Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 248 Replika

 Autor: Lauren Oliverová

Žánr: Fantasy, Sci-fi, Pro mládež

Mé hodnocení: 75%

Obsah:                                    Dvě dívky.

                                                 Dva příběhy.

                                                 Jeden román.

Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy krásně, a skoro idylicky. Při bližším pohledu by si však návštěvník mohl všimnout vysokých plotů, značek upozorňujících na biologické nebezpečí, a také nepřátelsky se tvářících mužů s nabitými zbraněmi. 

Ve skutečnosti se zde nachází utajované výzkumné středisko, kde tisíce replik tráví v izolaci celý svůj život a jsou podrobovány vědeckým experimentům. Mladá dívka Lyra je na život zde zvyklá, nikdy nepoznala nic jiného, vše tu má svůj neměnný řád - pravidelné lékařské prohlídky, operace, podivná a někdy i nepříjemná vyšetření.

Institut se však nečekaně stane terčem teroristického útoku, zavládne chaos, a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Jenže repliky nejsou navyklé na normální život venku, navíc neumějí plavat, a vypadá to, že je některý z hlídačů brzy dopadne, a jistě zabije.

Jejich situace vypadá opravdu beznadějně, když narazí na další repliky, Gemmu a jejího kamaráda Jakea. Tedy, ony tvrdí, že jsou lidé, doopravdoví lidé, nikdo je nevyrobil a žili normálně v tom světě tam venku, za ostrovem, ale lze jim věřit? 

Gemma totiž doposud strávila velkou část svého šestnáctiletého života v nemocnicích. Až před dvěma lety se její zdravotní stav zlepšil natolik, že mohla začít chodit pravidelně do školy, a začít alespoň trochu normálně žít. Rané dětství má totiž spojené s pachem dezinfekce a prostředím nemocnic, které se staly jejím druhým domovem.

 Gemmin život pevně ohraničuje škola, domov, a její nejlepší kamarádka April. Vztahy s rodiči má Gemma dost napjaté, a ani ve škole to není zrovna ideální, s April jsou obě tak trochu outsideři. 

Poté, co ji téměř unese cizí člověk, se Gemma rozhodne začít pátrat v minulosti své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném floridském institutu jménem Haven. Aby nalezla odpovědi na své palčivé otázky, rozhodne se utéci z domu a s našetřenými penězi se s pomocí kamaráda Jakea dostane až na Floridu, jenže vidět na vlastní oči Haven už nestihne, protože ten se stal obětí zničujícího útoku.

Potká tu však dvě repliky, číslo 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se v institutu dělo, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé...

Příběhy obou dívek se navzájem zrcadlí a každý z nich obsahuje detaily důležité pro ten druhý. Mohou být čteny na přeskáčku po kapitolách, nebo jako dva nezávislé příběhy.


Hodnocení: Repliku jsem si půjčila v knihovně při své poslední návštěvě. Zrovna tam byla na záskok jedna moje známá, takže jsme si hezky popovídaly o svých oblíbených autorech, a ona mi doporučila tuto knížku.

Musím přiznat, že mě překvapilo a lehce odradilo to, že kniha byla zařazena v sekci pro mládež. Přeci jen, z dívčích románů jsem vyrostla už dávno, a ani v pubertě jsem fantasy romány moc nemusela, nijak mě nezaujala ani slavná sága Stmívání. Známá mi ale vysvětlila, že to prý není zase tak moc pro mládež, prý si to užije i dospělý čtenář, a jí se knížka taky moc líbila, ač od ní také od začátku nic moc nečekala.

Lehce skeptická jsem si ji tedy odnesla domů a přemýšlela jsem, zda si ji vůbec přečíst. Nakonec jsem si říkala, že to alespoň zkusím. Sice nerada odkládám knihy, které už jsem začala číst, a za každou cenu se je snažím dočíst. 

Jako první mě zaujalo, že kniha je napsaná oboustranně. Z jedné strany svůj příběh vypráví Gemma, z druhé Lyra, ale po pár stránkách se jejich příběhy propojí. V úvodu je napsáno, že kapitoly se mohou číst buď na přeskáčku, nebo jako samostatné příběhy, a já jsem je četla samostatně. Nemám ráda nějaké přeskakování, a připadalo mi to takhle přehlednější. 

Už samotný námět knihy je zajímavý a originální. Tajemný výzkumný ústav, experimenty, které jsou tak trochu za hranou lékařské etiky... Bohužel mi myšlenka replik a experimentů připadala nevysvětlená a tak trochu odfláklá. Což je škoda, bylo by fajn, kdyby se jí věnovalo více prostoru.

Obě části knihy se mi četly dobře a rychle, dohromady mají kolem čtyři sta stránek. Styl vyprávění byl jednodušší, není to žádná intelektuální četba, ale odpočinkové čtení s trochou detektivní zápletky. A bylo zajímavé číst jeden příběh ze dvou pohledů, protože to vyprávění bylo vždycky v něčem jiné, a pomohlo poskládat celou kostru příběhu.

Konec knížky byl v mnohém otevřený, na knižní databázi jsem četla, že je i druhé knižní pokračování, takže se na něj hned při příští návštěvě knihovny poptám.

Replika se mi líbila, je to sice opravdu kniha spíše pro mládež, ale mě se líbila a zase jsem ráda, že jsem si přečetla něco trochu jiného. 

Bohužel musím vytknout jednu věc, a to je velké množství hrubek v knize, překlepy ve slovech, špatně napsané čárky, já chápu, že se to může stát, ale předpokládám, že to po sobě musí někdo číst, než jde kniha do tiskárny... Je to škoda, protože to kazí požitek ze čtení.

Knížku bych doporučila asi spíše mladším ročníkům a milovníkům nenáročných fantasy, těm se určitě líbit bude!

A co Vy? Četli jste někdy nějakou knihu, která byla napsaná oboustranně? Máte rádi fantasy? Přečetli byste si tuto knihu, i když je pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Jaké knihy jste rádi četli v mládí a pubertě? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula