Přeskočit na hlavní obsah

Skutečné přízraky mrtvých?

 Hrady a zámky patří jednoznačně mezi nejoblíbenější turistické cíle. Člověk se pokochá krásnými historickými předměty, dozví se něco z historie a udělá si představu o tom, jak se žilo zámeckým pánům. 

Některé hrady jsou však zahaleny hávem tajemstvím a mystiky, o některých kolují docela strašidelné historky, a přenocovat v nich by nechtěl ani milovník paranormálních jevů. 

Mezi zajímavé místo jak z hlediska historického, a tak i toho mystického, patří i hrad Svojanov, který se nachází na Svitavsku. Byl vystavěn jako jeden z prvních královských hradů již v roce 1265 králem Přemyslem Otakarem II. Díky spoustě tragických událostí, ke kterým během let na hradě došlo, tu má docházet k podivným a nevysvětlitelným událostem.

Díky tomu, že hrad nabízí návštěvníkům ojedinělou možnost ubytovat se přímo v areálu hradu, koluje spousta nocležníků se později svěřila se svými zážitky. Někteří cítili podivné úzkosti, jiní zase nepříjemné mrazení v zádech a silnou negativní energii.

Temná pověst hradu začala brzy po třicetileté válce. Tehdejší hradní pán, Karel Záruba z Hustířan, si našel milenku. Háček byl ovšem v tom, že byl ženatý. Rozhodl se proto své ženy Kateřiny zbavit, a to dost drsným způsobem. Uvěznil ji v podzemní kobce, kde ji nechal bez jídla a pití pomalu umřít hlady. Když se po řadě dnů rozhodl Karel kobku navštívit, Kateřina již byla mrtvá.

Ve tváři měla výraz šílené hrůzy, který Karel nevydržel a utekl z hradu. Své ženě nevypravil ani křesťanský pohřeb což bylo na tehdejší dobu velice nezvyklé, ale nechal ji zazdít v prostorách zámku. A právě duch umučené Kateřiny se tu má zjevovat v podobě bílé paní, hlavně v podzemí zámku. 



Skutečně může duch nešťastné Kateřiny bloudit ve Svojanově i po několika staletích?

Již v roce 1800 však dojde na hradě k další tragické události, ve které opět figuruje jméno Kateřina. Tehdy umírá dcerka majitele hradu, Jiřího Heisslera, a to po pádu stavebního lešení, které se na ni zřítilo. Těžce zraněná dívenka se ještě stačí doplazit do pánského pokoje, kde ale bohužel umírá.

Cestou po sobě zanechává na podlaze a na stěnách otisky krvavých dlaní. Tyto otisky se mají objevovat i dodnes, jak tvrdí paranormální vyšetřovatelé. Jedné silvestrovské noci před pár lety slyšel kastelán v bývalém Kateřinině pokoji zvuky a bouchání, na místě však nikoho nenašli...

K záhadám patří i tajemný portrét, který je v jednom ze zámeckých pokojů. Portrét Slepé stařeny vypadá na první pohled úplně obyčejně. V roce 2009 se sním však stala velká proměna. Stařena na obraze měla totiž původně otevřené oči, tehdy je však zavřela. Kastelánovi to tehdy oznámila kolegyně. Ten její tvrzení původně považoval za vtip, když se však o celé věci přesvědčil na vlastní oči, uvěřil. 

Své tvrzení může dokázat, protože obraz vyfotografoval, ještě když měla stařena otevřené oči! Podle některých teorií zavřela stařena oči, aby neviděla temné a krvavé události, které v budoucnosti přijdou... Má tedy jít o varování, či si kastelán z ostatních vystřelil a o žádnou záhadu nejde?




Zajímavá pověst se váže i k hradnímu podhradí. Jednomu z velkých balvanů zde se přezdívá Panenský skok. K této skále kdysi chodívala mladá dívka pravidelně pást stádo koz. Dívka stávala právě vysoko na balvanu, často si při hlídání zvířat prozpěvovala a v okolí byla známa pro svou oslnivou krásu.

Jednoho dne dívka na balvanu uklouzla, zřítila se do údolí, a místní ji nalezli mrtvou v potoce. Lidé ji od té body viděli coby přízrak stát právě na balvanu, hrozně naříkat a v rukou svírat zlatou nádobu. Když se k ní chtěli přiblížit a utěšit ji, přízrak se měl okamžitě rozplynout. 

Toto zní spíše jako pověst, v souvislosti i s pokladem, který má být někde kolem zakopaný, a dívka jej podle některých teorií má střežit. Každopádně jde o zajímavý příběh, ale zrovna na reálném základě asi stát nebude.

Pátrala jsem na internetu a na YouTube a ohledně Svojanova je tam spousta různých teorií a autentických zážitků. 

Osobně si myslím, že na této záhadě ono pověstné zrnko pravdy být může. Je hodně podivné to s tím obrazem stařeny, to je pěkně děsivá věc, jestli je to opravdu reálný zážitek. Ale třeba ty zážitky těch nocležníků, spousta z nich si mohla svůj paranormální zážitek vsugerovat jen kvůli pověsti místa, či si jej vymyslet jen kvůli tomu, aby byli zajímaví,

Na druhou stranu, každé takové historické sídlo může mít ve svých zdech opravdu zachyceny pozůstatky čehosi hrozného, co se tam kdysi odehrálo. Ale tak nějak pořádně nevím, co si o tom myslet. 



Přikládám hezké video od uživatelů badatele.net, kteří strávili noc v zapovězené komnatě. Video je hezky zpracované, atmosferické, zdánlivě se v něm možná nic moc neděje, ale posuďte sami...

Co si o záhadě hradu Svojanov myslíte Vy? Navštívili jste jej někdy? Máte rádi podobná, záhadná místa? Myslíte, že mohou být opravdu pravdivá, nebo jde jen o lidskou fantazii a představivost? Báli byste se na podobném místě přenocovat? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Zajímavý článek. Mnoho hradů má svá tajemná místa i tajemné osoby, které se tam prý vracejí a objevují. Někde je to bezhlavý rytíř, jinde Bílá paní, jinde přízrak nějaké osoby, která tam žila a zahynula záhadnou smrtí nebo zmizela a nikdo ji nikdy nenašel...Často se takové, mnohdy hodně upravené příběhy zajímavých lidí, staly námětem k pověstem a hrůzostrašným vyprávěním..Měj se moc pěkně

    OdpovědětVymazat
  2. když jsem byla malá, milovala jsem pověsti hradů a zámků :) bylo to skvělé a mělo to lepší atmosféru to navštívené místo :) ale teď nevím, jak se o tomu postavit... :) možná na tom něco bude, možná ne :)

    OdpovědětVymazat
  3. Anoooo navštívila, protože je jen kousek od nás 😇 o manželce Kateřině nám sami říkali na hradu. Mimo přespání tam lze uspořádat i svatbu :) my jsme šli právě okruh pověsti a bylo to fajn. Vstup je možný i pro pejsky a člověk se může občerstvit v kavárně u hradu :) nepříjemné jsem se tam ale necítila.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  4. Pane kastelsne, stalo se na tomto hradě něco zvláštního,? Už padesat let nic...A co se stalo pred lety? Hoste, kteří hrad navstivili, se živí vratili....

    OdpovědětVymazat
  5. Na Svojanov jsem jezdil jako předškolní dítě.
    Po čas mých návštěv se nic zvláštního nestalo.
    Hezký to hrad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ten portrét je dost strašidelný teda :-D Každopádně paranormální jevy mám ráda... nebo takhle, ráda jsem sledovala horory s touto tématikou. Jinak bych se duchů dost bála. Takhle na hradech to vůbec nezkoumám, takže je to dost zajímavé a o tomhle slyším prvně. Teď si mi dala nápad na článek. Mám v mobilu tři fotky, na kterých je zvláštní obličej - nejsou hezké. Prostě jsem něco fotila a pak si všimla obličeje. Strašidelný to teda je, co ti budu povídat. Tak to dám asi do článku pro zajímavost.

    OdpovědětVymazat
  7. Svojanov je krásný hrad, který stojí za návštěvu. Kousek od něj jsem jezdila jako děcko na prázdniny, tak jsme na hrad každý rok šli aspoň jednou na výlet. O zajímavostech, které popisuješ, jsem však neměla tušení. Díky, že jsem se zase dozvěděla něco nového. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Hezký hrad. Nevlastní bratranec tam svého času dělal správce a za jeho přítomnosti se nic zvláštního nestalo. I přesto, že hrad je opředen mnoha pověstmi. 😉

    OdpovědětVymazat
  9. K pořádnému hradu nějaké ty záhady patří, aby si turisti a záhadologové přišli na své.

    OdpovědětVymazat
  10. Teda, že bych se bál, to ne, ale je to na každý pád zajímavé.
    Mám doma na zdi obrovský meč z hradu Helfštýn. Občas jsem se lek, až mi pupek změk, to když z něj spadne pochva a bouchne o podlahu. Budu ji muset asi přilepit ...

    OdpovědětVymazat
  11. Hrad Svojanov jsem navštívila a prohlídka i povídání průvodce byly zajímavé a škoda, že se tam nesmělo fotiti, protože rozhodně bylo co. Fotit se mohlo jen venku, ale i to stačilo, protože hrad je velmi fotogenický. Moc se mi líbí i vesnička Svojanov s kouzelnými dřevěnicemi. Děkuji za pověsti i video. Takové tajemné věcičky mám ráda.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula