Přeskočit na hlavní obsah

Cesta do říše snů

 

Už od dětství jsem měla poměrně bujnou fantazii, hodně jsem četla, a to často i knížky ne úměrné mému věku, což se projevovalo i ve snech. Nezdály se mi vyloženě noční můry, ale vybavuji si spoustu snů, kde jsem proplouvala v krásných, barevných světech, kde všechno bylo úžasné a tak trochu pohádkové.

Ale jeden sen měl lehce hororovou pachuť. Tehdy mi bylo jedenáct (vím to tak přesně, protože jsem si tento sen zapsala do svého dětského tajného deníčku). Na léto k nám jezdila moje o deset let starší sestřenice Milena. Tehdy jsem ji moc nemusela, připadala mi namyšlená, a až moc nafintěná, zkrátka jsem ji tehdy vnímala dost negativně, a upřímně jsem se na ni netěšila.

A právě Mileny se týkala jedna z mých nočních můr. Tento sen se mi zdál jen jednou, přesto na mě opravdu silně zapůsobil, a také jsem na jeho motivy sepsala kdysi jednu ze svých prvních povídek. Dětské, neumělecké dílo plné chyb, přesto mě však psaní hrozně moc bavilo.

V tomto snu jsem měla hrozně bohaté rodiče. Majetek získali pomocí zvláštního kouzelného předmětu, kterým byl kouzelný prsten, který každému, kdo si jej nasadil na prsteníček, splnil jakékoli přání. Měli jsme pěkný dům, já měla úžasný pokojíček plný hraček, starala jsem se o několik koček, a oblékala jsem si růžové princeznovské šaty.

Prostě taková idylka. A pak přijela na návštěvu Milena. Nějakým způsobem se jí podařilo ukrást kouzelný prsten. Jako první věc, kterou udělala bylo to, že se zbavila mých rodičů, poslala je na to nejodlehlejší místo na zemi. A mě poslala do sirotčince, kde jsem spávala na špinavé podlaze na tenké dece.

No, docela síla, ale nakonec jsem se s pomocí jakéhosi skřítka vrátila do rodného domu, ukradla zlé sestřenici prsten, a rodiče byli zase doma. Nevím, proč jsem si tento sen poznamenala, ale když si listuju starými deníčky, vždy si na něj vzpomenu. Dnes už sestřenici vnímám úplně jinak, rozhodně není taková, jak jsem si ji stylizovala v dětství, je to hrozně hodný člověk. 

Vždycky když se s ní setkám, vzpomenu si na tento sen, a v duchu se tomu pousměji.


Od dětství prošly moje sny proměnou.

Musím se přiznat, že většinou si sny nepamatuji, a nebo jen velmi matně, a okamžitě po probuzení je zapomenu. Prchavý záblesk snu, a už nevím nic. Zajímavostí je, že jedním z důvodů, proč okamžitě po probuzení zapomeneme sen, je zvonění budíku. Ten přetrhne nit snící mysli, a je konec.

Uvažovala jsem i o tom, že bych si sny zapisovala, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Praktikuje toto někdo z Vás? Zapisujete si sny, a funguje Vám to?

Někdy v polovině puberty mě začala trápit problém, který se sice tak moc netýká snů, ale spánku jako takového. Začala jsem být často náměsíčná. Jednou v létě, kdy jsme byli na návštěvě u tety v Praze, jsem se ráno vzbudila strašně unavená. Po snídani jsme šli do ZOO a já byla pořád jaksi mimo, jako bych celou noc nespala. Ale to jsem šla spát brzy, jak jsem byla zvyklá.

Až později večer se máma s tebou bavily o tom, že jsem byla v noci náměsíčná. Kolem deváté v noci najednou máma uslyšela z pokoje, kde jsem spala, divné zvuky. Vpadla do pokoje, nerozsvítila, a našla mě, jak stojím u skříně, na kterou jsem škrábala nehty. Měla jsem otevřené oči, a mumlala jsem něco o tom, že hledám záchod. 

Máma nevěděla, co se děje a co má dělat, tak mě odvedla na ten záchod. Ale tam jsem prý stále opakovala, že potřebuju na záchod. Nakonec mě odvedla zpátky do postele, kde jsem prý okamžitě usnula. A dál nic. A ráno jsem si vůbec nic nepamatovala. Je to zvláštní. Proč jsem říkala, že hledám záchod, když se mi evidentně nechtělo, a škrábala jsem na skříň?

První noc v novém prostředí, a hned takový noční výlet. Ani si nepamatuji, že by se mi něco zdálo. Náměsíčnost mě od té doby postihla ještě několikrát. Naposledy na internátě, kde jsem svým řevem a chozením po posteli k smrti vyděsila spolubydlící, ale já ráno zase nevěděla absolutně nic. Ale od té doby už náměsíčná nejsem, nebo o tom alespoň nevím.


Fakt je, že většinu snů si nepamatuji. Ale někdy, když spím opravdu tvrdě, a krátce - takový rychlý šlofík po práci, kdy jsem fakt zničená, vzbudím se celá pomačkaná a dezorientovaná - tak jsou ty sny opravdu intenzivní. 

Naposledy si pamatuji takovou hloupost - doma jsme měli podlahu v celém bytě z trávy, a já v zelených teniskách běhala po vesnici, a nakonec jsem vyčerpaně spadla na ten koberec. A to prosím pěkně běhání neholduji - možná se mě podvědomí snaží upozornit, že bych měla sportovat?

Už roky bydlím s přítelem. Máme manželskou postel, spíme vedle sebe. Já chodím spát většinou dříve, protože vstávám brzy ráno. A už několikrát jsem mu svými nočními výlevy způsobila opravdový šok. Když se mi zdá něco ošklivého, tak řvu ze spaní. A to jsou takové stavy, že už cítím, že jsem vzhůru, ale pořád ječím jako pominutá. To začne štěkat vyděšený pes, přítel letí do ložnice zjistit, jestli mě někdo nevraždí, a já jsem vyděšená k smrti.

Už asi třikrát jsem dokonce i ze spaní brečela, jak to bylo intenzivní. Před dvěma lety byly tyto sny velmi intenzivní - měla jsem před maturitní zkouškou z nenáviděného účetnictví, a byla jsem ve velkém stresu, což se mi promítalo i do snů. Pravidelně se mi zdálo o pavoucích, ze kterých mám fobii. A v těch snech byl obrovský sklípkan přímo na rámu postele. Toto byl tak živý sen, že jsem se budila s řevem, protože jsem věřila, že ten pavouk tam opravdu je.

Vyletěla jsem z postele, a řvala jako pominutá. Přítel mě musel uklidnit, prohledat postel, vyklepal polštář, protože jsem se tam nechtěla vrátit, pořád jsem opakovala, že je tam pavouk. Nakonec jsem se do postele vrátila, ale celá jsem se klepala a trvalo dlouho, než se mi podařilo usnout. Brr!

Vloni se mi asi dvakrát v měsíci zdál také dost ošklivý sen - v něm mi vypadaly všechny zuby. Říkala jsem si, co má takový sen symbolizovat? Na péči o zuby jsem opravdu pečlivá, čistím si je třikrát denně bělící zubní pastou, používám ústní vody, chodím na dentální hygienu, tak proč zuby? V internetovém snáři jsem se dočetla, že vypadávání zubů může být projevem úzkosti, strachu z odmítnutí, pocitu bezmocnosti. 

Když si takhle člověk představí výklad zvláštního snu, je to opravdu inspirující. Ráda hloubám nad významem snů, a snažím si to spojit s tím, co zrovna v životě prožívám. Rozhodně si nemyslím, že sny jsou něco, nad čím by se mělo mávnout rukou.

Jsou ale klíčem k tomu, co se nám snaží sdělit naše podvědomí. Já to tak alespoň vnímám. Něco mě trápí, nad něčím hodně přemýšlím, nebo jde jen o letmý okamžik z prožitého dne, a přesto se mi o tom zdá, ač je to naprostá prkotina. Nejhezčí jsou ale bezesporu sny o dobrém jídle, nebo o sexu...

Sny jsou základními kameny našich charakterů... 

A co Vy? Pamatujete si, co se Vám v noci zdá? Píšete si své noční vize do deníčků, nebo na kus papíru hned po probuzení? Trápí Vás někdy noční můry? Věříte v symboliku snů, nebo nad nimi jen mávnete rukou, a více se jimi nezabýváte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Mně se několikrát zdálo, že hraju fotbal, jsem před opuštěnou brankou soupeře, běží ke mně přihrávka a já mám tělo jako z olova a vůbec nemohou zvednout nohu, abych dopravil míč do sítě. A v zádech cítím výčitky spoluhráčů...

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, to je moc zajímavý článek :) Ať se Ti zdá hodně hezkých snů..
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Rozepsala ses zajímavě na téma snů. O náměsíčnosti, o tom, že se protínají noční můry s naším rozpoložením, a tak.
    Já si myslím, že je super, že máte manželskou postel. Takhle si přítel všimne, kdyby si byla náměsíčná a hrdinsky tě můžete např. vrátit zpátky do postele, kdyby si byla náměsíčná.

    Můj bratr si zapojuje moje sny k sobě, ale já si je moc nepamatuji. Zdálo se mi už např. o Bille, Tescu, mrtvé babičce, mimozemšťanech a tak. Jednou se mi zdál dokument o paranormálních jevech, jak zcela nový jev ovládl lidi a něco. Moc se mi líbilo, jak to působilo jako reálný díl cyklu. Bohužel, to je skoro vše, co si pamatuji. Ten příběh a námět, který mě nadchnul už ne, když nepočítám mnou zmíněné.

    Když si sen někam napíšu, třeba jen imaginálně do vzduchu, tak pak si ho pamatuji. Stačí mi třeba slovo Billa a je to. Jak člověk vzpomíná, co se mu zdálo, tak to vytáhne z té paměti, která by to zahodila, a uloží to vedle. Celé si je nepamatuji, ale velkou část zruba hodinu, ale většinu snů si nepíšu. Většinou se probudím a nic si z nich nepamatuji.

    OdpovědětVymazat
  4. Panejo, vůbec se nedivím, že se tvoje spolubydlící vyděsila! Já bych z něčeho takového asi měla málem infarkt :-D Když jsem byla malá, tak mě myšlenka, že bych mohla být náměsíčná, hrozně děsila. Někdo mi tehdy řekl, že náměsíčný člověk může vylézt třeba i na střechu a pak spadnout a umřít a ani o tom nevědět. To je to nejlepší, co můžeš dítěti říct, fakt :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Alice, pro mě by byl snář úplně k ničemu, protože si sny nepamatuji. Promiň, ale doufám, že pochopíš bez pohoršení,že mi se už v mém věku zdají jen sny erotické. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Být náměsíčná je fakt nebezpečné, tak snad tě to už opustilo. Také se mi zdají strašidelné sny, kdy se pak bojím znova usnout, aby neměl pokračování. Nebo mi to přijde absolutně skvělý námět, že by se z toho dal napsat příběh a po úplném probuzení už se mi to tak nezdá. Ten tvůj sen z dětství je zajímavý, i to, že sis ho zpracovala a zapamatovala.

    OdpovědětVymazat
  7. Tyjo, to je opravdu zajímavý článek. A nestalo se Ti někdy, že by sis ve snu uvědomila, že to je sen? Hodně zvláštní, stalo se mi to už několikrát a často to má souvislost s létáním nebo padáním z výšky. A zrovna dneska taky. Zdálo se mi, že policajti chtěli zatknout moji mamku, já ji bránila a tak mě zatkli taky, brečela jsem a najednou jsem si uvědomila, že to je sen a za chvíli jsem přišla k sobě.
    No a zuby, o tom se mi taky někdy zdá. Že se mi třeba kývou jak mlíčňáky.
    Co se týče náměsíčnosti, tak v dětství se mi to stávalo, třeba že jsem vedla imaginárního koně z pokoje a do ložnice rodičům :D Jinak jsem měla problém s tím, že jsem se asi do 12 let počůrávala, pak mi pomohly nějaké kapičky. Nepříjemné bylo i krvácení z nosu. Ale to je mimo téma.
    Moje babička, se kterou bydlím, taky někdy řve ze spaní, už několikrát mě vyděsila, když jsem u ní spala, párkrát jsem ji zaslechla i od sebe z pokoje. A někdy i padá z postele. Zrovna předevčírem se to stalo. Naštěstí se jí nic nestalo. Ale občas mívá modřiny.
    Škoda, že budík občas přetne sen, který byl hezký a já už se do něho nedokážu vrátit... Před pár dny mě napadla jedna věta do věnování do knížky, kterou jsme koupili kamarádům k výročí svatby. Bylo to uprostřed noci. Tak jsem si to zapsala do mobilu :D Protože si myslím, že bych si na to nevzpomněla.

    OdpovědětVymazat
  8. Sny se mi zdávají hodně často, ale většinou je rychle zapomenu. Občas jsou to velmi děsivé, někdy varovné, nad kterými hodně přemýšlím, ale nepíšu si je. U těch ošklivých jsem ráda, že je brzy zapomenu. Když jsem byla malá, tak se mi zdával hodně často ten samý sen - byla jsem v nějaké krtčí noře a honily mě tam nějací skřítci. Bylo to pravdu ošklivé. Když jsem byla menší, také jsem občas byla namesicna. Teď prý vržu zubama :D jednou na dovolené jsme spaly se ségrou spolu a ona vrze taky :D

    OdpovědětVymazat
  9. Drtivou většinu snů zapomenu, ale když se přesto aspoň část děje uchová, dělám si po probuzení poznámky; beru to spíš jako inspiraci, než že bych hledal nějaký výklad. Sny se mi líbí svou bezbřehou fantazií, dokážou dát dohromady neskutečné příběhy, které se pak dají použít v nějakém literárním nebo fotografickém tvoření.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js