Cesta do říše snů

 

Už od dětství jsem měla poměrně bujnou fantazii, hodně jsem četla, a to často i knížky ne úměrné mému věku, což se projevovalo i ve snech. Nezdály se mi vyloženě noční můry, ale vybavuji si spoustu snů, kde jsem proplouvala v krásných, barevných světech, kde všechno bylo úžasné a tak trochu pohádkové.

Ale jeden sen měl lehce hororovou pachuť. Tehdy mi bylo jedenáct (vím to tak přesně, protože jsem si tento sen zapsala do svého dětského tajného deníčku). Na léto k nám jezdila moje o deset let starší sestřenice Milena. Tehdy jsem ji moc nemusela, připadala mi namyšlená, a až moc nafintěná, zkrátka jsem ji tehdy vnímala dost negativně, a upřímně jsem se na ni netěšila.

A právě Mileny se týkala jedna z mých nočních můr. Tento sen se mi zdál jen jednou, přesto na mě opravdu silně zapůsobil, a také jsem na jeho motivy sepsala kdysi jednu ze svých prvních povídek. Dětské, neumělecké dílo plné chyb, přesto mě však psaní hrozně moc bavilo.

V tomto snu jsem měla hrozně bohaté rodiče. Majetek získali pomocí zvláštního kouzelného předmětu, kterým byl kouzelný prsten, který každému, kdo si jej nasadil na prsteníček, splnil jakékoli přání. Měli jsme pěkný dům, já měla úžasný pokojíček plný hraček, starala jsem se o několik koček, a oblékala jsem si růžové princeznovské šaty.

Prostě taková idylka. A pak přijela na návštěvu Milena. Nějakým způsobem se jí podařilo ukrást kouzelný prsten. Jako první věc, kterou udělala bylo to, že se zbavila mých rodičů, poslala je na to nejodlehlejší místo na zemi. A mě poslala do sirotčince, kde jsem spávala na špinavé podlaze na tenké dece.

No, docela síla, ale nakonec jsem se s pomocí jakéhosi skřítka vrátila do rodného domu, ukradla zlé sestřenici prsten, a rodiče byli zase doma. Nevím, proč jsem si tento sen poznamenala, ale když si listuju starými deníčky, vždy si na něj vzpomenu. Dnes už sestřenici vnímám úplně jinak, rozhodně není taková, jak jsem si ji stylizovala v dětství, je to hrozně hodný člověk. 

Vždycky když se s ní setkám, vzpomenu si na tento sen, a v duchu se tomu pousměji.

Od dětství prošly moje sny proměnou.

Musím se přiznat, že většinou si sny nepamatuji, a nebo jen velmi matně, a okamžitě po probuzení je zapomenu. Prchavý záblesk snu, a už nevím nic. Zajímavostí je, že jedním z důvodů, proč okamžitě po probuzení zapomeneme sen, je zvonění budíku. Ten přetrhne nit snící mysli, a je konec.

Uvažovala jsem i o tom, že bych si sny zapisovala, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Praktikuje toto někdo z Vás? Zapisujete si sny, a funguje Vám to?

Někdy v polovině puberty mě začala trápit problém, který se sice tak moc netýká snů, ale spánku jako takového. Začala jsem být často náměsíčná. Jednou v létě, kdy jsme byli na návštěvě u tety v Praze, jsem se ráno vzbudila strašně unavená. Po snídani jsme šli do ZOO a já byla pořád jaksi mimo, jako bych celou noc nespala. Ale to jsem šla spát brzy, jak jsem byla zvyklá.

Až později večer se máma s tebou bavily o tom, že jsem byla v noci náměsíčná. Kolem deváté v noci najednou máma uslyšela z pokoje, kde jsem spala, divné zvuky. Vpadla do pokoje, nerozsvítila, a našla mě, jak stojím u skříně, na kterou jsem škrábala nehty. Měla jsem otevřené oči, a mumlala jsem něco o tom, že hledám záchod. 

Máma nevěděla, co se děje a co má dělat, tak mě odvedla na ten záchod. Ale tam jsem prý stále opakovala, že potřebuju na záchod. Nakonec mě odvedla zpátky do postele, kde jsem prý okamžitě usnula. A dál nic. A ráno jsem si vůbec nic nepamatovala. Je to zvláštní. Proč jsem říkala, že hledám záchod, když se mi evidentně nechtělo, a škrábala jsem na skříň?

První noc v novém prostředí, a hned takový noční výlet. Ani si nepamatuji, že by se mi něco zdálo. Náměsíčnost mě od té doby postihla ještě několikrát. Naposledy na internátě, kde jsem svým řevem a chozením po posteli k smrti vyděsila spolubydlící, ale já ráno zase nevěděla absolutně nic. Ale od té doby už náměsíčná nejsem, nebo o tom alespoň nevím.

Fakt je, že většinu snů si nepamatuji. Ale někdy, když spím opravdu tvrdě, a krátce - takový rychlý šlofík po práci, kdy jsem fakt zničená, vzbudím se celá pomačkaná a dezorientovaná - tak jsou ty sny opravdu intenzivní. 

Naposledy si pamatuji takovou hloupost - doma jsme měli podlahu v celém bytě z trávy, a já v zelených teniskách běhala po vesnici, a nakonec jsem vyčerpaně spadla na ten koberec. A to prosím pěkně běhání neholduji - možná se mě podvědomí snaží upozornit, že bych měla sportovat?

Už roky bydlím s přítelem. Máme manželskou postel, spíme vedle sebe. Já chodím spát většinou dříve, protože vstávám brzy ráno. A už několikrát jsem mu svými nočními výlevy způsobila opravdový šok. Když se mi zdá něco ošklivého, tak řvu ze spaní. A to jsou takové stavy, že už cítím, že jsem vzhůru, ale pořád ječím jako pominutá. To začne štěkat vyděšený pes, přítel letí do ložnice zjistit, jestli mě někdo nevraždí, a já jsem vyděšená k smrti.

Už asi třikrát jsem dokonce i ze spaní brečela, jak to bylo intenzivní. Před dvěma lety byly tyto sny velmi intenzivní - měla jsem před maturitní zkouškou z nenáviděného účetnictví, a byla jsem ve velkém stresu, což se mi promítalo i do snů. Pravidelně se mi zdálo o pavoucích, ze kterých mám fobii. A v těch snech byl obrovský sklípkan přímo na rámu postele. Toto byl tak živý sen, že jsem se budila s řevem, protože jsem věřila, že ten pavouk tam opravdu je.

Vyletěla jsem z postele, a řvala jako pominutá. Přítel mě musel uklidnit, prohledat postel, vyklepal polštář, protože jsem se tam nechtěla vrátit, pořád jsem opakovala, že je tam pavouk. Nakonec jsem se do postele vrátila, ale celá jsem se klepala a trvalo dlouho, než se mi podařilo usnout. Brr!

Vloni se mi asi dvakrát v měsíci zdál také dost ošklivý sen - v něm mi vypadaly všechny zuby. Říkala jsem si, co má takový sen symbolizovat? Na péči o zuby jsem opravdu pečlivá, čistím si je třikrát denně bělící zubní pastou, používám ústní vody, chodím na dentální hygienu, tak proč zuby? V internetovém snáři jsem se dočetla, že vypadávání zubů může být projevem úzkosti, strachu z odmítnutí, pocitu bezmocnosti. 

Když si takhle člověk představí výklad zvláštního snu, je to opravdu inspirující. Ráda hloubám nad významem snů, a snažím si to spojit s tím, co zrovna v životě prožívám. Rozhodně si nemyslím, že sny jsou něco, nad čím by se mělo mávnout rukou.

Jsou ale klíčem k tomu, co se nám snaží sdělit naše podvědomí. Já to tak alespoň vnímám. Něco mě trápí, nad něčím hodně přemýšlím, nebo jde jen o letmý okamžik z prožitého dne, a přesto se mi o tom zdá, ač je to naprostá prkotina. Nejhezčí jsou ale bezesporu sny o dobrém jídle, nebo o sexu...

Sny jsou základními kameny našich charakterů... 

A co Vy? Pamatujete si, co se Vám v noci zdá? Píšete si své noční vize do deníčků, nebo na kus papíru hned po probuzení? Trápí Vás někdy noční můry? Věříte v symboliku snů, nebo nad nimi jen mávnete rukou, a více se jimi nezabýváte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥