Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 282 Vetřelci

 Autor: E. E. Richardson 

Žánr: Pro mládež, Fantasy, Horor

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Sourozenci Cassie a Joel Demetriusovi právě začínají nové, vzrušující období svého života. Tedy, alespoň pro Joela je vzrušující a skvělé, Cassie tak nadšená rozhodně není. Spolu se svou mámou, nevlastním otcem Geraldem Wilderem a jeho malými dětmi, Timem a Damonem, se stěhují do sice velkého, ale zchátralého a starého domu.

A logicky mezi nevlastními sourozenci vzniká lehké napětí. Zatímco Joel se snaží být k novým bráškům přátelský a najít si k nim cestu, Cassie se chová vyloženě nepřátelsky, a nehodlá nové rodinné uspořádání respektovat. Pro ni nejsou nic jiného než vetřelci, kteří drze vpadli do jejího života, a převrátili jej naruby.

Vždyť život jen s mámou byl naprosto dokonalý!

A teď je čeká život na okraji vesnice, v odlehlém a obrovském domě. Jenže hned na první pohled je jasné, že dům nebude hned krásným a útulným místem k bydlení - díry ve střeše zamaskované mechem, loupající se omítka, shnilé dřevo, a vše co mohlo popraskat či odpadnout, tak už dávno učinilo.

Jenže Gerald a máma jsou nadšeni. Dům byl ke koupi za směšnou cenu, a ta trocha práce, kterou je potřeba na domě udělat, to je pro ně jen vidina příležitosti, jak stmelit rodinu dohromady. Zatímco Cassie se nijak nenamáhá skrývat svou naštvanost a otrávení, Joel je z nového bydlení opravdu nadšený. Konečně má jen pro sebe vlastní pokoj!

Joel ale brzy pochopí, že s domem není úplně všechno v pořádku. Kdo hned po příjezdu vyházel jeho sestře všechny věci z kufru? Mohli to být zlomyslní nevlastní sourozenci? Ale ti se dušují, že nic takového by nikdy neudělali, a navíc je očividné, že k takovému činu neměli příležitost...

Navíc Joela záhy začnou pronásledovat noční můry a vidiny o neznámém chlapci. který před něčím vyděšen k smrti utíká. Domem se v noci začínají ozývat podivné kroky a zvuky a vypadá to, že klíč k celé záhadě se ukrývá v podkroví.

Mezi nevlastními sourozenci dál panuje nevraživost, přesto se snaží přijít na kloub celé záhadě. Proč zvuky a hlasy slyší jen Joel a Tim? Jde jen o hloupý kanadský žertík, nebo se v domě děje něco děsivého, a noví obyvatelé vyprovokovali neznámé síly k činu?

Když se děti rozhodnout uspořádat vyvolávání duchů, věci naberou rychlý spád. Zdá se, že temné síly se rozzuřily ještě více, protože ataky naberou na síle. Ale zvláštní je, že duch se projevuje pouze v nepřítomnosti dospělého.

Joel se i přes sestřinu skepsi rozhodne pátrat po minulosti jejich nového domu, a přijde na opravdu šokující informace...




Hodnocení: Vetřelce jsem si objednala při svém posledním nákupu z online antikvariátu. Předem jsem si o knížce nic nezjišťovala, vybírala jsem jen podle obálky, která mi tak trochu evokovala to, že budu číst něco o mimozemšťanech. 

Nakonec se mi k mému velkému překvapení dostal do ruky horor pro mládež. Na konci knížky je sice napsáno, že kniha je pro děti od deseti let, ale myslím, že pro ty by bylo čtení dosti strašidelné. Rozhodně bych tu věkovou hranici posunula. Už dávno nejsem dítě, a přesto na mě knížka mimořádně zapůsobila.

Děj je vcelku jednoduchý, nejsou tu nijak hluboké rozbory charakterů postav, což ale nevadí. Přeci jen, kniha má být pro děti a proto nějaké složitější věty a charaktery nejsou ani na místě. Kniha má přes sto padesát stránek, písmena jsou větší, takže ze čtení nebolí oči.

Byla jsem opravdu příjemně překvapená, jak svižně děj ubíhal, bavila jsem se, a měla jsem pocit, jako bych se přenesla zpátky do dětství. Atmosféra starého domu, který si tak trochu žije vlastním životem, a skrývá své tajemství, ta byla vykreslena skvěle.

Dětští hrdinové byli opravdu autentičtí, přátelské pošťuchování mezi sourozenci působilo přirozeně, nejvíce jsem si oblíbila plachého Tima. Nemám ráda, když jsou děti v knížkách vylíčeny až moc dospělácky, takové chování mi moc nesedí. Tady to bylo ale v pořádku.

Hororová atmosféra byla místy opravdu hutná, na to, že jde o knihu pro mládež. Rozhodně by se za ni nemusely stydět ani horory pro dospělé. Tajemné síly byly totiž místy opravdu drsné. 

Posledních patnáct stránek bylo napínavých, otáčela jsem stránku za stránkou, a musím přiznat, že kdybych byla večer při čtení sama doma, asi bych měla strach usnout. Už tak mi běhal příjemný mráz po zádech. Kdybych knížku četla cirka ve dvanácti letech, byla bych nadšená, a asi bych se bála. Hororové příběhy miluju už odmalička.

Pro desetileté děti asi úplně knížka není, ale těm o dva či o tři roky starší by se mohla moc líbit. Ale určitě si ji mohou přečíst i dospělí, těm má také rozhodně co nabídnout. Dívala jsem se i na internet, autorka E. E. Richardson napsala ještě spoustu románů s hororovou tematikou, bohužel u nás česky vyšel jen tento román. Což je škoda, velmi by mě další její díla zajímala.

Hodnotím osmdesáti procenty i vzhledem k tomu, že se jedná o knihu pro mladší čtenáře. Já sama jsem byla moc spokojená!

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Nakupujete také rádi knížky tak trochu naslepo? Přečtete si rádi knihy pro mládež? Měli jste jako děti rádi příběhy s hororovou tematikou? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Vždycky jsem se podivoval, kdo a jak rozhoduje, pro jaký věk by knížka měla být...

    OdpovědětVymazat
  2. Tento žánr jsem kdysi hodně četla, teď už ne.

    OdpovědětVymazat
  3. No myslim, že v deseti letech už deti "skoudnou"leccos

    OdpovědětVymazat
  4. je super, že se kniha líbila :) sice jsi nedostala, co sis myslela, ale stejně se líbilo :) já teď čtu horor Sídlo hrůzy, tak jsem zvědavá, co z toho vyleze :D :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula