Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 283 Kouzelný ostrov

 Autor: Brenda Bowenová 

Žánr: Román pro ženy, Humoristický

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Půvabný a humorný román, který vás tam přenese...

Lottie Wilkesová by právě mohla zažívat nejšťastnější období svého života. Zůstala doma se svým tříletým synem Ethanem, který teď začal chodit do školky a zvyká si jen těžko na nové prostředí. Lottie se přes den stará o domácnost a večer o syna, což ji velmi vyčerpává

Tudíž jí už tak nějak nezbývá moc času sama na sebe. Navíc ani s manželem Jonem, úspěšným právníkem, to zrovna moc neklape. 

Jednoho pochmurného jarního dne se ale všechno změní!

Rose Arbuthnotová je právě teď také maminkou na plný úvazek. Díky náročnému povolání svého muže, Freda, který je spisovatel, je tak trochu sama na výchovu zlobivých dvojčat, Bey a Bena. Ale dvojčata už trochu povyrostla, tak také navštěvují školku. Šťastný kruh přátel je prestižní školka, kde se přímo počítá se štědrými dary od rodičů.

A právě zde, na nástěnce ve vestibulu, se obě maminky začtou do lákavého inzerátu:

                                                       Hopewellská chata.

                                                       Little Lost Island, Maine. 

                                                       Stará hezká chata k pronajmutí na malém ostrově.

                                                       Voda ze studny, borůvky, mořské sklo.

                                                       Srpen.

Lottie a Rose se rychle spřátelí a zjistí, že mají mnoho společného. Oběma lákavá nabídka nedá spát, a tak se rozhodnou na chatu vypravit. Ale jelikož je to trochu mimo jejich finanční obzory, musí najít alespoň dvě další ženy, které se tam s nimi stráví krásné srpnové dny.

Nakonec tedy přiberou filmovou hvězdičku Caroline, a tajuplnou Beverly Fischerovou, o které nikdo nic moc určitého neví. Ještě je tu ale setkání s majitelem chaty, podivínským Robertem SanSoucim. Ten chatu pronajímá za specifických a zvláštních podmínek. Navíc má v chatě tajemnou místnost, kterou jen tak někdo neobjeví!

Konečně je tu srpen, měsíc nových zážitků, setkání, vůně moře, kouře. Nádherné vyhlídky, vidina dlouhých, bezstarostných dnů, a hlavně pořádný odpočinek od shonu a ruchu velkého města. Na idylickém ostrově se začnou otevírat nové možnosti, tak odlišné od těch, které dosud poznaly. Je skutečně změna tak těžká?




Hodnocení: Po delší době jsem dostala chuť na nějaké typicky ženské čtení. Normálně tento žánr nevyhledávám, ale párkrát do roka si také potřebuji odpočinout od thrillerů a těžkých psychologických románů, a přečíst si něco, u čeho nebudu muset vůbec přemýšlet.

A proto jsem v knihovně sáhla po této knížce. Na první pohled mě zaujala obálka, anotace také nevypadala špatně, očekávala jsem příjemnou odpočinkovou kombinaci humoru a romantiky, a hlavně jsem se opravdu těšila na prostředí zapadlé chatičky daleko v horách.

Spokojenost je tak napůl. Dostala jsem odpočinkové čtení, ale pocity z knížky mám dost rozporuplné. Líbil se mi popis života na ostrově, krásně popsané detaily přírody, malebné prostředí chaty - úplně na mě dýchla ta atmosféra léta, a nevím proč, mi to v něčem lehce evokovalo poklidné prázdniny u babičky.

Ale velký problém jsem měla s postavami. Když se mi stane, že si pletu dvě hlavní hrdinky, nemůžu si ani pořádně zapamatovat, který muž k nim vlastně patří - kdo je manžel od Rose? Je to Jon, nebo Fred - tak je něco špatně. Jednoduše, postavy byly tak ploché, nevýrazné, že tohle byl veliký problém. 

Hlavně jsem se do nich nedokázala ani pořádně vžít. A už v necelé polovině knihy mě začaly ženské hrdinky strašně rozčilovat - připadalo mi, že mají všechno, co si můžou přát, ale jsou tak rozmazlené a sobecké, že si nedokáží vážit toho, co mají. A i jejich chování mi připadalo hloupé, a nesmyslné.

Nakonec jsem si oblíbila jen jednoho hrdinu, který byl napsaný jakžtakž uvěřitelně, a jeho život mi připadal opravdu dojemný. Ale jinak - nic moc. Dialogy mezi postavami byly jen jakousi vatou, která měla za úkol vycpat nějak stránky, aby to bylo co nejdelší. Velká škoda. Atmosféra prosluněného ostrova fajn, na takovém krásném místě by opravdu stálo za to zažít úžasnou dovolenou.

Závěr byl vlastně takový nijaký, neměla jsem pocit, že by se život postav posunul někam dál, a něco se změnilo. Ale oceňuji to, že kniha je odpočinková (možná ale až moc), a prostředí ostrova bylo kouzelné. Snad chtělo jen více zapracovat na popisu postav, dát jim trochu víc hlubších myšlenek, a kniha by byla čitelnější.

Dávám šedesát procent. Takový typ knížky, kterou si přečtete, a za pár dní už si nevzpomenete, cože jste to vlastně četli. Ale někdy to opravdu není na škodu. Kouzelný ostrov bych doporučila jako ideální čtení na léto, někam k vodě to musí být vážně super, procítit tu skvělou atmosféru.

A co Vy? Slyšeli jste už o této knížce? Máte rádi romány pro ženy okořeněné humorem? Jaké je Vaše oblíbené letní čtení, vhodné k válení u vody? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já to mám podobně jako ty - romantiku čtu jen občas. Moje oblíbené čtení k válení (nikoliv u vody, ale na chalupě na zahradě ;-)) jsou detektivky, ale je fakt, že právě na dovolenou si většinou půjčím i nějakou tu romantiku.

    OdpovědětVymazat
  2. Já to mám tak půl na půl. Čtu jak detektivky a thrillery, tak romány. Raději mám sice tu napínavější četbu, ale v létě a přes podzim a zimu je ideální čas na romantické čtení. A tak se to snažím pravidelně střídat. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js