Přeskočit na hlavní obsah

Schumacher (2021)

Na světě snad není nikdo, kdo by nikdy neslyšel jméno Michael Schumacher. Ve světě formule 1 se stal opravdovou legendou, je držitelem sedmi mistrovských titulů, a velice dlouho držel rekord v počtu vyhraných závodů - celkem jednadevadesát, což je naprosto neuvěřitelné číslo, které pokořil vloni Lewis Hamilton, a zařadil se tak po boku Schumachera mezi nejlepší závodníky všech dob.

Když se mi tedy konečně naskytla možnost skouknout dlouho očekávaný dokument Schumacher, který měl premiéru na Netflixu tento měsíc. Závody formule 1 sleduji pravidelně už asi patnáct let, během puberty mě to hrozně chytlo a pokud je příležitost, ráda se na závody podívám. Schumacher závodil ve formuli 1 již od roku 1991, a předtím měl za sebou už dobré výsledky v motokárách a juniorských formulích. Díky tomu, že jeho rodina na tom nebyla finančně úplně nejlépe, lovil v popelnicích staré pneumatiky. A pocit vítězství prý byl pro něj vždycky úžasný o to více, protože závodil se špatným vybavením, a přesto dokázal být dobrý.

Jeho začátky v královně motorsportu nebyly jednoduché, a to i z finanční stránky, protože ač je jezdec sebevíce nadaný, nemusí mít příležitost se prosadit. Schumacher měl ale v tomto ohledu velké štěstí, i když trvalo, až se vypracoval. V devadesátých letech byla Formule 1 z hlediska bezpečnosti hodně nebezpečným sportem, v roce 1994 došlo na závodním okruhu hned ke dvěma úmrtím, a jedním z nich byl bohužel i legendární Ayrton Senna.

Tehdy mladičký Schumacher byl něco jako superpilot a se Sennou neměli někdy úplně nejpřátelštější vztahy, protože mladík Schumacher byl dost vznětlivý a při závodění si nepočínal zrovna bezpečně, což dokazují i archivní záběry. Ale začínalo se ukazovat jeho umění, a to vyhrávat i v autě, které nepatří mezi ta úplně nejrychlejší.

A právě rychlost byla jedna z jeho velkých předností. Ale ani ve formuli 1 nestačí jen to být rychlý, ale je to i o schopnosti pracovat s autem, týmem, ale i sám se sebou. V roce 1994 se stal světovým šampionem, ale po dvou letech zatoužil po změně a proto přestoupil do týmu Scuderia Ferrari. Tehdy nebylo Ferrari tím, pod čím si ho představíme dnes. Byl to špatný tým s pomalým autem, ale Schumacher se jej rozhodl dostat na vrchol a získat pro tým titul, na který čekali od roku 1979. Byla to opravdu skutečná výzva, ale Michael ji zvládl a ukázal, co v něm je.

Obrovská bojovnost, píle, pracovitost, soutěživost, ale na druhou stranu i překročení hranic, které nebylo vždy úplně fér, a až paranoidní touha po dokonalosti. Jak řekl jeden jeho přítel: "Bojoval sám se sebou." Nutno totiž přiznat, že jeho chování na trati nebylo k ostatním vždy úplně férové, a jak ukazuje dokument, své chyby často házel na ostatní jezdce, byť v tom byli nevinně.


Ale dokument ukazuje i druhou Michaelovu tvář, a ta byla velice přátelská. Mluví zde jeho manželka a obě děti, a divák si udělá jasný obrázek v tom, že rodina byla pro Michaela vše. Je fajn se podívat na dosud nezveřejněné záběry z jeho rodinného a soukromého života.

V roce 1997 byl kvůli nebezpečnému chování na trati diskvalifikován po zbytek sezony, a návrat na trať byl plný pochybností, ale Michael se vrátil zpět do formy. Tým pro něj byl vším, většinu členů znal jménem, a podle spousty mechaniků měl pro každého vlídné slovo a stoprocentně jim důvěřoval. 

Opravdové umění spočívá v tom, udělat ze špatného auta dobré, pracovat na vývoji a cílevědomost být pořád nejlepší. Když byl někdo ze soupeřů lepší, prý to nedával moc znát, ale strašně ho to štvalo. A hlavně měl problém uznat svou chybu, jednomu ze soupeřů dokonce řekl, že chyby jsou tím, co se mu nestává.

Líbilo se mi seznámení s Michaelovým životem závodníka i normálního člověka, a je opravdu vidět, že závodění pro něj bylo vším, že formuli 1 prostě miloval, a proto se do ní v roce 2010 znovu vrátil, sice jen na dva roky a na svůj fenomenální úspěch už nenavázal, ale rozhodně se neměl za co stydět. 

Dokument byl zajímavý, pro někoho, kdo zažil éru Schumachera a jeho úspěchů asi nebude moc zajímavý a moc nových informací mu nepřinese, mě se ale přesto líbil, protože zase tak moc velké povědomí o začátcích jeho kariéry jsem neměla a bylo to pro mě opravdu zajímavé. I když Michael nebyl vždycky v závodění úplně fér a některé incidenty na závodní trati byly nebezpečné, je prostě pořád legendou, sedm titulů mistra světa je něco nepředstavitelného. 

Fanoušci Michaela určitě od dokumentu očekávali i nějaké zásadní informace o jeho zdravotním stavu po velmi vážném úrazu hlavy, ke kterému došlo devětadvacátého prosince 2013 při lyžování. Ve vážném stavu byl převezen do nemocnice, prodělal několik operací mozku a má být od té doby trvale upoután na lůžko a na veřejnosti nevystupuje. Informace o jeho zdravotním stavu se ven moc nedostávají, rodina se snaží přísně jeho soukromí střežit, jeho manželka Corinna však něco málo naznačila: "Je tady pořád s námi. Sice jinak, ale je tu. Jezdíme na rehabilitace. Michael mi každý den ukazuje, jak je silný." 

Z toho se dá bohužel soudit, že je buď v úplném komatu, nebo v nějakém polobdělém komatu a nemůže s okolím moc komunikovat. Je hrozně smutné, co se Michaelovi stalo. Rozhodnutí rodiny o respektování jeho soukromí a nevypouštění žádných informací je ale v pořádku, protože novináři jsou hrozné hyeny a soukromí je soukromí, že.

Dokument se mi líbil, super bylo to, že o Michaelovi mluvila rodina a spousta přátel, kteří prozradili i to, jaký byl doopravdy, že vlastně nikdy neměl rád tu slávu a média a šlo mu jen o závodění. Tomu bych opravdu věřila, nikdy na mě nepůsobil dojmem žádného frajírka, což bohužel někteří současní mladí jezdci jsou, chybí jim to nejdůležitější, což je pokora. Sledování archivních záběrů ze starých závodů z devadesátých let, to bylo něco úžasně nostalgického a jednalo se o zlatý věk formule 1, protože dnes bohužel v závodech ta pravá soutěživost a zdravá dravost tak trochu chybí.

Celé to bylo pěkně zpracované, sice ne moc emotivní, ale fanoušek formule 1 si určitě přijde na své. Michalovi přeji uzdravení, pokud je to možné, a ať je mu lépe, protože takový smutný osud v podobě kruté nehody si nezaslouží nikdo. Sice jsem čekala možná o něco víc, ale jsem i tak celkem spokojená. 

Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti a určitě se ještě někdy ráda na dokument podívám.

A co Vy? Viděli jste dokument Schumacher? Máte rádi motorsport? Sledujete formuli 1, nebo máte raději jiné sporty? Máte rádi dokumenty o sportovcích? Pokud jste viděli nějaký, který se Vám líbil, budu ráda za doporučení v komentářích!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Přikládám ještě trailer na dokument, pokud chcete, mrkněte: 






Komentáře

  1. Na motosport se nedívám, ale Schumachera samozřejmě znám. Díky, že jsi mi o něm řekla něco více. Nevěděla jsem, že nebyl úplně férový. To je hodně zajímavé. Ale jak říkáš, je prostě nejlepší. Je hrozné, co se mu stalo :( vždycky když vidím článek o jeho stavu, vždy na něj kliknu, ale jak říkáš, moc toho do světa nevypouští. Veliká škoda Jezdce s velkým J.
    Já koukám na tenis (zhlédla jsem dokument Borg/McEnroe, který se mi moc líbil), atletiku, biatlon a jezdectví. Ale ne nijak pravidelně. Když je MS v hokeji, tak koukám, ale jinak hokej nesleduji.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že na takový dokument je brzy.

    OdpovědětVymazat
  3. Schumachera znám,čtu vše,co se o něm píše a na dokument na Netflixu se chystám.Na formuli kouká manžel.Kdysi jsem to hodně sledovala,teď občas.
    Eli,měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem na závody F1 kdysi také díval, ale pak mě to přešlo, protože hlavně vyhrává kvalita auta a umění jezdce je druhotné. Stačí se podívat na někdejšího mistra světa Vettela nebo i Schumachera, který jednu dobu nebyl schopen se dostat na stupně vítězů, protože konkurence měla v tu dobu lepší auta.

    OdpovědětVymazat
  5. netušila jsem, že je dokument :) sledovala jsem ho, když jezdil, a co pak stalo... ráda bych věděla, jak na tom opravdu je, ale chápu soukromí :) každopádně děkuji za tip :)

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, zdravím. Schumachera znám, dříve jsem se někdy s mužem dívala na F 1. Je mi líto, co se mu stalo. Teď se na televizi dívám málo. Dokument jsem neviděla, ale mám ráda všechny dokumenty. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Niki Lauda take utrpel svehobcasu tezky uraz, ake dostal se z toho, a pak zil jeste tadu let...Tak snad i Schumachera jeste bude jura...

    OdpovědětVymazat
  8. F1 sleduji teď už jen sporadicky. Příběh M.Schumachera znám, ale dokument jsem neviděl.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...