Přeskočit na hlavní obsah

Deset malých černoušků (1987)

 Knihy Agathy Christie jsou celosvětovou klasikou. Není snad nikdo, kdo by nečetl její knihy nebo neviděl jejich filmové ztvárnění. Jména jako Hercule Poirot či slečna Marplová jsou klasikou. Každou chvíli jsou seriály či filmy podle jejích knih v televizi.

Před několika lety jsem četla knížku právě od Agathy Christie, Deset malých černoušků. A tato knížka mě opravdu dostala. Naštěstí jsem nevěděla o knize vůbec nic, žádné spoilery, ani úplně konečné rozuzlení zápletky, protože ta je jedním slovem geniální.

Dobrá klasická detektivka má v sobě něco, co ty moderní často postrádají. Atmosféru, spletitý detektivní příběh a punc tajemna.

Včera jsem si pustila Deset malých černoušků. Existuje spousta filmových verzí této knihy, v roce 2015 byl natočen i minisérie o třech dílech Až tam nezbyl žádný, který můžu vřele doporučit, na československé filmové databázi má čtyřiaosmdesát procent. Já jsem včera shlédla ruskou adaptaci románu z roku 1987. Na československé databázi má dvaaosmdesát procent, což je slušný výsledek. 

Na začátku filmu se seznamujeme s osmi lidmi, kteří se právě setkávají na podivném místě, odlehlé pustině uprostřed moře, na Černochově ostrově. Ostrůvek je poměrně malý, téměř celou jeho rozlohu zabírá obrovské sídlo. V domě jsou k dispozici dva sluhové, manželé Rogersovi. Zbylých osm nových hostů tvoří různorodá směsice. Je mezi nimi soudce Wargrave, mladá vychovatelka Vera Claytonová, upjatá, stará panna Emily Brentová, generál McArthur ve výslužbě, londýnský doktor Armstrong, mladý floutek James Marston a nakonec pan Lombard.



Tito lidé se nikdy předtím neviděli. Přijeli na pozvání, které přišlo poštovní cestou. Obyčejný dopis, pěkně napsaná pozvánka, podepsaná pánem N. Z. Namy. Každý dostal pozvání pod jinou záminkou. A protože Černochův ostrov měl nedávno koupit nějaký velmi bohatý muž, o kterém nikdo nic určitějšího neví, všichni pozvání přijali už jen z čiré zvědavosti. 

Jenže podivné je, že pán domu na místě zatím není, ale prý má přijet co nejdříve. Skupinka se postupně seznamuje, prozkoumá dům, zasedne k večeři, a při podávání kávy dojde k šokujícímu překvapení. Neznámý hlas skupině oznámí, že jsou obviněni z těžkých zločinů. Následuje jméno každého ze skupiny, včetně sloužících manželů Rogersových. A jejich provinění jsou si hodně podobná - jde o jednu, či dokonce hned několik vražd, a dokonce i doktor a soudce jsou obviněni.

Komu patří onen hlas? Jde jen o hloupý vtip? Všichni se totiž začnou navzájem přesvědčovat, že jsou nevinní, ale jak je to doopravdy...?

V každé ložnici v domě najdou hosté na stěně podivnou dětskou básničku o deseti malých černoušcích. 

                                                Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,

                                                jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.

                                                Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,

                                                jeden z nich se nevzbudil, zbylo jich jen osm...

Básnička pokračuje dále, a její sdělení není příliš pozitivní. A pak, hned první večer, při popíjení dobrého vína dojde k tragické události. Marston se napije vína, padne náhle mrtev k zemi. Ukáže se, že ve sklenici byl jed. Kdo z hostů dovedl nenápadně a rychle otrávit sklenici? Nebo to byl tajemný mstitel zvenčí..?

Navíc zmizí jedna z figurek černoušků, které jsou naaranžovány na jídelním stole...

Jisté je, že začala hra o čas. Na odlehlém ostrově řádí neznámý šílenec, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Paranoia, temná atmosféra strachu se začínají rozjíždět na plné obrátky. Kdo za tím vším stojí, a proč? Obyčejná dětská říkanka se změní v nejhorší noční můru...

 





I když jsem věděla, jak celý film nakonec dopadne, s chutí jsem ho celý shlédla. A i když jsem viděla i ty novější filmová zpracování a seriál, tato ruská verze je pro mě osobně zatím nejlepší. Nejvěrněji se totiž drží knižní předlohy. 

Charaktery postav jsou perfektně vykreslené - nejvíce se toho dozvíme o mladé vychovatelce Veře, protože spáchala ten nejhorší zločin, který se nedá pochopit a už vůbec ne odpustit. Ze začátku s nimi můžeme sympatizovat, ale jak se vše začne rozjíždět, docela jsem i souhlasila s tím neznámým vraždícím šílencem.

Herecké výkony jsou ucházející, hudební složka byla až hororová a perfektně dokreslovala temnou atmosféru opuštěného ostrova, kde nevidíme sluneční paprsky a neklidné rozbouřené moře hlomozí o kamenitý terén, a sídlo je stylizováno do hororové podoby, chladné, temné sídlo na vrcholu skalního převisu.

Detektivní zápletka je v tomto případě úžasná. Na první shlédnutí nebo počtení to myslím dostane každého. Nechci nic bližšího prozrazovat, protože to si zkrátka musíte užít a vychutnat. Pokud jste neviděli film nebo nečetli knížku a milujete detektivky, rozhodně to napravte! Jen si nenechte od nikoho vyzradit zápletku, byli byste zklamaní.

Film se mi moc líbil, a hodnotím jej čtyřmi hvězdičkami z pěti.

A co Vy? Máte rádi detektivky od Agathy Christie? Koukáte někdy na slečnu Marplovou nebo Hercula Poirota? A četli jste knížku Deset malých černoušků? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Knížku jsem četla a viděla jsem i docela strašidelně natočený film. Přeji Ti příjemné jarní dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Její detektivky mám rád a mám i několik jejích knih. Černoušky jsem ale nečetl, jen viděl ve filmu. Napětí, jak živí ubývají, je opravdu k prasknutí. Líbí se mně také, když se nakonec všechno krásně vysvětlí a divák či čtenář si nemusí nic domýšlet. Autorka odhalení vraha a jaké úvahy na něj přivedly, vždy rozplete v působivém finále.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejhezčí dílko potrhlé Agáthy!

    OdpovědětVymazat
  4. Túto knižku A. Christie teda nepoznám ale pesničku áno! Ale všeobecne, všetko od A. Christie mám moc rada - čo je sfilmované, to som videla viac krát. Hlavne teda Poirota si nikdy nenechám ujsť, je to skvelá klasika. 🌞

    OdpovědětVymazat
  5. Od Agathy Christie jsem přečetla snad všechno,jednu dobu byla moje neoblíbenější spisovatelka a hodně knih mám i doma.Knížku jsem četla a viděla i film.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  6. O díle jsme se učili ve škole. Naštěstí už si nepamatuji zápletku :D. Moc ráda si knihu přečtu a film zhlédnu. Už jsem se koukala, jestli je knížka dostupná u nás v knihovně. Je půjčená, ale budu si ji hlídat a pak přečtu, díky moc za tip :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  7. Mám tu výhodu, že když čtu knihu, za pár let zapomenu, o čem byla. Díky ti za připomenutí, jdu ji vylovit ze své knihovny! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem velká milovnice ACh, takže Deset černoušků samozřejmě znám, i jsem viděla nějaké filmové zpracování. A na HP v televizním provedení se můžu koukat pořád.

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, zdravím. Agathu Christie mám moc ráda a v minulosti jsem od ní přečetla asi všechno. Deset malých černoušků jsem taky četla, ale neviděla nikdy. Děkuju za tip. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Před lety jsem dost četla detektivky, teď už ne. Od Agathy Ch. jsem toho tehdy přečetla dost, i ty černoušky. Je vidět, že to stále láká. ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Hercula Poirota a slečnu Marplovou sleduji pravidelně a ráda. Bohužel jsem Deset malých černoušků nečetla, pořád marně čekám, až se znovu snad dotiskne zatím nejnovější knižní vydání, ale viděla jsem Až tam nezbyl žádný - bylo to skvělé! Knížky mám povídkové sbírky s Poirotem i se slečnou Marplovou.

    OdpovědětVymazat
  12. Eliss, občas koukám, je to prostě klasika, která nezklame!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé a kamarádi, vím, že to není tak dlouho, co jsem měla na začátku března pozastavený blog z důvodu nemoci. Tehdy to byl Covid-19, nyní jsem bohužel nemocná znovu, ale fyzicky je to pro mě horší než nákaza koronavirem. Mám nejspíše silný zánět močového měchýře. Mám velké bolesti, které mi přecházejí až do zvracení, zvýšenou teplotu a zároveň záchvty zimnice. Nepamatuji si, kdy mi bylo tak zle, a to jsem měla záněty močového měchýře již několikrát. BOlesti mi začaly včera odpoledne, z ničeho nic, a v noci jsem se neustále budila, chvílemi mi bylo horko a zima, a pak jsem už jenom utíkala zvracet.  Zatím jsem doma, psala jsem email praktické doktorce a objednala se na vyšetření, kdy se ozve a kdy půjdu vůbec na vyšetření, to nevím, ale každopádně potřebuji neschopenku do práce. Děkuji za pochopení, pokusím se alespoň v nejbližších dnech oběhnout Vaše blogy, pokud mi bude lépe a zaberou mi antibiotika. Přeji Vám všem krásný den, hlavně hodně zdraví, Vaše Eliss ♥