zomablog

  Google Earth je novodobá podoba sousloví "cestovat prstem po mapě." I já jsem si před lety tuto internetovou aplikaci oblíbila, pár týdnů mě to chytlo, bavilo mě zobrazovat si na mapě různá cizokrajná místa na světě, podívat se na reálné obrázky z amerických prosluněných ulic, potulovat se po uličkách Prahy, a nebo se podívat, jak vlastně vypadají na internetu záběry z ulice, kde bydlím. Milovníci paranormálních jevů a záhad mají díky Google Earth doslova o zábavu postaráno. Dle jejich tezí bylo totiž objeveno spoustu neznámých staveb, tajemných přírodních útvarů, či zvláštních úkazů v lesích. Dnes se spolu na některé nejzajímavější případy podíváme! Jako první je tu záhadná spirála u Rudého moře. Dílo o rozměrech bezmála sto tisíc metrů čtverečních se objevilo na mapách v roce 1997. Až o deset let později se ozvali její údajní tvůrci, Danae a Alexandra Stratou, a Stella Constantinides. Dle jejich tvrzení se má jednat o umělecké dílo, kterým chtěli uctít poušť a lidskou mys

 Dnes jsem při otevření poštovní schránky zjistila, že politická kampaň ke komunálním volbám započala. Vypadl na mě letáček jedné nejmenované politické strany, s usměvavým předsedou a v krásném barevném provedení. Letáček je vyvedený na krásném, lesklém papíře, obsahuje typická předvolební hesla, jako každodenní poctivá práce, řešení problémů věcně, konstruktivně, bez ideologických klišé... Je to už taková tradice, že vždy před volbami politici opráší své sliby, slibují řešení všech možných i nemožných krizí, přinášejí zaručené recepty na to, jak by to celé zvládli oni, a úplně nejlepší jsou v kritizování aktuálních vládních představitelů. Od svých osmnácti let jsem byla u každých voleb. Ať už to bylo do parlamentu, senátu, či výběr hlavy státu, vždy jsem využila svého volebního práva. Připadá mi to důležité, jsem ráda, že můžu jít k volbám, vhodit volební lístek do urny a mít alespoň trochu pocit, že i můj hlas něco ovlivní. Asi je to trochu naivní, já vím.  Politickou situaci sleduji

 Předem se chci omluvit, že jsem se pár dní bez vysvětlení neozvala, jak tady na blogu, tak na blozích svých virtuálních přátel. Díky šílenému pracovnímu tempu, přesčasům a stresu jsem si přivodila hned dvojitou nálož onemocnění - virózu spojenou s horečkami a nepříjemnou rýmou, a jako by toho snad bylo málo, tak jsem při návštěvě ženského lékaře zjistila, že mám na vaječníku menší cystu. Na cysty jsem v minulosti trpěla docela často, ale posledních pět let problémy ustaly. Myslím, že jsem si to částečně přivodila i ze stresu, a tělo už řeklo dost. K tomu tedy ta viróza, už je mi tedy o něco lépe, ve středu mám přijít na kontrolu. Naštěstí to není na antibiotika, ale pořád se cítím dost unavená, horečku už nemám tak vysokou, ale raději beru ještě Acylpyrin.  Co mi hodně pomáhá je spánek, se kterým jsem poslední dny měla hrozné problémy. Cítím, že jsem si přes tu nemoc fakt odpočinula. Vaječník se zatím moc nelepší, v podbřišku mě to tlačí, paradoxně na tu bolest pomáhá pohyb, když leží

 V sobotu ráno jsem na Facebooku zaregistrovala v jednom příspěvku, který komentoval kolega z práce, že večer má být na televizní stanici ČT Art ve znamení dvou hezkých dokumentů věnovaných památce Karla Kryla, příhodně zrovna v den data výročí okupace Československa sovětskými vojsky. První dokument s názvem Karel Kryl - Kdo jsem začal ve 20:15, a hned po něm, ve 21:40, následoval Bratříčku, zavřel jsi vrátka. Naštěstí jsem si tedy večer vzpomněla, že si mám pustit televizi, naštěstí už ji mám opravenou, takže jsem si mohla užít pěkný kulturní zážitek. Ač jsem narozená pár let po Sametové revoluci, tak mě písničky od Kryla provázely od dětství. Můj tatínek jeho písničky zbožňoval, měl je na kazetách v autě, a pokaždé, když jsme někam jeli, nehrálo rádio, ale Kryl. A mě se to líbilo. Drnkání na kytaru, příjemný, svým způsobem i uklidňující, ale také procítěný hlas, jednoduchost melodií a jeden jediný hudební nástroj, to vše se mi strašně líbilo. Tehdy jsem ještě nerozuměla poselstvím,

  Autor: Zdenka Hamerová Žánr: Thriller, Horor, Mysteriózní, Romantický Mé hodnocení: 50% Obsah: Mladá maminka Zita se vydává s malou dcerkou Aničkou za svou kamarádkou Danou do Jižního Tyrolska. Zita totiž neprožívá zrovna příjemné životní období, rozešla se s manželem, a tak nějak teď neví, co si počít se životem, proto je pro ni dovolená vítaným uvolněním a odpočinkem.  Ubytují se u Dany doma, a Zita se konečně seznamuje s kamarádčiným manželem Pavlem. Vila, ve které manželé bydlí, je opravdu honosná, z jedné strany domu bydlí správce se svou rodinou, a ve vrchní části domu ještě mladá matka s dítětem. K Zitině překvapení a šoku za pár hodin přijíždějí další přátelé - Vlaďka se svým snoubencem Mirkem. Zita a Mirek mají totiž nevyřešené vztahy z minulosti, a atmosféra začíná lehce houstnout. I tak si ale všichni snaží užívat krásu malebné Itálie, která je i na začátku nadcházejícího podzimu neobvykle teplá a slunečná. Malebná vilka ale zdaleka není tak tak tichá a klidná, jak se na p

 Musím říci, že za celou svou pracovní kariéru ve výrobně sýrů nepamatuji tak hektický a náročný srpen. Každý rok máme v létě více práce, protože navíc ještě vyrábíme mléčné jogurtové nápoje, které jdou teď opravdu pěkně na odbyt. S blížícím se koncem srpna se ale neúprosně blíží datum dožínek, svátek oslav konce sklizně. A už skoro dvacet let se dožínková slavnost pořádá i v naší obci. Jako dítě jsem tuto obecní veselici měla moc ráda. Lidová muzika, stánky s tradičními, ručně vyráběnými výrobky, počínaje mýdly a konče nádherně pletenými košíky, a celková atmosféra začátku září, kdy už je pošmourno, a podzim už se hlásá o svoje místo. Naše sýrárna spadá pod zemědělské družstvo. Družstvo je tedy hlavním pořadatelem akce, ačkoliv velkou měrou pomáhá při organizaci i obecní úřad. Teď tedy máme práce nad hlavu. Kozí, ovčí, a hlavně kravské sýry, to jedeme ve výrobě ve velkém množství - něco jde samozřejmě na prodejnu, která je v sýrárně, pak také dodáváme do dvou restaurací v okolí, no a

  Autor: Daniel Cole  Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 70% Obsah:                                              Vraždy jsou pro něj umění. Kdo bude jeho mistrovský kousek?                                                         Má potřebu proměňovat ošklivost v krásu. Dokonalost pro něj                                                                        znamená vše... Únor roku 1989 v Londýně byl, tak jak je už roky zvykem, pošmourný, chladný, a depresivní. A pro detektiva Bena Chamberse a jeho kolegu, konstábla Adama Wintera, obzvláště. Pátrají totiž po zločinci se zvráceným smyslem pro dokonalost - těla svých obětí stylizuje do pozic slavných klasických sochařských děl. První oběť vraždy, Henry Dolan, byl nalezen v Hyde Parku, zapadaný sněhem, na kovovém podstavci. Pachatel byl tak krutý, že obětí před smrtí vpíchl paralyzující látku, takže muž cítil úplně vše, co se s ním dělo, avšak nemohl se nijak bránit.  Chambers brzy zjistí, že muž byl stylizován do podoby Myslitele, do so

Jelikož se mi v týdnu porouchal set top box, nový jsem zatím neměla možnost si koupit, tak si pouštím na YouTube převážně muziku, nebo si stahuju filmy a různé dokumenty. Mám sice internetovou televizi v počítači, ale přes ten monitor mě to zkrátka tak moc nebaví... Včera večer jsem se nudila, spát se mi nechtělo, tak mě napadl úžasný nápad, a sice pustit si další díl seriálu Planeta záhad, jehož tvůrcem je slavný záhadolog Arnošt Vašíček. Na seriálu z dílny České televize se podílel jak režisérsky, tak scénáristicky. Ač byl seriál natáčen v roce 1996, tak působení zubu času není nijak znát. Epizoda Strašidelné domy má stopáž pouhých čtrnáct a půl minuty, ale přiznám se, že jsem ji dokoukala až dnes ráno, za denního světla. Při vyprávění jednoho z příběhů mi začal běhat mráz po zádech a dostala jsem takový strach, že jsem si šla hned lehnout. Nijak nepomohlo ani to, že jsem zrovna sama doma, mám tu sice psa, ale... Už dlouhé roky věřím tomu, že některé domy vyzařují špatnou energii. Co

  V předpubertálním období jsem měla období, kdy mě fascinovaly léčivé bylinky. Prostudovala jsem všechny různé lexikony, atlasy, herbáře, a dokonce jsem si založila svůj vlastní, ručně psaný herbář, kam jsem si vypisovala poznatky z knížek, a pak jsem se snažila danou rostlinku u nás na lukách najít. Pokud se zadařilo, vylisovala jsem ji ve starých knížkách, a nalepila do sešitku. Nikdy jsem ale nesbírala nic, co by bylo jedovaté. Vím, že kdybych si umyla ruce, tak se asi nic nestane, ale jistota je jistota. Pamatuji si, že když jsem byla malá, často se mi na nohách dělaly bradavice, a máma mi je potírala šťávou z vlaštovičníku. Je jedovatý, zároveň ale léčivý. Dětství se přehouplo v dospělost, fascinace léčivými bylinkami mě už víceméně opustila, ale to neznamená, že si na ně někdy nevzpomenu. Například nedám dopustit na konopí. Ano, je to droga, ale má své velké využití i v lékařství. Mast z konopí mi pomáhá na křečové žíly, a vloni mi velice ulevila od alergické svědivé vyrážky na

 Do devatenácti let jsem chodila k moc fajn dětské praktické doktorce. Co si pamatuji, byla vždycky usměvavá, přívětivá, snad i proto, že vycítila můj vrozený strach z bílých plášťů. Nikdy jsem s ní neměla žádný problém. Pár dnů před devatenáctinami jsem začala řešit, kam a jak přejít k doktorce pro dospělé? Mamka mi poradila, že se mám jít zeptat k její doktorce, paní G. Vysvětlila mi, kde má ordinaci, a mám ukázat kartičku pojišťovny a jen říci, že chci přejít od dětské doktorky k paní G. Ordinaci jsem našla celkem snadno, v čekárně mě zarazilo velké množství pacientů, tak jsem zaklepala na sestřičku a počkala. Vysvětlila jsem jí, co potřebuji, že mi bude brzy devatenáct a musím si najít praktického doktora pro dospělé, že sem k paní doktorce už chodí i moje maminka, a jestli bych sem tedy mohla chodit také. Sestra pokývala hlavou, vzala si kartičku, něco naťukala do počítače s tím, že mě přijmou. Ale pokud bych onemocněla ještě den před devatenáctinami, musím jít prý ještě k dětské

  Autor: Eva, Petr a Luboš Hacalovi  Žánr: Podle skutečné události, Literatura faktu Mé hodnocení: 80% Obsah: Mluvíte se svými dětmi o drogách? Varovali jste je před tím, jak nebezpečné a zrádné mohou být? Myslíte, že Vás se tato problematika nikdy týkat nemůže, protože Vaše dítě je přeci dobře vychované a od malička mu vštěpujete, co je správné a co ne? Monika Kolářová si také dost naivně myslela, že její třiadvacetiletý syn Honza je ideální, mladý člověk. Chodil do práce, bydlel s přítelkyní a zařizovali byt, tak co by mohlo být špatně? Až jednoho červnového dne roku 2011 se u Kolářových doma objevila Honzova přítelkyně Sandra. Hystericky začala rodičům vysvětlovat, že s Honzou se děje něco strašného. Mluví z cesty, v obličeji má divné křečovité tiky, v noci nespí, a stále něco nebo někoho hledá. A dnes ráno za sebou práskl dveřmi, jezdí po vesnici v autě rychle jako šílenec, a Sandra jej nemůže zastavit, protože je jako smyslů zbavený. A Honza za sebou navíc zanechal i v bytě nevída

 Jako dítě mám zafixované, že druhá půlka letních prázdnin bývala vždy propršená, a hlavně ke konci srpna už byl ve vzduchu cítit podzim, s ním nadcházející září, a tudíž začátek školy. Letošní první tři srpnové dny jsou extrémně horké, v pondělí byla dokonce slabě slyšet bouřka, nakonec ale nepršelo, a dusno bylo opravdu nesnesitelné. Teď o půl čtvrté, když píšu článek, mi teploměr ukazuje sedmadvacet stupňů. Zítra mají být také ještě tropy, a na Novinkách byl ráno na hlavní straně článek stvrzením meteorologů, že úmorná vedra se protáhnou minimálně do pátku. Má být až šestatřicet stupňů, takže uvidíme! Trefnou poznámku měla včera moje kolegyně v práci: "Kéž by se to teplo dalo schovat na zimu, místo toho drahého plynu!" Lépe bych to opravdu neřekla. Na procházky teď moc nevyrážím, ta horka mi dávají zabrat i v práci, ačkoliv končíme trochu dříve, tak toho mám "plné kecky." Vyrazím jen do obchodu, většinou teď sama, protože nechci, aby horké chodníky a asfalt pálil

  Už od dětství jsem měla poměrně bujnou fantazii, hodně jsem četla, a to často i knížky ne úměrné mému věku, což se projevovalo i ve snech. Nezdály se mi vyloženě noční můry, ale vybavuji si spoustu snů, kde jsem proplouvala v krásných, barevných světech, kde všechno bylo úžasné a tak trochu pohádkové. Ale jeden sen měl lehce hororovou pachuť. Tehdy mi bylo jedenáct (vím to tak přesně, protože jsem si tento sen zapsala do svého dětského tajného deníčku). Na léto k nám jezdila moje o deset let starší sestřenice Milena. Tehdy jsem ji moc nemusela, připadala mi namyšlená, a až moc nafintěná, zkrátka jsem ji tehdy vnímala dost negativně, a upřímně jsem se na ni netěšila. A právě Mileny se týkala jedna z mých nočních můr. Tento sen se mi zdál jen jednou, přesto na mě opravdu silně zapůsobil, a také jsem na jeho motivy sepsala kdysi jednu ze svých prvních povídek. Dětské, neumělecké dílo plné chyb, přesto mě však psaní hrozně moc bavilo. V tomto snu jsem měla hrozně bohaté rodiče. Majetek z