Přeskočit na hlavní obsah

Nádherný, ale i záhadný

 Americké národní parky patří nesporně mezi úchvatné přírodní scenerie. V dnešním článku se podíváme na zoubek Grand Canyonu, který krom nádherných výhledů a scenérií nabízí také sérii podivných záhad, které odborníci nedokáží vysvětlit.

Někteří se dokonce nebojí otevřeně tvrdit, že je prokletý!


Pro vědce a geology představuje Grand Canyon doslova ráj pro jejich práci. Nabízí nepřeberné, a často zcela ojedinělé možnosti výzkumu. Nacházejí se tu skály staré neuvěřitelných 1,84 miliardy let. Díky tomu se tak daří odhalit velký kus historie, který v sobě skály a horniny skrývají. 

Dodnes ale není jasné, jak vlastně tento park, který byl v roce 1919 prohlášen za národní památku, vznikl. Odhady se velmi liší - od 6 milionů, až po 70 milionů let. Jak je možné, že se vědci v názorech takto rozcházejí? Může za to tzv. "Velká neshoda." V určitých vrstvách horniny totiž prokazatelně chybí materiál za miliardu(!) let, a nikdo neví, kam se poděl.

V praxi to vypadá tak, že na skále staré 1.2 miliardy let sedí kus horniny, který má pouhých 250 milionů let. Problém je, že vrstvy mezi tím, zahrnující celou miliardu let, prostě chybí. A to je opravdu na poli geologie jedinečný úkaz. Jako by se kaňon sebral a proskočil časem o miliardu let dopředu... 

Vědci se roky přou, jak je to vlastně možné, ale uspokojivá odpověď nepřichází. 



V roce 1909 vyjde v dubnovém vydání arizonského týdeníku šokující zpráva. Dva profesoři se vypravili do Grand Canyonu pátrat po minerálech. Nakonec najdou něco ale mnohem většího.

Podle článku prý objeví obrovský podzemní komplex, se stovkami jeskyní, které jsou volně propojené tunely. A uvnitř těchto jeskyní se skrývají obrovské poklady, které pocházejí od Egypťanů. Tomu ostatně nasvědčují i roztodivné hieroglyfy na stěnách komplexu.

Jedna z jeskyní má být plná mumií, další obsahuje zlaté poklady, a nechybí ani plně vybavená kovářská dílna. Jenže věc má háček. Nikdy se nepodařilo pořídit žádné fotografie těchto úžasných krás, a nikdo další se do podzemního komplexu nikdy nedostal. Dokonce ani institut, kde mají oni dva vědci pracovat, dává od zprávy a ruce pryč a ředitel prohlašuje, že nikdo podobného jména u nich nikdy nepracoval. Zdá se, že se jednalo o novinářskou kachnu, a jediným cílem mohlo být zvýšení prodeje onoho týdeníku...

Pátrala jsem na internetu jako divá, a žádné fotografie egyptských hieroglyfů z Grand Canyonu se mi vážně najít nepodařilo.

Ale jiné záhady jsou snadno ověřitelné, a bohužel mezi ně patří i smutný fakt, že za posledních sto let tu zahynulo více než 700 lidí, a došlo k mnoha nevysvětlitelným zmizením. Mezi nešťastnými nehodami zde hrají prim i vraždy a sebevraždy. V roce 1975 došlo na severním okraji kaňonu k nálezu zakrvácené dámské košile s celkem šestatřiceti bodnými ranami.

V roce 1977 objevil náhodný turista těla manželského páru, které někdo popravil jedinou střelou do týla. Případ nebyl nikdy vyřešen. V roce 2006 turisté objeví pod vodopádem tělo čtyřiatřicetileté japonské turistky Tomomi, ubodané 29 ranami. Tento případ byl ale objasněn - k činu se přiznal o několik měsíců později mladík závislý na drogách.



Milovníci paranormálních jevů a záhad mohou zaplesat - Grand Canyon jich má totiž být plný.

Na fotografii výše, vlevo na fotce, můžete vidět "záhadného muže, který je oblečen jako smrtka." Toto je popis v článku psaném v angličtině, a takto jsem to zevrubně přeložila. Na první pohled obyčejný snímek, ale podle fotografa se na něj vloudil někdo, kdo tam rozhodně nepatří. Pří fotografování tam totiž údajně žádný další člověk nestál.

Nepodařilo se mi vypátrat, ve kterém roce byl snímek pořízen. Ale tipovala bych to na sedmdesátá, osmdesátá léta, rozhodně se nejedná o fotku focenou na chytrý telefon. Osobně si nemyslím, že je fotka nějak záhadná. Mohlo se lehce stát, že si fotograf prostě nevšiml, že tam někdo stojí, a muže si všiml až při vyvolání fotky. Postava na mě nepůsobí jako "smrtka," nýbrž jako obyčejný člověk z masa a kostí.

Snad se nechtěně připletl do záběru? Možná se byl v křoví vymočit, a zrovna když se vynořil z křoví, byl vyfotografován. Pro mě je to obyčejný snímek, ze kterého někdo zbytečně dělá senzaci.

Rozhodně se ale nevyplácí si z Grand Canyonu nosit domů nějaké suvenýry, ani na první pohled obyčejné kusy hornin. Mají být totiž prokleté! V roce 1879 obchodník Don Maguire vymění své zboží s Emmou Leeovou za její krásnou navažskou deku.

Žena ho sice varuje, že deka má být prokletá, a jejímu manželovi přinesla jen samé neštěstí, ale Don se tomu jen směje. Ale smát se brzy přestane. Za dva roky jej potkalo snad sto katastrof. Větších či menších. A vše mělo ustat jako zázrakem, když se oné deky zbavil...

Strážci parku i v současné době dostávají balíčky s vrácenými ukradenými suvenýry, které si bez povolení odvezli z chráněných oblastí. Třeba i kousky keramiky ukradené z indiánských pohřebišť. V dopisech vysvětlují, že se na ně od toho okamžiku začala lepit smůla, nemoci a jiné katastrofy.

Upřímně, těmto lidem to za takto troufalé krádeže snad i trochu patří. Ukrást artefakty z pohřebiště, to nemůže napadnout nikoho normálního...

Určitě věřím, že se v Grand Canyonu dají vidět pěkné, ale i pěkně strašidelné věci. Hlavně ta nevysvětlitelná vražda manželů je děsivá. Kaňon je ale vpravdě ideální místo pro skrývání mrtvých těl... 

Co si o tomto myslíte Vy? Může se v Grand Canyonu pohybovat vraždící maniak? Co ta záhada egyptských podzemních komplexů? Jednalo se jen o hloupou novinářskou kachnu? A co si myslíte o záhadné fotografii "smrtky"? Jedná se o přízrak, nebo muže, který se nechtěně přimotal k fotografování? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Takové věci mě baví.Četla jsem i viděla hodně různých dokumentů z Grand Canyonu.
    Hezky jsi to sepsala.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky mám tohle ráda , občas si koupím časopis Enigma - tam je spousta takových příběhů . Je pravda , že některé příběhy jsou hodně přitažené za vlasy , ale kdo chce věřit , věří . A myslim,že je fajn , že má člověk možnost nahlédnout do nějakého světa nadpřirozena . Já jsem v tomhle světě byla a jsem dodnes vždycky moc ráda .

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Eliss, takové tajemno a záhady baví mého muže, ten se v tom vyžívá a sleduje to. Měj se hezky, pozdravuju. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Je nejen tajuplný ale i romantický.

    OdpovědětVymazat
  5. Viděla jsem nejeden zajímavý dokument z těchto míst. Je to obrovský kus zajímavé přírody.

    OdpovědětVymazat
  6. jak jsem to četla, vybavil se mi horor Hory mají oči :D je to opravdu zajímavé, netušila jsem, že Grand Canyon je opředen tolika záhadami... na jednu stranu asi fajn místo na schování těl, na druhou stranu... kdo ví, jestli někdo neřádí tam :)

    OdpovědětVymazat
  7. Vraždící maniak se může vyskytnout kdekoli, tak proč ne zrovna v Grand Canyonu? Egyptské podzemní prostory jsou podle mě výmysl.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula