Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 284 O čem se nemluví

 Autor: Jess Lourey

Žánr: Mysteriózní, Thriller, Krimi

Mé hodnocení: 85%

Obsah: Držte se dál od sklepa!

Cassie McDowellová je dvanáctiletá slečna na prahu puberty. Bydlí v malém městečku Lilydale ve státě Minnesota, který byl i na začátku osmdesátých let poklidný. 

Za pár týdnů tu budou konečně letní prázdniny, na které se Cassie moc těší. Ale i tak nemá se školou problémy. Jen moc nezapadá do kolektivu, protože o její rodině, která bydlí úplně na konci městečka na zapadlé, staré farmě, se nevykládají zrovna pěkné věci. Aktuální největší dívčinou starostí je zamilovanost do o dva roky staršího kluka, Gabriela. Cassie doufá, že si s ním o prázdninách užije spoustu legrace!

Jenže předzvěst prázdnin náhle přeruší únos a brutální útok na místní chlapce. Ti se sice znovu objeví - ale podivně jiní - uzavření, násilničtí, a s podivným leskem v očích. Pro všechny bez výjimky tak začne platit noční zákaz vycházení. 

Krom toho to Cassie nemá jednoduché ani doma. Máma pracuje jako učitelka, a otec je na volné noze, což znamená, že nedělá nic, a nechává se živit od manželky. Propadl alkoholu a snad ještě něčemu mnohem horšímu, a atmosféra v domácnosti je kvůli jeho prchlivé povaze často napjatá. A pak jsou tu ty podivné večírky, které McDowellovi pravidelně pořádají, a které se staly tak trochu veřejným tajemstvím.

Městem se začnou šířit šokující fámy o tom, kdo za útoky stojí. Dokonce i Cassie má své podezřelé. Proč se tak divně chová i seržant Bauer, blízký přítel jejího otce? A jsou pravdivé klepy týkající se učitele hudební výchovy, a dívčina oblíbence, pana Connellyho? 

Pak podivnou proměnou projde i Sephie, Cassiina starší sestra. To už se Cassie pouští do opravdového pátrání i se svým novým kamarádem Frankem, který se nedávno přistěhoval i se svými rodiči. Kdo je onen tajemný únosce? 

Dívka si musí proklestit cestu světem dospělých, a zdá se, že není na stopě jednomu, ale hned několika šokujících tajemství...


Hodnocení: Kniha O čem se nemluví mě zaujala při mé poslední návštěvě knihovny. Na první pohled mě praštila do očí pěkně zpracovaná grafika obálky, a hlavně lákavý nápis pod názvem Mystery thriller. Tato kombinace mých milovaných žánrů, to bude pro mě to pravé, pomyslela jsem si.

A anotace také vypadala více než zajímavě. 

Ihned na úvod mě zaujala poznámka autorky. Tam pěkně vysvětlila i to, co ji přimělo k napsání knihy. Vyrůstala padesát kilometrů od města St. Joseph, kde byl v roce 1989 unesen jedenáctiletý Jacob Wetterling. Padesát kilometrů není zase tak velká dálka, a je mi jasné, že taková věc ovlivní životy mnoha lidí.

Našla jsem na internetu i podrobnosti k případu, který se stal inspirací pro napsání této knihy. Nedovedu si představit, jaké to musí být, žít ve strachu a dodržovat noční zákaz vycházení... Přikládám zmíněný odkaz na článek:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/416901/po-27-letech-objasnili-unos-11leteho-chlapce-vrah-prozradil-jeho-posledni-slova.html

O čem se nemluví je vyprávěna z pohledu puberťačky Cassie. Hned od prvních stránek mi tento styl vyprávění absolutně sednul, dokázala jsem se s mladou hrdinkou plně ztotožnit. Ne moc oblíbená v kolektivu, tak trochu outsider, k čemuž jí nepomáhá ani bydlení na odlehlé farmě s rodiči, kteří mají opravdu svérázný způsob života.

Perfektně vykreslená atmosféra malého amerického městečka, jeho obyvatel, kteří jsou na první pohled tak obyčejní, a pak do jejich životů jako hurikán vtrhne strach a beznaděj. Vyprávění bylo opravdu napínavé, Cassie byla opravdu vyspělá na svůj věk, a dokázala se na svět dívat úplně jiným pohledem. To mě hrozně bavilo.

Líbilo se mi, jak si autorka pěkně pohrávala se čtenářem, a každou chvíli se pátrání stáčelo jiným směrem. Přirozeně působilo i to, že se takhle mladá dívka pustila do pátrání po záhadných zmizeních místních mladíků. K tomu běžné pubertální problémy, rodiče, kteří nejsou úplně ideální. Vyvážený mix románu ze života dívky a krimi.

Atmosféra byla hutná, dýchala na mě americké osmdesátá léta, a to jsem si opravdu užila. Příběh postupně gradoval, a já čekala šokující závěr. Jenže bohužel jsem zklamaná. Nechápu, proč se autorka rozhodla jej tak podivně useknout? Nedovysvětlila spoustu věcí, hlavně co se týče jednoho člena rodiny McDowellových a jeho divného chování, a pak také ta osoba pachatele...

Ale jinak jsem spokojená, tato knížka mi vážně sedla, přesně v mém stylu. Škoda jen toho odfláknutého konce... Sympatická hrdinka, zajímavý děj, uvěřitelnost postav, gradující napětí, to všechno pěkně namixované. 

Tuto knížku bych doporučila milovníkům mysteriózních thrillerů, kde nebudou zrovna cákat litry krve. Po předešlém románu pro ženy jsem si potřebovala přečíst zase něco akčnějšího, a volba se celkem vyplatila. 

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Máte rádi podobě laděné knihy? Nebo dáváte přednost jinému žánru? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný listopadový den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Recenze nezní špatně, thrillery mám ráda (a nemusí v nich nutně být litry krve). A taky se mi líbí obálka

    OdpovědětVymazat
  2. No ovšem jak se říká konec dobrý vsechno dobré a vice versa (a obráceně)...tady by mne asi odflaknuty konec dost vadil...

    OdpovědětVymazat
  3. Knížka mě zaujala,ale nemám ráda nedořešené konce.
    Ale podívám se po ni v knihovně.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. knihu jsem viděla již několikrát ve slevě a škoda teda toho konce, jinak to vypadá na moc zajímavé čtení :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula