, jakoby autor nevěděl, jak dál... Tak za mě doufám, že to dopadlo dobře, ale přiznám se, že mě to dost rozhodilo a lehce otrávilo. 

Zajímavá kniha, ale milovníkům lékařských thrillerů, kteří již mají něco načteno, nic zase tak nového a překvapivého nepřinese. Nelituji, že jsem si knížku přečetla, ač jsem čekala trochu víc. Mimochodem, podle knižní předlohy byl v roce 1978 natočen film, hraje v něm i Michael Douglas. Já jsem jej určitě neviděla, ale ráda bych to napravila, pokud máte zájem, přidávám odkaz: 

https://www.csfd.cz/film/1773-v-komatu/recenze/

Hodnotím šedesáti procenty, jedná se o takový průměr, ale pokud s thrillery z lékařského prostředí teprve začínáte, knížka se Vám může líbit. Ale mě v tomto žánru asi nic nepřekvapí, nebo mi to prostě tak úplně nesedlo, nevím. Ideální jako čtení do autobusu nebo na dovolenou, ale rozhodně nečíst před plánovanou operací, z toho bych asi měla noční můry...

A co Vy? Máte rádi thrillery z lékařského prostředí? Znáte knihy od Robina Cooka? Četli jste nějakou? Nebo se raději čtení o lékařských neduzích a konspiracích v lékařském byznysu raději vyhýbáte? Máte chuť si knížku přečíst? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný srpnový víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Když tady začaly Cookovy knížky vycházet, tak jsem jich pár přečetla. Teď už jsem spoustu let žádnou v ruce neměla.

    OdpovědětVymazat
  2. Knížky z klasickýho prostředí nemocnice moc nemusím , ale baví mě ty třeba z prostředí válek . Hodně jsem si oblíbila sérii Sestřičky od Donny Douglas .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...