Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 284 O čem se nemluví

 Autor: Jess Lourey

Žánr: Mysteriózní, Thriller, Krimi

Mé hodnocení: 85%

Obsah: Držte se dál od sklepa!

Cassie McDowellová je dvanáctiletá slečna na prahu puberty. Bydlí v malém městečku Lilydale ve státě Minnesota, který byl i na začátku osmdesátých let poklidný. 

Za pár týdnů tu budou konečně letní prázdniny, na které se Cassie moc těší. Ale i tak nemá se školou problémy. Jen moc nezapadá do kolektivu, protože o její rodině, která bydlí úplně na konci městečka na zapadlé, staré farmě, se nevykládají zrovna pěkné věci. Aktuální největší dívčinou starostí je zamilovanost do o dva roky staršího kluka, Gabriela. Cassie doufá, že si s ním o prázdninách užije spoustu legrace!

Jenže předzvěst prázdnin náhle přeruší únos a brutální útok na místní chlapce. Ti se sice znovu objeví - ale podivně jiní - uzavření, násilničtí, a s podivným leskem v očích. Pro všechny bez výjimky tak začne platit noční zákaz vycházení. 

Krom toho to Cassie nemá jednoduché ani doma. Máma pracuje jako učitelka, a otec je na volné noze, což znamená, že nedělá nic, a nechává se živit od manželky. Propadl alkoholu a snad ještě něčemu mnohem horšímu, a atmosféra v domácnosti je kvůli jeho prchlivé povaze často napjatá. A pak jsou tu ty podivné večírky, které McDowellovi pravidelně pořádají, a které se staly tak trochu veřejným tajemstvím.

Městem se začnou šířit šokující fámy o tom, kdo za útoky stojí. Dokonce i Cassie má své podezřelé. Proč se tak divně chová i seržant Bauer, blízký přítel jejího otce? A jsou pravdivé klepy týkající se učitele hudební výchovy, a dívčina oblíbence, pana Connellyho? 

Pak podivnou proměnou projde i Sephie, Cassiina starší sestra. To už se Cassie pouští do opravdového pátrání i se svým novým kamarádem Frankem, který se nedávno přistěhoval i se svými rodiči. Kdo je onen tajemný únosce? 

Dívka si musí proklestit cestu světem dospělých, a zdá se, že není na stopě jednomu, ale hned několika šokujících tajemství...


Hodnocení: Kniha O čem se nemluví mě zaujala při mé poslední návštěvě knihovny. Na první pohled mě praštila do očí pěkně zpracovaná grafika obálky, a hlavně lákavý nápis pod názvem Mystery thriller. Tato kombinace mých milovaných žánrů, to bude pro mě to pravé, pomyslela jsem si.

A anotace také vypadala více než zajímavě. 

Ihned na úvod mě zaujala poznámka autorky. Tam pěkně vysvětlila i to, co ji přimělo k napsání knihy. Vyrůstala padesát kilometrů od města St. Joseph, kde byl v roce 1989 unesen jedenáctiletý Jacob Wetterling. Padesát kilometrů není zase tak velká dálka, a je mi jasné, že taková věc ovlivní životy mnoha lidí.

Našla jsem na internetu i podrobnosti k případu, který se stal inspirací pro napsání této knihy. Nedovedu si představit, jaké to musí být, žít ve strachu a dodržovat noční zákaz vycházení... Přikládám zmíněný odkaz na článek:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/416901/po-27-letech-objasnili-unos-11leteho-chlapce-vrah-prozradil-jeho-posledni-slova.html

O čem se nemluví je vyprávěna z pohledu puberťačky Cassie. Hned od prvních stránek mi tento styl vyprávění absolutně sednul, dokázala jsem se s mladou hrdinkou plně ztotožnit. Ne moc oblíbená v kolektivu, tak trochu outsider, k čemuž jí nepomáhá ani bydlení na odlehlé farmě s rodiči, kteří mají opravdu svérázný způsob života.

Perfektně vykreslená atmosféra malého amerického městečka, jeho obyvatel, kteří jsou na první pohled tak obyčejní, a pak do jejich životů jako hurikán vtrhne strach a beznaděj. Vyprávění bylo opravdu napínavé, Cassie byla opravdu vyspělá na svůj věk, a dokázala se na svět dívat úplně jiným pohledem. To mě hrozně bavilo.

Líbilo se mi, jak si autorka pěkně pohrávala se čtenářem, a každou chvíli se pátrání stáčelo jiným směrem. Přirozeně působilo i to, že se takhle mladá dívka pustila do pátrání po záhadných zmizeních místních mladíků. K tomu běžné pubertální problémy, rodiče, kteří nejsou úplně ideální. Vyvážený mix románu ze života dívky a krimi.

Atmosféra byla hutná, dýchala na mě americké osmdesátá léta, a to jsem si opravdu užila. Příběh postupně gradoval, a já čekala šokující závěr. Jenže bohužel jsem zklamaná. Nechápu, proč se autorka rozhodla jej tak podivně useknout? Nedovysvětlila spoustu věcí, hlavně co se týče jednoho člena rodiny McDowellových a jeho divného chování, a pak také ta osoba pachatele...

Ale jinak jsem spokojená, tato knížka mi vážně sedla, přesně v mém stylu. Škoda jen toho odfláknutého konce... Sympatická hrdinka, zajímavý děj, uvěřitelnost postav, gradující napětí, to všechno pěkně namixované. 

Tuto knížku bych doporučila milovníkům mysteriózních thrillerů, kde nebudou zrovna cákat litry krve. Po předešlém románu pro ženy jsem si potřebovala přečíst zase něco akčnějšího, a volba se celkem vyplatila. 

A co Vy? Zaujala Vás recenze? Máte rádi podobě laděné knihy? Nebo dáváte přednost jinému žánru? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný listopadový den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Recenze nezní špatně, thrillery mám ráda (a nemusí v nich nutně být litry krve). A taky se mi líbí obálka

    OdpovědětVymazat
  2. No ovšem jak se říká konec dobrý vsechno dobré a vice versa (a obráceně)...tady by mne asi odflaknuty konec dost vadil...

    OdpovědětVymazat
  3. Knížka mě zaujala,ale nemám ráda nedořešené konce.
    Ale podívám se po ni v knihovně.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. knihu jsem viděla již několikrát ve slevě a škoda teda toho konce, jinak to vypadá na moc zajímavé čtení :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N