Přeskočit na hlavní obsah

Máme se bát...?

 Válka. Slovo válka jsme slýchávali na základní škole při výuce dějepisu. Mohli jsme o ní číst, vidět dokumenty v televizi, ale také občas zaslechnout něco o bojích v oblasti Afghánistánu či třeba Kosovu, kde bývali nasazeni i naši vojáci. Nikoho asi nenapadlo, že válka může vypuknout i v blízkosti hranic našich slovenských sousedů, že se staneme svědky něčeho hrozného.

 Předevčírem ráno jsem si přečetla zprávu o tom, že ruská vojska vstoupila na území Ukrajiny a zahájila "mírovou misi." Takto tento manévr nazval prezident Putin. Nejsem žádný politický expert, o politiku, zvlášť o tu světovou se zajímám opravdu jen okrajově, ale co jsem pochopila z různých článků, tak Putin odmítl uznat nezávislost Ukrajiny, a vojska vstoupila na území ukrajinského Donbasu, což je rozsáhlý těžební region. 

Upřímně řečeno, byla jsem z této zprávy docela v šoku, protože, přeci jen, Ukrajina není zase tak daleko, jejím přímým sousedem je i Slovensko. 

Takže tedy ruská "mírová mise", ta má za úkol opravdu páchat mír, a ne zlo? To je přeci nesmysl. Proboha, už jen to, že nějaký stát vstoupí na území dalšího státu s vojsky, bojovými letouny a tanky, to přeci není ani zdaleka mírová mise! Z různých informačních kanálů jsem na začátku získala dojem, že se bude útočit pouze na ukrajinské vojenské cíle, a tím by to snad mohlo skončit, ale rakety a kulky už dopadají i na obytné domy a civilní obyvatelstvo.



Tohle přeci není omluvitelné, ale je to čiré, nehumánní zlo. Na alternativních serverech jsem četla spoustu teorií, konspirací a vysvětlení. Včera došlo dokonce i k zablokování webů, které byly označeny jako dezinformační a mylně informující o válce na Ukrajině. V dnešní době je velice těžké rozlišit, co je pravda, a co šikovně napsaná dezinformace.

Jenže co bude dál? Může se válka přesunout až za hranice Slovenska, případně k nám, do České republiky? Máme se bát války, bomb, raket?

Evropa nelenila, a na Rusko uvalila finanční sankce. Které jsou - upřímně - k smíchu. Rusko je velký a bohatý stát (nebudeme si lhát, že to je jinak,) a obávám se, že nějaké sankce ho moc nepoškodí. 

Nechci tady rozebírat či řešit, kdo je v právu, kdo je agresor, a kdo útočník. Názor nechť si udělá každý sám. 

Jenže tohle všechno zlo, válka, to vše se odrazí v životech nás všech, obyčejných lidí, i když bydlíme kilometry daleko od Ukrajiny a Ruska, a spousta lidí má pocit, že se jich nic z toho, co se děje v cizině, netýká. 

Nebojím se války jako takové, ale těch ničivých ekonomických důsledků, které brzy pocítíme i my tady, občané České republiky. Dá se očekávat, že dojde k zdražení cen ropy, tedy pohonných hmot, benzinu, který je už tak neuvěřitelně drahý.

A vzhledem k tomu, že Rusko je největším dodavatelem plynu, panují obavy z toho, že nám Rus prostě "zavře kohoutky." A někteří odborníci už jsou toho názoru, že bychom měli ty kohoutky zavřít my. Prý by bylo dobré se od ruských zásob plynu odstřihnout. A kdo nám tedy bude dodávat plyn?

No přeci Amerika! Ta má ten úžasný, břidlicový plyn, jehož těžba je složitá, pomalá, ložisek je po celém americkém kontinentu docela dost, Američané asi budou ochotni jej prodávat, ale za jaké peníze, to si raději nechci ani představovat.

Nemám tedy strach ze samotné války, ale z těch ekonomických důsledků. Drahota, bída, to vše nás může potkat, pokud se situace neuklidní. Je mi z toho všeho opravdu zle. 

Válka je vždycky zlo, vojenská invaze do cizí, suverénní země přeci není řešení. Nejvíce je mi líto těch lidí, kteří za nic nemohou. Nevybrali si, ve které zemi se narodí. Nevybrali si, kdo a jak jim vládne. Celé tyto politické spory odnese zas a jenom nevinný člověk, který se neprovinil ničím. Lidé totiž dovedou být i sami k sobě za těchto válečných okolností hrozně zlí.

Chudáci ty ruské a ukrajinské děti, které tu studují, starší děti dovedou být opravdu kruté, ale snad k nějaké šikaně docházet nebude.

Pevně věřím, že zvítězí zdravý rozum, a válka se nedostane až k nám. Je to celé hodně smutné a tragické.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný a hlavně klidný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Bohužel je to tak, že pokud chceme jako Evropa sankcemi Rusko donutit k tomu, aby se přestalo chovat jako agresor, tak ho ty sankce musí fakt bolet. A to znamená, že budou bolet i nás. A čím dřív si to uvědomíme, tím líp. Protože když Putinovi uhne Evropa teď, tak ho za pár let můžeme mít na "svém dvorku". Putina nezarazíme jen vyvěšováním ukrajinských vlajek...

    OdpovědětVymazat
  2. Já se nedívám moc na zprávy, ale když se to začalo přiostřovat, tak jsem se díval a předem jsem zhlédnul i předchozí.
    Jinak domény Blog.cz nově přesměrovávají na tn.cz.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, a s tím blog.cz jsem to zkusila, a máš samozřejmě pravdu :D

      Vymazat
  3. Chtěla bych doufat, že se politici poučili z podobných situací, ale pak si vybavím, že někteří jsou jen politici do počtu bez jakýchkoli všeobecných znalostí a jde mi z toho mráz po zádech.

    OdpovědětVymazat
  4. Evropa je bohužel slabá. Nemá silného vůdce a posledních let řešila diverzitu pohlaví, bio-eko žabomyší války a další podobné pseudointelektuální problémy, zatímco Rusko se posilovalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, zapomněli jsme na rovnováhu, na to, že nacionalisti a komunisti jsou stejní, a zatímco potíráme jakýkoliv projev nácků, komančové na pohodu sedí v parlamentu EU, koneckonců u vypadli z parlamentu po 30 letech.

      Vymazat
  5. Války se bojíme všichni,ale doufám,že se to dále nerozšíří.Lidí na Ukrajině je mi líto,ale zároveň je obdivuji a budu se snažit zapojit do nějaké pomoci.V baráku nám přibylo pět Ukrajinců a tak jsem jim nabídla deky.Přijely i dvě malé děti.Je to rodina Ukrajinců,které tu žijí už hodně let.

    OdpovědětVymazat
  6. cítím velký strach o své blízké a nedokáži ty pocity v sobě nějak usměrnit... jen panika a strach z toho, co bude a jak to bude :(

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Eliss, tak to já se války jako takové bojím, a to hodně. Situaci sleduju a jsem z toho moc smutná, cítím bezmoc a bolest, soucítím s Ukrajinou. Poslala jsem peníze na Člověk v tísni, dnes nakoupila nějaké věci a odvezla na sbírku. A co bude dál ? Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. On nezautocil na ony separatisticke republiky , ale na Ukrajinu jako takovou...a frontálně..Cilem je zřejmé dosadit tam loutkovou vladu (vytverit hakysi "protektorat" nebo pripojit Ukrajinu knRudke fedrraci..Je to silenost

    OdpovědětVymazat
  9. Jinak Rusko pres zasoby nerodtnych surovin bohatym statem neni..Byz je tam prave diky tem zásobám byssi zivotni uroven nez na Ukrajine, stale je to chuda země s vesnicemi s dtevenymi casto zchatralymi domy...zivotni irovni nic moc, s nadsazkou recenon"Horni Volza s raketami"

    OdpovědětVymazat
  10. Bojím se toho zla také. Proč "mírová" mise, jak ji Putin nazval? Putin uznal nezávislost těch dvou částí Ukrajiny, která byla proruská jako samostatné státy a tamními představiteli byl vlastně požádán o pomoc proti Ukrajině. Prostě si před světem vpád sám odůvodnil. Stejně, jako byl Dubček v Moskvě v 68 donucen podepsat dokument o kontrarevoluci u nás a proto nám i tenkrát přijeli "na pomoc". je to všechno ohavné. Bojím se, že válka přeroste dál a jednou i my se snad budeme ptát, do kterých krytů (žádné nemáme) se máme schovat. Ukrajinského prezidenta obdivuji, je to lídr na pravém místě. Dává svým lidem sílu. Všichni bránící se Ukrajinci bojují za svou vlast, ale ti ruští obyčejní vojáci jistě ani neví, proč tam jsou, jestli vůbec ví, kde jsou, stejně jako v 68 u nás. Ukrajina však bojuje. V celém světě se stále válčí a my jsme si na našem starém kontinentě zvykli na mír a měli jsme ho jako samozřejmost. Co se týká šikany ve školách, tak učitelé dostali pokyny, jak mají žákům situaci vysvětlit. Jenže vysvětlovat můžeš, stejně si děti cestu k šikaně najdou. Pamatuju, jak byl šikanován a napadán mimo školu můj syn, kvůli příjmení shodnému s vysokým představitelem našeho státu. Musela jsem to řešit jak ve škole, tak i s rodiči. Ale také si myslím, že by vláda měla zabezpečit ochranu významných strategických objektů jako elektrárny, vodárny a pod. proti záškodnickému útoku proruských sil u nás. A o tom se nějak mlčí.

    OdpovědětVymazat
  11. Je to strašné. Mysleli jsme si, že válka bývalá jen v minulosti a v dnešním světě se neobjeví. Bohužel, opak je pravdou. :( Podobné jako u covidu, taky jsme si mysleli, jak je až v Číně, daleko, ale rychle se dostal až sem... Doufám, že se k nám válka nepřihlíží. Jsou to slovenští sousedi, takže to není zas tak daleko. :( Je těžké jet pomáhat, protože Putin hrozí napadením. Doufám, že se situace co možná nejdříve zlepší. Kéž by...

    OdpovědětVymazat
  12. Putin zopakoval postup, který aplikoval v menším rozsahu už několikrát a vždycky mu to de facto prošlo, takže věřím, že tentokrát to i jemu samotnému způsobí výrazně větší problémy, protože takový postup je v mezinárodní politice naprosto nepřijatelný, natož opakovaně. Polemizoval bych s tvrzením, že Rusko je bohatý stát, byť i já si myslím, že vliv sankcí bude limitovaný, protože jednak Putin ekonomické věci nepovažuje za prioritní, jednak mnozí obyvatelé Ruska dokážou přežít i za takových podmínek, které si lidé z opravdu bohatých oblastí neumějí ani představit. Teď bude podle mne nejdůležitější psychologická stránka věci: Podobní političtí "alfa samci" velmi nesnášejí, pokud mají v něčem ustoupit, berou to jako ztrátu prestiže a jsou schopni udělat i zoufalé kroky, aby něco takového nenastalo. Toho se bojím, protože v takových okamžicích jde rozum stranou.

    OdpovědětVymazat
  13. Eliss, je to nemyslitelné a neomluvitelné! Putina teď musí svět zastavit, on sám by se asi nezastavil nikdy.
    Děsivá doba.
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  14. Myslím, že se teď bojíme úplně všichni. Jak války jako takové, tak jejích ekonomických následků. Lidé na Ukrajině jsou ale neuvěřitelně stateční a vlna solidarity s nimi obrovská. A to mi navzdory všemu dává naději.

    OdpovědětVymazat
  15. Myslím, že si nikdo nechtěl připouštet, že by se to mohlo doopravdy stát. Je to hrozné. Doufám, že se to podaří co nejdříve vyřešit a nebude to eskalovat. Jinak pohonné hmoty se už projevily a u nás z 37kc stojí 41,50. Nechci si ani představit, co bude dál... Mám strach jako všichni ostatní, ale člověk na to nesmí moc myslet... Lásku všem ❤️

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula