zomablog

 Podzim je takové dost zvláštní roční období. Jedni ho milují, pro druhé je to čas smutku a depresí. A pak tu jsou i tací, kterým je úplně jedno, jaká část v roce tu zrovna je. Jako dítko školou povinné jsem na jednu stranu měla podzim ráda, na druhou moc ne. Podzim a příchod chladných dnů ve mě vždy evokovaly začátek školy. Slovo podzim v sobě skrývalo začátek školního roku, který jsem upřímně nesnášela, ale pak také magické období, kdy příroda pomalu umírá a chystá se na vládu chladné a mrazivé zimy. Podzim je také obdobím Památky zesnulých, kdy si připomínáme ty, kteří už tu s námi bohužel nejsou, a pro některé i Halloween, svátek, jehož americké kořeny postupně pronikly až k nám.  Teď patří podzim mezi mé oblíbené roční období, v dospělosti jsem se naučila vnímat jeho krásu a nezaměnitelnou atmosféru. Já osobně Halloween neslavím, ale na Památku zesnulých vždy zajdu na hřbitov položit květiny nebo zapálit svíčku. Myslím, že je to pěkná tradice, vzpomenout na ty, kteří již bohužel z

 Na zprávy v televizi moc nekoukám, ale včera jsem udělala výjimku a po dlouhé době jsem si pustila zprávy na kanále Nova. Překvapilo mě nové studio a grafika, ovšem že by se mi zrovna líbilo, to se říci nedá. Zprávy jsem poslouchala tak na půl ucha, sledovala jsem u toho ještě videa na internetu a procházela různé blogy, když v tom jsem z televize cosi zaslechla a zdálo se mi, že snad špatně slyším. No, slyšela jsem dobře, a na reportáž jsem zírala s otevřenými ústy a říkala si, že to snad není možné. Jedné rodině ze Šumperska přišlo vyúčtování za elektřinu. A v něm výše nedoplatku - rodina má zaplatit skoro 270 000 korun. Spotřeba měla být více než 57   000 kilowatthodin. Podle rodiny to není možné, že by za rok měla takovou spotřebu. V domácnosti prý vše fungovalo jako obvykle, žádné nové elektrospotřebiče, nic. Rodina se tomu nejprve zasmála s tím, že si z nich ČEZ dělá legraci. Fakturu nezaplatili, a dodavatel elektrické energie dům odstřihl od sítě. Navíc si rodina ještě vloni m

Na světě snad není nikdo, kdo by nikdy neslyšel jméno Michael Schumacher. Ve světě formule 1 se stal opravdovou legendou, je držitelem sedmi mistrovských titulů, a velice dlouho držel rekord v počtu vyhraných závodů - celkem jednadevadesát, což je naprosto neuvěřitelné číslo, které pokořil vloni Lewis Hamilton, a zařadil se tak po boku Schumachera mezi nejlepší závodníky všech dob. Když se mi tedy konečně naskytla možnost skouknout dlouho očekávaný dokument Schumacher,  který měl premiéru na Netflixu tento měsíc. Závody formule 1 sleduji pravidelně už asi patnáct let, během puberty mě to hrozně chytlo a pokud je příležitost, ráda se na závody podívám. Schumacher závodil ve formuli 1 již od roku 1991, a předtím měl za sebou už dobré výsledky v motokárách a juniorských formulích. Díky tomu, že jeho rodina na tom nebyla finančně úplně nejlépe, lovil v popelnicích staré pneumatiky. A pocit vítězství prý byl pro něj vždycky úžasný o to více, protože závodil se špatným vybavením, a přesto do

  Autor: Lara Dearmanová Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 50% Obsah: První díl ze série atmosférických detektivních thrillerů, zasazený do prostředí Normanských ostrovů, které jsou součástí Velké Británie, ač jsou od ní trochu bokem. Zde konkrétně z Normanských ostrovů navštívíme Guernsey, kam se po několika letech pobytu v Londýně vrací novinářka Jennifer Doreyová. Rušný život ve velkém městě jí nevyhovoval, proto se vrátila domů, aby si uspořádala život a našla ztracený klid. Začne pracovat v místních novinách a snaží se najít společnou řeč se svou matkou Margaret, se kterou si nebyly nikdy moc blízké. Těší se, že v poklidném kraji začne psát o politice, o místních drbech a třeba se i trochu nudit. Když se však jednoho dne na pláži objeví mrtvé tělo psychicky labilní, osmnáctileté studentky Amandy Guilleové a policie chce případ uzavřít jako sebevraždu, Jenny se na úmrtí zdá něco hodně podivného, a pouští se do pátrání na vlastní pěst. Díky své houževnatosti a i přes odpor svého n

 Na dvaadvacátého září připadá každoročně Mezinárodní den antikoncepce. Když jsem pátrala po historii tohoto významného dne, překvapilo mě, že jen o čtyři dny později je Světový den antikoncepce. Což je trochu zvláštní, protože se v podstatě jedná o to samé, jen s poupraveným názvem. Moderní antikoncepce, ať už ve formě pilulek, různých nitroděložních tělísek či obyčejných kondomů nám dává velkou moc nad tím rozhodnout, kdy a jestli vůbec se staneme rodiči. Samozřejmě, žádný druh ochrany není stoprocentní, ale lepší něco, než nic. Některé druhy nám mohou pomoci i od přenosu různých pohlavních chorob, což je též důležité. Ovšem, to nejspolehlivější antikoncepcí, jak nám jednou říkal na střední na přednášce pan docent - je nemít sex. Jednoduché, ale pro většinu populace nesplnitelný úkol. Sex s člověkem, kterého milujeme, je přeci tak fajn, člověk si při tom užije, uvolní se, a hlavně to partnerské soužití náramně posiluje. Já jsem měla prvního přítele až v devatenácti, a jsme spolu dodn

 Doma mám docela velkou sbírku měsíčníku Enigma,  a když u nás před pár dny přišlo avizované vypnutí elektrického proudu kvůli opravám, s chutí jsem si některá čísla znovu přečetla. Tento časopis se věnuje různým paranormálním jevům a záhadám nejen u nás, ale i v zahraničí. A právě v jednom čísle jsem narazila na docela obsáhlý článek o údolí Modlivý důl. I přesto že miluji záhady jsem o něm nikdy nic moc nečetla, jen jsem na YouTube kdysi viděla video "Duchové" Modlivého dolu od českých lovců záhad Paranormal tým. Video bude součástí článku, kdo má zájem, můžete na něj mrknout. Modlivý důl leží u České Lípy je v současnosti oblíbeným místem nejen lovců duchů, ale i poutníků. Což je docela rozpor, že? Na jedné straně to má být záhadné místo, na straně druhé zázračné a dokonce léčivé. Ve čtrnáctém století se údolí jmenovalo Smolný důl, nynější název se vžil až mnohem později. A právě ve čtrnáctém století zde mělo dojít k první tragédii. Mladí milenci, dcera sládka a rytíř zde

 Včera jsem šla do knihovny pro nějaké nové čtivo a nějak jsem si pořádně nemohla vybrat. Pobrala jsem pár časopisů, ale z knih mě pořádně nic nezaujalo, ani nic z novinek. Tak jsem procházela mezi regály, a zabloudila jsem i k tomu pro puberťáky. Krom dívčích románů a starých Bravíček mě zaujalo pár knížek, jejichž název dával tušit, že budou o poruchu příjmu potravy, což je, hlavně pro náctileté slečny, hodně důležité téma a osvěta je pořád důležitá. Vybrala jsem knížku An(n)a od Sáry Báchorové. Už jsem asi dvě nebo tři knížky na toto téma četla, čekala jsem tedy knížku plnou klišé vyprávěnou někým, kdo o anorexii nebo bulimii četl maximálně na internetu.  Ale jak jsem doma knížku začala číst, byla jsem příjemně překvapená. Chytlo mě to, a já útlou knížku o sto šedesáti stránkách přečetla za jediný den. Hlavní hrdinka, sedmnáctiletá středoškolačka Anna, má na první pohled skvělý život. Má skvělé rodiče, kamarády, spoustu koníčků, a právě prožívá první romantickou lásku. Ale v tom jí

  Autor: Adriana Krnáčová Žánr: Thriller, Detektivní, Román Mé hodnocení: 20% Obsah: Když jsou v pražské Kolbence nalezena dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že půjde o rutinní případ - zcela jistě šlo totiž o bezdomovce, kterých se v oblasti vyskytuje požehnaně. Případu se ujímá Klára Jordánová, která není z takového úkolu zrovna nadšená. Vyšetřovat smrt dvou bezdomovců, to není žádné terno, spíše práce pro začátečníky, kterým Klára už dávno není. Jenže brzy se ukáže, že něco na případu pěkně smrdí. Mrtví byli před smrtí, soudě dle četných zlomenin, mučeni, jejich smrt tedy rozhodně není náhodná, a další znaky zjištěné z pitvy ukazují, že to rozhodně nebyli bezdomovci, ale mladí, řádně živení lidé, kteří nesjpíš spadali do nějaké vyšší vrstvy společnosti. Paralelně s tímto případem dojde k podivné autonehodě pražského primátora Aleše Kratochvíla, po které leží ve vážném stavu v nemocnici v kómatu. Mohla být snad primátorova nehoda pokusem o vraždu? Kratochvíl totiž není mezi svým

 Včera mi přišly do schránky noviny jedné české pravicové strany, což mi znovu připomnělo, že se blíží říjnové volby do Poslanecké sněmovny. Konkrétně se tedy uskuteční osmého a devátého října, což je za měsíc. Kampaň všech možných politiků je tedy na vrcholu, můžeme vidět volební billboardy, plakátky na autobusových zastávkách a usmívající se fotky politiků se zvířátky a dětmi. Od svých osmnácti let jsem se účastnila všech voleb. Připadá mi důležité, aby můj hlas nepropadl. Někdo si možná řekne - můj hlas nic nezmění - ale kdybychom si to takto řekli všichni, tak by to dopadlo špatně. Tématem číslo jedna v letošních volbách je jednoznačně covid. Volební sliby stran se předhánějí v tom, kdo z nich má lepší nápad na to, jak se vrátit k normálnímu životu. Například ODS má na svých webových stránkách samé, pro potencionálního voliče, líbivé věci. Mimo jiné třeba schválení odškodňovacího zákona, zavedení jasných pravidel pro testování v domovech důchodců, či větší finanční podpora krajskýc

 Po delší době jsem se rozhodla přesvědčit, jak jsou na tom současní tvůrci českého filmu. A ke svému překvapení jsem zjistila, že už v roce 2019 přišla do kin Poslední aristokratka. Před asi čtyřmi lety jsem četla knihu, kterou napsal Evžen Boček, a ta nebyla vůbec špatná. Jedná se o humoristický román, který je fiktivním deníkem Marie III., posledního potomka rodu Kostků, která se po letech vrací se svými rodiči Frankem a Vivien z Nového kontinentu na rodný zámek Kostka, který se jim po dlouhých třiceti letech povedlo vysoudit zpět. Frank je přehnaně šetřivý a tak trochu snílek, Vivien se shlédla v princezně Dianě, tu bezmezně obdivuje, dokonce má stejný účes jako princezna. A pak je tu nejmladší člen hraběcí rodiny, Marie. Ta je hodně introvertní, ale jinak správná puberťačka. K zámku patří i jeho stálí zaměstnanci, kteří rodinu přivítají pěkně po českém způsobu - chlebem a solí, a také panáky domácí ořechovky, kterou kuchařka paní Tichá přidává snad do všeho a pořádný start dne si

 V předminulém článku jsem psala o svých přípravách na opravnou maturitní zkoušku z účetnictví, kterou jsem konala už na třetí pokus. Dnes bych tedy ráda napsala, jak to celé probíhalo, a jak jsem nakonec dopadla. Písemku jsem psala druhého září. Den předtím jsem se ještě hodně učila, kamarádka, která mi s účetnictvím pomáhala, mi napsala na papíry postupy krok za krokem, což mi hrozně moc pomohlo a já toho pochopila za necelé tři týdny učení víc než za dva roky ve škole. To byla i moje chyba, protože jak jsem už předtím zmiňovala, tak jsem na účetnictví kašlala, nikdy jsem se ho pořádně neučila, ani před testy, ani před praktickou maturitní zkouškou. Kamarádce jsem za pomoc hrozně vděčná, protože sama bych se takto nikdy nenaučila ani půlku z toho. Už jsem jí koupila velkou bonboniéru, protože bez její asistence bych nezvládla nic. Zkouška byla tedy druhého září, předevčírem. Měla jsem volno v práci, nemusela jsem tedy stresovat s tím, že budu muset jít po škole ještě narychlo do prác

  Autor: Angela Marsonsová Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 70% Obsah: Jak daleko jste ochotni zajít, abyste ochránili svá nejcennější tajemství?  Na elitní soukromé škole Heathcrest dojde k tragickému úmrtí třináctileté žákyně. Sadie Wintersová skočila ze střechy školní budovy. Inspektorka Kim Stoneová si vyčítá, že na místo nestačila dojet včas, a s dívkou si nepromluvila a nevymluvila jí její čin. Snad proto se nechce se zdánlivě jasnou příčinou dívčiny smrti smířit, a pouští se i přes nesouhlas nadřízeného do vyšetřování. Ukazuje se, že její instinkt byl správný, a že za smrtí malé Sadie je něco mnohem temnějšího a zlověstnějšího. Heathcrest je totiž školou jen pro vyvolené, privilegované, a hlavně bohaté.  Při pitvě se totiž přijde na to, že dívka nezemřela při skoku ze střechy, ale někdo ji před smrtí způsobil těžká poranění hlavy a zlámal kosti, a na školního dvorku dopadla už mrtvá. Kdo by mohl chtít ublížit dívce, která byla tichá, hodná, sice introvertní, ale nikdy by niko