Přeskočit na hlavní obsah

Světový den televize

 S dost velkým překvapením jsem zjistila, že na dnešek připadá Světový den televize. Nejsem si jistá, zda jsem si vzpomněla na tento celosvětový svátek vloni, tak to letos napravím. Televizi jsem na blogu už věnovala celkem dost článků, ale proč nenapsat další? Ne že by se tedy v průběhu času můj vztah k této bedýnce nějak extra měnil.

S přítelem jsme ze začátku televizi ani doma neměli. Asi bychom se bez ní obešli, ale švagrová si koupila novou televizi a rozhodla se nám darovat tu starou. Takže do obýváku, nad komodu s oblečením, jsme nainstalovali nový doplněk. Brala jsem ji zpočátku jen jako doplněk, ale nakonec jsem si ji oblíbila. Ale musím říci, že je to z velké časti proto, že máme televizi značky Philips, která má v sobě funkci oboustranného Ambilightu. LED světla osvětlují zeď za televizí, a vzniká tak úžasný dojem prodloužení obrazu.

Nejlepší je to v noci, nemusíme nikde svítit, protože Ambilight perfektně osvítí celý obývák. 



Musím se přiznat, že televize je pro mě zčásti atraktivní jenom kvůli tomu krásnému světlu. Ráda vždycky sleduju tu pestrou paletu barev, která se odráží na zdi. Asi to zní praštěně, že? Kdyby televize neměla tuto funkci navíc, pravděpodobně bych ji nesledovala vůbec.

Televizi pouštíme hlavně večer. Mám jeden jediný oblíbený seriál, který pravidelně sleduju, a přítel se chce dívat na zprávy. Přes den si televizi pouštíme málo. Jen občas na nějaký zajímavý dokument, a u žehlení mám ráda hudební stanici Óčko star. 

K internetovému připojení si platíme i základní balíček aplikace sledovanitv.cz. Na počítači tedy můžeme sledovat televizní programy, a výhodou je, že máme i kanály jako Nova či Prima ve vysokém rozlišení. Což na klasické televizi nemáme - tady jsou v HD jen programy ČT. 

Co mi u televize jako takové strašně vadí, jsou reklamy. Když mám ji mám zapnutou jako kulisu například k mytí nádobí, a už potřetí tam slyším nějakou trapnou, rozjásanou znělku, která mě má nalákat na nějaký výrobek či značku, má to u mě efekt přesně opačný. A to sice takový, že mám chvílemi chuť tu televizi vyhodit z okna, abych to už nemusela poslouchat dokola. Proto se snažím při každém reklamním bloku buď odejít z místnosti, nebo přepínám. Ale sranda je, když jsou na všech kanálech reklamy ve stejnou dobu...

Poslední dobou už mě nebaví ani zábavné pořady. Soutěž Na lovu jsem ještě před půl rokem hltala, ale nevím, teď mě to už nějak omrzelo. Včera jsem se po delší době podívala na České televizi na Kalendárium se stálicí Saskií Burešovou, takový vzdělávací typ programů mě baví. Ale musím říct, že nemám vůbec přehled, kdy se který pořad vysílá, jak se nedívám pravidelně, tak prostě nevím. Proto je fajn možnost si na té internetové aplikaci pustit vysílání zpětně, a navíc se přitom dají přeskočit ty trapné reklamy.




Na České televizi je ta výhoda, že dávají filmy a pořady bez reklam. Což je fajn, ale kdyby tam byla třebas jedna jediná reklama, zase je tu ta pauza na občerstvení... 

Nejsem televizní maniak, a ani se jím nechci stát. A při výběru filmů a seriálů dávám přednost staré osvědčené klasice - mám ráda Columba, špatné nejsou ani Případy prvního oddělení, a nedávno mě překvapil premiérový seriálový počin Devadesátky. 

Někdy se dá vychytat i pěkný dokument na Prima Zoom. Nemám ráda válečné minisérie, toho už je člověk přesycený ze zpráv a z internetu. Ale na něco pěkného o zvířatech či o vesmírných dálavách, to se mrknu s chutí.

Převážně ale televizi používám jako médium na to, na co se chci podívat. Na flashku si stáhnu třeba filmy z YouTube nebo z uložto a pustím si je kdy chci. Neotravují mě reklamy, můžu si to kdykoliv stopnout a zajít vyvenčit psa nebo si jít přidat další kus zmrzliny na talíř. Ale víte co je zvláštní? Že i přes to, že mám televizní vysílání v mobilu a na počítači, tak stejně nejvíce pořád preferuju tu televizi. Když už se chci na něco koukat, tak mám dojem, že na té televizi to vypadá líp.

Asi  je to nějaký pozůstatek z dětství. Doma nám hrála televize od rána do večera, rodiče ji dokonce často nechali zapnutou, i když si šli dát kafe ven na terasu. Milovala jsem kreslené pohádky, kvůli kterým jsem dokonce vstala dřív z postele i v sobotu. Tehdy frčeli Pokémoni,  Čarodějky, a kreslení Looney Tunes, a pak mě taky bavil seriál pro teenagery (sice jsem tomu ještě tenkrát tolik nerozuměla, ale to mi vůbec nevadilo.)

A hlavně jsme měli jen čtyři televizní kanály, ČT1, ČT2, Novu a Primu, a to ještě v nic moc kvalitě, takže jsem byla ráda, že je vůbec na co koukat. Odjakživa jsem byla velký snílek, takže u filmů a seriálů jsem si často představovala, že bych podobné osudy chtěla prožít také - hlavně co se týče hlavních hrdinek různých kolumbijských telenovel...

Internet jsme si domů pořídili až o mnoho let později, takže televize, knížky a noviny představovaly můj jediný pohled do velkého světa tam venku. Dnes jsem moc ráda za to, že jsem velkou část dětství strávila bez nějakých extra vymožeností.

Samozřejmě, o vánočních svátcích jsem k televizi více shovívavá. Pohádky, staré klasiky, hlavně tedy Sám doma a Tři oříšky pro Popelku, to jsou pro mě úplné klasiky. Je fajn si po večeři a po rozdání dárečků udělat tu vánoční pohodu. Vyhřátá kamna, cukroví, pohádky a celkově taková ta atmosféra toho dne. Na to se už teď moc těším!

Naprosto ale chápu postoj lidí, kteří televizi třeba doma vůbec nemají, a jsou tak spokojení. Hlavně zprávy z domova i ze světa mají na některých kanálech tendenci sklouzávat k bulváru. Snažím se na zprávy vůbec nedívat - stačí mi, když se u nich někdy rozčiluje přítel, a tohle mi za to opravdu nestojí.

Sama si život bez televize asi dokážu představit. Perfektní náhražkou je kniha, a když budu mít chuť, můžu si cokoliv pustit na počítači. Televize je taková tak trochu kulisa a zvukový kontakt s ostatním světem, ač to zní třeba trochu zvláštně. Ale někdy je fajn, když je člověk sám doma, a alespoň něco mu dělá společnost, ač ne úplně osobní.

Myslím, že televize bude součástí života většiny z nás ještě spoustu let. I když to může být pro některé tak trochu ze zvyku. 

A co Vy? Věděli jste, že dvacátý listopad je Světovým dnem televize? Máte doma televizi, nebo televizní vysílání sledujete přes jiný chytrý přístroj? Myslíte, že dát si úplný detox od televize a od zpravodajství může být očišťující? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já bych bez televize asi bejt nemohla,ale asi je to tím,že žiju sama a často jí používám jen jako kulisu . Na zprávy se nedívám vůbec , na to mi stačí internet , ale dívám se hodně na sport a tak . Mám ráda ten svůj večerní rutuál , kdy zapnu Simpsonovi , i když je znám nazpamět , musí být . A taky se ráda dívám na filmy . Na notebooku můžu taky, ale televizní obrazovka je přece jen větší a celkově je to pohodlnější . Pamatuju doby, kdy jsem byla na intru a tam mě televize ani moc nelákala . Asi jak měl člověk kolem sebe hodně lidí , nějak jí nepotřeboval . Ale za mě celkově televize ano , byť nemusí běžet 24 hodin denně .

    OdpovědětVymazat
  2. Televize pro mě není až tak důležitá. To je spíše manželovo hobby. Já ji beru jen jako doplněk. Jediné, co mě nejvíce zajímá, je předpověď počasí, jinak nic pravidelně nesleduji. Dříve jsem se docela dívala, ale příhlouplé seriály, kde spí každý s každým, detektivky s mnohdy pochybnými zápletkami a ukázkami krutosti, to prostě nemusím, tak výhodou je, že je tam to "červené tlačítko," kterým ji lze vypnout a ušetříme tak za elektřinu. Měj se hezky a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám televizi samsung, která mi slouží i jako monitor. Takže co si zvolím to mám. Mně na TV vadí, že je tolik kanálů a někdy si říkám, že kdyby nebylo starších filmů, tak by neměli co vysílat. Některé seriály jsou skoro debilní. Třeba Pálava nebo nyní Dobré zprávy. Pořád dokola jdou detektivky, které jsme viděli stokrát...Proto si raději pustím počítač a v rožku si pustím film nebo seriál na HBO nebo I prima. Zprávy nesleduju vůbec, stejně je znám dříve než v TV z internetu. Jinak televize máme ještě dvě. Manžel v obýváku a syn ve svém pokoji. Manžel také nesnáší reklamy, ale co nepochopím nikdy, že on jak je reklama, tak přepne na jiný kanál. Sleduje tak dva filmy najednou. To mi hlava nebere. jinak reklamy využívám na návštěvu WC, uvaření kafíčka, umytí nádobí a podobně. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na televizi koukám minimálně, max. když tam dávají nějaký sport (tenis, atletika, jezdectví, biatlon, nebo na MS v hokeji, jinak na hokej nekoukám), nebo StarDance (na které koukám od 1. dílu), nebo starší český film, ty mám ráda :) Pelíšky na Štědrý večer nesmí chybět, to samé vánoční pohádky (Tři oříšky pro Popelku, Anděl Páně...), Vratné lahve, Na samotě u lesa, Vesničko, má středisková apod. :)

    OdpovědětVymazat
  5. TlusŤjoch:
    Mám vyvážený poměr mezi časem u televize, u knížky a u počítače.
    Světové dny neslavím, vystačím si s dny národními.

    OdpovědětVymazat
  6. Že má televize svůj světový den, jsem nevěděl, možná proto, že jsem prošvihl, když to říkali v televizi :-). Osm let jsem bydlel úplně bez televize, teď ji mám, využívám ji po večerech, většinou paralelně s tím, co dělám na počítači, ale myslím, že jí neotročím :-).

    OdpovědětVymazat
  7. Netušila jsem, že i televize má svůj den. Občas se na něco ráda podívám, ale celé dny u ní rozhodně netrávím. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, spoustu věcí máme podobně. Na televizi se dívám hlavně, když žehlím. A dnes jsem měla chuť uškrtit toho zeleného mužíčka z reklamy :-) Bez internetu bych žít nechtěla, bez televize klidně.

    OdpovědětVymazat
  9. netušila jsem, že televize má svátek :D my ji ani nemáme :D když se na něco chceme podívat, pustíme si to na počítači :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss, zdravím. U nás sleduje televizi hlavně můj muž, já výjimečně. Dívá se na troje zprávy za sebou a když se ho na něco zeptám, nic neví. Já bych se bez mí obešla. Když byli kluci byli malí a žila jsem s nima sama, televizi jsme několik let neměli a vůbec nám nechyběla. Přeju hezký víkend, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥