Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 283 Kouzelný ostrov

 Autor: Brenda Bowenová 

Žánr: Román pro ženy, Humoristický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Půvabný a humorný román, který vás tam přenese...

Lottie Wilkesová by právě mohla zažívat nejšťastnější období svého života. Zůstala doma se svým tříletým synem Ethanem, který teď začal chodit do školky a zvyká si jen těžko na nové prostředí. Lottie se přes den stará o domácnost a večer o syna, což ji velmi vyčerpává

Tudíž jí už tak nějak nezbývá moc času sama na sebe. Navíc ani s manželem Jonem, úspěšným právníkem, to zrovna moc neklape. 

Jednoho pochmurného jarního dne se ale všechno změní!

Rose Arbuthnotová je právě teď také maminkou na plný úvazek. Díky náročnému povolání svého muže, Freda, který je spisovatel, je tak trochu sama na výchovu zlobivých dvojčat, Bey a Bena. Ale dvojčata už trochu povyrostla, tak také navštěvují školku. Šťastný kruh přátel je prestižní školka, kde se přímo počítá se štědrými dary od rodičů.

A právě zde, na nástěnce ve vestibulu, se obě maminky začtou do lákavého inzerátu:

                                                       Hopewellská chata.

                                                       Little Lost Island, Maine. 

                                                       Stará hezká chata k pronajmutí na malém ostrově.

                                                       Voda ze studny, borůvky, mořské sklo.

                                                       Srpen.

Lottie a Rose se rychle spřátelí a zjistí, že mají mnoho společného. Oběma lákavá nabídka nedá spát, a tak se rozhodnou na chatu vypravit. Ale jelikož je to trochu mimo jejich finanční obzory, musí najít alespoň dvě další ženy, které se tam s nimi stráví krásné srpnové dny.

Nakonec tedy přiberou filmovou hvězdičku Caroline, a tajuplnou Beverly Fischerovou, o které nikdo nic moc určitého neví. Ještě je tu ale setkání s majitelem chaty, podivínským Robertem SanSoucim. Ten chatu pronajímá za specifických a zvláštních podmínek. Navíc má v chatě tajemnou místnost, kterou jen tak někdo neobjeví!

Konečně je tu srpen, měsíc nových zážitků, setkání, vůně moře, kouře. Nádherné vyhlídky, vidina dlouhých, bezstarostných dnů, a hlavně pořádný odpočinek od shonu a ruchu velkého města. Na idylickém ostrově se začnou otevírat nové možnosti, tak odlišné od těch, které dosud poznaly. Je skutečně změna tak těžká?




Hodnocení: Po delší době jsem dostala chuť na nějaké typicky ženské čtení. Normálně tento žánr nevyhledávám, ale párkrát do roka si také potřebuji odpočinout od thrillerů a těžkých psychologických románů, a přečíst si něco, u čeho nebudu muset vůbec přemýšlet.

A proto jsem v knihovně sáhla po této knížce. Na první pohled mě zaujala obálka, anotace také nevypadala špatně, očekávala jsem příjemnou odpočinkovou kombinaci humoru a romantiky, a hlavně jsem se opravdu těšila na prostředí zapadlé chatičky daleko v horách.

Spokojenost je tak napůl. Dostala jsem odpočinkové čtení, ale pocity z knížky mám dost rozporuplné. Líbil se mi popis života na ostrově, krásně popsané detaily přírody, malebné prostředí chaty - úplně na mě dýchla ta atmosféra léta, a nevím proč, mi to v něčem lehce evokovalo poklidné prázdniny u babičky.

Ale velký problém jsem měla s postavami. Když se mi stane, že si pletu dvě hlavní hrdinky, nemůžu si ani pořádně zapamatovat, který muž k nim vlastně patří - kdo je manžel od Rose? Je to Jon, nebo Fred - tak je něco špatně. Jednoduše, postavy byly tak ploché, nevýrazné, že tohle byl veliký problém. 

Hlavně jsem se do nich nedokázala ani pořádně vžít. A už v necelé polovině knihy mě začaly ženské hrdinky strašně rozčilovat - připadalo mi, že mají všechno, co si můžou přát, ale jsou tak rozmazlené a sobecké, že si nedokáží vážit toho, co mají. A i jejich chování mi připadalo hloupé, a nesmyslné.

Nakonec jsem si oblíbila jen jednoho hrdinu, který byl napsaný jakžtakž uvěřitelně, a jeho život mi připadal opravdu dojemný. Ale jinak - nic moc. Dialogy mezi postavami byly jen jakousi vatou, která měla za úkol vycpat nějak stránky, aby to bylo co nejdelší. Velká škoda. Atmosféra prosluněného ostrova fajn, na takovém krásném místě by opravdu stálo za to zažít úžasnou dovolenou.

Závěr byl vlastně takový nijaký, neměla jsem pocit, že by se život postav posunul někam dál, a něco se změnilo. Ale oceňuji to, že kniha je odpočinková (možná ale až moc), a prostředí ostrova bylo kouzelné. Snad chtělo jen více zapracovat na popisu postav, dát jim trochu víc hlubších myšlenek, a kniha by byla čitelnější.

Dávám šedesát procent. Takový typ knížky, kterou si přečtete, a za pár dní už si nevzpomenete, cože jste to vlastně četli. Ale někdy to opravdu není na škodu. Kouzelný ostrov bych doporučila jako ideální čtení na léto, někam k vodě to musí být vážně super, procítit tu skvělou atmosféru.

A co Vy? Slyšeli jste už o této knížce? Máte rádi romány pro ženy okořeněné humorem? Jaké je Vaše oblíbené letní čtení, vhodné k válení u vody? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já to mám podobně jako ty - romantiku čtu jen občas. Moje oblíbené čtení k válení (nikoliv u vody, ale na chalupě na zahradě ;-)) jsou detektivky, ale je fakt, že právě na dovolenou si většinou půjčím i nějakou tu romantiku.

    OdpovědětVymazat
  2. Já to mám tak půl na půl. Čtu jak detektivky a thrillery, tak romány. Raději mám sice tu napínavější četbu, ale v létě a přes podzim a zimu je ideální čas na romantické čtení. A tak se to snažím pravidelně střídat. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula