Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 230 Zpupnost

 Autor: Adriana Krnáčová

Žánr: Thriller, Detektivní, Román

Mé hodnocení: 20%

Obsah: Když jsou v pražské Kolbence nalezena dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že půjde o rutinní případ - zcela jistě šlo totiž o bezdomovce, kterých se v oblasti vyskytuje požehnaně. Případu se ujímá Klára Jordánová, která není z takového úkolu zrovna nadšená.

Vyšetřovat smrt dvou bezdomovců, to není žádné terno, spíše práce pro začátečníky, kterým Klára už dávno není.

Jenže brzy se ukáže, že něco na případu pěkně smrdí. Mrtví byli před smrtí, soudě dle četných zlomenin, mučeni, jejich smrt tedy rozhodně není náhodná, a další znaky zjištěné z pitvy ukazují, že to rozhodně nebyli bezdomovci, ale mladí, řádně živení lidé, kteří nesjpíš spadali do nějaké vyšší vrstvy společnosti. Paralelně s tímto případem dojde k podivné autonehodě pražského primátora Aleše Kratochvíla, po které leží ve vážném stavu v nemocnici v kómatu.

Mohla být snad primátorova nehoda pokusem o vraždu? Kratochvíl totiž není mezi svými politickými spolupracovníky zrovna oblíbený už jen proto, že si dal za cíl vymýtit z pražských úřadů korupci a dbá na striktní dodržování pravidel, což se pochopitelně nesetkává s velkou radostí.

Mladý policista Gabriel, pracující v utajení a využívající jako své krytí tvorbu marketingových dotazníků, se dostává na stopu podivné koupě pražských pozemků, ve které jde o mnohem více než o vhodně umístěné parcely. Díky svým kontaktům u vysoce postavených policejních špiček se mu daří rozplétat až mafiánský příběh, ve kterém hrají hlavní roli i nalezená ohořelá těla!

 Postupně čím dál více pronikáme do hlubin politického marasmu, kde jsou úplatky, podvody a zpronevěry na denním pořádku, a jediný primátor, byť zdravotně indisponován, je nejkřišťálovější ze všech, a snaží se všechno zlo a křivdy vymýtit jednou provždy.

Podaří se mu to, nebo se stane obětí mnohem úkladnějšího komplotu, kde je pokus o vraždu jen nevinnou hrou? Na pozadí vyšetřování vraždy se totiž rozjíždí komplot komunálních politiků, kteří jsou těsně propojeni s vlivnými podnikateli, a kde si za tučný obnos můžeme podplatit i státního zástupce!


Hodnocení: Než začnu cokoliv hodnotit, chci se omluvit za asi nepříliš srozumitelně podanou anotaci, kterou jsem psala poněkud v jízlivém duchu. Kniha samotná byla pro mě natolik nepřehledná a... divná, že jsem to lépe popsat nedokázala.

Zpupnost jsem si půjčila u nás v knihovně, kde byla v regálu s novinkami. Zaujala mě obálka, název, a text pod názvem, který hlásal, že jde o thriller z prostředí komunální politiky. V kontextu se jménem autorky, o které jsem mlhavě tušila, že měla něco společného s politikou (ano, paní Krnáčová byla pražskou primátorkou, jaké překvapení, že i hlavní hrdina je primátor a má stejné iniciály jmen)!

Musím říci, že jsem čekala nějaké mafiánské politické praktiky, něco svižného, zajímavého. Ale bohužel, ze čtení jsem otrávená, během čtení jsem podrážděně frkala, chvílemi knihu s klením odkládala a nutila se do čtení. Mám takovou zásadu, že dočtu každou knihu, i když je to sebevětší brak, a toto tedy brak byl.

Předně, nesouvislý děj, vyprávěný snad od prostředka, kriminální zápletka slabá, navíc to celé nesedělo časově, autorka byla místy dějově mimo, postavy ploché a vyjadřující se jako přes kopírák, nebyla v nich žádná hloubka, nic, co by čtenáře upoutalo. Dialogy mezi postavami jsou nudné, některé nemají vůbec žádnou další souvislost s příštím dějem (státní zástupkyně si doma večer pustí seriál Hra o trůny, dá si skleničku vína, a u toho se jen tak mimochodem dozvíme, že si pouště flashku s utajenými dokumenty), nudné rozhovory mezi rodinnými příslušníky, které jsou jenom tlacháním, a celému příběhu scházel punc zajímavosti.

Celé mi to přišlo jako nesouvislý sled příhod, které jsou napatlané na sebe. Autorka asi třicetkrát v knize použila slovní spojení "příjemný hlas," což už mi za chvíli fakt lezlo krkem. Je znát, že Krnáčová žije v Praze, protože čtenáře během nudných dialogů provedla po hromadě pražských restaurací a kaváren, dozvíme se tedy, kde můžeme potkat vlivné lidi, kde je naopak vždycky prázdno, nebo kde si máme dát nejlepší oříškové latté, ale toto bych spíš očekávala od turistického průvodce.

Konec byl takový nijaký, čekala jsem třeba nějaké zevrubnější popisy toho, co se vlastně stalo těm dvěma ohořelým ubožákům, ale nic moc jsem se nedozvěděla, a koneckonců ani motiv jejich vraždy, jen že šlo o nějakou velkou finanční částku, ale více to rozvinuto nebylo. Bída, fakt, ze čtení jsem znechucená, tato knížka je prostě a jednoduše brak. Prosím, nečtěte ji, v zachování zdravého rozumu.

Můžu s čistým svědomím říci, že toto je jedna z nejhorších knih, jaké se mi kdy dostaly do ruky, a kdyby nebyla paní Krnáčová známou politickou osobností, troufnu si říci, že by její kniha nikdy na pulty knihkupectví nešla. Uf, budu se muset začíst do něčeho intelektuálního, protože toto, to byla opravdu síla. To, že je někdo v politice, z něj ještě nedělá dobrého autora politických "thrillerů"...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zářijový den, Vaše Eliss ♥

PS: Přikládám ještě rozhovor na DVTV s paní Krnáčovou, a můžete si tak nějak udělat představu o její osobě...



Komentáře

  1. Ani jako politička za moc nestála.

    OdpovědětVymazat
  2. Tahle kniha by pro mě taky nebyla.

    OdpovědětVymazat
  3. No tak to je dobrej brak.. Myslí si, že když je známá, tak bude i automaticky kvalitně psát.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss,
    tak vím jistě, že tuto knihu ani zkoušet nebudu...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....