Nepříjemné překvapení

 Do devatenácti let jsem chodila k moc fajn dětské praktické doktorce. Co si pamatuji, byla vždycky usměvavá, přívětivá, snad i proto, že vycítila můj vrozený strach z bílých plášťů. Nikdy jsem s ní neměla žádný problém.

Pár dnů před devatenáctinami jsem začala řešit, kam a jak přejít k doktorce pro dospělé? Mamka mi poradila, že se mám jít zeptat k její doktorce, paní G. Vysvětlila mi, kde má ordinaci, a mám ukázat kartičku pojišťovny a jen říci, že chci přejít od dětské doktorky k paní G. Ordinaci jsem našla celkem snadno, v čekárně mě zarazilo velké množství pacientů, tak jsem zaklepala na sestřičku a počkala.

Vysvětlila jsem jí, co potřebuji, že mi bude brzy devatenáct a musím si najít praktického doktora pro dospělé, že sem k paní doktorce už chodí i moje maminka, a jestli bych sem tedy mohla chodit také.

Sestra pokývala hlavou, vzala si kartičku, něco naťukala do počítače s tím, že mě přijmou. Ale pokud bych onemocněla ještě den před devatenáctinami, musím jít prý ještě k dětské doktorce, paní G. by mě ještě nepřijala.

Naštěstí jsem neonemocněla, a začala jsem tedy chodit k paní doktorce G. 

Tehdy jsem byla ještě na učňáku, no a musím se přiznat, že se mi často nechtělo do školy, hlavně na odbornou praxi. Takže jsem začala chodit do ordinace s různými rýmičkami, kašlíčky a tak podobně, jen abych dostala razítko do žákovské a mohla se doma flákat. Já vím, že to není nic k chlubení, a rozhodně to ode mě nebylo pěkné, ale tehdy jsem měla takové období vzdoru.

V roce 2015 mě dostihly psychické problémy, které přerostly až do mentální anorexie, a já už se to rozhodla začít nějak řešit. Když mě doktorka viděla, tak s úsměvem poznamenala, že už čekala delší dobu, kdy přijdu svoji extrémní štíhlost řešit. Hezky si se mnou povídala, byla na mě vážně hodná. Ptala se na moje rodinné poměry, na to, s kým žiju, jak se mi daří ve škole, jestli mě to tam baví, a v té chvíli mi připadalo, že má snad školení na psychologa, protože mi připadalo, že si povídám s kamarádkou, a ne s doktorkou.

Dostala jsem tenkrát žádanku k psychiatrovi, ale ani s takovým odborníkem jsem si nedokázala tak otevřeně o všem promluvit, protože jsem měla dojem, že jej moje problémy nezajímají a jen mi píše zbytečně silné antidepresiva, které můj problém jen a jen prohloubily.

Bohužel ze mě tyto léky udělaly chodící živoucí trosku bez emocí, která čím dál více hubla, spala více jak dvanáct hodin denně, což se projevovalo jak ve škole, tak i v osobním životě. A byla to zase paní doktorka G., kdo se mě při další návštěvě zeptal, zda by nebylo dobré říct psychiatrovi, že už ty léky nechci, že to zkusím bez nich? Bylo mi tehdy jednadvacet, dvakrát jsem z hladu zkolabovala, extrémně se mi zhoršila krátkodobá paměť, a nevěděla jsem, co dál.

Tak jsem to zkusila. Bylo ode mě ale hloupé, že jsem ty prášky vysadila ze dne na den, bez jakékoli konzultace s kýmkoliv, ale paradoxně to bylo fakt lepší. Jako by se mi rozsvítil celý svět, který jsem měla zatažený mlžným oparem. Začala jsem jíst, cítila jsem se šťastná, a všechno se vrátilo k normálu. Už jsem neměla potřebu nejíst.

A tak konečně ustaly i mé časté návštěvy u doktorky G. Uvědomila jsem si, že přeci nejsem žádný simulant, že do školy chodím pro sebe, a nakoplo mě to k tomu, že jsem přestoupila na jiný, maturitní obor, což byl můj velký sen.

Samozřejmě jsem někdy byla opravdu nemocná. Trpím na záněty močových cest, hlavně tedy v zimě, kolem roku 2019 se u mě objevila alergie na pyly. Naposledy vloni mi paní doktorka fakt moc pomohla, když mě vzala přednostně do ordinace se silnou alergickou reakcí na antibiotika, přičemž sestra mi vynadala, že proč tam jako jsem bez objednání, a že si mám teda sednout, že se mě pokusí někam vmáčknout... 

Šla to říct doktorce a ta mě vzala okamžitě, jako první, protože pochopila, že mi je fakt zle - měla jsem na obličeji a krku ošklivé zarudlé fleky, na chodidlech jsem měla vyrážku, a obličej mi hořel, jako bych měla horečku. Dostala jsem injekci, domů tabletky Dithiadenu. Doma příznaky trochu ustoupily, ale nakonec jsem stejně skončila přes noc na kapačkách - vyrážku jsem pak už měla i ve vlasech...

Na konci června tohoto roku mě chytly velké bolesti levé ledviny. Toto jsem si přivodila sama svým špatným pitným režimem. Tehdy ale doktorku G. zastupovala jiná kolegyně, která měla pacienty jen na objednávku, naštěstí mě ale vzala, protože jinak bych asi musela čekat na pohotovost, nebo nevím.

Pak jsem šla za týden na kontrolu, už k paní G., a připadala mi jako vždycky. Celkem v dobré náladě, ptala se, jak se mi líbí v práci, dost důrazně mě poučila, že si na to pití musím fakt dávat bacha. Při odchodu mi ještě popřála, ať mi daří.

V pátek jsem byla na návštěvě za svou kamarádkou Martou. A ta pro mě měla nepříjemnou zprávu. Doktorka G. se rozhodla ze dne na den k prvnímu srpnu ukončit svou lékařskou praxi. Ovšem průšvih je, že za sebe nemá náhradu! Takže já, stejně jako dalších 2 000 pacientů paní doktorky, jsem bez praktika. Na stránkách polikliniky je napsáno, že dva lékaři se rozhodli pomoci, a jeden den v týdnu mají prostor pro pacienty doktorky G. To mi přijde ale i tak bohužel dost málo.

Nevím ale, jestli mi mají tito lékaři oprávnění napsat léky, které beru už roky na alergii, a na které jsem zvyklá? Kamarádka mi totiž i říkala, že pokud lékař takto ukončuje praxi, vždy za sebe musí mít v ordinaci náhradu, nového lékaře. No, upřímně, mi přišlo dost zvláštní, že takto skončila.

Překvapilo mě i to, že webové stránky ordinace jsou dosud v provozu, a je tam napsána běžná ordinační doba. Takže pacienti to třeba ještě ani pořádně nevědí, a hlavně, co chudáci důchodci? Kamarádka mi zkusí domluvit přechod k její praktické doktorce, sice má plno, ale zdravotní sestru tam dělá její sousedka, tak slíbila, že se zeptá.

Upřímně, jsem z toho dost vyděšená. Prý mi léky můžou v případě akutní potřeby předepsat na pohotovosti - ale za poplatek devadesát korun, což je šílené, protože i ty léky něco stojí, a dávat za esemesku s e-receptem devadesát korun, to je opravdu nehorázná drzost.

Tak doufám, že se situace už brzy nějak vyřeší, a já budu mít zase stálého praktika!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥