Listopad

 Podzim patří mezi mé milované roční období - tedy pokud je pěkný a slunečný, což letos tedy opravdu byl. Takové pěkné a dlouhé babí léto už dlouho nepamatuji - ještě před dvěma týdny jsem z práce chodila domů v tričku.

Minulý týden v pondělí, to bylo jednatřicátého října, bylo počasí jako na houpačce. Chvíli jsem byla v tričku, pak ve svetru, a tak pořád dokola. A ke konci směny už jsem se začala cítit divně - rozbolely mě svaly na rukách. Nejprve jsem si myslela, že to mám namožené z práce, ale když jsem se druhý den ráno probudila s bolavým krkem, rýmou a teplotou, bylo mi jasné, že na mě vlezla podzimní viróza.

Hned jsem volala do práce, že nepřijdu. Do telefonu jsem nemohla ani pořádně mluvit, pěkně jsem "huhňala." K doktorce jsem se objednala na středu. Byla jsem zvědavá, jaké to tam bude, zatím jsem byla u nové doktorky jen na vstupní prohlídce. Musela jsem si udělat doma test na covid, který mi přítel koupil v lékárně, naštěstí byl negativní, ale i tak mi sestra do telefonu řekla, že musím mít v čekárně respirátor - musí ho mít každý nemocný, který má nějaké respirační potíže.

Sestra mě objednala na devátou ráno, což bylo ideální, měla jsem totiž odvoz autem, takže se mi to hodilo. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se nemusela nemocná plahočit autobusem. 

V čekárně jsem nečekala dlouho, sestra mě vzala do ordinace ještě na CRP - vyšetření spočívalo v odběru krve z prstu, trochu nepříjemné, ale dalo se to zvládnout. A pak už si mě zavolala doktorka. Dost mě překvapilo, že její vyšetření bylo na můj vkus trochu vágní - jen se mi podívala do krku, ani mi nezměřila teplotu, a vystavila mi neschopenku do konce týdne.

Chřipka to není, ani covid, jen taková horší viróza, konstatovala. Přesně, jak jsem si myslela. Takže přede mnou byly tři dny odpočinku. Já prostě neumím být nemocná - nebaví mě ležet, zobat pilulky a nic nedělat, jsem akční typ, který musí pořád něco dělat. Myslím, že tělo mi to vždycky vrátí jako bumerang právě formou nemoci. Beru to jako vztyčený prst, který mě varuje, ať zpomalím.

Mám prostě problém s tím, že mám vždycky hrozné výčitky, že nemůžu jít do práce. Miluji svou práci a mám pocit, že když tam nebudu, všechno se rozpadne. Tak to samozřejmě ale není, moje kolegyně jsou moc šikovné.

Takže první listopadové dny jsem si užila doma, pod peřinou, a čajíčky a Acylpyrinem. Za okny nečas, a doma pohoda. A protože byl doma i přítel, nebyla jsem úplně sama, což bylo fajn. Musím říct, že se o mě staral opravdu hezky!

V pátek mi bylo už lépe, proto jsem zavolala doktorce, že chci ukončit nemocenskou. A dneska jsem už byla konečně v práci. Ale venku to pořád moc sychravě nevypadá, listopad je extrémně teplý, kdybych nevěděla, co je za měsíc, tipla bych si září. 

Při té příležitosti jsem udělala i pár fotek. Z práce jsem se prošla delší trasou, polní cestou. Chvílemi bylo zamračeno, ale sluníčko se neúprosně pralo o své místo, teplota byla kolem dvanácti stupňů, což je na jedenáctý měsíc v roce pěkné.

Mraky dnes nabízely opravdu pestrou paletu tvarů. Ráda v nich hledám různé reálné věci - nevypadá mrak vlevo nahoře tak trochu jako zdeformovaná lidská tvář? A co úplně vpravo nahoře - obličej usmívajícího se psa, který právě vítá svého páníčka?

I u nás v obci se dá pořád najít dost "řopíků - železobetonové odolné objekty lehkého opevnění. Novinkou je cedule pojednávající o historii objektů, což je pro turisty určitě fajn. Kdysi byly tyto objekty útočištěm bezdomovců, nyní jsou ale chráněny mřížemi.

Tady jsem si "cvakla" jednu stínovou, i s čepicí. :-) Výhled byl opravdu pěkný.

Listí ze stromů už je skoro pryč, tak jsem zvědavá, kdy přijde první sníh.

Nakonec se mi podařilo vypátrat dva pěkně zbarvené lístky. Cesta z práce byla fajn, užila jsem si hezké počasí, a doma na mě čekal vynikající oběd, kuřecí rizoto se zeleninou. Bylo by fajn, kdyby pěkné počasí vydrželo, ale samozřejmě je pro přírodu důležité rozličné počasí. Upřímně mě dost děsí, jak letos na podzim málo prší. Srážek je vážně minimum. 

Doufám, že zima bude alespoň pěkná, a pořádně nám nasněží! Kolegyně se v práci minule hádaly - prý je na stromech hodně šišek, a kočky se extrémně vykrmují, takže nás čeká tuhá zima. Ale kdoví?

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné listopadové dny, Vaše Eliss ♥