Vzpomínky na malování a tvoření

 Od první třídy jsem měla potíže s psaním. Nedělal mi problém pravopis, ani různé skloňování. To mi šlo perfektně. 

Problémem byla úhlednost písma. Škrábala jsem jako kočka, a několikrát jsem dostala horší známku za diktát jen proto, že učitelka některá slova prostě nepřečetla. Snad bylo tak trochu důsledkem i to, že jsem levák, čili jsem po sobě napsaný text hranou dlaně mazala, zvláště když bylo potřeba psát trochu rychleji. 

I proto se rodiče rozhodli, že bude dobré, když si budu ruku nějak procvičovat, aby se úprava písma trochu zlepšila. A tak když jsem jednou donesla domů letáček s náborem do místní základní umělecké školy, zapsali mě do výtvarného oboru, tedy do výtvarky. Začala jsem tam chodit jako dost malá, myslím, že to mohlo být nějak ve třetí třídě.

Zpočátku jsem se tam cítila nesvá. Všechny děti tam byly o dost starší, já navíc vypadala na míň, než mi skutečně bylo, takže bylo dost těžké si zvyknout. Kamarády jsem si tam našla až postupem let, ale na začátku jsem se s nikým moc nebavila, navíc jsem byla ještě extrémně stydlivá.

Ale malování, kreslení, a různé jiné techniky mě moc bavily. Třída byla vlastně takový ateliér, všichni jsem seděli u velkého, hranatého stolu, navzájem jsme si tak mohli nakukovat do výkresů. Výtvarku vedla starší paní, měla nezapamatovatelné příjmení, původem pocházela z Řecka, a byla to hrozně fajn ženská.

I když, sama jsem s malováním a výtvarnými technikami občas bojovala. Jako dítě a puberťák jsem bývala netrpělivá a zbrklá, což se projevovalo právě i ve výtvarce. Někdy jsem třeba už měla zadaný výkres skoro hotový, a teprve jsem zjistila, že to mám celé špatně, nebo jsem namalovala i něco úplně obráceně.

Několikrát do roka jsme malovali i na různé, třeba i celostátní soutěže. V roce 2006 to byla akce Obrázek pro Moju. V pražské zoo se narodila gorilí slečně Moja, a zoo uspořádala soutěž o nejkrásnější dětskou malbu. Pár dětí z našeho oddělení získalo pěkné umístění, a pak i nějaké výhry.

Mně se výhry a ocenění dlouho vyhýbaly, až jednou, při výtvarné soutěži Bienale Martin. Bohužel nevím, který to byl rok, ale tuším, že ten ročník se soutěž konala někde v Polsku. Diplomy a ocenění jsem nechala ve starém domově, a s sebou jsem si vzala jen ten vítězný obraz, který mám zarámovaný a pověšený v ložnici.

Šlo o to, nejprve namalovat nějaký výjev z přírody, normálně tužkou na papír. Na tento výkres se pak přicvakla zvláštní, tlustá plastová folie, a obrázek se, snad jakýmsi rydlem, vyryl na tu folii. A výtvor na folii se pak na takové velké tiskárně přenesl zpátky na papír. Nebo tak si to alespoň pamatuji, je to už opravdu hodně dávno. 

Konkrétně tahle technika, rytí do folie, mě velmi bavila. Neryli jsme jen folie, ale třeba i do lina, ale na to byly zase speciální, tlustá rydla. Tohle byla opravdu zábava, hrozně mě bavilo vyrývat ty kusy lina pryč, a tvořit tak pěkný obrázek.

A právě s tím jedním foliovým obrázkem jsem soutěž vyhrála, nevím už, na kolikátém místě jsem se umístila, ale asi to nebylo úplně špatné. Tehdy se předávaly ocenění u nás v městské Kapli, součástí byla i vystoupení pěveckého sboru a šikovných hráčů na různé dechové nástroje. Byla jsem na sebe tehdy hrozně pyšná, na to, že jsem malá holka, a nějaký můj obrázek se někomu tak moc líbil, že se rozhodl mu dát ocenění. 

Jak už jsem zmínila, obrázek mám doma, tak jsem se rozhodla jej ukázat i Vám. Není to kdovíco úžasného, nejsem umělec, a kdybych ten obrázek viděla někde v galerii, asi by se mi nelíbil, ale posuďte sami. Myslím, že tehdy měl na soutěži název Stařec a vůz: 

Omlouvám se za kvalitu fotky, fotila jsem to bez blesku, ale ono jak je to v tom skle, tak se to dost leskne, snad si uděláte o mém výtvoru nějakou představu...

Tento obrázek mám také už roky schovaný. Tyhle hrátky s razítky a barvami mě také moc bavily.

Jednou jsme ve výtvarce zkoušeli také batikování - barvení starých triček, šátků, to vše pomocí gumiček a provázků. Výsledek byl opravdu krásný, barevný, a hlavně jedinečný. Bohužel už to nabatikované tričko ani šátek nemám, ale bylo to opravdu krásné.

Mě ale nejvíce vždycky bavilo to, co jsem mohla tvořit spíše podle své fantazie, a ne podle předloh. Hodně jsme dělali i s hlínou a keramikou, spoustu věcí jsem pak ve výsledné vypálené podobě přinesla domů, a máma má některé mé výtvory dodnes vystavené. Nejvíce originální je ten, ve kterém jsou na keramické podložce vylisované květiny, zase to bohužel nemám vyfocené.

Nakonec jsem tedy vydržela chodit do výtvarky až do konce deváté třídy. V tomto posledním ročníku jsem musela udělat závěrečnou absolventkou práci. Téma jsem si mohla vybrat sama. A vybrala jsem si - chodníky a pěšiny. Nafotila jsem různé tvary dlaždic, polní cesty a různé spáry v silnicích a cestách, a podle toho jsem malovala. 

Pak byla u nás v divadle výstava a vernisáž. Bohužel zase nemám žádné fotografie, rodiče to samozřejmě fotili, jenže počítač, ve kterém byly fotky nahrané, už dávno nemáme, a zálohu bohužel nikdo tenkrát neudělal... Snažila jsem se najít fotky z výstavy třeba na Google fotkách, jenže ty tam jsou až z posledních let. Je to škoda, ráda bych Vám ukázala i svoje další výtvory. 

Mám sice nějaké obrázky a výkresy doma, jenže ty jsou z dětských let, některé jsou i ze základky, různé vodovkové a temperové patlaniny, takže tohle tady úplně prezentovat nechci.

Po ukončení základní školy jsem šla studovat tříletý učební obor aranžér květin. Dělali jsme tam i různé jiné zahradnické práce, což, přiznám se, mě bavilo více. Aranžování mě sice také bavilo, hlavně práce se sušenými květinami, jenže zase jsem měla problém, že si ráda dělám věci po svém a podle své fantazie. To se nelíbilo mistrové, často jsme spolu měly konflikty. Já vím, že to je těžké, že ona nás chtěla něco naučit, jenže já jsem v některých věcech taky zatracený paličák...

Obor jsem nakonec vystudovala, ale nikdy jsem toto povolání nedělala, a ani bych nechtěla. Baví mě práce s květinami, ale přímo na zahrádce, pěstování, okopávání, pletí, to aranžování moc ne. Nejsem v tomto směru moc trpělivá, ráda bych měla všechno hotové a hezké hned, nechce se mi s tím moc "piplat..."

Přikládám fotky z praxe, co jsem naaranžovala a vytvořila, posuďte sami, jak se Vám to bude líbit!

Poslední roky už nic moc nemaluji, a také doma netvořím. Mám jiné koníčky, knihy, ráda uklízím, a ono po práci už také není tolik času, a ani nálada. Ale až budu mít jednou děti, určitě bude fajn společně kreslit a něco vyrábět.

Tak doufám, že se Vám článek o malování a tvoření líbil.

A co Vy? Také jste rádi malovali obrázky? Pracovali jste někdy s keramikou? Chodili jste také do nějakého výtvarného kroužku? Aranžujete rádi květiny, nebo máte úplně jiné koníčky? Napište mi do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥