Včera jsme si po delší době udělali s přítelem filmový den. Původně jsem se chtěla koukat na béčkový horor, ale přítel mě přemluvil, že má nachystanou komediální detektivku, která má být inspirována románem Agathy Christie.
Taková dosti nezvyklá kombinace mě zaujala, a tak jsem, (sice zprvu otráveně) souhlasila, že tedy zkusím dát filmu šanci. Navnadilo mě i dobré hodnocení na csfd.cz, aktuálně tam má jednasedmdesát procent, ačkoliv jej hodnotilo jej něco přes tři sta uživatelů, což není zrovna moc. Ale tato hodnocení jsou pro mě spíše jen orientační, co člověk, to názor, už tolikrát jsem považovala za naprosto skvělý film, který tam měl hodnocení kolem padesáti procent...
Hned úvodní scény nás přenesou do roku 1952, konkrétně do jednoho velkého londýnského divadla. V zákulisí se právě koná velká oslava - slavné dílo Agathy Christie Past na myši má za sebou sté odehrání na divadelních prknech. Sama velká autorka se oslavy neúčastní, ale nechá poslat všem aktérům hry obrovský dort.
Jenže oslava se tak trochu zvrtne. Režisér představení Leo Kopernick se pokouší přesvědčit producenta Johna Woolfa, aby mu dovolil režírovat filmovou adaptaci. Jenže tato představa se Johnovi ani trochu nezamlouvá, a mezi oběma muži - notně posílenými alkoholem - dojde ke strkanici, při níž krom Leova ega dojde k úhoně i pompézní dort.
A jen o pár minut později je Kopernick nalezen mrtev na jevišti - je očividné, že utrpěl zranění na hlavě, a zdá se, že mu k odchodu na onen svět někdo pomohl.
Na místo je přivolán inspektor Stoppard, který k sobě právě dostal mladou pomocnici, nováčka na stanici, strážnici Stalkerovou. A ti dva už nemůžou být více rozdílnější - zatímco Stoppard je unavený životem, nevrlý a bez iluzí, Stalkerová je až moc snaživá - každou sebemenší maličkost si zapisuje do svého notýsku - protože kdoví, co se může ukázat jako důležité vodítko!
Všichni zaměstnanci divadla se tak stanou podezřelými. Kopernick byl totiž znám svou prchlivou povahou, a ani ke svým podřízeným se z režisérského křesla nechoval zrovna nejlépe. Takže podezřelých je spousta, ale vodítka téměř žádná. Skutečně mohl být pachatelem člověk v tmavém kabátě a klobouku, kterého si všiml číšník, nebo se jedná jen o další slepé vodítko?
Ukáže se, že Kopernick měl opravdu mnoho potencionálních nepřátel - ať už panovačnou producentku hry Petulu Spencerovou, nebo některého z rozzuřených mužů, s jejímž manželkami měl poměr, a dokonce si do deníčku psal jejich jména a intimní detaily.
Stoppard se při svém pátrání dostává do absurdně komických situací, k tomu s sebou musí jako kouli na noze vláčet otravně snaživou kolegyni, a stále se mu nedaří odhalit pachatelovu identitu. Ale když dojde při dalším představení Pasti na myši k další vraždě, atmosféra začíná houstnout.
A rozuzlení se odehraje v domě samotné královny detektivek, Agathy Christie, a bude více než šokující!
Detektivní žánr patří rozhodně k tomu nerafinovanějšímu, co lze natočit. Tedy pokud myslíme tu pravou, staroanglickou klasickou detektivku, kterých je dnes bohužel celkem pomálu. A kombinace krimi a komedie - to je teprve režisérský a scénáristický oříšek!
Ihned na úvod jsem byla příjemně překvapená, když se na scéně v roli egocentrického režiséra objevil můj velký oblíbenec Adrien Brody, kterého jsem si zamilovala ve snímku Pianista. Bohužel se ve filmu příliš neohřál, ale i tak mě všechny scény s ním potěšily.
Klasická detektivní zápletka ve stylu Agathy Christie je pěkně říznutá humornými scénkami, které perfektně odlehčily napětí. Hlavní dvojice vyšetřovatelů mě bavila, jejich protikladné povahy i postoj k práci vytvářel četné komické situace.
Vražda v Londýně si nehraje na vážnou detektivku - naopak bych řekla, že si z ní dělá legraci, a místy ji vyloženě paroduje. Chvílemi jsem měla pocit, že se koukám na divadelní hru, protože převážná část filmu se odehrává právě tam - a opravdu jsem si užívala světovou atmosféru prken, co znamenají svět.
A herecké výkony byly také na více než průměrné úrovni. Vůbec jsem v roli strážnice nepoznala herečku Saiorse Ronan, která mě již před lety zaujala v béčkovém sfi-fi Hostitel. A snad poprvé jsem v takové velké roli hlavního vyšetřovatele viděla Sama Rockwella, který se mi také moc líbil, a hlavně pěkné byly jeho proměny během děje.
Detektivní zápletka mě moc bavila - klasika, kterou mám ráda. Staré dobré vyšetřování bez použití moderních metod, jen za pomoci šedých mozkových buněk, k tomu pěkně říznutá humorem, ale přitom neztrácející detektivní nit - mé detektivní srdce opravdu zaplesalo. Vtípky byly trefné, místy sklouzávaly lehce až k černému humoru, ale proč ne?
A závěr byl neotřelý, opravdu jsem nečekala, že se rozuzlení odehraje v domě velké Agathy Christie, která tady byla mimochodem vyobrazena tak, jak bych si ji nikdy nepředstavovala. I přes všechen humor snímek nesklouzával k trapnosti, což je fajn. Hranice mezi humorem a trapností je opravdu velmi tenká.
Identitu pachatele bych nečekala - spousta recenzentů se chvástala tím, jak jim bylo vše od půlky jasné, já jsem ale ráda, že nemám tak bystrý mozek, a zůstala jsem v napětí až do konce. Film bych ohodnotila pěknými sedmdesáti procenty, pro mě osobně velmi příjemná podívaná a překvapení!
Vražda v Londýně je ideální odpočinkovou komediální detektivkou, pro dlouhé podzimní večery. Tak příjemně zahřeje u srdce, nakonec jsem moc ráda, že jsem se na film podívala, a na chvíli se oprostila od starostí běžného dne.
A co Vy? Máte rádi klasické detektivky? Zaujala Vás recenze? Máte rádi ve filmech klasické, staroanglické vyšetřování zločinů? Může fungovat kombinace krimi a komedie? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥
Eliss, je to celkem náhoda, ale minulý týden jsem byla ve Vinohradském divadle právě na představení Past na myši 😀
OdpovědětVymazatKlasické detektivky mám rád.
OdpovědětVymazatI když jsou podány v humorném hávu.
Já mám asi raději klasickou detektivku bez komediálního nádechu.
OdpovědětVymazatPřipomíná mi to trochu krimi komedii Knives Out. Tak na to se tedy musím podívat! :D
OdpovědětVymazat