zomablog

  Autor: Gillian Flynnová Žánr: Krimi, Psychothriller, Mysteriózní  Mé hodnocení: 60% Obsah: Reportérka Camille Preakerová pracuje v Chicagu pro deník Daily Post. Zrovna ve své kancelářské kóji dokončuje poslední článek o nezodpovědné fetující matce, když ji vyruší šéfredaktor Curry, a pozve si ji k sobě do kanceláře. Camille čeká všechno možné, ale rozhodně ne to, co na ni šéf vybalí. Chce po ní, aby se vydala do svého rodného městečka Wind Gap, kde vloni v srpnu někdo brutálně uškrtil malou holčičku. Nejděsivější na celém případu bylo, že malé Ann někdo po smrti vytrhal skoro všechny zuby. A reportáž přímo z místa činu může být pro Daily Post sólokaprem.  A Curry si Camille vybral ještě z jednoho důležitého důvodu. Ve Wind Gap totiž žila jako malé dítě. A na tu dobu nemá úplně nejhezčí vzpomínky. Návrat domů je tedy pro ni dost... Komplikovaný. Camillina matka Adora žije ve velkém, krásném domě se svým manželem Alanem. Adoře patří velký průmyslový podnik ve městě zabývající se chovem

 Na jednatřicátého května připadá každoročně pěkný významný den, který si můžeme připomenout, a sice Světový den bez tabáku. Tento den se poprvé "slavil" v roce 1987, a za jeho vznikem stojí samotná WHO. Všude po světě se tedy rozjíždějí různé kampaně, akce, a to vše za jediným účelem - nekuřte ani cigarety, ani jiné tabákové výrobky. Podle statistik kouří v České republice více než dva miliony obyvatel. To je, i vzhledem k počtu obyvatel, docela dost. Každý z nás zná určitě někoho, kdo kouří, nebo je sám pravidelným kuřákem.  První cigaretu jsem si zapálila asi tak ve třinácti. Tehdy jsem jezdila po škole jeden den v týdnu do výtvarného kroužku, a tam jsem se skamarádila se stejně starou Evou. Po výtvarce jsme spolu chodily na autobus na nádraží, a protože jsme často měly fůru času, brouzdaly jsme po obchodech a jen tak se couraly. Eva si vždycky za nádražím, kde je plácek pro kuřáky, neohroženě zapálila. Pokaždé mi nabízela, ať si taky dám, až jsem jednou neodolala a přijal

 Dnes jsem shlédla poslední díl seriálového cyklu Planeta záhad s názvem Dobře utajené příšery.  O příšerách to dnes ale úplně nebude, protože mě tentokrát zaujala až úplně poslední část dokumentu, která je vlastně takovým bonusem, s názvem Zlatý přízrak. Čtrnáctého srpna roku 1995 došlo v české vesničce Bahno poblíž Kutné hory k něčemu velmi podivnému. Pro Josefa Samka přiběhla kolem osmé hodiny večerní jeho manželka s tím, že venku se děje něco divného, ať se jde honem podívat. Z okna rodinného domku se krom obyčejného výhledu na blízký les se smrky přidává i něco jiného. Na každém stromě se totiž objevila zlatá záře. Dle citace pana Samka: "Jako kdybyste na vrchol stromu položili skleničku. To bylo celý zlatý. A jako by to perlilo. A podle slov paní Samkové: "Ono to bylo jako když veliký zlatý hmoždíř položíte na vršky těch smrčků."  To ale nebylo všechno. Následně kmen jednoho stromu úplně zbělel, a i přes absolutní bezvětří se začal najednou kývat ze strany na stran

 Člověk je tvor zvídavý. Odmalička objevujeme svět kolem sebe, a učíme se nové věci. Postupně jsme čím dál zvědavější.  Jenže někdy může být zvědavost nevhodná, a dokonce nebezpečná. Bydlím v malé vesnici, a je to tady hotová líheň klepů a drbů. Nejhorší je, že často nejsou vůbec pravdivé, nebo jen zčásti, a když si někdo při předávání informací o někom něco dalšího přibarví a přikrášlí, nakonec je na světě úplná hloupost. Sama to vidím v práci. Kolegyně často probírají věci o ostatních, nad kterými zůstává někdy rozum stát. Dotyčné třeba osobně znám, a dost mi vadí, když se o nich šíří bludy. Tak se ozvu a zastanu se jich. Nelíbí se mi, když někdo pomlouvá mé kamarády a vykládá o nich nesmysly. Je to ale asi v lidské nátuře, že se zajímáme o životy ostatních, ale musí to být v nějaké rozumné míře. Já sama takové věci nevyhledávám, ale člověk se tomu nikdy úplně nevyhne.  Před lety jsem měla na intru spolubydlící, která byla hotová studnice snad o všem, co se ve škole a na intru šustlo

  Autor: Sandra Brown Žánr: Krimi, Thriller, Romantický Mé hodnocení: 75% Obsah: Texaský ranger Crawford Hunt se chystá začít novou životní kapitolu. Po smrti manželky žil rozháraně a v zoufalství, holdoval přespříliš alkoholu a známostem na jednu noc, nyní se ale dostatečně vzchopil natolik, aby se vrátil zpět do práce. A díky tomu se rozhodl požádat o svěření své malé dcerky Georgie do výhradní péče. Ta je zatím u svých prarodičů, Grace a Joea. Ti byli rodiči zemřelé Beth, a s Crawfordem nemají ty nejhezčí vztahy. Jsou tu totiž věci, které nemohou Crawfordovi odpustit, a jelikož malá Georgia žije u nich od malička, jsou na ni zvyklí a rozhodně ji nechtějí svěřit otci jen tak. A proto je na řadě soud, aby posoudil, kdo se dokáže o dívku postarat lépe a kde bude mít ten lepší domov. Avšak ve chvíli, kdy se v soudní síni projednává jeho případ, dovnitř vtrhne maskovaný střelec a začne pálit. Vypukne panika, a střelec stihne zabít jednoho ze soudních zřízenců.  Crawford stihne na posledn

 Knihy Agathy Christie jsou celosvětovou klasikou. Není snad nikdo, kdo by nečetl její knihy nebo neviděl jejich filmové ztvárnění. Jména jako Hercule Poirot či slečna Marplová jsou klasikou. Každou chvíli jsou seriály či filmy podle jejích knih v televizi. Před několika lety jsem četla knížku právě od Agathy Christie, Deset malých černoušků. A tato knížka mě opravdu dostala. Naštěstí jsem nevěděla o knize vůbec nic, žádné spoilery, ani úplně konečné rozuzlení zápletky, protože ta je jedním slovem geniální. Dobrá klasická detektivka má v sobě něco, co ty moderní často postrádají. Atmosféru, spletitý detektivní příběh a punc tajemna. Včera jsem si pustila Deset malých černoušků. Existuje spousta filmových verzí této knihy, v roce 2015 byl natočen i minisérie o třech dílech  Až tam nezbyl žádný , který můžu vřele doporučit, na československé filmové databázi má čtyřiaosmdesát procent. Já jsem včera shlédla ruskou adaptaci románu z roku 1987. Na československé databázi má dvaaosmdesát pro

 Dnešní článek bude pojatý trochu jinak. Poslední dobou jsem si oblíbila sledování zábavných videí na YouTube. Nesleduji žádného konkrétního YouTubera ani kanál, jednoduše si vyhledávám videa, která se mi líbí. Nejraději mám videa se zvířaty. Zvířátka jsou totiž úžasní tvorové, která si zaslouží naši ochranu, lásku a péči. Každý kdo má doma psa ví, jak je to úžasné. Pejsek vám zpříjemní den, dělá vám společnost, a nikdo nikdy nemá takovou radost jako pes, když se vrátíte domů. Stačí jen, když nechám svoji fenku doma pět minut samotnou, když jdu vynést odpadky, a vítá mě, jako by mě neviděla čtrnáct dní. To samé. když se vracím z práce. Ráda bych Vám představila výběr videí s našimi zvířecími kamarády, která jsou roztomilá a krásná, a rozhodně stojí za shlédnutí.  Jako první přidávám video se starším pánem, který hraje na akordeon, a tuto jeho hru si zamiluje jedna z krav, která se pase na louce. Dojde až k pánovi, u toho roztomile vrtí ocasem a jde vidět, že hudba se jí opravdu moc líb

 V posledních dnech a týdnech se naše politická scéna celkem otřásá v základech. Začalo to nejprve aférou Jana Hamáčka, který měl mít v plánu jet údajně do Ruska vyjednat vakcínu Sputnik V, a pokračuje to dalšími a dalšími přešlapy naší slavné vlády která dělá všechno možné, aby lidi ještě víc naštvala a znechutila. Otevřely se konečně obchody, kadeřnictví, a na řadu přijdou i zahrádky restaurací. Ovšem má to svá ale. Ke kadeřníkovi musíte jít s negativním testem na koronavirus, certifikátem o dokončeném očkování či potvrzení o nedávné prodělané nákaze. Kadeřníci si musí dokonce vést evidenci zákazníků kvůli hygieně.  Dnes vyšel na Seznamu článek, že majitel restaurace či hospůdky by měl na zákazníka, který nebude mít potvrzení o očkování či negativní test, vykázat z restaurace, dokonce na něj zavolat policii. Takže se budeme navzájem udávat, volat na sebe brzy i zásahová komanda? Navíc si myslím, že je háček v tom, že nikoho nemusí zajímat údaje o mém zdravotním stavu. To, jestli mám

  Autor: Linda Castillo Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 90% Obsah: Městečko Painters Mill v Ohiu je poklidné a mírumilovné. Více než třetinu jeho obyvatel tvoří amišové, pro něž je typický klidný a mírumilovný styl života bez vymožeností civilizace a moderní techniky. Nemají auta, nepoužívají elektřinu a žijí z toho, co si vypěstují na svých polích a zahradách, a také chovají spoustu dobytka. Klid v městečku však jednoho říjnového dne rozvíří hrůzná a úkladná vražda. Ve svém domě a na přilehlých pozemcích byla brutálně zavražděna amišská rodina Plankových. Nepřežil ani jeden člen ze sedmičlenné rodiny. Kdo mohl chtít zabít rodinu, která žila stranou od ostatních? A proč vrah neušetřil ani nejmladšího člena rodiny, malého kojence? Na místo přijíždí místní policejní náčelnice Kate Burkholderová se svým týmem. Ta už za svou policejní kariéru viděla ledacos, přesto jí při pohledu na takový masakr ztuhne krev v žilách.  Na první pohled to vypadá, že čin spáchala hlava rodiny, nejstarší

 Téma mimozemské civilizace a jejích případných návštěv na Zemi v různých létajících, a nebo i podmořských objektech, stále poměrně hodně hýbe společností napříč kontinenty. Pozorování neidentifikovatelných létajících objektů totiž přibývají po celém světě. Na internetu můžeme najít stovky videí nebo fotografií, které mají zachycovat neznámé objekty na obloze. Některá pozorování můžeme směle označit za letadla a jiné stroje vytvořené lidskou rukou, u jiných je jejich původ sporný. Určité procento těchto senzačních videí a fotek ale tvoří i zdařilé fotomontáže.  Ale co ten zbytek? Stále tu jsou záznamy, které nelze označit za podvrh, a svědkové, kteří přísahají, že to, co viděli a zažili, bylo opravdu skutečné. Před několika dny jsem na Seznam zprávách narazila na článek, který se měl týkat odtajnění části spisů právě o UFO. Tenkrát jsem si jen v rychlosti přečetla nadpis s tím, že si článek přečtu později, bohužel už se mi ho nepodařilo znovu dohledat. Ale našla jsem článek na Lidovkác

  Autor: Patrik Hartl  Žánr: Román, Humoristický Mé hodnocení: 50% Obsah: Tento román vypráví s vtipným nadhledem příběh tří kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak si to vysnili v osmnácti. V osmatřiceti má už člověk za sebou přeci jen nějaké zkušenosti, a dívá se na svět jinak, než mladým a naivním pohledem. Každý z povedené čtveřice totiž nemá ideální život, ač by se to tak mohlo na první pohled zdát. Šampón je vcelku úspěšný režisér, sice režíruje jen menší věci, ale stabilní a vcelku slušný finanční příjem má. V osobním životě to už je ale horší. Sice může mít v posteli kteroukoliv pěknou kočku, o kterou má zájem, jenže to vše je jen pozlátko. Prvok má zase na první pohled ideální a šťastnou rodinu. Čtyři dcerky, pořád ještě celkem pěknou ženu, práci jako turistický průvodce. Jenže jednoho dne se všechno zboří, Prvok přijde o většinu jistot a k tomu mu nepomůže ani to, že není zrovna obdařen vysokým intelektem. Tečka je voják, k

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

 Ve dvou minulých článcích jsem se rozepsala o svých zdravotních problémech. Týkaly se infekce močového měchýře. Po menších peripetiích jsem se dovolala ke své obvodní doktorce, zašla se vzorkem moči do laboratoře, a nález byl jasný. Zvýšené množství bakterií, hlenů a erytrocytů ukazovalo na zánět. Doktorka mi napsala antibiotika Amoksiklav . Dvakrát denně po dvanácti hodinách jednu tabletku, a k tomu jsem si na doktorčino doporučení koupila probiotika na obnovu střevní flóry. Upozorňovala mě totiž, že tato antibiotika jsou zabijákem všech, a to i těch dobrých bakterií. Antibiotika jsem měla na týden. Brala jsem je pravidelně, dbala jsem na pitný režim, pojídala jsem čerstvé borůvky a sušené brusinky a hodně jsem odpočívala. Šestý den mě už z léků začalo bolet břicho. Konkrétně tedy žaludek, a to dost nepříjemně. Vzala jsem si kapky Algifen na bolest, a říkala jsem si, že to vydržím, a ty léky dojím, protože mi zbývaly dvě tablety. Už jsem měla dojezené všechny léky, a cítila jsem se l