Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 230 Zpupnost

 Autor: Adriana Krnáčová

Žánr: Thriller, Detektivní, Román

Mé hodnocení: 20%

Obsah: Když jsou v pražské Kolbence nalezena dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že půjde o rutinní případ - zcela jistě šlo totiž o bezdomovce, kterých se v oblasti vyskytuje požehnaně. Případu se ujímá Klára Jordánová, která není z takového úkolu zrovna nadšená.

Vyšetřovat smrt dvou bezdomovců, to není žádné terno, spíše práce pro začátečníky, kterým Klára už dávno není.

Jenže brzy se ukáže, že něco na případu pěkně smrdí. Mrtví byli před smrtí, soudě dle četných zlomenin, mučeni, jejich smrt tedy rozhodně není náhodná, a další znaky zjištěné z pitvy ukazují, že to rozhodně nebyli bezdomovci, ale mladí, řádně živení lidé, kteří nesjpíš spadali do nějaké vyšší vrstvy společnosti. Paralelně s tímto případem dojde k podivné autonehodě pražského primátora Aleše Kratochvíla, po které leží ve vážném stavu v nemocnici v kómatu.

Mohla být snad primátorova nehoda pokusem o vraždu? Kratochvíl totiž není mezi svými politickými spolupracovníky zrovna oblíbený už jen proto, že si dal za cíl vymýtit z pražských úřadů korupci a dbá na striktní dodržování pravidel, což se pochopitelně nesetkává s velkou radostí.

Mladý policista Gabriel, pracující v utajení a využívající jako své krytí tvorbu marketingových dotazníků, se dostává na stopu podivné koupě pražských pozemků, ve které jde o mnohem více než o vhodně umístěné parcely. Díky svým kontaktům u vysoce postavených policejních špiček se mu daří rozplétat až mafiánský příběh, ve kterém hrají hlavní roli i nalezená ohořelá těla!

 Postupně čím dál více pronikáme do hlubin politického marasmu, kde jsou úplatky, podvody a zpronevěry na denním pořádku, a jediný primátor, byť zdravotně indisponován, je nejkřišťálovější ze všech, a snaží se všechno zlo a křivdy vymýtit jednou provždy.

Podaří se mu to, nebo se stane obětí mnohem úkladnějšího komplotu, kde je pokus o vraždu jen nevinnou hrou? Na pozadí vyšetřování vraždy se totiž rozjíždí komplot komunálních politiků, kteří jsou těsně propojeni s vlivnými podnikateli, a kde si za tučný obnos můžeme podplatit i státního zástupce!


Hodnocení: Než začnu cokoliv hodnotit, chci se omluvit za asi nepříliš srozumitelně podanou anotaci, kterou jsem psala poněkud v jízlivém duchu. Kniha samotná byla pro mě natolik nepřehledná a... divná, že jsem to lépe popsat nedokázala.

Zpupnost jsem si půjčila u nás v knihovně, kde byla v regálu s novinkami. Zaujala mě obálka, název, a text pod názvem, který hlásal, že jde o thriller z prostředí komunální politiky. V kontextu se jménem autorky, o které jsem mlhavě tušila, že měla něco společného s politikou (ano, paní Krnáčová byla pražskou primátorkou, jaké překvapení, že i hlavní hrdina je primátor a má stejné iniciály jmen)!

Musím říci, že jsem čekala nějaké mafiánské politické praktiky, něco svižného, zajímavého. Ale bohužel, ze čtení jsem otrávená, během čtení jsem podrážděně frkala, chvílemi knihu s klením odkládala a nutila se do čtení. Mám takovou zásadu, že dočtu každou knihu, i když je to sebevětší brak, a toto tedy brak byl.

Předně, nesouvislý děj, vyprávěný snad od prostředka, kriminální zápletka slabá, navíc to celé nesedělo časově, autorka byla místy dějově mimo, postavy ploché a vyjadřující se jako přes kopírák, nebyla v nich žádná hloubka, nic, co by čtenáře upoutalo. Dialogy mezi postavami jsou nudné, některé nemají vůbec žádnou další souvislost s příštím dějem (státní zástupkyně si doma večer pustí seriál Hra o trůny, dá si skleničku vína, a u toho se jen tak mimochodem dozvíme, že si pouště flashku s utajenými dokumenty), nudné rozhovory mezi rodinnými příslušníky, které jsou jenom tlacháním, a celému příběhu scházel punc zajímavosti.

Celé mi to přišlo jako nesouvislý sled příhod, které jsou napatlané na sebe. Autorka asi třicetkrát v knize použila slovní spojení "příjemný hlas," což už mi za chvíli fakt lezlo krkem. Je znát, že Krnáčová žije v Praze, protože čtenáře během nudných dialogů provedla po hromadě pražských restaurací a kaváren, dozvíme se tedy, kde můžeme potkat vlivné lidi, kde je naopak vždycky prázdno, nebo kde si máme dát nejlepší oříškové latté, ale toto bych spíš očekávala od turistického průvodce.

Konec byl takový nijaký, čekala jsem třeba nějaké zevrubnější popisy toho, co se vlastně stalo těm dvěma ohořelým ubožákům, ale nic moc jsem se nedozvěděla, a koneckonců ani motiv jejich vraždy, jen že šlo o nějakou velkou finanční částku, ale více to rozvinuto nebylo. Bída, fakt, ze čtení jsem znechucená, tato knížka je prostě a jednoduše brak. Prosím, nečtěte ji, v zachování zdravého rozumu.

Můžu s čistým svědomím říci, že toto je jedna z nejhorších knih, jaké se mi kdy dostaly do ruky, a kdyby nebyla paní Krnáčová známou politickou osobností, troufnu si říci, že by její kniha nikdy na pulty knihkupectví nešla. Uf, budu se muset začíst do něčeho intelektuálního, protože toto, to byla opravdu síla. To, že je někdo v politice, z něj ještě nedělá dobrého autora politických "thrillerů"...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zářijový den, Vaše Eliss ♥

PS: Přikládám ještě rozhovor na DVTV s paní Krnáčovou, a můžete si tak nějak udělat představu o její osobě...



Komentáře

  1. Ani jako politička za moc nestála.

    OdpovědětVymazat
  2. Tahle kniha by pro mě taky nebyla.

    OdpovědětVymazat
  3. No tak to je dobrej brak.. Myslí si, že když je známá, tak bude i automaticky kvalitně psát.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss,
    tak vím jistě, že tuto knihu ani zkoušet nebudu...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Dva roky plné štěstí

 Když jsem předloni v lednu na těhotenském testu uviděla dvě čárky, nemohla jsem tomu vůbec věřit. Tak dlouho jsme se snažili, a už jsem se docela vzdávala i naděje, že se to kdy vůbec podaří. A pak to bylo najednou skutečné. S odstupem si pořád myslím, že mi prospěla dlouhá dovolená, kterou jsem měla v zimě, pominul stres z práce, a tak se zadařilo. Protože během pracovního shonu to nešlo vůbec.  A tak hned po vánočních svátcích, na začátku ledna, jsem si nadělila takový dáreček. Musím se přiznat, že jsem měla strach jít na první prohlídku, pořád ve mně hlodal červíček pochybnosti. Co když nakonec třeba těhotná vůbec nejsem, mám třeba jenom cystu, které mě trápily několik let opakovaně? A tak jsem se k doktorovi odhodlala jít až v půlce ledna - na můj svátek. Už tehdy mě asi dva dny trápily podivné ranní nevolnosti - ráno, ale i přes den, jednou jsem vyzvracela kus čokolády, a to už mi bylo divné.  V čekárně jsem byla jako na trní, pořád se mi honily hlavou ty nejhorší s...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...