Přeskočit na hlavní obsah

Příjemné televizní setkání

 V sobotu ráno jsem na Facebooku zaregistrovala v jednom příspěvku, který komentoval kolega z práce, že večer má být na televizní stanici ČT Art ve znamení dvou hezkých dokumentů věnovaných památce Karla Kryla, příhodně zrovna v den data výročí okupace Československa sovětskými vojsky.

První dokument s názvem Karel Kryl - Kdo jsem začal ve 20:15, a hned po něm, ve 21:40, následoval Bratříčku, zavřel jsi vrátka. Naštěstí jsem si tedy večer vzpomněla, že si mám pustit televizi, naštěstí už ji mám opravenou, takže jsem si mohla užít pěkný kulturní zážitek.

Ač jsem narozená pár let po Sametové revoluci, tak mě písničky od Kryla provázely od dětství. Můj tatínek jeho písničky zbožňoval, měl je na kazetách v autě, a pokaždé, když jsme někam jeli, nehrálo rádio, ale Kryl.

A mě se to líbilo. Drnkání na kytaru, příjemný, svým způsobem i uklidňující, ale také procítěný hlas, jednoduchost melodií a jeden jediný hudební nástroj, to vše se mi strašně líbilo.

Tehdy jsem ještě nerozuměla poselstvím, které v sobě Krylovy texty skrývají. Pamatuji si ale, že táta mi řekl, že v jeho písničkách je velká pravda, a že zpívá o dobách, kdy nebyla svoboda slova taková, jaká je dnes. A že až budu starší, tak tomu všemu porozumím.

Samozřejmě, že jsme se o Krylovi učili v dějepise, v literatuře, ale jako dítě a puberťák jsem jeho texty opravdu nedovedla řádně ocenit. To přišlo až tak ve dvaceti, kdy jsem najednou na jeho texty začala nazírat optikou dospělého člověka, který už něco v životě prožil.

A teď? Za chvíli mi bude třicet, a myslím, že vzhledem k tomu, že se mě dávno týkají různé dospělácké starosti, zajímám se o politický vývoj v naší zemi, který není v mnoha ohledech nijak růžový, tak už myslím, že můžu říct, že chápu, o čem Kryl ve svých písních zpívá, a že jeho názory byly v mnoha ohledech vážně vizionářské, protože on prostě věděl.



Karel Kryl - Kdo jsem? je takovým mini medailonkem. Kryl zde zpívá své nejznámější písničky a mezitím glosuje různé postřehy, názory a postoje. To vše doplňuje poněkud neobvyklé prostředí kdesi u opuštěné zříceniny.

Poněkud zvláštně laděný styl dokumentu mi nevadil. Vlastně ani nevím, zda se to dá nazvat dokumentem? Když se zde divák o zpěvákově životě nic moc nedozví, seznámí se s pár jeho názory. Ty jsou ale opravdu trefné. Nevím, já osobně jsem cítila z Kryla strašný smutek, zmar z toho, jak se to s naší republikou vyvíjí dál, a strašně oceňuji jeho upřímnost, která přecházela až do syrovosti.

Možná jsem přecitlivělá, ale poslech pár písniček mě dojal a já bulela u televize jak želva. Připadalo mi to strašně hezké, ale zároveň smutné. Jsem si jistá, že Kryl byl strašně hodný člověk, vlastenec, který miloval svou zemi, a byl hluboce nešťastný z toho, že se vše nevyvíjelo dle jeho představ. 

Z filmového hlediska nejde o žádný unikát, ale pro fanoušky Karla Kryla je to povinnost. Mně to opravdu zahřálo u srdce.


Pasážová revolta je jednou z mých nejoblíbenějších, spolu s Jeřabinami. Troufám si říci, že jeho texty jsou geniální, nadčasové, a pro mě je Kryl jednou z velkých osobností naších dějin. Vždy si poslechnu raději Kryla, než Gotta, kterého jsem nikdy zase tak moc nemusela...

Když jsem nastoupila na maturitní obor, příjemně mě překvapilo, že v seznamu povinné četby je i Kníška Karla Kryla. Útlou knížečku jsem si nesla domů z knihovny, a byla lehce zklamaná z toho, že jde "jen" o přepis textů k písničkám. Ovšem doplněné pěknými Krylovými ilustracemi.

Ale je fakt, (nebo já to tak pociťovala,) že u čtení jsem měla větší možnost popřemýšlet nad sdělením textů, případně se ke čtení vrátit, užít si ty skryté narážky na tehdejší režim. Přiznám se, že mi hodně pomohla i paní knihovnice, s výkladem některých veršíků, kterým jsem opravdu nerozuměla. 

Pokud člověk pochopí alespoň zčásti poselství textů, naučí se pár věcí z Krylova životopisu, tak k maturitě myslím knížka není vůbec špatná. Jen nevím, jestli pro dnešní mladé nebude už těžce pochopitelná, a zda si z ní vůbec něco odnesou? 



Bohužel, druhý dokument s názvem Bratříčku, zavřel jsi vrátka jsem už neviděla, začínal na mě moc pozdě. Jak budu mít chvíli času, ráda na něj mrknu, ale je ke shlédnutí i na YouTube, přikládám odkaz:


Každopádně, užila jsem si pěkný filmový večer, po dlouhé době se mi v televizi něco líbilo. Na ČT Art někdy dávají pěkné pořady a dokumenty, bohužel ne vždy se o tom dozvím s předstihem, abych pořad stihla.

A co Vy? Koukáte na ČT Art? Máte rádi hudbu Karla Kryla, nebo Vás jeho tvorba míjí? Viděli jste tyto dva dokumenty? Četli jste Kníšku Karla Kryla? Myslíte, že i dnešní generace může rozumět jeho textům? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Na tento dokument o Karlu Krylovi jsme také koukali. Jeho písničky měly co říci.

    OdpovědětVymazat
  2. Karel Kryl byl ve své době pojem a jeho písničky byly hodně oblíbené. Na Art se občas dívám, ale tohle jsem neviděla.

    OdpovědětVymazat
  3. Karla Kryla jsem také měla ráda a kazety mám také. Stále mě štve, jak se k němu zachoval Havel. Bylo mi moc líto, že tento písničkář zemřel mimo svou vlast v exilu, i když se toužil vrátit.

    OdpovědětVymazat
  4. Kryla mám moc ráda. Přesně jak říkáš, jeho písničky jsou opravdu prorocké. Pamatuji si, jak jsme si na gymplu pouštěli Bratříčku, zavírej vrátka. Já se v neděli koukala na Báječná léta pod psa a pak Rebelové, které mám moc ráda. Nemělo by se zapomínat...

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám nejraději od Kryla Anděla.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, zdravím. Já TV téměř nesleduju. Od Karla Kryla mám taky nejraději Anděla. Měj se hezky, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Pro mě byla zásadní známkou, že listopadové změny z roku 1989 jsou opravdu vážné a nevratné, skutečnost, že v tehdejším státním rozhlase zazněla první Krylova písnička, protože to byla naprosto nejkacířštější věc, která se mohla veřejně udát, dokonce i pár dní po 17. listopadu.

    Měl jsem jednou možnost si s Karlem Krylem chvíli povídat v jeho oblíbené Blatničce na Starém Městě; jeho smutná ironie byla silná zbraň.

    OdpovědětVymazat
  8. Bratříček ta dvířka zavřel!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula