Prázdniny už jsou skoro fuč...

 Musím říci, že za celou svou pracovní kariéru ve výrobně sýrů nepamatuji tak hektický a náročný srpen. Každý rok máme v létě více práce, protože navíc ještě vyrábíme mléčné jogurtové nápoje, které jdou teď opravdu pěkně na odbyt.

S blížícím se koncem srpna se ale neúprosně blíží datum dožínek, svátek oslav konce sklizně. A už skoro dvacet let se dožínková slavnost pořádá i v naší obci. Jako dítě jsem tuto obecní veselici měla moc ráda. Lidová muzika, stánky s tradičními, ručně vyráběnými výrobky, počínaje mýdly a konče nádherně pletenými košíky, a celková atmosféra začátku září, kdy už je pošmourno, a podzim už se hlásá o svoje místo.

Naše sýrárna spadá pod zemědělské družstvo. Družstvo je tedy hlavním pořadatelem akce, ačkoliv velkou měrou pomáhá při organizaci i obecní úřad.

Teď tedy máme práce nad hlavu. Kozí, ovčí, a hlavně kravské sýry, to jedeme ve výrobě ve velkém množství - něco jde samozřejmě na prodejnu, která je v sýrárně, pak také dodáváme do dvou restaurací v okolí, no a teď navíc ještě na ty dožínky, protože tam se toho prodá nejvíc.

Bohužel už pro mě obecní oslava dožínek získala hořkou pachuť, a to vůbec není proto, že pracuji v družstvu. Hrozně mi vadí ty davy lidí, všude kolem hora zaparkovaných aut, kolem stánků hlava na hlavě, člověk si nemůže pořádně nic prohlédnout. 

Tudíž teď v práci zůstávám přesčas (ale mám to zaplacené), a mám dojem, že nic nestíhám. Z léta jsem si užila akorát tak horko ve výrobně, nebyla jsem nikde na dovolené, měla jsem sice dva dny volna, ale z toho jsem jeden musela k lékaři, a ten druhý jsem pročekala na plynaře. Sice si dovolenou vyberu pořádně až v prosinci a prodloužím si tak hezky svátky, ale právě teď mám pocit, že chodím jen do práce, doma se najím, vyspím, trochu něco poklidím, a můžu jít spát.

Už se jen těším, až celé to slavnostní šílenství skončí, protože na mě fakt doléhá stres ze všech stran.

Dnes jsem se k podvečeru vypravila na menší procházku obcí, trochu si pročistit hlavu, protože cítím, že je toho na mě moc. 

Doprovázela mě opět moje věrní psí kamarádka Žofka. Musím přiznat, že tentokrát se mi moc fotek nepovedlo, sice bylo slunečno, ale nevím, nějak jsem dnes neměla to správné oko.

Nešly jsme ani moc daleko, jen kus za činžák, a pak kus po asfaltce, a stačilo. Ale pejsek vypadal spokojeně, já se taky ráda prošla, a to je hlavní.

Tady Vám přináším pár svých "cvaků..."

Už se začínají krásně barvit do fialova švestky. Na některých stromech jsou ještě úplně zelené, ale zrovna za naší bytovkou už se chystají pomalu zrát.

Krásný výhled, kus vesničky jako na dlani, a v dálce navíc ty úžasné hory...

Mraky, za kterými se schovává sluníčko samy o sobě naskytují úžasnou podívanou. 

Opravdu zvláštní květ rostliny, která mě zaujala svým fialovo-bílým zbarvením. Ví někdo z Vás její název? 

Teď při dopisování posledních písmenek článků se mi už klíží oči, takže to dnes "zapíchnu" brzy. Nachystám se do sprchy, umyju zbytek nádobí, a půjdu spát.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné letní dny, Vaše Eliss ♥