Přeskočit na hlavní obsah

Moudrost starých psů

 Dnes bych ráda pojala recenzi na knížku trošku jinak, než jste zvyklí z minulých článků. Včera jsem totiž dočetla jednu moc hezkou, i když místy trochu moc sentimentálně napsanou knížku o pejscích, kterou by si měl přečíst každý pejskař a milovník psů.

Moudrost starých psů jsem si půjčila v knihovně už před více než měsícem, jednou jsem si už na knížku prodloužila výpůjční dobu, protože jsem se k ní pořád nemohla dostat. Prolistovala jsem si ji zběžně v knihovně, zaujaly mě hezké fotografie, kterých je v knize požehnaně, pak také roztomilý pejsek na obálce knihy, a pejsky mám ráda, takže jsem si říkala, jo, tohle by se mi mohlo líbit.

Jenže doma jsem se ke knížce nemohla pořádně dokopat. Z názvu jsem čekala, že to bude smutné čtení, o starých, nemocných psech, a o dojemném loučení s páníčky. Po přečtení musím zkonstatovat, že tomu tak úplně nebylo, ale vezmeme si to pěkně popořadě.

Autorkou knihy je Němka Elli H. Radingerová. Na přebalu je napsán její krátký medailonek. Patří k nejrespektovanějším znalkyním vlků a vlčího života, měsíce strávila totiž pozorováním vlčí smečky v Yellowstonském národním parku. Své znalosti prezentuje na mnoha přednáškách a seminářích. 


V úvodu knihy se autorka věnuje celkem obšírně tomu, jak si u své labradorky Shiry všimla prvních známek toho, že její nejvěrnější psí kamarádka začíná stárnout a tomu, jak se učí tento fakt přijmout. Šedivé chlupy na čenichu, polehávání na procházkách a také pomalejší vstávání z oblíbeného křesílka.

A co s tím? Stárnutí nezastavíme u nikoho, a to ani u těch, které tak moc milujeme. 

Elli seznamuje čtenáře se svou láskou k pejskům, výčet zvířecích miláčků, které za celý život měla, je poměrně velký, a jak to tak bývá, každý pejsek jí něco v životě zanechal, posunul ji někam dál. Život se psem totiž může člověka mnohému naučit, posunout dál, vnímat věci jinak a poznat, co je opravdu důležité.

Na knize je od začátku znát, že Elli je s Shirou opravdu silně spjatá. Mám také doma pejska, takže vím, co je to psí láska a také dobře znám ty pocity, že moje psí kamarádka je pro mě všechno. Ale u Elli má na její silné pouto vliv i to, že žije sama, nemá partnera, děti, ani moc přátel, a Shira jí je vším. 

Myslím, že když žije člověk takto úplně sám, pak má asi se svým pejskem extrémně silné pouto, které si ani neumím představit. I tak je pro mě pejsek v životě důležitý, mám doma křížence krysaříka, malou Žofku. Bydlím sice s přítelem a pejsek je náš společný, ale přesto mám za sebe pocit, že mám k Žofce vztah jako k dítěti. Je to moje kamarádka, kam můžu, tam ji vezmu s sebou, a když se vrátím domů, nikdo mě tak hezky nepřivítá jako pes.

Se spoustou věcí v knize jsem se ztotožnila, ale některé mi přišly místy trochu zvláštní, jde vidět, že autorka je velký snílek a spousta jejích myšlenek byla filozofická, a mnohdy to bylo na můj vkus až moc poučující a chytrácké. Ale tak zase to přispívá k autentičnosti knihy.

Život se psem je vždycky moc hezký, a i když pejsek stárne, je potřeba mu stále dávat najevo lásku. Nechápu lidi, kteří nemocného a starého pejska dají do útulku, jen aby se o něj nemuseli starat. Líbil se mi právě moc názor autorky na adoptování starých pejsků z útulku. Pokud si už někdo chce vzít psa z útulku, měl by dát přednost tomu staršímu, a třeba i nemocnému. Stojí to totiž za to, dát pejskovi na stáří novou šanci, nový domov a milující rodinu, protože tento pejsek bude nejšťastnější a nejvděčnější. Myslím, že je v tom velký kus pravdy.

Pes nám dával lásku celý život, a nikdy za to na oplátku nechtěl nic méně než to, abychom ho také měli rádi. A to i když už je starý, nemocný, a už s ním nemůžeme dělat spoustu věcí, na které jsme byli zvyklí. Jak píše Elli, stáří je otázka postoje. A je na každém majiteli, jaké ho svému miláčkovi udělá.

Není jednoduché přijmout fakt, že psí miláček nám jednou zemře, a já na to ani nechci myslet, ale takové myšlenky se s postupujícími lety vkrádají na mysl čím dál více...





Kniha je vytištěna na kvalitním lesklém papíru, je členěna do kapitol, které jsou tak akorát. Oceňuji i to, že vydavatelství zvolilo velká tučná písmena, jelikož patřím k jedincům, kteří nosí brýle, skvěle se mi četlo.

Knížka je určitě pro všechny milovníky psů, jelikož se v ní určitě najdou. Místy to bylo trochu sentimentální a lehce depresivní, přesto však převažovala ta povznášející část. Pár zajímavostí o psech autorka přeci jen nakonec zmínila, vůbec jsem třeba netušila, že v Anglii je postavena speciální "psí kaple," což je místo, kde majitel staré farmy vybudoval takový zvláštní psí pomník pro všechny majitele psů. Zvláštní, ale proč ne? Já sama bych se asi o zármutek z pejskovy smrti nechtěla s nikým dělit, ale chápu, že ač je to poněkud výstřední, může to být pro některé fajn.

Moudrost starých psů se dá přelouskat za jeden dva dny, je napsána čtivě, ač bohužel spousta myšlenek a postřehů se opakuje, což mě začalo trochu štvát, přesto bych ji zhodnotila sedmdesáti procenty. Musím ještě vyzdvihnout krásné fotografie, které v kombinaci s kvalitním papírem, na kterém je kniha vytištěna, působí opravdu umělecky a jde vidět, že fotograf dokázal zachytit psí duši.

Jedná se o hezké, místy trochu moc filozofické čtení, ale přesto mám z knihy docela dobrý pocit, i když jsem čekala něco trochu jiného. Ale nevadí. Musím souhlasit s tvrzením, že od psů se máme my lidé pořád co učit, ať už od těch starých, či od štěňátek .

A co Vy? Četli jste nějakou zajímavou knížku o psech? Myslíte, že nám psí senioři mohou předat do života nějaká moudra? Máte doma pejska, nebo jste měli? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tuto knihu jsem párkrát zahlédla v knihkupectví, zaujala fotografií na obálce, ale bála jsem se ji koupit, protože jsem měla doma 3 psí seniory, mámu a její potomky ze dvou vrhů. Loni během 5 měsíců odešli 2, třetí patnáctiletou stále máme. Krásné roky jsme s nimi prožili, moc mi dali i naučili, se psem má člověk sále dobrou náladu, usmívá se, je spokojenější. Velká škoda, že mají proti nám tak krátký život. Pořídila jsem si dvě různá štěňata co do velikosti i rasy, obě mají datum narození po úmrtí předchozích a tak si představuji, že se psí dušička přestěhovala a zase ke mě doputovala. Obě mají začáteční písmeno ve jméně po předchozích, zase se s nimi smějeme a radujeme, ale tamti chybí moc, myslím na ně denně. Přeji Vám i Žofce ještě hodně společného času a radostí.
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
  2. O téhle knize vím a ráda bych si ji přečetla - tento typ knih mě baví. 🙂
    Doma máme dva pejsky - fenku a pejska. Jsou to milí společníci do pohody i nepohody.
    Měj se krásně a hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  3. Kniha vypadá zajímavě, autorka-snílek zase sympaticky a je fakt, že pro někoho, kdo je sám, je ta čtyřnohá nadílka velkou oporou a taky skvělý společník. Zvíře nás má totiž rádo tak nějak bez výhrad. Nevím jestli bych tuhle knížku dala, ale možná ano - měli jsme několik psů a taky hafo koček. O odchodech za tu duhu už vím své a tíží mě to stále víc, jak jsem starší. Líbí se mi ta myšlenka s adoptcí starých pejsků z útulku, nechat je dožít s páníčkem, ve skutečném domově. Ale to je asi ideální, když je s nimi člověk doma a ne když chodí do práce. - Odložit starého psa nebo jiné zvíře do útulku nebo je dokonce vyhodit někam do lesa, je hnusárna. Totální ignorace nejen života, ale i faktu, že pes - nebo kočka- nebo jakékoliv jiné zvíře - je součást našich životů.

    OdpovědětVymazat
  4. Já četl akorát Čapkovu "Dášenku", ale to je o štěněti.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za tip, psi jsou součastí mého života, máme i psí hřbitovov,aby bylo o psíky i po smrti postaráno

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, ahoj. Tak to bych si ráda přečetla a dala tu knížku naší Janě. Podívám se po ní, děkuju za tip. Doma psa nemám, ale jezdí k nám Kumík, a to je člen naší rodiny. A můj brácha má chovnou stanici kokršpanělů a psy miluje, takže mám kolem sebe pejsky a jsem ráda. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. velmi zajímavá kniha :) obálku znám, ale netušila jsem, že kniha skrývá takovýto poklad :) děkuji za tip, podívám se na ni :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já pejska nemám, ale 14 let měl pejska můj syn, který bydlel kousíček od nás a když byl malinké štěňátko, střídali jsme se u něho, aby nebyl sám a všemu se pěkně naučil. Milovali jsme ho a když odešel byla to pro nás velká ztráta. Proto si syn pořídil druhého pejska a opět jsme se střídali, ale nyní už je vnuk velmý a tak ho venčí on. Také se přestěhovali a v době covidu jsme se vídali málo, ale když přijdeme je to opravdu tak radostné vítání, že musí změknout i ten největší mrzout..

    OdpovědětVymazat
  9. Strejda má pejska, kterého si často půjčujeme, je to zlatíčko. Milujeme ho celá rodina :) <3 Před tímto pejskem měl další jezevčíky. Starou Ťapku, která umřela asi v 19 letech. Měla jsem ji moc ráda. Její klidnou a rozvážnou povahu <3. Hodně zkušeností mám se starými koňmi. Máme spíše takový domov důchodců. Juráškovi bude letos 19 let. Rok jsem na něm nejezdila, nechci ho namáhat, ale rádi spolu chodíme na procházky na vodítku :). Nemusím jezdit, stačí mi jejich přítomnost. To je nejvíc <3

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js