zomablog

 Válka. Slovo válka jsme slýchávali na základní škole při výuce dějepisu. Mohli jsme o ní číst, vidět dokumenty v televizi, ale také občas zaslechnout něco o bojích v oblasti Afghánistánu či třeba Kosovu, kde bývali nasazeni i naši vojáci. Nikoho asi nenapadlo, že válka může vypuknout i v blízkosti hranic našich slovenských sousedů, že se staneme svědky něčeho hrozného.  Předevčírem ráno jsem si přečetla zprávu o tom, že ruská vojska vstoupila na území Ukrajiny a zahájila "mírovou misi." Takto tento manévr nazval prezident Putin. Nejsem žádný politický expert, o politiku, zvlášť o tu světovou se zajímám opravdu jen okrajově, ale co jsem pochopila z různých článků, tak Putin odmítl uznat nezávislost Ukrajiny, a vojska vstoupila na území ukrajinského Donbasu, což je rozsáhlý těžební region.  Upřímně řečeno, byla jsem z této zprávy docela v šoku, protože, přeci jen, Ukrajina není zase tak daleko, jejím přímým sousedem je i Slovensko.  Takže tedy ruská "mírová mise", ta

  Autor: Lauren Oliverová Žánr: Fantasy, Sci-fi, Pro mládež Mé hodnocení: 75% Obsah:                                    Dvě dívky.                                                  Dva příběhy.                                                  Jeden román. Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy krásně, a skoro idylicky. Při bližším pohledu by si však návštěvník mohl všimnout vysokých plotů, značek upozorňujících na biologické nebezpečí, a také nepřátelsky se tvářících mužů s nabitými zbraněmi.  Ve skutečnosti se zde nachází utajované výzkumné středisko, kde tisíce replik tráví v izolaci celý svůj život a jsou podrobovány vědeckým experimentům. Mladá dívka Lyra je na život zde zvyklá, nikdy nepoznala nic jiného, vše tu má svůj neměnný řád - pravidelné lékařské prohlídky, operace, podivná a někdy i nepříjemná vyšetření. Institut se však nečekaně stane terčem teroristického útoku, zavládne chaos, a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo

  Autor: Dominik Dán Žánr: Detektivní, Thriller Mé hodnocení: 35% Obsah: Byly časy, kdy byl slušným a normálním občanem. Vlastně to stále ještě platilo! Za chvíli se to všechno mělo změnit. Stal se nájemným vrahem. Měl se jím stát. Chtěl se jím stát. Nebylo třeba ho dlouho přemlouvat... Detektivové Krauz a Fischer stojí před dalším, na první pohled jednoduchým, vyšetřováním vraždy. Přímo ve své pracovně honosné vily byl zabit vlivný ředitel konsorcia bank, Samuel Schmitt. Stárnoucího muže objevila mrtvého s prostřelenou hlavou poštovní doručovatelka. Není jasné, jak mohl vrah překonat důmyslný zabezpečovací systém bankéřovy vily ani jak je možné, že na místě činu nezanechal ani jediný důkaz či stopu. Detektivové přešlapují na místě, ač je jasné, že Schmitt měl při svém postavení jistě spoustu nepřátel. A pak dojde k zásadnímu průlomu. Neznámý dobrodinec totiž pošle na policejní oddělení videokazetu, na které je vidět chladnokrevné provedení bankéřovy vraždy, a dokonce indicie k pachate

 Dnes bych ráda pojala recenzi na knížku trošku jinak, než jste zvyklí z minulých článků. Včera jsem totiž dočetla jednu moc hezkou, i když místy trochu moc sentimentálně napsanou knížku o pejscích, kterou by si měl přečíst každý pejskař a milovník psů. Moudrost starých psů jsem si půjčila v knihovně už před více než měsícem, jednou jsem si už na knížku prodloužila výpůjční dobu, protože jsem se k ní pořád nemohla dostat. Prolistovala jsem si ji zběžně v knihovně, zaujaly mě hezké fotografie, kterých je v knize požehnaně, pak také roztomilý pejsek na obálce knihy, a pejsky mám ráda, takže jsem si říkala, jo, tohle by se mi mohlo líbit. Jenže doma jsem se ke knížce nemohla pořádně dokopat. Z názvu jsem čekala, že to bude smutné čtení, o starých, nemocných psech, a o dojemném loučení s páníčky. Po přečtení musím zkonstatovat, že tomu tak úplně nebylo, ale vezmeme si to pěkně popořadě. Autorkou knihy je Němka Elli H. Radingerová. Na přebalu je napsán její krátký medailonek. Patří k nejres

 Od devatenácti let mě začaly trápit opakované záněty močového měchýře. Je tedy asi pravdou, co se říká - jakmile ženu postihne tento zdravotní neduh jednou, začne se vracet, a už nikdy tak úplně neodejde. Úplně první zánět jsem si způsobila sama, a to díky hloupé mladické nerozvážnosti a podcenění počasí venku a následnému nevhodnému výběru oblečení. Inu, říkala jsem si, že se přeci nebudu balit do bundy, když jdu na setkání s přáteli, machrovala jsem v tričku a sandálkách, a taky jsem zaplatila pěkně bolavou daň...  To mi tehdy bylo devatenáct.  A pak už se záněty začaly pravidelně vracet, a to často i bez ohledu na to, že jsem prostě nemohla prochladnout. Ale celkově jsem asi na močový měchýř citlivější, protože i kdysi na učňáku, kde jsem studovala na kuchaře číšníka, stačilo jen to, že jsem chodila na praxi do studené kuchyně. Tam jela celý den zapnutá klimatizace, bez možnosti si obléci něco teplejšího na sebe, takže nakonec jsem mistrovou poprosila, zda by mě nedala na jiné prac

  Autor: Wilbur Smith Žánr: Dobrodružný, Historický, Romantický Mé hodnocení: 90% Obsah: Šestnáctiletá komtesa Centaine de Thiry právě prožívá nejšťastnější okamžiky svého života, a to i přesto, že kolem zuří vřava první světové války. Centaine totiž prožívá první, a věří, že i osudovou lásku. Jejím vyvoleným je anglický bojový pilot Michael Courtney. Dvojice se seznámila dosti netradičně, a to sice když Michaelovo letadlo díky výpadku motoru nouzově přistálo na pozemku de Thirových.  Hrabě de Thiry a Centainina chůva Anna Michaela ošetří, skončí nejen se zlomenou rukou, ale také zasažen Amorovým šípem lásky.  Centaine si vychutnává každý doušek zakázané lásky, jako by tušila, že nebude mít dlouhého trvání. Což se bohužel potvrdí. Michael zanedlouho umírá v leteckém souboji. Žalem zničená Centaine nalezne krátkou útěchu v pomoci ošetřování těžce raněných vojáků, když přichází další rána osudu. Při požáru rodinného sídla umírá hrabě, a také Centainin milovaný kůň Nuage. Dívka se rozhodn

 Od první třídy jsem měla potíže s psaním. Nedělal mi problém pravopis, ani různé skloňování. To mi šlo perfektně.  Problémem byla úhlednost písma. Škrábala jsem jako kočka, a několikrát jsem dostala horší známku za diktát jen proto, že učitelka některá slova prostě nepřečetla. Snad bylo tak trochu důsledkem i to, že jsem levák, čili jsem po sobě napsaný text hranou dlaně mazala, zvláště když bylo potřeba psát trochu rychleji.  I proto se rodiče rozhodli, že bude dobré, když si budu ruku nějak procvičovat, aby se úprava písma trochu zlepšila. A tak když jsem jednou donesla domů letáček s náborem do místní základní umělecké školy, zapsali mě do výtvarného oboru, tedy do výtvarky. Začala jsem tam chodit jako dost malá, myslím, že to mohlo být nějak ve třetí třídě. Zpočátku jsem se tam cítila nesvá. Všechny děti tam byly o dost starší, já navíc vypadala na míň, než mi skutečně bylo, takže bylo dost těžké si zvyknout. Kamarády jsem si tam našla až postupem let, ale na začátku jsem se s nik

 Hrady a zámky patří jednoznačně mezi nejoblíbenější turistické cíle. Člověk se pokochá krásnými historickými předměty, dozví se něco z historie a udělá si představu o tom, jak se žilo zámeckým pánům.  Některé hrady jsou však zahaleny hávem tajemstvím a mystiky, o některých kolují docela strašidelné historky, a přenocovat v nich by nechtěl ani milovník paranormálních jevů.  Mezi zajímavé místo jak z hlediska historického, a tak i toho mystického, patří i hrad Svojanov, který se nachází na Svitavsku. Byl vystavěn jako jeden z prvních královských hradů již v roce 1265 králem Přemyslem Otakarem II. Díky spoustě tragických událostí, ke kterým během let na hradě došlo, tu má docházet k podivným a nevysvětlitelným událostem. Díky tomu, že hrad nabízí návštěvníkům ojedinělou možnost ubytovat se přímo v areálu hradu, koluje spousta nocležníků se později svěřila se svými zážitky. Někteří cítili podivné úzkosti, jiní zase nepříjemné mrazení v zádech a silnou negativní energii. Temná pověst hradu

  Autor: Martin Goffa  Žánr: Román, Psychologický, Detektivní Mé hodnocení: 80% Obsah:                                              Místo půjčky mu ukradli peníze.                                                          Teď se přišel pomstít a přinesl si hřebíky a zapalovač... Adam Hofmann nezažívá právě nejrůžovější období svého života. Žena od něj utekla i s malým synem, v práci v armádě to za mnoho nestojí, a tím největším problémem, který ho aktuálně nejvíce pálí, je mizivá finanční situace. Adam si totiž našel drahého a nevyzpytatelného koníčka - sázení na sportovní zápasy. Postupem času se stal na sázení závislý, což zničilo život nejen jemu, ale i jeho blízkým. Dluží rodině, přátelům, kolegům z práce, a pomalu už nemůže jít ani nakoupit, aby nepotkal někoho, kdo mu připomene, že dluží nemalou částku. Velmi nerozumně se rozhodl "vytloukat klín klínem."  Zahnán do kouta si rozhodl vzít půjčku od nebankovní společnosti Fair Money. Adam se ke společnosti dostal náhodou, d

 Už odmalička jsem byla silný introvert. S cizími lidmi jsem se nedokázala bavit, stydlivě jsem koukala na zem, nebo jsem utekla do pokojíčku, pokud byla nějaká návštěva u nás doma. Ani jiné děti jsem moc nepřijímala, raději jsem si hrála sama a v klidu. Ve školce jsem si dlouho nemohla zvyknout, nelíbilo se mi tam, nechtěla jsem si hrát s ostatními dětmi a první týdny jsem prý doma každé ráno před odchodem brečela, že tam nechci. To si nepamatuji, jen mám vzpomínku na první den ve školce, kde jsem brečela učitelce v náručí. Ale ty další dny už ne. Nakonec jsem si zvykla, sice těžce, ale moc kamarádů jsem si tam nenašla. Jednu, tu nejlepší, Danču, se kterou jsem byly podobné povahy a obě jsme se cítily tak trochu z kolektivu vyvržené. Moc jsme totiž nemluvily, nebavily nás praštěné hry ostatních dětí a raději jsme někde spolu seděly, hrály si po svém, nebo si o něčem povídaly. Ale někdy jsme nemluvily vůbec, jen jsme mlčely. To také nebylo špatné, já vždycky cítila, že nás pojí opravdo

Varování: Článek může vyzrazovat část zápletky seriálu, pokud jste čtvrtý díl seriálu Devadesátky neviděli a plánujete na něj mrknout, raději si recenzi přečtěte až po zhlednutí, ať nejste zklamáni!  Před asi třemi týdny jsem na internetu zaregistrovala pochvalné recenze a články na nový seriál České televize  Devadesátky. Seriál mě zaujal, hlavně po zjištění, že se jedná o krimi. Televizi sleduji sporadicky, hlavně o víkendu na ni většinou moc času nemám.  Stihla jsem tedy kus druhé epizody s názvem Král diskoték, která se mi velmi líbila. Hlavně mě tedy dostala ta atmosféra, sice jsem se v devadesátkách teprve narodila, ale přesto si dovedu představit, že takto nějak to tehdy vypadalo, včetně oblečení, dobového nábytku, a bohužel i bující kriminality, kterou se seriál zabývá. Natěšená jsem sedla v neděli večer k televizi a těšila se na další, čtvrtou epizodu, s názvem Přehrada. Už název epizody mi dával tak nějak tušit, o čem tento díl bude, a nemýlila jsem se. Orlické vraždy. Ještě