Knižní recenze 231 Ďáblův spár

 Autor: Lara Dearmanová

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: První díl ze série atmosférických detektivních thrillerů, zasazený do prostředí Normanských ostrovů, které jsou součástí Velké Británie, ač jsou od ní trochu bokem. Zde konkrétně z Normanských ostrovů navštívíme Guernsey, kam se po několika letech pobytu v Londýně vrací novinářka Jennifer Doreyová. Rušný život ve velkém městě jí nevyhovoval, proto se vrátila domů, aby si uspořádala život a našla ztracený klid.

Začne pracovat v místních novinách a snaží se najít společnou řeč se svou matkou Margaret, se kterou si nebyly nikdy moc blízké. Těší se, že v poklidném kraji začne psát o politice, o místních drbech a třeba se i trochu nudit.

Když se však jednoho dne na pláži objeví mrtvé tělo psychicky labilní, osmnáctileté studentky Amandy Guilleové a policie chce případ uzavřít jako sebevraždu, Jenny se na úmrtí zdá něco hodně podivného, a pouští se do pátrání na vlastní pěst. Díky své houževnatosti a i přes odpor svého nadřízeného odhalí sérii nápadně podobných úmrtí, k nimž došlo na ostrově za posledních padesát let. Jak je možné, že si této souvislosti ani v minulosti nikdo pořádně nevšiml?

Jenny se setkává se zasloužilým policejním inspektorem, Michaelem Gilbertem, který má Amandin případ na starosti. Michael má těsně před penzí a doufá, že se mu podaří svůj poslední případ zdárně vyřešit. Jenny mu poví o své velice neurčité teorii a Michael se rozhodne ji i přes svou nevěřícnost prověřit. To, co zjistí jej šokuje a rozhodne se staré případy znovu otevřít.

Je možné, že již více než padesát let řádí na ostrově sériový vrah a nikdo si toho nevšiml?

Hodnocení: Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně hlavně na základě hezky zpracované obálky, a pak také nadšených recenzí dvou spisovatelek a jednoho novináře na přebalu knihy. Slova jako dechberoucí příběh, podmanivé postavy, propletená pavučina tajemství, na mě opravdu zapůsobila. Očekávala jsem tedy na základě těchto citací temný příběh plný vražd z mysteriózního ostrova. 

No, to jsem úplně nedostala, ale pojďme na to postupně.

Hned ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst. Nějak mě to nezaujalo, dokonce jsem Ďáblův spár na chvíli odložila a přečetla jsem na jeden zátah knihu o anorexii, se kterou jsem seznámila čtenáře v minulé recenzi. Rozhodla jsem se ale knize dát druhou šanci a začala jsem číst tam, kde jsem přestala, ale kdybych to neudělala, asi by to rozhodně ničemu neuškodilo, jen bych přišla o čtení průměrné detektivky. 

Ne zcela špatné, ale průměrné.

Jedná se o klasickou moderní detektivku. Není tam skoro žádné napětí, občas nás autorka potěší nějakým krvavě nechutným detailem, ale atmosféra, která se dala vytěžit z prostředí odlehlých ostrovů, kde je často zamračeno a zuřivé vlny bičují pláže, postrádá jakýkoliv nádech něčeho tajuplného. V detektivkách si hodně cením atmosféry, kterou dovede autor navnadit, protože to tomu dodává tu pravou šťávu. Tady to ale bohužel chybělo, bylo to celé takové strohé.

Hlavní hrdinka Jenny mě moc nezaujala, upřímně, už jsem unavená z hlavních postav, které třetinu knihy řeší nějaká svá dávná traumata, a jak to celé spěje až k odhalení toho, co strašného se vlastně postavě v minulosti stalo, ale tohle mě prostě vůbec nezajímalo. Za mě to byl prostě kýč jak bič.

To Michael, vrchní inspektor, na tom byl o něco lépe, s tím jsem se dokázala více ztotožnit, ale zase neměl v knize tolik prostoru.

Celá knížka byla vlastně hodně zvláštní, nakonec jsem ji dočetla, ale přišlo mi to celé hrozně ukecané a roztáhlé, jakoby autorka chtěla popsat co nejvíce stran. Je to škoda, protože základ příběhu není úplně špatný, oceňuji i to, že jsem se na několika stránkách mohla ponořit do hororových vyprávění a povídaček, které se k ostrovu váží, to bylo fajn osvěžení, bohužel ale čtenáře pěkně naladí, ale zbytek vyšumí do ztracena.

Ona pro mě celá kniha taky vlastně nakonec nějak vyšuměla. Motiv vraha byl zajímavý, jeho odhalení také, nicméně milovníkům detektivek tak v půlce knížky dojde, kdo to vlastně celé spáchal, takže moment překvapení je fuč. Jedná se o autorčin debut, takže v dalších knihách to celé ještě pořádně vypiluje, ale nevím. Něco mi v této knížce chybělo. Atmosféra, pořádná zápletka, větší svižnost, nevím, nejsem úplně spokojená, ale odpad to taky není.

Na konci v poděkování autorka zmiňuje, že během psaní knihy se starala o tři malé děti a pracovala na magisterském programu, což je asi kámen úrazu. Prostě podle mě knížku příliš uspěchala, mohla ji nechat třeba na pár měsíců odležet, vrátit se k ní a přepracovat ji, protože se z ní dalo vytěžit více. Je to škoda, protože Ďáblův spár měl našlápnuto dobře, bohužel pro mě ale spadá do průměru.

A co Vy? Čtete moderní detektivky? Líbí se Vám, nebo dáváte přednost staré klasice? Četli jste někdy knížku, která se Vám líbila, přesto tam něco tak trochu chybělo? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥