Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 218 - Pomsta

 Autor: Sandra Brown

Žánr: Krimi, Thriller, Romantický

Mé hodnocení: 75%

Obsah: Texaský ranger Crawford Hunt se chystá začít novou životní kapitolu. Po smrti manželky žil rozháraně a v zoufalství, holdoval přespříliš alkoholu a známostem na jednu noc, nyní se ale dostatečně vzchopil natolik, aby se vrátil zpět do práce.

A díky tomu se rozhodl požádat o svěření své malé dcerky Georgie do výhradní péče. Ta je zatím u svých prarodičů, Grace a Joea. Ti byli rodiči zemřelé Beth, a s Crawfordem nemají ty nejhezčí vztahy. Jsou tu totiž věci, které nemohou Crawfordovi odpustit, a jelikož malá Georgia žije u nich od malička, jsou na ni zvyklí a rozhodně ji nechtějí svěřit otci jen tak. A proto je na řadě soud, aby posoudil, kdo se dokáže o dívku postarat lépe a kde bude mít ten lepší domov.

Avšak ve chvíli, kdy se v soudní síni projednává jeho případ, dovnitř vtrhne maskovaný střelec a začne pálit. Vypukne panika, a střelec stihne zabít jednoho ze soudních zřízenců. 

Crawford stihne na poslední svým tělem ochránit soudkyni Holly Spencerovou. Pak se hrdinně vydá za střelcem, který stihne ve zmatku prchnout na střechu budovy. Muž, pravděpodobně Mexičan, nemluvící anglicky, Než si stihnou pořádně promluvit, ostřelovači z protější střechy odvedou svou práci a šíleného střelce zabijí.

Zdánlivě se zdá, že by mohlo být po všem. Jenže při prohlídce mrtvého dojde k jedné nesrovnalosti, která naznačuje, že zastřelený muž nebyl oním střelcem... Jde jen o pouhý dohad, nebo jde o něco mnohem temnějšího a závažnějšího?

Zdánlivě jasného případu se ujímá detektiv seržant Neal Lester, a i Crawford se musí dostavit k výslechu. S Lesterem je pojí dlouholeté nepřátelství, které vzniklo již před lety, kdy oba navštěvovali stejnou třídu na základní škole. 

A právě tento incident rozehraje drama pomsty, nenávisti, intrik, ale i lásky a vášně. Protože pomsta je pokrm, který se nejlépe podává za studena...

Podaří se Crawfordovi vypátrat, kdo se tak důmyslně a složitě snaží zničit mu život? 



Hodnocení: Od Sandry Brown jsem v minulosti četla několik románů. Krom těch detektivních píše i pěkné ženské romány, které jsou ideální jako odpočinková četba třeba na dovolenou. Pomstu jsem vyhrála v soutěži na blogu ciculka.cz, což mi udělalo moc velkou radost, většinou nemívám na výhry vůbec štěstí, a zapojila jsem se prostě jen tak, a o to větší překvapení bylo, že jsem byla vylosovaná.

Udělalo mi to opravdu velkou radost, a tímto Čičulce moc děkuji!

Ze začátku jsem měla trochu problém se do knížky začíst, nicméně po pár stránkách jsem byla vtáhnuta do děje a zajímalo mě, jak to celé dopadne. Detektivní zápletku pěkně okořenila romantika, která vznikala postupně mezi dvěma hlavními aktéry. 

Záporáci byli správně "zlí", a líbilo se mi postupné odkrývání minulosti hlavního hrdiny, který s sebou nesl opravdu dost těžké životní břímě. Motiv pomsty mi přišel originální, protože jak jsem psala výše - správná pomsta zraje delší dobu, protože teprve pak si ji daný člověk může pořádně vychutnat.

Co mi trochu vadilo, tak dost podobná křestní jména postav, která se mi často pletla a musela jsem chvíli přemýšlet, kdo je kdo. Ale to je jen takový malý detail. Zápletka byla napínavá, děj se odvíjel svižně a četba mě až na krkolomný začátek opravdu bavila.

Musím také zmínit to, že se mi líbila obálka, zvláštní, ale hezká.

Konec se mi také líbil, a opravdu mě překvapil jeden dost šokující zvrat, který bych opravdu nečekala. Takže paráda, knížku hodnotím celkem vysoko a musím říci, že výhra stála opravdu za to. Rozhodně si v brzké době od Sandry Brown zase něco přečtu, co jsem koukala, tak u nás v knihovně je k vypůjčení spousta jejích knih.

Pokud máte rádi napínavé detektivky s pořádnou dávkou romantiky a napětí, knížku doporučuji. Ale myslím, že se bude líbit spíše ženám, muž asi sáhne trochu po něčem jiném.

A co Vy? Máte rádi krimi romány s dávkou romantiky, nebo máte rádi čistokrevné napětí? A četli jste nějakou knížku od autorky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Autorku také znám, některé její knížky jsem četla. Na Pomstu se poptám v knihovně, díky za tip 🌼

    OdpovědětVymazat
  2. No, vypadá to jako pořádný Walker Texas. Tak snad napínavé!

    OdpovědětVymazat
  3. Sandru Brown jsem jednu dobu hodně četla.Ale Pomstu ne.Tak mám další tip na dobrou četbu.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Eliss,
    jsem moc ráda, že se ti kniha nakonec líbila. S těmi jmény jsem měla stejný problém a to bych řekla, že jsem zkušená čtenářka. Mám ráda i její čistokrevné romance, taky se moc dobře čtou:-) Brzy bude další soutěž na blogu, ale tentokrát kosmetická, takže třeba budeš mít zase štěstí.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Knížka vypadá na pěkné počtení, dám si do čtecího seznamu, díky !
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  6. Fredy Kruger

    " Dřívávějc žil jsem rozháraně !
    hádal jsem se, též odmlouval mámě

    ... nu a tím pádem, jsem po své tlamě
    každou chvíli já dostal !!

    Však zachránila mne rouška !
    Není to žádná...-
    věc
    hrozná !!
    Nyní mě nikdo nepozná !! "

    Jann Pyndjour jde ( aniž mu někdo ,,jí střelil,, ! )

    ... když tohle zjistil, - se rozveselil !

    OdpovědětVymazat
  7. Romantika jde mimo mě, jsem spíš pro to čistokrevné napětí. Krev, vraždy, psycho, takové to odpočinutí od starostí všedního dne. A když to není knížka, ale film a já u toho můžu ještě háčkovat svoje plédy :D, co víc si přát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předpokládám, že při tom sedíš v pohodlném ušáku.😵

      Vymazat
    2. Pravda, v tmavém studeném sklepení by to mělo jinou atmosféru, ale jsem pohodlná a tak dávám přednost gauči 😀.

      Vymazat
  8. Autorku znám, ale osobně dávám přednost čistým thrillerům a detektivkám. 🙂

    OdpovědětVymazat
  9. Já autorku vůbec neznám, možná roto, že nemámv oblibě romance. Ale tenhle příběh s detektivní zápletkou by se mi možná líbil

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula