Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 231 Ďáblův spár

 Autor: Lara Dearmanová

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: První díl ze série atmosférických detektivních thrillerů, zasazený do prostředí Normanských ostrovů, které jsou součástí Velké Británie, ač jsou od ní trochu bokem. Zde konkrétně z Normanských ostrovů navštívíme Guernsey, kam se po několika letech pobytu v Londýně vrací novinářka Jennifer Doreyová. Rušný život ve velkém městě jí nevyhovoval, proto se vrátila domů, aby si uspořádala život a našla ztracený klid.

Začne pracovat v místních novinách a snaží se najít společnou řeč se svou matkou Margaret, se kterou si nebyly nikdy moc blízké. Těší se, že v poklidném kraji začne psát o politice, o místních drbech a třeba se i trochu nudit.

Když se však jednoho dne na pláži objeví mrtvé tělo psychicky labilní, osmnáctileté studentky Amandy Guilleové a policie chce případ uzavřít jako sebevraždu, Jenny se na úmrtí zdá něco hodně podivného, a pouští se do pátrání na vlastní pěst. Díky své houževnatosti a i přes odpor svého nadřízeného odhalí sérii nápadně podobných úmrtí, k nimž došlo na ostrově za posledních padesát let. Jak je možné, že si této souvislosti ani v minulosti nikdo pořádně nevšiml?

Jenny se setkává se zasloužilým policejním inspektorem, Michaelem Gilbertem, který má Amandin případ na starosti. Michael má těsně před penzí a doufá, že se mu podaří svůj poslední případ zdárně vyřešit. Jenny mu poví o své velice neurčité teorii a Michael se rozhodne ji i přes svou nevěřícnost prověřit. To, co zjistí jej šokuje a rozhodne se staré případy znovu otevřít.

Je možné, že již více než padesát let řádí na ostrově sériový vrah a nikdo si toho nevšiml?



Hodnocení: Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně hlavně na základě hezky zpracované obálky, a pak také nadšených recenzí dvou spisovatelek a jednoho novináře na přebalu knihy. Slova jako dechberoucí příběh, podmanivé postavy, propletená pavučina tajemství, na mě opravdu zapůsobila. Očekávala jsem tedy na základě těchto citací temný příběh plný vražd z mysteriózního ostrova. 

No, to jsem úplně nedostala, ale pojďme na to postupně.

Hned ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst. Nějak mě to nezaujalo, dokonce jsem Ďáblův spár na chvíli odložila a přečetla jsem na jeden zátah knihu o anorexii, se kterou jsem seznámila čtenáře v minulé recenzi. Rozhodla jsem se ale knize dát druhou šanci a začala jsem číst tam, kde jsem přestala, ale kdybych to neudělala, asi by to rozhodně ničemu neuškodilo, jen bych přišla o čtení průměrné detektivky. 

Ne zcela špatné, ale průměrné.

Jedná se o klasickou moderní detektivku. Není tam skoro žádné napětí, občas nás autorka potěší nějakým krvavě nechutným detailem, ale atmosféra, která se dala vytěžit z prostředí odlehlých ostrovů, kde je často zamračeno a zuřivé vlny bičují pláže, postrádá jakýkoliv nádech něčeho tajuplného. V detektivkách si hodně cením atmosféry, kterou dovede autor navnadit, protože to tomu dodává tu pravou šťávu. Tady to ale bohužel chybělo, bylo to celé takové strohé.

Hlavní hrdinka Jenny mě moc nezaujala, upřímně, už jsem unavená z hlavních postav, které třetinu knihy řeší nějaká svá dávná traumata, a jak to celé spěje až k odhalení toho, co strašného se vlastně postavě v minulosti stalo, ale tohle mě prostě vůbec nezajímalo. Za mě to byl prostě kýč jak bič.

To Michael, vrchní inspektor, na tom byl o něco lépe, s tím jsem se dokázala více ztotožnit, ale zase neměl v knize tolik prostoru.

Celá knížka byla vlastně hodně zvláštní, nakonec jsem ji dočetla, ale přišlo mi to celé hrozně ukecané a roztáhlé, jakoby autorka chtěla popsat co nejvíce stran. Je to škoda, protože základ příběhu není úplně špatný, oceňuji i to, že jsem se na několika stránkách mohla ponořit do hororových vyprávění a povídaček, které se k ostrovu váží, to bylo fajn osvěžení, bohužel ale čtenáře pěkně naladí, ale zbytek vyšumí do ztracena.

Ona pro mě celá kniha taky vlastně nakonec nějak vyšuměla. Motiv vraha byl zajímavý, jeho odhalení také, nicméně milovníkům detektivek tak v půlce knížky dojde, kdo to vlastně celé spáchal, takže moment překvapení je fuč. Jedná se o autorčin debut, takže v dalších knihách to celé ještě pořádně vypiluje, ale nevím. Něco mi v této knížce chybělo. Atmosféra, pořádná zápletka, větší svižnost, nevím, nejsem úplně spokojená, ale odpad to taky není.

Na konci v poděkování autorka zmiňuje, že během psaní knihy se starala o tři malé děti a pracovala na magisterském programu, což je asi kámen úrazu. Prostě podle mě knížku příliš uspěchala, mohla ji nechat třeba na pár měsíců odležet, vrátit se k ní a přepracovat ji, protože se z ní dalo vytěžit více. Je to škoda, protože Ďáblův spár měl našlápnuto dobře, bohužel pro mě ale spadá do průměru.

A co Vy? Čtete moderní detektivky? Líbí se Vám, nebo dáváte přednost staré klasice? Četli jste někdy knížku, která se Vám líbila, přesto tam něco tak trochu chybělo? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já dávám přednost klasice, ale i některé moderní nejsou od věci, líbí se mi např. série s komisařem Dupinen od Bonga (všechny tituly mají v názvu slovo "bretaňský")

    OdpovědětVymazat
  2. Já čtu hlavně detektivky a je to jedno jaké.Ale nemám ráda takové zdlouhavé povídání o ničem.Od detektivky chci napětí a aby mě to naprosto pohltilo.Mohu se i trochu bát,hlavně,když je vedle v pokoji manžel.Tak tuhle knížku si asi v knihovně nepůjčím.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, děkuji za recenzi, číst nějak nestíhám!
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss,
    trochu jsi mě nalákala, líbí se mi prostředí britských ostrovů. Moderní detektivky čtu ráda, tak se asi po této mrknu v knihovně.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula