Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 248 Replika

 Autor: Lauren Oliverová

Žánr: Fantasy, Sci-fi, Pro mládež

Mé hodnocení: 75%

Obsah:                                    Dvě dívky.

                                                 Dva příběhy.

                                                 Jeden román.

Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy krásně, a skoro idylicky. Při bližším pohledu by si však návštěvník mohl všimnout vysokých plotů, značek upozorňujících na biologické nebezpečí, a také nepřátelsky se tvářících mužů s nabitými zbraněmi. 

Ve skutečnosti se zde nachází utajované výzkumné středisko, kde tisíce replik tráví v izolaci celý svůj život a jsou podrobovány vědeckým experimentům. Mladá dívka Lyra je na život zde zvyklá, nikdy nepoznala nic jiného, vše tu má svůj neměnný řád - pravidelné lékařské prohlídky, operace, podivná a někdy i nepříjemná vyšetření.

Institut se však nečekaně stane terčem teroristického útoku, zavládne chaos, a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Jenže repliky nejsou navyklé na normální život venku, navíc neumějí plavat, a vypadá to, že je některý z hlídačů brzy dopadne, a jistě zabije.

Jejich situace vypadá opravdu beznadějně, když narazí na další repliky, Gemmu a jejího kamaráda Jakea. Tedy, ony tvrdí, že jsou lidé, doopravdoví lidé, nikdo je nevyrobil a žili normálně v tom světě tam venku, za ostrovem, ale lze jim věřit? 

Gemma totiž doposud strávila velkou část svého šestnáctiletého života v nemocnicích. Až před dvěma lety se její zdravotní stav zlepšil natolik, že mohla začít chodit pravidelně do školy, a začít alespoň trochu normálně žít. Rané dětství má totiž spojené s pachem dezinfekce a prostředím nemocnic, které se staly jejím druhým domovem.

 Gemmin život pevně ohraničuje škola, domov, a její nejlepší kamarádka April. Vztahy s rodiči má Gemma dost napjaté, a ani ve škole to není zrovna ideální, s April jsou obě tak trochu outsideři. 

Poté, co ji téměř unese cizí člověk, se Gemma rozhodne začít pátrat v minulosti své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném floridském institutu jménem Haven. Aby nalezla odpovědi na své palčivé otázky, rozhodne se utéci z domu a s našetřenými penězi se s pomocí kamaráda Jakea dostane až na Floridu, jenže vidět na vlastní oči Haven už nestihne, protože ten se stal obětí zničujícího útoku.

Potká tu však dvě repliky, číslo 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se v institutu dělo, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé...

Příběhy obou dívek se navzájem zrcadlí a každý z nich obsahuje detaily důležité pro ten druhý. Mohou být čteny na přeskáčku po kapitolách, nebo jako dva nezávislé příběhy.


Hodnocení: Repliku jsem si půjčila v knihovně při své poslední návštěvě. Zrovna tam byla na záskok jedna moje známá, takže jsme si hezky popovídaly o svých oblíbených autorech, a ona mi doporučila tuto knížku.

Musím přiznat, že mě překvapilo a lehce odradilo to, že kniha byla zařazena v sekci pro mládež. Přeci jen, z dívčích románů jsem vyrostla už dávno, a ani v pubertě jsem fantasy romány moc nemusela, nijak mě nezaujala ani slavná sága Stmívání. Známá mi ale vysvětlila, že to prý není zase tak moc pro mládež, prý si to užije i dospělý čtenář, a jí se knížka taky moc líbila, ač od ní také od začátku nic moc nečekala.

Lehce skeptická jsem si ji tedy odnesla domů a přemýšlela jsem, zda si ji vůbec přečíst. Nakonec jsem si říkala, že to alespoň zkusím. Sice nerada odkládám knihy, které už jsem začala číst, a za každou cenu se je snažím dočíst. 

Jako první mě zaujalo, že kniha je napsaná oboustranně. Z jedné strany svůj příběh vypráví Gemma, z druhé Lyra, ale po pár stránkách se jejich příběhy propojí. V úvodu je napsáno, že kapitoly se mohou číst buď na přeskáčku, nebo jako samostatné příběhy, a já jsem je četla samostatně. Nemám ráda nějaké přeskakování, a připadalo mi to takhle přehlednější. 

Už samotný námět knihy je zajímavý a originální. Tajemný výzkumný ústav, experimenty, které jsou tak trochu za hranou lékařské etiky... Bohužel mi myšlenka replik a experimentů připadala nevysvětlená a tak trochu odfláklá. Což je škoda, bylo by fajn, kdyby se jí věnovalo více prostoru.

Obě části knihy se mi četly dobře a rychle, dohromady mají kolem čtyři sta stránek. Styl vyprávění byl jednodušší, není to žádná intelektuální četba, ale odpočinkové čtení s trochou detektivní zápletky. A bylo zajímavé číst jeden příběh ze dvou pohledů, protože to vyprávění bylo vždycky v něčem jiné, a pomohlo poskládat celou kostru příběhu.

Konec knížky byl v mnohém otevřený, na knižní databázi jsem četla, že je i druhé knižní pokračování, takže se na něj hned při příští návštěvě knihovny poptám.

Replika se mi líbila, je to sice opravdu kniha spíše pro mládež, ale mě se líbila a zase jsem ráda, že jsem si přečetla něco trochu jiného. 

Bohužel musím vytknout jednu věc, a to je velké množství hrubek v knize, překlepy ve slovech, špatně napsané čárky, já chápu, že se to může stát, ale předpokládám, že to po sobě musí někdo číst, než jde kniha do tiskárny... Je to škoda, protože to kazí požitek ze čtení.

Knížku bych doporučila asi spíše mladším ročníkům a milovníkům nenáročných fantasy, těm se určitě líbit bude!

A co Vy? Četli jste někdy nějakou knihu, která byla napsaná oboustranně? Máte rádi fantasy? Přečetli byste si tuto knihu, i když je pro mladší ročníky? Zaujala Vás recenze? Jaké knihy jste rádi četli v mládí a pubertě? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...