Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 248 Replika

 Autor: Lauren Oliverová

Žánr: Fantasy, Sci-fi, Pro mládež

Mé hodnocení: 75%

Obsah:                                    Dvě dívky.

                                                 Dva příběhy.

                                                 Jeden román.

Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy krásně, a skoro idylicky. Při bližším pohledu by si však návštěvník mohl všimnout vysokých plotů, značek upozorňujících na biologické nebezpečí, a také nepřátelsky se tvářících mužů s nabitými zbraněmi. 

Ve skutečnosti se zde nachází utajované výzkumné středisko, kde tisíce replik tráví v izolaci celý svůj život a jsou podrobovány vědeckým experimentům. Mladá dívka Lyra je na život zde zvyklá, nikdy nepoznala nic jiného, vše tu má svůj neměnný řád - pravidelné lékařské prohlídky, operace, podivná a někdy i nepříjemná vyšetření.

Institut se však nečekaně stane terčem teroristického útoku, zavládne chaos, a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Jenže repliky nejsou navyklé na normální život venku, navíc neumějí plavat, a vypadá to, že je některý z hlídačů brzy dopadne, a jistě zabije.

Jejich situace vypadá opravdu beznadějně, když narazí na další repliky, Gemmu a jejího kamaráda Jakea. Tedy, ony tvrdí, že jsou lidé, doopravdoví lidé, nikdo je nevyrobil a žili normálně v tom světě tam venku, za ostrovem, ale lze jim věřit? 

Gemma totiž doposud strávila velkou část svého šestnáctiletého života v nemocnicích. Až před dvěma lety se její zdravotní stav zlepšil natolik, že mohla začít chodit pravidelně do školy, a začít alespoň trochu normálně žít. Rané dětství má totiž spojené s pachem dezinfekce a prostředím nemocnic, které se staly jejím druhým domovem.

 Gemmin život pevně ohraničuje škola, domov, a její nejlepší kamarádka April. Vztahy s rodiči má Gemma dost napjaté, a ani ve škole to není zrovna ideální, s April jsou obě tak trochu outsideři. 

Poté, co ji téměř unese cizí člověk, se Gemma rozhodne začít pátrat v minulosti své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném floridském institutu jménem Haven. Aby nalezla odpovědi na své palčivé otázky, rozhodne se utéci z domu a s našetřenými penězi se s pomocí kamaráda Jakea dostane až na Floridu, jenže vidět na vlastní oči Haven už nestihne, protože ten se stal obětí zničujícího útoku.

Potká tu však dvě repliky, číslo 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se v institutu dělo, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé...

Příběhy obou dívek se navzájem zrcadlí a každý z nich obsahuje detaily důležité pro ten druhý. Mohou být čteny na přeskáčku po kapitolách, nebo jako dva nezávislé příběhy.


Hodnocení: Repliku jsem si půjčila v knihovně při své poslední návštěvě. Zrovna tam byla na záskok jedna moje známá, takže jsme si hezky popovídaly o svých oblíbených autorech, a ona mi doporučila tuto knížku.

Musím přiznat, že mě překvapilo a lehce odradilo to, že kniha byla zařazena v sekci pro mládež. Přeci jen, z dívčích románů jsem vyrostla už dávno, a ani v pubertě jsem fantasy romány moc nemusela, nijak mě nezaujala ani slavná sága Stmívání. Známá mi ale vysvětlila, že to prý není zase tak moc pro mládež, prý si to užije i dospělý čtenář, a jí se knížka taky moc líbila, ač od ní také od začátku nic moc nečekala.

Lehce skeptická jsem si ji tedy odnesla domů a přemýšlela jsem, zda si ji vůbec přečíst. Nakonec jsem si říkala, že to alespoň zkusím. Sice nerada odkládám knihy, které už jsem začala číst, a za každou cenu se je snažím dočíst. 

Jako první mě zaujalo, že kniha je napsaná oboustranně. Z jedné strany svůj příběh vypráví Gemma, z druhé Lyra, ale po pár stránkách se jejich příběhy propojí. V úvodu je napsáno, že kapitoly se mohou číst buď na přeskáčku, nebo jako samostatné příběhy, a já jsem je četla samostatně. Nemám ráda nějaké přeskakování, a připadalo mi to takhle přehlednější. 

Už samotný námět knihy je zajímavý a originální. Tajemný výzkumný ústav, experimenty, které jsou tak trochu za hranou lékařské etiky... Bohužel mi myšlenka replik a experimentů připadala nevysvětlená a tak trochu odfláklá. Což je škoda, bylo by fajn, kdyby se jí věnovalo více prostoru.

Obě části knihy se mi četly dobře a rychle, dohromady mají kolem čtyři sta stránek. Styl vyprávění byl jednodušší, není to žádná intelektuální četba, ale odpočinkové čtení s trochou detektivní zápletky. A bylo zajímavé číst jeden příběh ze dvou pohledů, protože to vyprávění bylo vždycky v něčem jiné, a pomohlo poskládat celou kostru příběhu.

Konec knížky byl v mnohém otevřený, na knižní databázi jsem četla, že je i druhé knižní pokračování, takže se na něj hned při příští návštěvě knihovny poptám.

Replika se mi líbila, je to sice opravdu kniha spíše pro mládež, ale mě se líbila a zase jsem ráda, že jsem si přečetla něco trochu jiného. 

Bohužel musím vytknout jednu věc, a to je velké množství hrubek v knize, překlepy ve slovech, špatně napsané čárky, já chápu, že se to může stát, ale předpokládám, že to po sobě musí někdo číst, než jde kniha do tiskárny... Je to škoda, protože to kazí požitek ze čtení.

Knížku bych doporučila asi spíše mladším ročníkům a milovníkům nenáročných fantasy, těm se určitě líbit bude!

A co Vy? Četli jste někdy nějakou knihu, která byla napsaná oboustranně? Máte rádi fantasy? Přečetli byste si tuto knihu, i když je pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Jaké knihy jste rádi četli v mládí a pubertě? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...