V naší rodině bylo vždycky vše, co se týče Boha a náboženství obecně, tabu. Máma má celoživotní mindrák z nedělních rán strávených v kostele, které tam musela proti své vůli trávit celé dětství. Babička byla totiž silně věřící.
Doma měla spoustu obrázků s náboženskou tematikou, když odbila dvanáctá poledne, pohroužila se do své pravidelné modlitby, a to bez ohledu na to, kde se zrovna nacházela. Jako dítě jsem babiččinu víru vnímala jako něco tak trochu tajemného, zvláštního, a moc jsem tomu nerozuměla. Ale vždycky mi bylo líto, když mi babička chtěla dát třeba křížek na krk, nebo nějaký svatý obrázek, a máma kvůli tomu spustila šílený kravál.
Nakonec jsem tedy nedostala nic. Takovýto až drakonický přístup k odmítání čehokoliv, co souviselo s náboženstvím a vírou v Boha mámě dodnes v duchu zazlívám. Proč bych nemohla dostat od babičky křížek, nebo obrázek s panenkou Marií? Není na tom přeci nic, co by mě v dětství mohlo nějak špatně ovlivnit.
Ale i tak mi babička jednou podstrčila obrázek s Ježíšem a Pannou Marií, kam mi napsala i věnování. Dodnes mám obrázek vystavený v knihovničce.
Cestu k víře v Boha jsem si ale nikdy nenašla. Sama nevím, jaký mám k Bohu vlastně postoj. Je to dost složité. Ale snad proto, že jsem vyrůstala v prostředí, kde jsme nic náboženského nikdy neuznávali, tak v něj tak úplně nevěřím.
Ale neberu nikomu jeho víru, věřící lidé mi v žádném případě nevadí. Faktem ale je, že mezi mými přáteli není nikdo, kdo by byl věřící. Bohužel si myslím, že křesťanství je, nejen v naší republice, dost na ústupu. Ale čest výjimkám, zvláště mezi mladými.
Dnes jsem po pár týdnech navštívila obecní knihovnu. Mám vždycky problém s tím, kterou knížku si vybrat. Je jich tam tolik, krásné, lesklé obálky, anotace, které jsou vážně lákavé. Už patnáct minut jsem nevěděla, co si půjčit.
A nakonec jsem zašla zase do oddělení s dětskou literaturou, a tam mě z nejvyšší police zasvítila světle hnědá obálka Bible. Vzala jsem ji do ruky, zběžně prolistovala tenké listy, ale pořád jsem váhala. Mám si ji půjčit, nebo ne? Na střední jsme v rámci literatury četli pár ukázek z Bible, a nepřišlo mi to jako hrozné čtení. Ale pamatuji si, že učitelka nám říkala, že je místy dost drastické - vraždy, násilí, smilstvo...
Největší obavu jsem ale měla z toho, že Bible bude napsána složitým a nesrozumitelným jazykem, a že si tedy ze čtení nic neodnesu. Rozhodla jsem se tedy poradit s paní knihovnicí. Nebyla jsem si vůbec jista, zda je zrovna toto čtení pro mě vhodné? Knihovnice byla moc milá. Vůbec nevadí, že nejsem věřící, Bible je totiž čtení pro každého.
A speciálně toto vydání obsahuje překlad 21. století, ideální i pro dnešní čtenáře. Bylo vydáno v roce 2009 v nakladatelství Biblion. Nakonec jsem si Knihu knih tedy odnesla v batůžku domů. Zběžně jsem ji prolistovala - papír je opravdu velice jemný, snadno se pokrčí, takže obracet stránky je lepší opatrně a s citem.
Bibli jen namátkově.
OdpovědětVymazatAle jeden čas jsem si četl súry z Koránu (vydáno v roce 1972).
Bibli jsem nečetla nikdy , jako u vás se ani u nás víra nikdy "nenosila ". Ale na intru jsem měla na pokoji spolubydlící , která byla věřící a četla si jí každej večer , tak jsem díky tomu přece jen nějak do ní nakoukla .
OdpovědětVymazatBibli jsem četla před lety a postupně celou. Teď si ji půjčil vnuk, protože potřebuje do školy přečíst Nový Zákon jako povinnou četbu. Bibli nelze přečíst najednou v žádném případě. Jsou to rozličné příběhy a kdo by ji chtěl přečíst najednou, tak můžu potvrdit, že se to opravdu nedá. Vždy lze přečíst kus a mezi tím, přejít na něco jiného. Alespoň já jsem měla ten pocit, že budu mít z toho v hlavě " guláš". Přeji ti příjemné čtení.
OdpovědětVymazatBible... jako literárni památka ano, jako ideologické dílo, hlavně Nový zákon manipulativní.
OdpovědětVymazatPřečetl jsem části, kompletní knihu ne. Ale v knihovně ji samozřejmě mám a občas si počtu, patří to podle mne k základnímu vzdělání v našem civilizačním okruhu. Do kostela občas zajdu, ale nepraktikuji.
OdpovědětVymazatMůj táta pocházel ze silně věřící rodiny, jeho jeden strýc byl i farářem. Pocházel ze 6 dětí a měl buňky na studium a maminka chtěla, aby studoval teologii. On se však přihlásil na lesnickou střední školu, ze které přešel na veterinární. Maminka ho proklela a z domova na studie nedostal nic. Živil se kondicemi (pomáhal se studiem dalším studentům nebo žákům). Vztahy s rodinou se nakonec urovnaly, ale táta nás nikdy k náboženství nevedl. Tak trochu jsme podváděli, když jsme jeli k prarodičům na vavřineckou pouť, abychom nemuseli do kostela, tak jsme tvrdili, že jsme se stavili na mši cestou v Kroměříži. Pár mší jsem ovšem s rodiči ze slušnosti absolvovala, ale cestou k víře jsem se nevydala, jen jsem se naučila pár modliteb jako Zdrávas a Otčenáš. Nikomu víru neberu, každý potřebuje mít v něčem či někom oporu. Táta Bibli četl a tvrdil o ní, že je to nejnapínavější kniha na světě. V pozůstalosti jsem Bibli našla, nějaké novější vydání, ale prodala jsem ji na Aukru. Zajímavosti, které jsi již o Bibli zmínila jsou opravdu pozoruhodné. Jsem zvědavá, jak na tebe, jako nevěřící, tato kniha knih zapůsobí.
OdpovědětVymazat