Přeskočit na hlavní obsah

Deset malých černoušků (1987)

 Knihy Agathy Christie jsou celosvětovou klasikou. Není snad nikdo, kdo by nečetl její knihy nebo neviděl jejich filmové ztvárnění. Jména jako Hercule Poirot či slečna Marplová jsou klasikou. Každou chvíli jsou seriály či filmy podle jejích knih v televizi.

Před několika lety jsem četla knížku právě od Agathy Christie, Deset malých černoušků. A tato knížka mě opravdu dostala. Naštěstí jsem nevěděla o knize vůbec nic, žádné spoilery, ani úplně konečné rozuzlení zápletky, protože ta je jedním slovem geniální.

Dobrá klasická detektivka má v sobě něco, co ty moderní často postrádají. Atmosféru, spletitý detektivní příběh a punc tajemna.

Včera jsem si pustila Deset malých černoušků. Existuje spousta filmových verzí této knihy, v roce 2015 byl natočen i minisérie o třech dílech Až tam nezbyl žádný, který můžu vřele doporučit, na československé filmové databázi má čtyřiaosmdesát procent. Já jsem včera shlédla ruskou adaptaci románu z roku 1987. Na československé databázi má dvaaosmdesát procent, což je slušný výsledek. 

Na začátku filmu se seznamujeme s osmi lidmi, kteří se právě setkávají na podivném místě, odlehlé pustině uprostřed moře, na Černochově ostrově. Ostrůvek je poměrně malý, téměř celou jeho rozlohu zabírá obrovské sídlo. V domě jsou k dispozici dva sluhové, manželé Rogersovi. Zbylých osm nových hostů tvoří různorodá směsice. Je mezi nimi soudce Wargrave, mladá vychovatelka Vera Claytonová, upjatá, stará panna Emily Brentová, generál McArthur ve výslužbě, londýnský doktor Armstrong, mladý floutek James Marston a nakonec pan Lombard.



Tito lidé se nikdy předtím neviděli. Přijeli na pozvání, které přišlo poštovní cestou. Obyčejný dopis, pěkně napsaná pozvánka, podepsaná pánem N. Z. Namy. Každý dostal pozvání pod jinou záminkou. A protože Černochův ostrov měl nedávno koupit nějaký velmi bohatý muž, o kterém nikdo nic určitějšího neví, všichni pozvání přijali už jen z čiré zvědavosti. 

Jenže podivné je, že pán domu na místě zatím není, ale prý má přijet co nejdříve. Skupinka se postupně seznamuje, prozkoumá dům, zasedne k večeři, a při podávání kávy dojde k šokujícímu překvapení. Neznámý hlas skupině oznámí, že jsou obviněni z těžkých zločinů. Následuje jméno každého ze skupiny, včetně sloužících manželů Rogersových. A jejich provinění jsou si hodně podobná - jde o jednu, či dokonce hned několik vražd, a dokonce i doktor a soudce jsou obviněni.

Komu patří onen hlas? Jde jen o hloupý vtip? Všichni se totiž začnou navzájem přesvědčovat, že jsou nevinní, ale jak je to doopravdy...?

V každé ložnici v domě najdou hosté na stěně podivnou dětskou básničku o deseti malých černoušcích. 

                                                Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,

                                                jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.

                                                Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,

                                                jeden z nich se nevzbudil, zbylo jich jen osm...

Básnička pokračuje dále, a její sdělení není příliš pozitivní. A pak, hned první večer, při popíjení dobrého vína dojde k tragické události. Marston se napije vína, padne náhle mrtev k zemi. Ukáže se, že ve sklenici byl jed. Kdo z hostů dovedl nenápadně a rychle otrávit sklenici? Nebo to byl tajemný mstitel zvenčí..?

Navíc zmizí jedna z figurek černoušků, které jsou naaranžovány na jídelním stole...

Jisté je, že začala hra o čas. Na odlehlém ostrově řádí neznámý šílenec, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Paranoia, temná atmosféra strachu se začínají rozjíždět na plné obrátky. Kdo za tím vším stojí, a proč? Obyčejná dětská říkanka se změní v nejhorší noční můru...

 





I když jsem věděla, jak celý film nakonec dopadne, s chutí jsem ho celý shlédla. A i když jsem viděla i ty novější filmová zpracování a seriál, tato ruská verze je pro mě osobně zatím nejlepší. Nejvěrněji se totiž drží knižní předlohy. 

Charaktery postav jsou perfektně vykreslené - nejvíce se toho dozvíme o mladé vychovatelce Veře, protože spáchala ten nejhorší zločin, který se nedá pochopit a už vůbec ne odpustit. Ze začátku s nimi můžeme sympatizovat, ale jak se vše začne rozjíždět, docela jsem i souhlasila s tím neznámým vraždícím šílencem.

Herecké výkony jsou ucházející, hudební složka byla až hororová a perfektně dokreslovala temnou atmosféru opuštěného ostrova, kde nevidíme sluneční paprsky a neklidné rozbouřené moře hlomozí o kamenitý terén, a sídlo je stylizováno do hororové podoby, chladné, temné sídlo na vrcholu skalního převisu.

Detektivní zápletka je v tomto případě úžasná. Na první shlédnutí nebo počtení to myslím dostane každého. Nechci nic bližšího prozrazovat, protože to si zkrátka musíte užít a vychutnat. Pokud jste neviděli film nebo nečetli knížku a milujete detektivky, rozhodně to napravte! Jen si nenechte od nikoho vyzradit zápletku, byli byste zklamaní.

Film se mi moc líbil, a hodnotím jej čtyřmi hvězdičkami z pěti.

A co Vy? Máte rádi detektivky od Agathy Christie? Koukáte někdy na slečnu Marplovou nebo Hercula Poirota? A četli jste knížku Deset malých černoušků? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Knížku jsem četla a viděla jsem i docela strašidelně natočený film. Přeji Ti příjemné jarní dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Její detektivky mám rád a mám i několik jejích knih. Černoušky jsem ale nečetl, jen viděl ve filmu. Napětí, jak živí ubývají, je opravdu k prasknutí. Líbí se mně také, když se nakonec všechno krásně vysvětlí a divák či čtenář si nemusí nic domýšlet. Autorka odhalení vraha a jaké úvahy na něj přivedly, vždy rozplete v působivém finále.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejhezčí dílko potrhlé Agáthy!

    OdpovědětVymazat
  4. Túto knižku A. Christie teda nepoznám ale pesničku áno! Ale všeobecne, všetko od A. Christie mám moc rada - čo je sfilmované, to som videla viac krát. Hlavne teda Poirota si nikdy nenechám ujsť, je to skvelá klasika. 🌞

    OdpovědětVymazat
  5. Od Agathy Christie jsem přečetla snad všechno,jednu dobu byla moje neoblíbenější spisovatelka a hodně knih mám i doma.Knížku jsem četla a viděla i film.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  6. O díle jsme se učili ve škole. Naštěstí už si nepamatuji zápletku :D. Moc ráda si knihu přečtu a film zhlédnu. Už jsem se koukala, jestli je knížka dostupná u nás v knihovně. Je půjčená, ale budu si ji hlídat a pak přečtu, díky moc za tip :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  7. Mám tu výhodu, že když čtu knihu, za pár let zapomenu, o čem byla. Díky ti za připomenutí, jdu ji vylovit ze své knihovny! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem velká milovnice ACh, takže Deset černoušků samozřejmě znám, i jsem viděla nějaké filmové zpracování. A na HP v televizním provedení se můžu koukat pořád.

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, zdravím. Agathu Christie mám moc ráda a v minulosti jsem od ní přečetla asi všechno. Deset malých černoušků jsem taky četla, ale neviděla nikdy. Děkuju za tip. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Před lety jsem dost četla detektivky, teď už ne. Od Agathy Ch. jsem toho tehdy přečetla dost, i ty černoušky. Je vidět, že to stále láká. ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Hercula Poirota a slečnu Marplovou sleduji pravidelně a ráda. Bohužel jsem Deset malých černoušků nečetla, pořád marně čekám, až se znovu snad dotiskne zatím nejnovější knižní vydání, ale viděla jsem Až tam nezbyl žádný - bylo to skvělé! Knížky mám povídkové sbírky s Poirotem i se slečnou Marplovou.

    OdpovědětVymazat
  12. Eliss, občas koukám, je to prostě klasika, která nezklame!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....