Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 219 - Ostré předměty

 Autor: Gillian Flynnová

Žánr: Krimi, Psychothriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Reportérka Camille Preakerová pracuje v Chicagu pro deník Daily Post. Zrovna ve své kancelářské kóji dokončuje poslední článek o nezodpovědné fetující matce, když ji vyruší šéfredaktor Curry, a pozve si ji k sobě do kanceláře.

Camille čeká všechno možné, ale rozhodně ne to, co na ni šéf vybalí. Chce po ní, aby se vydala do svého rodného městečka Wind Gap, kde vloni v srpnu někdo brutálně uškrtil malou holčičku. Nejděsivější na celém případu bylo, že malé Ann někdo po smrti vytrhal skoro všechny zuby. A reportáž přímo z místa činu může být pro Daily Post sólokaprem. 

A Curry si Camille vybral ještě z jednoho důležitého důvodu. Ve Wind Gap totiž žila jako malé dítě. A na tu dobu nemá úplně nejhezčí vzpomínky. Návrat domů je tedy pro ni dost... Komplikovaný. Camillina matka Adora žije ve velkém, krásném domě se svým manželem Alanem. Adoře patří velký průmyslový podnik ve městě zabývající se chovem prasat. Žije tedy v městské čtvrti, do které spadá vyšší vrstva. 

Camille se nikdy necítila doma dobře, už i proto, že Alan je její nevlastní otec, toho vlastního nikdy nepoznala. Z Wind Gap utekla, jak jen to bylo možné. Nyní je ale zpátky a musí se znovu setkat se svou přehnaně starostlivou matkou, nevlastní sestrou Ammou, která je na svůj věk přehnaně vyspělá a chová se mírně řečeno nezodpovědně.

Jenže složitá rodinná pouta nejsou tím jediným, co bude muset mladá dívka řešit. Chvíli po svém příjezdu se dozví, že zmizela další malá dívka, desetiletá Natalie Keenová. Naposledy byla viděna v městském parku. Camille se s ostatními dobrovolníky pouští do pátrání. A přitom se snaží nenápadně vyzvědět od místních obyvatel nějaké zajímavosti. 

Jenže šerif Vickery není z Camillina návratu vůbec nadšený. Vždyť jaké může být pro turisty horší lákadlo než článek v novinách o řádění nějakého neznámého šílence, který unese a posléze zavraždí dívky?

Bohužel je i Natalie po pár dnech nalezena mrtvá, v odpadní strouze, jen pár metrů od policejní stanice. A nešťastnou shodou okolností je u místa činu i Camille, a stačí si všimnout, že dívce opět chybí zuby. Má jít o nějaký zvrácený vrahův podpis, nějaký druh rituálu?

Krom napsání článku čekají Camille i jiné zážitky, a mnohem horší. Nejtěžší je totiž vyrovnat se s minulostí a tím, co jsme si svým chováním přivodili sami...

Kdo je tedy šíleným vrahem? Mohl to být jen někdo, kdo městečkem náhodně projížděl, či někdo z místních? Policie je bezradná, ale Camille se nehodlá vzdát. Ona totiž někde hluboko v podvědomí tuší, kdo by mohl být pachatel.



Hodnocení: Ostré předměty jsem si půjčila v knihovně, kde byla knížka vystavena mezi novými tituly. Zaujala mě obálka, graficky je moc hezky zpracovaná, a pak mi bylo povědomé i jméno autorky, jen jsem v první chvíli nevěděla, kam ji mám zařadit.

Až doma jsem zjistila, že je to autorka bestselleru Zmizelá. Zmizelou jsem četla před lety, líbila se mi tak napůl, takže jsem byla zvědavá, jak dopadne její další román. Ostré předměty byly vydány již v roce 2006, českého překladu se ale kniha dočkala až v roce 2015.

Jen co jsem knihu otevřela, příjemně mě překvapilo, že je napsána poměrně velkými písmeny. Někdy jsou totiž písmenka tak malá, že mě z toho bolí oči, dávám přednost trošku většímu písmu, ono se to opravdu lépe čte.

Děj se rozběhl hned od začátku, nebyl tam žádný zdlouhavý úvod, ale zase to nebylo tak, že by čtenář nechápal, o co jde. Rychlé vtáhnutí do děje. 

Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka celého příběhu Camille je na začátku prezentována jako typická hodná holka, která má nějaká trápení, postupně ale zjišťujeme, že tomu tak úplně není, i ona má své schované kostlivce ve skříni.

Dále mě z těch dalších hrdinů hodně bavila Amma, která se prezentovala jako rozmazlené děcko, ale ve skutečnosti to s ní bylo tak trochu jinak. Nechci spoilerovat, takže více neprozradím.

Co mě ale dost na knížce zklamalo bylo to, že celá zápletka a pachatel všech těch hrůzností byl lehce uhodnutelný, celé to bylo průhledné. Bohužel nám to celé vyzradí dost indicií, které musí praštit do očí úplně každého, což je opravdu škoda, protože autorka si s tímto mohla vyhrát více a učinit viníka více "neviditelným."

Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, nejedná se o tak špatnou knihu. Ale zkušenějšího čtenáře možná zklame to, že uhodne, jak to celé je opravdu za chvíli. Já patřím k čtenářům, kterému do celé "docvakne" až úplně na konci, ale tady jsem to uhodla i já, což asi ledacos vypovídá.

Ale i tak se mi knížka líbila, přečetla jsem ji za dva večery, dvě stě šedesát stránek se dá přelouskat v tomto případě opravdu rychle, i díky velkým písmenům. 

Podle knížky byl natočen i stejnojmenný seriál z roku 2018, na československé filmové databázi má osmdesát procent, což je pěkné hodnocení. Knížka má na databázi knih sedmasedmdesát procent, ale osobně si myslím, že je nadhodnocená, šedesát procent by bylo optimálních.

Zmizelá se mi líbila o něco více, a i to pro mě nebylo zase takové veledílo, jak byla kniha často prezentována. Knížku doporučuji spíše začátečníkům v četbě detektivek nebo nenáročnějším čtenářům. Ale já osobně jsem z ní lehce zklamaná.

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo jste viděli seriál? A viděli jste film Zmizelá, nebo jste četli knižní předlohu? Líbila se Vám? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Eli, už si píšu do seznamu, tvoje recenze mne zaujala, díky za tip 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, četla jsem i viděla. Obojí nebylo špatné.
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Nečetla a neviděla. Ale docela mne recenze zaujala, podívám se po knížce v knihovně

    OdpovědětVymazat
  4. Knížku jsem nečetla a ani neviděla film,ale už jsem si název napsala.Nejdříve se podívám po filmu.Nemuselo by to být špatné.-
    Měj hezký nový týden

    OdpovědětVymazat
  5. Nějak toto téma (jakkoliv zpracované) poslední dobou nemusím.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za pěknou recenzi. Knížka mě zaujala, ale ještě jsem od autorky nic nečetla. Seriál jsem taky neviděla. Viděla jsem Zmizelou - film se mi moc líbil, ale knihu nemůžu posoudit.
    Četla, nebo viděla jsi Temné kouty? Film byl nedávno v televizi, a i když se mi více líbila Zmizelá, i tenhle byl dobrý. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. It promises to be very interesting. Definitely my kind :)

    OdpovědětVymazat
  8. knihu znám, ale nečetla jsem ji a ani seriál neviděla :) ani Zmizelou jsem nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  9. Četla jsem, i viděla seriál :) Více se mi asi líbil seriál, knížka byla pro mě lehký průměr.

    OdpovědětVymazat
  10. Krimi je můj oblíbený žánr. Jakmile se tam v něm ale vyskytuje násilí na dětech, knihu číst nemohu, stejně, jako se nepodívám na film s podobným tématem.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,
    já znám taky Zmizelou a koupila jsem tuto knížku pro kamarádku, mám ji tu připravenou jako dárek. Jinak jsem viděla i seriál, hodně povedená záležitost. Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Po tvých recenzích si mám většinou chuť si danou knihu přečíst... a je tomu tak i tentokrát :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula