Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 230 Zpupnost

 Autor: Adriana Krnáčová

Žánr: Thriller, Detektivní, Román

Mé hodnocení: 20%

Obsah: Když jsou v pražské Kolbence nalezena dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že půjde o rutinní případ - zcela jistě šlo totiž o bezdomovce, kterých se v oblasti vyskytuje požehnaně. Případu se ujímá Klára Jordánová, která není z takového úkolu zrovna nadšená.

Vyšetřovat smrt dvou bezdomovců, to není žádné terno, spíše práce pro začátečníky, kterým Klára už dávno není.

Jenže brzy se ukáže, že něco na případu pěkně smrdí. Mrtví byli před smrtí, soudě dle četných zlomenin, mučeni, jejich smrt tedy rozhodně není náhodná, a další znaky zjištěné z pitvy ukazují, že to rozhodně nebyli bezdomovci, ale mladí, řádně živení lidé, kteří nesjpíš spadali do nějaké vyšší vrstvy společnosti. Paralelně s tímto případem dojde k podivné autonehodě pražského primátora Aleše Kratochvíla, po které leží ve vážném stavu v nemocnici v kómatu.

Mohla být snad primátorova nehoda pokusem o vraždu? Kratochvíl totiž není mezi svými politickými spolupracovníky zrovna oblíbený už jen proto, že si dal za cíl vymýtit z pražských úřadů korupci a dbá na striktní dodržování pravidel, což se pochopitelně nesetkává s velkou radostí.

Mladý policista Gabriel, pracující v utajení a využívající jako své krytí tvorbu marketingových dotazníků, se dostává na stopu podivné koupě pražských pozemků, ve které jde o mnohem více než o vhodně umístěné parcely. Díky svým kontaktům u vysoce postavených policejních špiček se mu daří rozplétat až mafiánský příběh, ve kterém hrají hlavní roli i nalezená ohořelá těla!

 Postupně čím dál více pronikáme do hlubin politického marasmu, kde jsou úplatky, podvody a zpronevěry na denním pořádku, a jediný primátor, byť zdravotně indisponován, je nejkřišťálovější ze všech, a snaží se všechno zlo a křivdy vymýtit jednou provždy.

Podaří se mu to, nebo se stane obětí mnohem úkladnějšího komplotu, kde je pokus o vraždu jen nevinnou hrou? Na pozadí vyšetřování vraždy se totiž rozjíždí komplot komunálních politiků, kteří jsou těsně propojeni s vlivnými podnikateli, a kde si za tučný obnos můžeme podplatit i státního zástupce!


Hodnocení: Než začnu cokoliv hodnotit, chci se omluvit za asi nepříliš srozumitelně podanou anotaci, kterou jsem psala poněkud v jízlivém duchu. Kniha samotná byla pro mě natolik nepřehledná a... divná, že jsem to lépe popsat nedokázala.

Zpupnost jsem si půjčila u nás v knihovně, kde byla v regálu s novinkami. Zaujala mě obálka, název, a text pod názvem, který hlásal, že jde o thriller z prostředí komunální politiky. V kontextu se jménem autorky, o které jsem mlhavě tušila, že měla něco společného s politikou (ano, paní Krnáčová byla pražskou primátorkou, jaké překvapení, že i hlavní hrdina je primátor a má stejné iniciály jmen)!

Musím říci, že jsem čekala nějaké mafiánské politické praktiky, něco svižného, zajímavého. Ale bohužel, ze čtení jsem otrávená, během čtení jsem podrážděně frkala, chvílemi knihu s klením odkládala a nutila se do čtení. Mám takovou zásadu, že dočtu každou knihu, i když je to sebevětší brak, a toto tedy brak byl.

Předně, nesouvislý děj, vyprávěný snad od prostředka, kriminální zápletka slabá, navíc to celé nesedělo časově, autorka byla místy dějově mimo, postavy ploché a vyjadřující se jako přes kopírák, nebyla v nich žádná hloubka, nic, co by čtenáře upoutalo. Dialogy mezi postavami jsou nudné, některé nemají vůbec žádnou další souvislost s příštím dějem (státní zástupkyně si doma večer pustí seriál Hra o trůny, dá si skleničku vína, a u toho se jen tak mimochodem dozvíme, že si pouště flashku s utajenými dokumenty), nudné rozhovory mezi rodinnými příslušníky, které jsou jenom tlacháním, a celému příběhu scházel punc zajímavosti.

Celé mi to přišlo jako nesouvislý sled příhod, které jsou napatlané na sebe. Autorka asi třicetkrát v knize použila slovní spojení "příjemný hlas," což už mi za chvíli fakt lezlo krkem. Je znát, že Krnáčová žije v Praze, protože čtenáře během nudných dialogů provedla po hromadě pražských restaurací a kaváren, dozvíme se tedy, kde můžeme potkat vlivné lidi, kde je naopak vždycky prázdno, nebo kde si máme dát nejlepší oříškové latté, ale toto bych spíš očekávala od turistického průvodce.

Konec byl takový nijaký, čekala jsem třeba nějaké zevrubnější popisy toho, co se vlastně stalo těm dvěma ohořelým ubožákům, ale nic moc jsem se nedozvěděla, a koneckonců ani motiv jejich vraždy, jen že šlo o nějakou velkou finanční částku, ale více to rozvinuto nebylo. Bída, fakt, ze čtení jsem znechucená, tato knížka je prostě a jednoduše brak. Prosím, nečtěte ji, v zachování zdravého rozumu.

Můžu s čistým svědomím říci, že toto je jedna z nejhorších knih, jaké se mi kdy dostaly do ruky, a kdyby nebyla paní Krnáčová známou politickou osobností, troufnu si říci, že by její kniha nikdy na pulty knihkupectví nešla. Uf, budu se muset začíst do něčeho intelektuálního, protože toto, to byla opravdu síla. To, že je někdo v politice, z něj ještě nedělá dobrého autora politických "thrillerů"...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zářijový den, Vaše Eliss ♥

PS: Přikládám ještě rozhovor na DVTV s paní Krnáčovou, a můžete si tak nějak udělat představu o její osobě...



Komentáře

  1. Ani jako politička za moc nestála.

    OdpovědětVymazat
  2. Tahle kniha by pro mě taky nebyla.

    OdpovědětVymazat
  3. No tak to je dobrej brak.. Myslí si, že když je známá, tak bude i automaticky kvalitně psát.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss,
    tak vím jistě, že tuto knihu ani zkoušet nebudu...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js