Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 270 Imitátor

 Autor: Daniel Cole 

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 70%

Obsah:                                            Vraždy jsou pro něj umění. Kdo bude jeho mistrovský kousek?

                                                        Má potřebu proměňovat ošklivost v krásu. Dokonalost pro něj                                                                        znamená vše...

Únor roku 1989 v Londýně byl, tak jak je už roky zvykem, pošmourný, chladný, a depresivní. A pro detektiva Bena Chamberse a jeho kolegu, konstábla Adama Wintera, obzvláště. Pátrají totiž po zločinci se zvráceným smyslem pro dokonalost - těla svých obětí stylizuje do pozic slavných klasických sochařských děl.

První oběť vraždy, Henry Dolan, byl nalezen v Hyde Parku, zapadaný sněhem, na kovovém podstavci. Pachatel byl tak krutý, že obětí před smrtí vpíchl paralyzující látku, takže muž cítil úplně vše, co se s ním dělo, avšak nemohl se nijak bránit. 

Chambers brzy zjistí, že muž byl stylizován do podoby Myslitele, do sochy slavného francouzského umělce. Následná pitva prokáže, že nešťastník nezemřel vlastní rukou, jak si mnozí mysleli, nýbrž byl opravdu zavražděn, o čem svědčí i vpich po jehle, kterou byla podána paralyzující látka, a ten je v místech, kam si muž sám nemohl rozhodně dosáhnout.

A hned o pár dní je tu nový zločin. Tentokrát jde o matku se synem, Nicolette a Alphonse Cottilardovi. V sociálním bytě ve čtvrti Chanbrook čeká na policisty další hrůzný výjev. Na odřené pohovce sedí žena ve splývavém, průsvitném šatu, a v náručí chová svého pubertálního syna. Dle indicií je jisté, že oba jsou již delší dobu mrtví, a podle zápachu v domě to vypadá, že oba byli závislí na drogách. 

A hysterická sousedka, která sice nemluví anglicky, dá Chambersovi a Winterovi nové vodítko. Obrázek z Bible, slavné sousoší Pietá, jako by přímo kopírovalo místo činu - Matka Boží chová v náručí svého mrtvého syna...

Pachatel k sobě oběti přilepil silným lepidlem, aby je udržel pohromadě, tentokrát se však nenašly žádné stopy po vpichách. Jde tedy o stejného muže, který vraždil v Hyde Parku?

Chambers s Winterem na případu dál usilovně pracují, byť jim nikdo věřit, že se jedná o počínající sérii vražd. A pak dojde k nebezpečné policejní honičce, při které je Chambers těžce zraněn, a málem přijde o život. Brzy poté je vražda Dolana uzavřena, neboť pachatel, mladý bezdomovec, se přišel sám udat na policejní stanici, a druhý případ úmrtí matky a syna odložen.

Vraždy ustanou.

Po sedmi letech se k vyšetřování vrací policistka v zácviku, Jordan Marshallová. Vedou ji k tomu totiž osobní důvody. Chambers zůstal u policie, i přes svůj zdravotní handicap, a Winter v současnosti pracuje jako člen ochranky v supermarketu.

Jordan se rozhodne oba muže vyhledat a přemluvit je k novému pátrání. Je totiž evidentní, že mladý bezdomovec nemohl být natolik inteligentní, ani zručný,  aby vraždy opravdu spáchal on. Jenže netuší, co svým rozhodnutím způsobí, totiž že vyprovokuje vraha...

Ten totiž ani zdaleka nezkompletoval svou sbírku, a ještě na něj čeká spousta práce...


Hodnocení: Imitátora jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. Knížka byla v sekci novinek, zaujala mě hlavně tedy obálka, a pak také samozřejmě jméno autora. Od Colea jsem asi před rokem četla krimi Hadrový panák, a tato detektivka se mi velice líbila.

Tak jsem si Imitátora odnesla domů. Začala jsem číst už minulý týden, díky pracovnímu vytížení a i jinak nabitému týdnu jsem se k dočtení knížky dostala až včera. 

Ze začátku pro mě byla četba dost nepřehledná. Možná to bylo i tím, že jsem si při čtení dávala větší pauzy, než jsem zvyklá, ale nemohla jsem se pořádně začíst. A hlavně se mi na prvních stránkách pletli oba hlavní hrdinové, nějak jsem se nedokázala zorientovat v tom, kdo je kdo.

Postupem času to už bylo lepší.

Imitátor spadá do edice Světový bestseller. Už roky bývám k zlatému kolečku na knížkách z této edice dost ostražitá, protože "světový bestseller" pro mě často představuje pouze obrovské zklamání. 

Ale tady děj celkem rychle odsýpal. Zajímavější byla část s vyšetřováním po roce 1996, tady mě hodně bavila neotřelá, zvláštní punkerka v policejním zácviku Jordan. Pod její rádoby drsnou slupkou se totiž skrývá jedno velké tajemství, které je postupně odhaleno během vyšetřování, a to se mi moc líbilo.

Bohužel, detektiv Chmbers a konstábl Winter mi přišli takoví dost charakterově ploší, jejich chování mi přišlo podivně strohé, a nevím proč, měla jsem pořád dojem, že jde o jednoho a toho samého hrdinu. 

Tady bude následovat lehký spoiler! Dost neobvyklé, pro mě jako čtenáře detektivek bylo to, že pachatele známe už před polovinou knihy. Jen se mu naprosto geniálně daří stále unikat před policií, Postupem času mi celé policejní oddělení přišlo jako banda břídilů, protože to, jak jim vrah unikal, to už mi přišlo místy fakt přitažené za vlasy. 

Způsoby provedení zločinů jsou popsány dost barvitě, oceňuji tedy i malou přednášku o uměleckých dílech, která se v knize několikrát objevuje, a pak také musím vyzdvihnout krásně ilustrovaná zobrazení sochařských děl od kreslířky Alexandry Limon, protože opravdu vdechly knize život. Bohužel jsem nenašla žádné volné obrázky na internetu, chtěla jsem přidat jeden nebo dva obrázky do recenze, ale bohužel.

Ke konci knihy už mi přišlo vyšetřování dost zdlouhavé, autorovi už trocho docházel dech. Závěrečné odhalení pachatele nebylo nijak překvapivé, ačkoliv já pořád doufala, že to bude jinak, ale nestalo se. Musím vyzdvihnout ale prvky černého humoru, kterých je tu opravdu požehnaně, některé fórky byly fakt k popukání.

Ale zase tak moc z knížky unešená nejsem, čekala jsem o mnoho více. Jedná se o detektivní průměr - nenadchne, neurazí. Je to teprve moje druhé setkání s autorem, ale uvažuji, že jeho další krimi román si přečtu až tak za rok, protože nemám pocit, že bych o něco zásadního přišla. 

Něco mi tu prostě chybělo. Knížku bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi detektivky prošpikované černým humorem, a také jim nevadí trochu drsnější, naturalistické popisy. Ale pro mě to je další z nově vydaných knih, na kterou pár dní po přečtení úplně zapomenu. Bohužel.

A co Vy? Znáte kniha od Daniela Colea? Četli jste od něj nějakou detektivku? Znáte Hadrového panáka? Čtete rádi knihy z edice Světový bestseller? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Černý humor mám docela rád. Možná si tu knížku půjčím od bráchy.

    OdpovědětVymazat
  2. Vzhledem k tomu,že jsem tu knížku začala číst,tak si tvůj příspěvek nečtu.Od Cole jsem přečetla všechny knihy.Mám je i doma,kupodivu mi je koupily vnučky.Čerba je to drsná a ne asi pro každého a černý humor mám ráda.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem od Coleho jeho trilogii Hadrový panák, Loutkář a Konec hry, Imitátora ne. Přiznám se, že Konec hry mne až tak moc nezaujal, takže jsem nějak neměla motivaci sáhnout po Imitátorovi...

    OdpovědětVymazat
  4. autora znám, ale nic jsem od něj nečetla :) tento žánr moc nevyhledávám :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula