Přeskočit na hlavní obsah

Deset malých černoušků (1987)

 Knihy Agathy Christie jsou celosvětovou klasikou. Není snad nikdo, kdo by nečetl její knihy nebo neviděl jejich filmové ztvárnění. Jména jako Hercule Poirot či slečna Marplová jsou klasikou. Každou chvíli jsou seriály či filmy podle jejích knih v televizi.

Před několika lety jsem četla knížku právě od Agathy Christie, Deset malých černoušků. A tato knížka mě opravdu dostala. Naštěstí jsem nevěděla o knize vůbec nic, žádné spoilery, ani úplně konečné rozuzlení zápletky, protože ta je jedním slovem geniální.

Dobrá klasická detektivka má v sobě něco, co ty moderní často postrádají. Atmosféru, spletitý detektivní příběh a punc tajemna.

Včera jsem si pustila Deset malých černoušků. Existuje spousta filmových verzí této knihy, v roce 2015 byl natočen i minisérie o třech dílech Až tam nezbyl žádný, který můžu vřele doporučit, na československé filmové databázi má čtyřiaosmdesát procent. Já jsem včera shlédla ruskou adaptaci románu z roku 1987. Na československé databázi má dvaaosmdesát procent, což je slušný výsledek. 

Na začátku filmu se seznamujeme s osmi lidmi, kteří se právě setkávají na podivném místě, odlehlé pustině uprostřed moře, na Černochově ostrově. Ostrůvek je poměrně malý, téměř celou jeho rozlohu zabírá obrovské sídlo. V domě jsou k dispozici dva sluhové, manželé Rogersovi. Zbylých osm nových hostů tvoří různorodá směsice. Je mezi nimi soudce Wargrave, mladá vychovatelka Vera Claytonová, upjatá, stará panna Emily Brentová, generál McArthur ve výslužbě, londýnský doktor Armstrong, mladý floutek James Marston a nakonec pan Lombard.



Tito lidé se nikdy předtím neviděli. Přijeli na pozvání, které přišlo poštovní cestou. Obyčejný dopis, pěkně napsaná pozvánka, podepsaná pánem N. Z. Namy. Každý dostal pozvání pod jinou záminkou. A protože Černochův ostrov měl nedávno koupit nějaký velmi bohatý muž, o kterém nikdo nic určitějšího neví, všichni pozvání přijali už jen z čiré zvědavosti. 

Jenže podivné je, že pán domu na místě zatím není, ale prý má přijet co nejdříve. Skupinka se postupně seznamuje, prozkoumá dům, zasedne k večeři, a při podávání kávy dojde k šokujícímu překvapení. Neznámý hlas skupině oznámí, že jsou obviněni z těžkých zločinů. Následuje jméno každého ze skupiny, včetně sloužících manželů Rogersových. A jejich provinění jsou si hodně podobná - jde o jednu, či dokonce hned několik vražd, a dokonce i doktor a soudce jsou obviněni.

Komu patří onen hlas? Jde jen o hloupý vtip? Všichni se totiž začnou navzájem přesvědčovat, že jsou nevinní, ale jak je to doopravdy...?

V každé ložnici v domě najdou hosté na stěně podivnou dětskou básničku o deseti malých černoušcích. 

                                                Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,

                                                jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.

                                                Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,

                                                jeden z nich se nevzbudil, zbylo jich jen osm...

Básnička pokračuje dále, a její sdělení není příliš pozitivní. A pak, hned první večer, při popíjení dobrého vína dojde k tragické události. Marston se napije vína, padne náhle mrtev k zemi. Ukáže se, že ve sklenici byl jed. Kdo z hostů dovedl nenápadně a rychle otrávit sklenici? Nebo to byl tajemný mstitel zvenčí..?

Navíc zmizí jedna z figurek černoušků, které jsou naaranžovány na jídelním stole...

Jisté je, že začala hra o čas. Na odlehlém ostrově řádí neznámý šílenec, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Paranoia, temná atmosféra strachu se začínají rozjíždět na plné obrátky. Kdo za tím vším stojí, a proč? Obyčejná dětská říkanka se změní v nejhorší noční můru...

 





I když jsem věděla, jak celý film nakonec dopadne, s chutí jsem ho celý shlédla. A i když jsem viděla i ty novější filmová zpracování a seriál, tato ruská verze je pro mě osobně zatím nejlepší. Nejvěrněji se totiž drží knižní předlohy. 

Charaktery postav jsou perfektně vykreslené - nejvíce se toho dozvíme o mladé vychovatelce Veře, protože spáchala ten nejhorší zločin, který se nedá pochopit a už vůbec ne odpustit. Ze začátku s nimi můžeme sympatizovat, ale jak se vše začne rozjíždět, docela jsem i souhlasila s tím neznámým vraždícím šílencem.

Herecké výkony jsou ucházející, hudební složka byla až hororová a perfektně dokreslovala temnou atmosféru opuštěného ostrova, kde nevidíme sluneční paprsky a neklidné rozbouřené moře hlomozí o kamenitý terén, a sídlo je stylizováno do hororové podoby, chladné, temné sídlo na vrcholu skalního převisu.

Detektivní zápletka je v tomto případě úžasná. Na první shlédnutí nebo počtení to myslím dostane každého. Nechci nic bližšího prozrazovat, protože to si zkrátka musíte užít a vychutnat. Pokud jste neviděli film nebo nečetli knížku a milujete detektivky, rozhodně to napravte! Jen si nenechte od nikoho vyzradit zápletku, byli byste zklamaní.

Film se mi moc líbil, a hodnotím jej čtyřmi hvězdičkami z pěti.

A co Vy? Máte rádi detektivky od Agathy Christie? Koukáte někdy na slečnu Marplovou nebo Hercula Poirota? A četli jste knížku Deset malých černoušků? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Knížku jsem četla a viděla jsem i docela strašidelně natočený film. Přeji Ti příjemné jarní dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Její detektivky mám rád a mám i několik jejích knih. Černoušky jsem ale nečetl, jen viděl ve filmu. Napětí, jak živí ubývají, je opravdu k prasknutí. Líbí se mně také, když se nakonec všechno krásně vysvětlí a divák či čtenář si nemusí nic domýšlet. Autorka odhalení vraha a jaké úvahy na něj přivedly, vždy rozplete v působivém finále.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejhezčí dílko potrhlé Agáthy!

    OdpovědětVymazat
  4. Túto knižku A. Christie teda nepoznám ale pesničku áno! Ale všeobecne, všetko od A. Christie mám moc rada - čo je sfilmované, to som videla viac krát. Hlavne teda Poirota si nikdy nenechám ujsť, je to skvelá klasika. 🌞

    OdpovědětVymazat
  5. Od Agathy Christie jsem přečetla snad všechno,jednu dobu byla moje neoblíbenější spisovatelka a hodně knih mám i doma.Knížku jsem četla a viděla i film.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  6. O díle jsme se učili ve škole. Naštěstí už si nepamatuji zápletku :D. Moc ráda si knihu přečtu a film zhlédnu. Už jsem se koukala, jestli je knížka dostupná u nás v knihovně. Je půjčená, ale budu si ji hlídat a pak přečtu, díky moc za tip :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  7. Mám tu výhodu, že když čtu knihu, za pár let zapomenu, o čem byla. Díky ti za připomenutí, jdu ji vylovit ze své knihovny! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem velká milovnice ACh, takže Deset černoušků samozřejmě znám, i jsem viděla nějaké filmové zpracování. A na HP v televizním provedení se můžu koukat pořád.

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, zdravím. Agathu Christie mám moc ráda a v minulosti jsem od ní přečetla asi všechno. Deset malých černoušků jsem taky četla, ale neviděla nikdy. Děkuju za tip. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Před lety jsem dost četla detektivky, teď už ne. Od Agathy Ch. jsem toho tehdy přečetla dost, i ty černoušky. Je vidět, že to stále láká. ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Hercula Poirota a slečnu Marplovou sleduji pravidelně a ráda. Bohužel jsem Deset malých černoušků nečetla, pořád marně čekám, až se znovu snad dotiskne zatím nejnovější knižní vydání, ale viděla jsem Až tam nezbyl žádný - bylo to skvělé! Knížky mám povídkové sbírky s Poirotem i se slečnou Marplovou.

    OdpovědětVymazat
  12. Eliss, občas koukám, je to prostě klasika, která nezklame!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js