Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 229 Skryté karty

 Autor: Angela Marsonsová

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Jak daleko jste ochotni zajít, abyste ochránili svá nejcennější tajemství? 

Na elitní soukromé škole Heathcrest dojde k tragickému úmrtí třináctileté žákyně. Sadie Wintersová skočila ze střechy školní budovy. Inspektorka Kim Stoneová si vyčítá, že na místo nestačila dojet včas, a s dívkou si nepromluvila a nevymluvila jí její čin.

Snad proto se nechce se zdánlivě jasnou příčinou dívčiny smrti smířit, a pouští se i přes nesouhlas nadřízeného do vyšetřování. Ukazuje se, že její instinkt byl správný, a že za smrtí malé Sadie je něco mnohem temnějšího a zlověstnějšího. Heathcrest je totiž školou jen pro vyvolené, privilegované, a hlavně bohaté. 

Při pitvě se totiž přijde na to, že dívka nezemřela při skoku ze střechy, ale někdo ji před smrtí způsobil těžká poranění hlavy a zlámal kosti, a na školního dvorku dopadla už mrtvá. Kdo by mohl chtít ublížit dívce, která byla tichá, hodná, sice introvertní, ale nikdy by nikomu neublížila?

Kim se začíná dostávat do spletitého propletence školních vztahů. Žáci totiž mají speciální tajné školní kluby, jejichž existence je tak trochu veřejným tajemstvím. Tyto kluby jsou pojmenované podle barev karet - piky, srdce, kára a trefy. Moc takového, na první pohled nevinného klubu je však větší, než se zdá. Mezi kartami navzájem panuje velké nepřátelství, a dostat se takového spolku je velká čest, a pozvánka k jeho členství se zkrátka neodmítá. 

Když pár dní po vraždě Sadie dojde k dalšímu, podezřelému úmrtí (mladý chlapec zemřel na předávkování buráky, přitom věděl, že je silně alergický), je jasné, že ve škole se potuluje nějaký šílenec.

Kim je se svým týmem, Dawsonem, Bryantem a Stacey bezradná. Kde hledat stopy a vodítka? Vše totiž, jak se zdá, sahá až daleko do minulosti. Tajemství, která škola skrývá, jsou totiž temná, a ona je chce za každou cenu uchránit, a to i za cenu dalšího zla. Brzy se však ocitnou v nebezpečí i členové inspektorčina týmu, včetně jejich nejbližších...


Hodnocení: Od autorky jsem četla již několik jejích detektivních románů s hlavní hrdinkou Kim Stoneovou, a hodně jsem si je oblíbila. Skryté karty u nás vyšly v roce 2019, a jedná se o osmý díl této detektivní série.

Knihy od Angely Marsonsové jsou čtivé, musím ocenit i nakladatelství Kalibr, jednak za to, že v knize jsou velká písmena, samotný překlad z angličtiny je také kvalitní, no a pak musím i pochválit pěkně udělanou barevnou obálku.

Kniha má skoro čtyři sta stránek, ale vzhledem k velkým písmenům a krátkým kapitolám se mi knížka četla dobře, protože je opravdu čtivá, děj má rychlý spád, a tak nějak se pořád něco děje. Hlavní hrdinka Kim je sympaťačka, navenek drsná motorkářka, která dovede být i ke svým nadřízeným pěkně drsná, pokud se jí něco nelíbí, ale uvnitř je to křehká žena se svou složitou minulostí a traumaty. 

Celá její postava a další vývoj mě opravdu hodně baví, ale i její další kolegové, například detektiv Bryant a jeho sarkastické poznámky je moc fajn. 

Detektivní zápletka mě bavila, oceňuji zajímavé prostředí ze soukromé střední školy, a rozmazlené bohaté dětičky, ale pod touto pozlátkovou krásou se skrývalo cosi shnilého a opravdu temného. 

Bohužel, celé rozuzlení vražd mě dost zklamalo, připadalo mi takové divné, celá knížka mě moc bavila, ale ten konec to pro mě celé zkazil. A co mě naštvalo nejvíce, byla smrt jedné z postav, která byla tak nějak součástí celé předchozí série (nečtu knihy postupně, podle dílů, ale podle toho, které jsou zrovna v knihovně, což je možná mínus), a opravdu jsem z té závěrečné smrti byla dost rozčarovaná.

Ale alespoň ten člověk zemřel hrdinně.

Takže knížku doporučuji, je čtivá, jedná se o pěknou odpočinkovou detektivku, ale asi raději začněte prvním dílem série, ať nemáte zbytečně prozrazené některé části zápletky. Mimochodem, toto je jedna z mála nových knižních sérií, která mě opravdu moc baví.

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Angely Marsonsové? Znáte tuto knižní sérii? Líbila se Vám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Velmi jsem si oblíbila Angelu i sérii Případů Kim Stoneové - mám ji doma kompletní, poslední, Dětské duše, na mě čekají a doufám, že se do konce roku dočkáme novinky.
    Skryté karty se mi moc líbily, konec mi přišel smutný, ale pokračování je opět výborné. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsem už od autorky některé knihy četla a Skryté karty také. Její knihy se mi líbí. Zdravím 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já jsem od autorky zřejmě nic nečetla,napravím to.
    Píšu si.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  4. Já od autorky ještě nic nečetla, ale mám to v plánu.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Eliss,
    mám přečtenou celou sérii a jsem z ní opravdu hodně nadšená. Angela Marsons patří momentálně mezi moje nejoblíbenější autorky detektivek. Určitě vyzkoušej i ty ostatní díly, stojí to za to!
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Série mě úplně minula. Nejprve mě lákala, ale když začalo vycházet tolik dílů, tak jsem si řekla, že jsem ráda, že sérii nečtu :-D mám tolik knih na čtení a do toho, kdybych měla číst tak dlouhou sérii... Knihy mají jinak moc pěkné obálky.

    OdpovědětVymazat
  7. mamka četla od ní všechny knihy, ale měla je půjčené :) nedávno se zmínila, že by je chtěla mít ve své knihovně... takže je postupně kupují na Vánoce :D a díky tomu si zkusím přečíst první díl :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula