Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 285 Zpěv v ráhnoví



Autor: Ngaio Marshová

Žánr: Detektivní, Psychologický

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Vrchní inspektor Alleyn má před sebou snad nejzapeklitější, a také nejzáhadnější případ své kariéry. Nemůže se dostat na kobylku pachateli, který získal neblahou přezdívku, Květinový vrah. Své oběti nejen zasypává květinami, ale, což je ještě hrůznější, si bezprostředně po činu zpívá. Celý Londýn je na nohou, ale stovky výslechů a štosy popsaných papírů jsou k ničemu. 

Třetí oběť, mladá květinářka, byla nalezena před lodí Cape Farewell, která se právě připravuje k nalodění. A zdá se, že k lodi měla přímou souvislost - v její ruce se totiž našel kus útržku pozvánky k plavbě. Teď je jen otázka - patřila dívce, nebo vrahovi?

Celkem devět pasažérů se nakonec sejde na palubě lodi, která míří do teplých krajin jižní Afriky. Aje to opravdu pestrá škála povah a charakterů, a každý z nich doufá, že na exotické plavbě najde něco svého. Někdo zapomenutí na zhrzenou lásku, další únik před leskem velkého plátna, a další zase víru v lepší zítřky. 

Kamila Carmichaelová touží zapomenout na zhrzenou lásku. Aubyn Dale, hvězdička komerční televize, pověstný hejsek, to celé bere jako povyražení a únik před prací. Padesátiletý Filip Merryman, vědec na penzi, si chce pořádně odpočinout od zlobivých studentů. Manželé Cuddyovi, na první pohled spořádaný pár ve středním věku, ale i ti skrývají své kostlivce ve skříni.

Kateřina Abbottová, mladá znalkyně církevní hudby, která má také trable s láskou. Tim Makepiece, lodní lékař a vystudovaný psycholog. Donald McAngus, vášnivý filatelista a tak trochu podivín. A nakonec paní Blicková, postarší, avšak stále nevýsost rozkošná dáma, jejímž jediným cílem je být středem pozornosti a ulovit co nejvíce mužů.

A k této podivné nesourodé skupince se pár dní po nalodění přidá další pasažér. Není to nikdo jiný než inspektor Alleyn - vystupující ovšem inkognito. Velitel lodi, kapitán Bannerman, je se situací obeznámen, ale není z ní vůbec nadšený.

Alleyn se totiž domnívá, že Květinový vrah je na palubě. A to znamená, že nikdo si nemůže být jist ničím a nikým. Když se navíc začne v ráhnoví ozývat podivný, hrůzu nahánějící zpěv, a děvčatům kdosi nakukuje do pokojů, atmosféra začíná houstnout. 

Pak dojde k první vraždě, a Alleyn musí jednat. Kdo je pachatel či pachatelka? A podaří se všem cestujícím vrátit se ve zdraví domů...?

Hodnocení: Na tuto starou, klasickou detektivku jsem se moc těšila. Před pár týdny jsem si ji koupila v internetovém antikvariátu, ale dostala jsem se k ní až nyní. Musím přiznat, že mě lehce odrazovalo i dost rozporuplné hodnocení na databázi knih.

Ale nakonec jsem dala knize šanci, dostala jsem chuť na nějakou detektivní klasiku. Celosvětově byl Zpěv v ráhnoví poprvé vydán v roce 1958. Je tedy jasné, že se jedná o konverzační detektivku, což je někdy fajn změna. Tady mě hned po pár stránkách odrazovalo velké množství postav, nemohla jsem se v nich pořádně vyznat. A hlavně se mi pletly dvě mladé dívky - Kamila a Kateřina, a i jejich trable byly dost podobné, takže prostě zmatek.

Hodně dlouho se nic moc detektivního nedělo. Ale dialogy mezi cestujícími, odkrývání jejich skutečných povah a tajemství, to mě moc bavilo. A inspektor Alleyn mi byl sympatický, tak trochu mi připomínal v lecčem Sherlocka Holmese. 

Navíc atmosféra byla opravdu zvláštní, lehce ponurá, a pár nočních scén mělo až hororový nádech. Jen ta představa, že jste uvěznění na lodi s vrahem, z níž de facto není úniku, to je vážně děsivé. Jen bych čekala trochu více krimi zápletky, pořád se o všem jen mluvilo, a první vražda na lodi přišla až skoro před koncem.

Jen škoda, že autorka neubrala trochu postav. Bylo jich opravdu zbytečně moc, a ne všem se dostalo tolik adekvátního prostoru. Ale zase tu bylo na výběr tolik pachatelů, přičemž jsem každou chvíli měnila názor na to, kdo to vlastně udělal. Už mi opravdu připadalo, že podezřelí jsou snad všichni!

Nakonec byla detektivní zápletka pěkně vymyšlená, hned dvě velká překvapení v závěru, to bych opravdu nečekala. Ale je to takový typ knihy - nenadchne, neurazí, ale pokud si chcete přečíst něco starého a klasického, tak doporučuji. Ideální je tato knížka na dovolenou.

Pokud máte zájem, našla jsem na youTube audioverzi knížky, přikládám ji níže.

A co Vy? Máte rádi klasické detektivky staršího data? Doporučíte mi nějakou? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



https://www.youtube.com/watch?v=luuWEGQWgvw

Komentáře

  1. Eliss, knihu neznám, ale tak trochu mě odrazuje to množství postav. Mám pocit, že bych se v tom ztrácela. Měj se hezky, zdravím 😀

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud m k ibi narazím, zkusím mi přečíst. Ale v knihovně už asi nebude,.není nafukovací s asi musela uvolnit místo novějším titulům. Zatím mohu zkusit audioverzi.

    OdpovědětVymazat
  3. TlusŤjoch:
    Po této knížcfese poohlédnu, recenze mne zaujala.
    Klasickou detektivky mám rád.

    OdpovědětVymazat
  4. já obecně moc detektivky nečtu :) myslím, že tohle by mi úplně nesedlo... když už tak sahám po modernějším provedení tohoto žánru :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula