zomablog

 Americké národní parky patří nesporně mezi úchvatné přírodní scenerie. V dnešním článku se podíváme na zoubek Grand Canyonu, který krom nádherných výhledů a scenérií nabízí také sérii podivných záhad, které odborníci nedokáží vysvětlit. Někteří se dokonce nebojí otevřeně tvrdit, že je prokletý! Pro vědce a geology představuje Grand Canyon doslova ráj pro jejich práci. Nabízí nepřeberné, a často zcela ojedinělé možnosti výzkumu. Nacházejí se tu skály staré neuvěřitelných 1,84 miliardy let. Díky tomu se tak daří odhalit velký kus historie, který v sobě skály a horniny skrývají.  Dodnes ale není jasné, jak vlastně tento park, který byl v roce 1919 prohlášen za národní památku, vznikl. Odhady se velmi liší - od 6 milionů, až po 70 milionů let. Jak je možné, že se vědci v názorech takto rozcházejí? Může za to tzv. "Velká neshoda." V určitých vrstvách horniny totiž prokazatelně chybí materiál za miliardu(!) let, a nikdo neví, kam se poděl. V praxi to vypadá tak, že na skále staré

 Ráda čtu knížky, které jednoduše napsal sám život. Deníčkové zápisky, naturalisticky popisované životní události, které, ač často neuvěřitelné a těžko stravitelné, se doopravdy dějí. Proto mě v knihovně na první pohled zaujal titul z nakladatelství Motto, z knižní edice s názvem Skutečné příběhy. Ale přímo magicky mě upoutal název - Diagnóza F50. Matně mi hlavou něco problesklo, a já zažila zvláštní pocit déja vu . Kde jsem už jenom něco podobného slyšela, kde jsem se s tím jen setkala? Když jsem vzala knihu do ruky a přečetla si hrubý nástin anotace, bylo mi to jasné. Jedná se o upřímnou zpověď ženy, která se díky kombinaci anorexie a bulimie vyhladověla téměř k smrti. Tak už mi bylo jasné, co ve mně vyvolalo tu asociaci. Tuto diagnózu jsem totiž před pár lety měla napsanou v lékařské zprávě i já, konkrétně jsem trpěla "jen" anorexií, ke zvracení jídla jsem se naštěstí nikdy nedopracovala. Knížku jsem si odnesla domů, a přečetla jsem ji za dva dny. Gabina měla celkem normál

Autor: Ngaio Marshová Žánr: Detektivní, Psychologický Mé hodnocení: 70% Obsah: Vrchní inspektor Alleyn má před sebou snad nejzapeklitější, a také nejzáhadnější případ své kariéry. Nemůže se dostat na kobylku pachateli, který získal neblahou přezdívku, Květinový vrah. Své oběti nejen zasypává květinami, ale, což je ještě hrůznější, si bezprostředně po činu zpívá. Celý Londýn je na nohou, ale stovky výslechů a štosy popsaných papírů jsou k ničemu.  Třetí oběť, mladá květinářka, byla nalezena před lodí Cape Farewell, která se právě připravuje k nalodění. A zdá se, že k lodi měla přímou souvislost - v její ruce se totiž našel kus útržku pozvánky k plavbě. Teď je jen otázka - patřila dívce, nebo vrahovi? Celkem devět pasažérů se nakonec sejde na palubě lodi, která míří do teplých krajin jižní Afriky. Aje to opravdu pestrá škála povah a charakterů, a každý z nich doufá, že na exotické plavbě najde něco svého. Někdo zapomenutí na zhrzenou lásku, další únik před leskem velkého plátna, a další

 S dost velkým překvapením jsem zjistila, že na dnešek připadá Světový den televize. Nejsem si jistá, zda jsem si vzpomněla na tento celosvětový svátek vloni, tak to letos napravím. Televizi jsem na blogu už věnovala celkem dost článků, ale proč nenapsat další? Ne že by se tedy v průběhu času můj vztah k této bedýnce nějak extra měnil. S přítelem jsme ze začátku televizi ani doma neměli. Asi bychom se bez ní obešli, ale švagrová si koupila novou televizi a rozhodla se nám darovat tu starou. Takže do obýváku, nad komodu s oblečením, jsme nainstalovali nový doplněk. Brala jsem ji zpočátku jen jako doplněk, ale nakonec jsem si ji oblíbila. Ale musím říci, že je to z velké časti proto, že máme televizi značky Philips, která má v sobě funkci oboustranného Ambilightu. LED světla osvětlují zeď za televizí, a vzniká tak úžasný dojem prodloužení obrazu. Nejlepší je to v noci, nemusíme nikde svítit, protože Ambilight perfektně osvítí celý obývák.  Musím se přiznat, že televize je pro mě zčásti a

 Jelikož tak pěkně vyšel listopadový státní svátek, dostali jsme všichni v práci volno i v pátek. To mě opravdu potěšilo, protože takové "trhané" pracovní dny nemám moc ráda, ale někdy není zbytí. Čtvrtek jsem strávila uklízením, doháněním restů v domácnosti - konečně jsem poumývala zbytek oken, vyžehlila velký koš prádla - takže pátek jsem se rozhodla pěkně užít a udělat si pohodu. Hned ráno mě ale za okny čekalo překvapení. První letošní sněhová nadílka přišla sice týden po Martinovi na bílém koni, ale i tak mi udělala velkou radost. Od rána byla obloha pěkně zamračená, místy padal se sněhem i déšť. Tento první sníh asi brzy roztaje, ale lehce padá i dnes, tak uvidíme! Ale myslím, že podzim byl opravdu pěkný, a hlavně bylo dlouho babí léto, tak se už můžeme pomalu připravovat na zimní období! Program jsem měla včera opravdu nabitý. V devět hodin jsem vyrazila do města. Konaly se farmářské trhy, které mám ráda, a pak jsem také slíbila návštěvu babičce. Pravidelně si voláme,

  Autor: Jess Lourey Žánr: Mysteriózní, Thriller, Krimi Mé hodnocení: 85% Obsah: Držte se dál od sklepa! Cassie McDowellová je dvanáctiletá slečna na prahu puberty. Bydlí v malém městečku Lilydale ve státě Minnesota, který byl i na začátku osmdesátých let poklidný.  Za pár týdnů tu budou konečně letní prázdniny, na které se Cassie moc těší. Ale i tak nemá se školou problémy. Jen moc nezapadá do kolektivu, protože o její rodině, která bydlí úplně na konci městečka na zapadlé, staré farmě, se nevykládají zrovna pěkné věci. Aktuální největší dívčinou starostí je zamilovanost do o dva roky staršího kluka, Gabriela. Cassie doufá, že si s ním o prázdninách užije spoustu legrace! Jenže předzvěst prázdnin náhle přeruší únos a brutální útok na místní chlapce. Ti se sice znovu objeví - ale podivně jiní - uzavření, násilničtí, a s podivným leskem v očích. Pro všechny bez výjimky tak začne platit noční zákaz vycházení.  Krom toho to Cassie nemá jednoduché ani doma. Máma pracuje jako učitelka, a ot

 Hudební anketa Český slavík patří v naší zemi k takové věčné stálici. Pamatuji si už jako dítě, že rodiče pravidelně vyhlašování výsledků a celý přímý přenos sledovali. Mě tehdy zajímala jediná věc - jestli zase vyhraje Karel Gott, a opět řekne při přebírání sošky svou slavnou větu: Letos jsem to vážně nečekal!  Jak roky plynuly, anketa se měnila. Snad je to jen můj subjektivní pocit, jak jsem dospívala, najednou mě to přestalo bavit. Připadalo mi, že pořád vyhrávají ty samé "provařené" obličeje, a připadalo mi, že se celý slavnostní večer propadá do čím dál většího hávu trapnosti - dodnes si pamatuji, když kterýsi rok visel moderátor Ondřej Sokol při proslovu jedné ze zpěvaček na laně hlavou dolů...  Proto když v roce 2017 bylo oznámeno, že letos se anketa neuskuteční, asi to nebyl pro všechny zase takový šok. Vloni se anketu rozhodl po svém, a tak trochu svérázným způsobem, oživit miliardář Karel Janeček. Ten si z toho udělal tak trochu svou politickou agitaci, a ač byl je

 Když jsem ještě bydlela u rodičů, mívali jsme jen velké psy. U rodinného domku byl zapotřebí hlídač, protože u nás na vesnici se hlavně v noci často potulovala různá individua, a hlavně jsme bydleli na zadní cestě, což by mohlo být eventuálním lákadlem pro zloděje. Vůbec první pes, kterého jsem zažila, byla  německá doga. Byly mi asi čtyři, když umřela, a vůbec se na ni nepamatuji. Ale mám památku, staré rodinné video, kde si hraju na pískovišti a doga tam stojí vedle. Dokonce jsem na ní zkoušela dělat bábovičky, což se jí pochopitelně moc nelíbilo. Chvíli potom, co jsem začala chodit do první třídy, si rodiče pořídili nového psa. Tentokrát bernského salašnického. Pojmenovali ho Ben. Ráda jsem s ním chodila, společně s rodiči, na procházky, pěkné dny jsme trávili na lukách, kde Ben aportoval míčky. Pamatuji si jednu takovou perličku, a sice, že měl hrozně rád slepice. Vždycky mi připadalo, že na ně radostně štěká, ale dnes si říkám, jestli je spíše nevnímal jako potencionální dezert k

  Autor: Brenda Bowenová  Žánr: Román pro ženy, Humoristický Mé hodnocení: 60% Obsah: Půvabný a humorný román, který vás tam přenese... Lottie Wilkesová by právě mohla zažívat nejšťastnější období svého života. Zůstala doma se svým tříletým synem Ethanem, který teď začal chodit do školky a zvyká si jen těžko na nové prostředí. Lottie se přes den stará o domácnost a večer o syna, což ji velmi vyčerpává Tudíž jí už tak nějak nezbývá moc času sama na sebe. Navíc ani s manželem Jonem, úspěšným právníkem, to zrovna moc neklape.  Jednoho pochmurného jarního dne se ale všechno změní! Rose Arbuthnotová je právě teď také maminkou na plný úvazek. Díky náročnému povolání svého muže, Freda, který je spisovatel, je tak trochu sama na výchovu zlobivých dvojčat, Bey a Bena. Ale dvojčata už trochu povyrostla, tak také navštěvují školku. Šťastný kruh přátel je prestižní školka, kde se přímo počítá se štědrými dary od rodičů. A právě zde, na nástěnce ve vestibulu, se obě maminky začtou do lákavého inzer

 V naší rodině bylo vždycky vše, co se týče Boha a náboženství obecně, tabu. Máma má celoživotní mindrák z nedělních rán strávených v kostele, které tam musela proti své vůli trávit celé dětství. Babička byla totiž silně věřící. Doma měla spoustu obrázků s náboženskou tematikou, když odbila dvanáctá poledne, pohroužila se do své pravidelné modlitby, a to bez ohledu na to, kde se zrovna nacházela. Jako dítě jsem babiččinu víru vnímala jako něco tak trochu tajemného, zvláštního, a moc jsem tomu nerozuměla. Ale vždycky mi bylo líto, když mi babička chtěla dát třeba křížek na krk, nebo nějaký svatý obrázek, a máma kvůli tomu spustila šílený kravál. Nakonec jsem tedy nedostala nic. Takovýto až drakonický přístup k odmítání čehokoliv, co souviselo s náboženstvím a vírou v Boha mámě dodnes v duchu zazlívám. Proč bych nemohla dostat od babičky křížek, nebo obrázek s panenkou Marií? Není na tom přeci nic, co by mě v dětství mohlo nějak špatně ovlivnit. Ale i tak mi babička jednou podstrčila obr

 Podzim patří mezi mé milované roční období - tedy pokud je pěkný a slunečný, což letos tedy opravdu byl. Takové pěkné a dlouhé babí léto už dlouho nepamatuji - ještě před dvěma týdny jsem z práce chodila domů v tričku. Minulý týden v pondělí, to bylo jednatřicátého října, bylo počasí jako na houpačce. Chvíli jsem byla v tričku, pak ve svetru, a tak pořád dokola. A ke konci směny už jsem se začala cítit divně - rozbolely mě svaly na rukách. Nejprve jsem si myslela, že to mám namožené z práce, ale když jsem se druhý den ráno probudila s bolavým krkem, rýmou a teplotou, bylo mi jasné, že na mě vlezla podzimní viróza. Hned jsem volala do práce, že nepřijdu. Do telefonu jsem nemohla ani pořádně mluvit, pěkně jsem "huhňala." K doktorce jsem se objednala na středu. Byla jsem zvědavá, jaké to tam bude, zatím jsem byla u nové doktorky jen na vstupní prohlídce. Musela jsem si udělat doma test na covid, který mi přítel koupil v lékárně, naštěstí byl negativní, ale i tak mi sestra do te

 Včera jsme si po delší době udělali s přítelem filmový den. Původně jsem se chtěla koukat na béčkový horor, ale přítel mě přemluvil, že má nachystanou komediální detektivku, která má být inspirována románem Agathy Christie.  Taková dosti nezvyklá kombinace mě zaujala, a tak jsem, (sice zprvu otráveně) souhlasila, že tedy zkusím dát filmu šanci. Navnadilo mě i dobré hodnocení na csfd.cz , aktuálně tam má jednasedmdesát procent, ačkoliv jej hodnotilo jej něco přes tři sta uživatelů, což není zrovna moc. Ale tato hodnocení jsou pro mě spíše jen orientační, co člověk, to názor, už tolikrát jsem považovala za naprosto skvělý film, který tam měl hodnocení kolem padesáti procent... Hned úvodní scény nás přenesou do roku 1952, konkrétně do jednoho velkého londýnského divadla. V zákulisí se právě koná velká oslava - slavné dílo Agathy Christie Past na myši má za sebou sté odehrání na divadelních prknech. Sama velká autorka se oslavy neúčastní, ale nechá poslat všem aktérům hry obrovský dort. J

  Autor: E. E. Richardson  Žánr: Pro mládež, Fantasy, Horor Mé hodnocení: 80% Obsah:  Sourozenci Cassie a Joel Demetriusovi právě začínají nové, vzrušující období svého života. Tedy, alespoň pro Joela je vzrušující a skvělé, Cassie tak nadšená rozhodně není. Spolu se svou mámou, nevlastním otcem Geraldem Wilderem a jeho malými dětmi, Timem a Damonem, se stěhují do sice velkého, ale zchátralého a starého domu. A logicky mezi nevlastními sourozenci vzniká lehké napětí. Zatímco Joel se snaží být k novým bráškům přátelský a najít si k nim cestu, Cassie se chová vyloženě nepřátelsky, a nehodlá nové rodinné uspořádání respektovat. Pro ni nejsou nic jiného než vetřelci, kteří drze vpadli do jejího života, a převrátili jej naruby. Vždyť život jen s mámou byl naprosto dokonalý! A teď je čeká život na okraji vesnice, v odlehlém a obrovském domě. Jenže hned na první pohled je jasné, že dům nebude hned krásným a útulným místem k bydlení - díry ve střeše zamaskované mechem, loupající se omítka, shn