Jak to dopadlo s maturitou?

 V předminulém článku jsem psala o svých přípravách na opravnou maturitní zkoušku z účetnictví, kterou jsem konala už na třetí pokus. Dnes bych tedy ráda napsala, jak to celé probíhalo, a jak jsem nakonec dopadla.

Písemku jsem psala druhého září. Den předtím jsem se ještě hodně učila, kamarádka, která mi s účetnictvím pomáhala, mi napsala na papíry postupy krok za krokem, což mi hrozně moc pomohlo a já toho pochopila za necelé tři týdny učení víc než za dva roky ve škole. To byla i moje chyba, protože jak jsem už předtím zmiňovala, tak jsem na účetnictví kašlala, nikdy jsem se ho pořádně neučila, ani před testy, ani před praktickou maturitní zkouškou.

Kamarádce jsem za pomoc hrozně vděčná, protože sama bych se takto nikdy nenaučila ani půlku z toho. Už jsem jí koupila velkou bonboniéru, protože bez její asistence bych nezvládla nic.

Zkouška byla tedy druhého září, předevčírem. Měla jsem volno v práci, nemusela jsem tedy stresovat s tím, že budu muset jít po škole ještě narychlo do práce, což bylo fajn. Ráno jsem jela o čtvrt na osm do města, a odtud mi jel navazující autobus do školy, protože ta je až na druhém konci města. Náladu mi nepokazil ani  negativně naladěný řidič, který sprdnul dvě studentky, protože neměly průkazky.

Než jsem šla ráno na autobus, měla jsem menší úzkostný záchvat, že to nezvládnu a radši bych měla zůstat doma, naštěstí jsem to rychle překonala, v duchu jsem si nadala, že to zvládnu, dám do toho všechno, a buď to vyjde, nebo ne. A pak už mi bylo fajn, cítila jsem takovou lehkost, prostě jsem si říkala, že jdu po roce naposledy do školy, naposledy si to zkusím napsat, budu se snažit, a buď to vyjde, nebo ne. Potěšilo mě i to, že den předtím mi učitelka z účetnictví napsala, ať nezapomenu přijít, že to určitě dobře dopadne, a ať se u ní ráno hlásím.

Vystoupila jsem na zastávce u školy, kolem ní je velké sídliště a spousta obchoďáků, tak jsem si zašla do Billy koupit velké kafe a snídani. Pak už jsem šla do školy, která je jen pár metrů od obchodů. U školy jsem zazvonila na vrátnou, ta mě pustila dovnitř, zeptala jsem se jí, jestli je už tady učitelka z účetnictví, měla jsem sice dojem, že u školy parkovalo její auto, ale nebyla jsem si jistá. Řekla že ano, tak jsem se vydala po schodech nahoru do jejího kabinetu. Bylo za deset minut osm, tak jsem si říkala, že je to tak akorát.

Jenže bohužel jsem trochu bloudila, protože měla přestěhovaný kabinet, ale nakonec jsem zaklepala na ty správné dveře. Učitelka mě ale poslala za zástupkyní školy. Prý mi musí nejprve udělat test na koronavirus, i když si jdu napsat jen písemku.

Takže jsem dostala zabalený test s tyčinkou, který jsem si sama udělala, a pak se muselo ještě deset minut čekat na výsledek. Musím říci, že mě to docela rozhodilo, protože mi vůbec nedošlo, že mě budou testovat i když jdu jen na opravky. Takže jsem začala test psát o něco později, kvůli tomu čekání na výsledek, který byl negativní. 

A pak už jsem seděla sama ve volné učebně, byla tam se mnou učitelka z účetnictví. Dostala jsem prázdnou účetní osnovu (na té, kterou jsem nosila do hodin, jsem měla plno poznámek a taháků, některé už byly vygumované, přesto to šlo vidět), a prošla si se mnou celou písemku. Ptala se, jestli všemu rozumím, řekla jsem že ano, a začala jsem psát.

Tentokrát jsem se snažila. U spousty příkladů jsem si byla jistá, že jsou správně, vypočítala jsem i rovnoměrné odpisy a správně vyplnila daňové přiznání, dokonce se mi povedlo i čísla pořádně zaokrouhlit. Jediné, co bylo určitě vyplněné špatně, bylo vyřazení dlouhodobého majetku, ale jinak jsem z toho celého měla lepší pocit než z předchozích dvou pokusů. Celé jsem to měla hotové poměrně brzy, stačila jsem se i nasvačit a vypít si kafe.

A co bylo nakonec hrozně fajn, že jsem si pěkně s učitelkou popovídala. O škole, a hlavně o změnách, které tam teď jsou. Jsem vyučená pekařka a proto mě překvapila informace, že se letos tento obor u nás ve škole pro nezájem neotevřel. Myslím, že je to velká škoda, protože pekařina je hrozně fajn. Celkově prý prváků na učebních oborech je letos málo, takže se muselo několik učebních oborů spojit, aby vyšla jedna třída.

Po desáté hodině jsem měla hotovo, test jsem si dvakrát zkontrolovala, a rozhodla se odevzdat. Už jsem opravdu nevěděla, co tam mám jiného vymyslet, ale napsala jsem tam toho docela dost. Takže jsem to odevzdala a šla na autobus. Cítila jsem se fajn, protože ze mě konečně spadlo celé to napětí, které jsem tolik dní pociťovala. Ale pořád tu byla lehká nervozita z čekání na výsledky. Učitelka mi slíbila, že to bude opravené do pondělka.

Stihla to dřív, protože mi volala dnes, kolem desáté ráno. Příští týden si můžu přijít pro maturitní vysvědčení, protože jsem to celé zvládla s hodnocením dobrý, na trojku! Nemohla jsem tomu v první chvíli věřit, a nevěřím tomu doteď, že jsem to zvládla, sice napotřetí, ale zvládla! Po roce mám maturitu, a to jsem už nevěřila v nic, a na celou školu jsem se chtěla už vykašlat.

Jsem na sebe hrdá, a mám fakt velkou radost. I když už chodím dávno do práce, je to pro mě velký krok dál. Do budoucna si třeba můžu najít lepší a lépe placenou práci, pro kterou je třeba maturita. Rozhodně nebudu dělat účetní, ale třeba někde v administrativě či jinde, protože dnes je pořád maturita důležitá, i když převažují učební obory. Najít šikovného instalatéra či klempíře totiž není jen tak, a mě zatím manuální práce, kterou vykonávám moc baví, i když jde jen o balení a krájení sýrů. Ale ráda bych vyzkoušela něco jiného, pokud dostanu příležitost.

Na závěr musím moc a moc poděkovat za tu smršť pěkných a povzbuzujících komentářů u předminulého článku. Ani nevíte, jak moc si této vlny pozitivní a povzbuzující energie vážím!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥