Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní den antikoncepce

 Na dvaadvacátého září připadá každoročně Mezinárodní den antikoncepce. Když jsem pátrala po historii tohoto významného dne, překvapilo mě, že jen o čtyři dny později je Světový den antikoncepce. Což je trochu zvláštní, protože se v podstatě jedná o to samé, jen s poupraveným názvem.

Moderní antikoncepce, ať už ve formě pilulek, různých nitroděložních tělísek či obyčejných kondomů nám dává velkou moc nad tím rozhodnout, kdy a jestli vůbec se staneme rodiči. Samozřejmě, žádný druh ochrany není stoprocentní, ale lepší něco, než nic. Některé druhy nám mohou pomoci i od přenosu různých pohlavních chorob, což je též důležité. Ovšem, to nejspolehlivější antikoncepcí, jak nám jednou říkal na střední na přednášce pan docent - je nemít sex. Jednoduché, ale pro většinu populace nesplnitelný úkol. Sex s člověkem, kterého milujeme, je přeci tak fajn, člověk si při tom užije, uvolní se, a hlavně to partnerské soužití náramně posiluje.

Já jsem měla prvního přítele až v devatenácti, a jsme spolu dodnes. Byla jsem tehdy dost nezkušená, ve spoustě věci naivní, a i přes veškerou osvětu jsem otázku ochrany, ať už ve formě pilulek či kondomu, neřešila. Přítel je o hodně starší, tak mě ujišťoval, že si dá pozor, že se nic nemůže stát. A opravdu to dodržel, a vlastně tak fungujeme dodnes. Myslím, že když se dva dospělí lidé rozumně domluví na tom, jak to správně udělat, aby se stoprocentně nemohlo nic stát (není to tak těžké, a po sexuální stránce člověk nijak nestrádá), tak to může fungovat i bez antikoncepce.

Tím neříkám, že je špatné se chránit, rozhodně nikoho k ničemu nenabádám, každému vyhovuje něco jiného, že ano.

Po půl roce chození jsem se tehdy ale stejně rozhodla, že si nechám napsat antikoncepci ve formě pilulek. Říkala jsem si, co kdyby náhodou něco. Přítel mi řekl, že je to moje rozhodnutí, že když chci, tak ať je beru. Šla jsem tedy k doktorovi, a ten mi předepsal pilulky Sunya. Balení bylo myslím na tři měsíce, ale prý pokud mi bude vyhovovat, může mi pak psát recept na půl roku. Tabletky jsem si vyzvedla v lékárně, doma jsem si pečlivě pročetla příbalový leták a čekala na dobu, až je začnu brát. Fajn bylo to, že v platíčku byly napsané dny, pěkně rozvržené šipky, aby člověk nezapomněl, a navíc i jakési placebo tablety, aby tu byl prostě ten návyk, že si vezmu prášek a fakt na to nezapomenu.



Tableta se musela brát ve stejnou denní dobu, nejlépe ve stejnou hodinu, já si to tehdy nastavila na večer, protože jsem chodila ještě na učňák, jednou jsem vstávala dřív, jednou později, zkrátka večer mi to vyhovovalo lépe.

První čtyři měsíce bylo celkem v pohodě. Tak trochu mi ale připadalo, že mě ten sex už tolik nebaví a že je to celé takové o ničem, zkrátka že už to tolik neprožívám. Doufala jsem ale, že se to časem nějak upraví. 

Jenže za dva měsíce se přidaly ještě horší problémy, a to šílené bolesti prsou. Toto jsem nikdy předtím nezažila, to nebyly takové ty předmenstruační bolesti, toto bylo o hodně silnější. Na bolest nezabíraly žádné léky, nakonec jsem bolestí brečela v posteli stulená v klubíčku a nevěděla, co mám dělat. Dobrala jsem poslední plato a další si už nevzala. A bylo po problému.

Zato se mi, snad tou hormonální antikoncepcí, objevily další zdravotní problémy. Co měsíc se mi na vaječníku objevila cysta. Doktor mi to vždy přeléčil Thiaminem (vitamin, který beru preventivně dodnes), cysta pak vždycky praskla a na chvíli byl klid.

Jenže tyto problémy se stále vracely. Doktor jen lakonicky poznamenal, že je to normální, že k výskytu cyst mám prostě jakési dispozice. Ovšem už by mi asi nevysvětlil, proč jsem až do devatenácti let žádnou nikdy neměla a začalo to až v s vysazením antikoncepce. Ona ta cysta vlastně není nic tak ojedinělého, ale dost to bolí, hlavně to, jak nakonec praskne, takže se tím komplikuje jak milostný život, tak třeba pro mě, která je zvyklá pravidelně cvičit, to byl oříšek, nehledě na to, že přeci to, že mi cysta rozhodila cyklus, taky není moc příjemné, že.

Když jsem tam se stejným problémem byla už posedmé (Bylo mi to už trapné, fakt,) tak mi pan doktor doporučil začít brát znovu antikoncepci. Když jsem mu vysvětlila, že jsem měla velké bolesti, tak prý, že mi napíše slabší. Sice se mi do toho nechtělo, ale říkala jsem si, že to bude třeba lepší. Tentokrát už bolesti přišly po dvou měsících, takže zbytek prášků jsem šla vrátit do lékárny. Cysty se objevily znovu, ale začala jsem brát Thiamin jako prevenci. Dříve jsem brala tři denně, dneska už beru jeden každé ráno, a mám klid. Bohužel hormonální antikoncepce fakt asi není pro každého, a lékař by měl prý před každým vypsáním receptu udělat vyšetření z krve, jestli by dotyčná mohla vůbec tyto pilulky brát.

Já mám třeba už od osmnácti problém s křečovými žilami, doktor se mě na to ale při vyšetření nikdy nezeptal. Jasně, asi jsem mi to mohla říct, ačkoliv mi pilulky tyto občasné bolesti nezhoršily. Ale i tak je při užívání antikoncepce zvýšené riziko trombózy žil. 

Hormonální antikoncepce je fajn v tom, že se může žena rozhodnout, teď nechci dítě, fajn, beru prášky. Ale bohužel sebou nese i rizika, která se však nemusí týkat všech, ale je vždy lepší se poradit pořádně s lékařem, zda je pro mě toho opravdu vhodné a nemůže mi to ublížit. Mám ale spoustu kamarádek, co berou hormonální antikoncepci třeba i více než deset let v kuse, jsou spokojené a vyhovuje jim ten pocit klidu a jistoty.

Pro mě to ale není, jsem spokojená i bez prášků a chráním se jinak. A to si nemyslím, že bych byla nezodpovědná, prostě to mám vyřešené jiným způsobem. Je ale komické, že mi lékař při každoroční preventivní prohlídce další antikoncepci skoro nutí, a pomrkává na mě s tím, jestli chci být těhotná. Jako by to, že neberu hormonální antikoncepci muselo nutně znamenat to, že musím být hned za týden těhotná. 

Je to všechno jen o lidech. I kamarádky se často diví, že to funguje, když neberu prášky. Ono to ale jde. Stopové množství antikoncepce se dostává močí do odpadních vod, zde má neblahé účinky na pohlavní život některých mořských živočichů, například žab. I když se voda vyčistí a přefiltruje, stopové množství antikoncepce se stejně dostane k nám zpět, a to ve formě pitné vody. Sice je to stopové množství, přesto to ale asi není úplně v pořádku.

Co si o tomto myslíte Vy? Věděli jste, že je Mezinárodní den antikoncepce? Je lepší se chránit kondomem či pilulkami, případně obojím, nebo vůbec ničím? Jaké máte zkušenosti s hormonální antikoncepcí Vy, milé dámy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Toto video od jedné mladé slečny, která popisuje to, co se jí dělo po vysazení antikoncepce, si určitě pusťte, protože je pěkně zpracované a myslím, že slečna popisuje svou reálnou zkušenost. Je dobré, že vznikají taková videa a mladé slečny se na problematiku antikoncepce mohou podívat i z té temnější stránky.



Komentáře

  1. No v tomhle jsou častý problém i doktoři. Prostě jedu nějakej systém a každá bude poslouchat, nebo je dotyčná problém, kterou nehodlám brát vážně, případně tohle nebudu invazivně léčit, až neinvazivně to nejde, protože já se rozhodl, že co kdybys ty, pouhá ženo, někdy chtěla dítě, máme málo českých bílých dětí, takže zapomeň na léčbu (to kamarádce omlacujou o hlavu tak dlouho, že si šetří na jediného pražského soukromého doktora, který by byl ochotný léčbu provést), a cysty, výrůstky a hlavně bolest jsou bohužel často věci, který odmítají jakkoli vážně řešit, i když se to může dostat až k velkýmu problému. Natož takovou "drobnost" jako vedlejší účinky. To už je spíš štěstí narazit na dobrýho doktora než pilulky (u kterých se asi dá počítat, že bude vyhovovat třeba i jen velmi málo druhů). Ale obecně, mě to trápit jako asexuála naštěstí nemusí, ale kdyby, do pilulek by se mi nechtělo.

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto souhlasím! HA může být dobré řešení pro mladé slečny (protože, pomineme-li abstinenci, je zkrátka nejjistější) nebo pro ženy, kterým vyhovuje, že mají ochranu plně ve své režii, ale rozhodně to není cesta vhodná pro všechny. Lékaři by měli edukovat o veškerých možnostech ochrany, ne bezhlavě předepisovat prášky. Vždyť jsou to léky jako každé jiné! A opravdu se přimlouvám, aby každá žena, než si nechá pilule napsat, absolvovala testy na krevní srážlivost. Nechápu, že se nenabízí automaticky... Naštěstí mám v tomto ohledu skvělou doktorku.

    Já jsem prášky brala asi 5 let a ačkoliv jsem netrpěla žádnými vedlejšími účinky, ve chvíli, kdy jsem je vysadila, mi bylo subjektivně mnohem lépe - naučila jsem se vnímat svoje tělo, mnohem více si užívat sex, první rok jsem hrozně byla překvapená z celé té ženské cykličnosti - vždyť je to něco neskutečného. Už bych se k této metodě antikoncepce nevrátila.

    OdpovědětVymazat
  3. Chudáku, zažila sis s tím samé problémy :(. Já jsem si nikdy antinu nenechala dát, měla jsem strach. Radši se budu chránit jinak, než abych do sebe cpala nějaké prášky, když je i jiná možnost ochrany.
    O mezinárodním dni jsem nevěděla, zjistila jsem to až u tebe na blogu.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, také jsem měla nepříjemné zkušenosti s antikoncepcí. Ale štve mě, když muži je už přes 40, má několik dětí (i nechtěných), sex ho samozřejmě baví a ještě dlouho bavit bude, ale nechce jít na vasektonomii, a přemlouvá k zákroku ženu. Přitom je u muže mnohem snadnější a nemá to nijak vliv na funkci... Žena je ta, která si většinou musí dávat pozor, a být tou zodpovědnější a přitom si často ničí zdraví... Znám také holky, kterým se po brání antikoncepce od raného věku, nerozběhla po vysazení menstruace a už neotěhotněly.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Bohužel nejsi vůbec první, od koho slyším poměrně děsivé historky o tom, co hormonální antikoncepce dovede. Osobně bych se k ní nikdy neuchýlila (a mám skvělého a empatického doktora, který mi nikdy nic nenutil), protože mi to z různých stránek - včetně té environmentální - prostě nepřipadá v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  7. Popravdě jsem ráda že už pilulky neberu a ani nebudu ☺️

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....