Přeskočit na hlavní obsah

Z bláta do louže...

 Ve dvou minulých článcích jsem se rozepsala o svých zdravotních problémech. Týkaly se infekce močového měchýře. Po menších peripetiích jsem se dovolala ke své obvodní doktorce, zašla se vzorkem moči do laboratoře, a nález byl jasný.

Zvýšené množství bakterií, hlenů a erytrocytů ukazovalo na zánět. Doktorka mi napsala antibiotika Amoksiklav. Dvakrát denně po dvanácti hodinách jednu tabletku, a k tomu jsem si na doktorčino doporučení koupila probiotika na obnovu střevní flóry. Upozorňovala mě totiž, že tato antibiotika jsou zabijákem všech, a to i těch dobrých bakterií.

Antibiotika jsem měla na týden. Brala jsem je pravidelně, dbala jsem na pitný režim, pojídala jsem čerstvé borůvky a sušené brusinky a hodně jsem odpočívala. Šestý den mě už z léků začalo bolet břicho. Konkrétně tedy žaludek, a to dost nepříjemně. Vzala jsem si kapky Algifen na bolest, a říkala jsem si, že to vydržím, a ty léky dojím, protože mi zbývaly dvě tablety.

Už jsem měla dojezené všechny léky, a cítila jsem se lépe. Žádné bolesti, žádné nepříjemné návštěvy toalety. Byla jsem si jistá, že antibiotika zabrala, a měla jsem z toho velkou radost. To bylo dvacátého osmého dubna. 



Dvacátého devátého jsem byla opět v laboratoři se vzorkem, a měla jsem si zavolat na druhý den pro výsledky. Jenže to nakonec dopadlo úplně jinak.

Včera, třicátého, jsem se totiž vzbudila hodně nepříjemně. Na těle se mi objevila strašná vyrážka, svědivé červené pupínky. Měla jsem ji hlavně v obličeji, na rtech - ty jsem měla opuchlé tak, jako by mě někdo zmlátil. Pak se vyrážka objevila ještě na dlaních a krku, ale tam byly pupínky o dost větší. Obličej mě pálil, jako bych měla horečku.

 Při pohledu do zrcadla jsem se dost vyděsila, sedla na nejbližší autobus a vyrazila k obvoďačce. Přišla jsem tam bez objednání, ale tak nějak jsem měla pocit, že je to celkem akutní, a tudíž pochopitelné.

Když jsem klepala na sestru, naštvaně se mnou málem vyrazila dveře. Jako co tam chodím bez objednání? Prý se mám posadit, možná "mě někam vmáčkne." Samozřejmě jsem se jí snažila vysvětlit, že mám pravděpodobně alergickou reakci na antibiotika, a že mám strach, aby se problémy nezhoršovaly. Kdyby to nebylo tak bezy ráno, vyrazila bych na pohotovost.

Přede mnou byli v čekárně asi tři pacienti. To není taková hrůza, říkala jsem si. Sedla jsem si tedy do čekárny a připravovala se na dlouhé čekání.

Jaké bylo mé překvapení, když asi za pět minut vyšla z ordinace sestra a tentokrát mi říkala, už notně příjemnějším tónem, že mám jít dál. Doktorka nejspíš uznala, že si nedělám legraci, a nepřišla jsem jen tak pro zábavu.

Když mě doktorka uviděla, sice zachovávala zdání klidu, ale bylo vidět, že je z pohledu na mě v šoku. I přes respirátor šly totiž vidět ošklivé zarudlé pupínky. Prohlédla mě, změřila teplotu, podívala se do krku. Divila se, že mě nebolí právě v krku, neboť jsem to tam měla dost zarudlé.

Diagnóza byla alergie na antibiotika. Doktorka mi vysvětlila, že se může projevit i po pár dnech po dobrání léků, neboť jsou stále v krevním oběhu. Poslala sestru pro nějaké antialergikum, které jsem dostala do žíly. Dostala jsem recept na léky proti alergii Dithiaden, doporučení na klidový režim a chladnější vzduch, to asi kvůli té vyrážce. A jen tak mimochodem mi oznámila, že močové cesty už mám v pořádku. Alespoň něco, že...

Doma se mi udělalo lépe. Tedy, na chvíli. Večer mě začaly nepříjemně svědit plosky nohou, a navíc se vyrážka začala notně rozšiřovat. Na ramena, záda, na rukou to začalo kupodivu trochu mizet, ale na těch chodidlech to bylo extrémní. Vypadala jsem jako hodně sražená krupice. Svědilo to tak, až to pálilo.

Šla jsem si brzy lehnout s tím, že ráno bude lépe. Bohužel ne. V noci jsem se vzbudila s tím, že se mi špatně dýchá a nemůžu pořádně polykat. Vyděšená jsem si zavolala sanitku. Sama doktorka mi říkala, kdyby cokoliv, jděte na pohotovost nebo volejte sanitku.

Operátorka se mě ptala v prvé řadě na to, jestli nemám koronavirus či jsem ho už prodělala. Ano, prodělala. Vím, že se na to ptají proto, aby mohli záchranáři případně přijet v ochranných oblecích. Sanitka přijela celkem rychle. Dovnitř jsem šla po svých. Tam mě dva saniťáci vyšetřili, dostala jsem do žíly kapačku - dost nepříjemné, protože pán se trefil až do druhé ruky, na první nemohl najít žílu, bylo to opravdu dost nepříjemné. Měla jsem sebou i zprávu od doktorky a krabičku antialergik. 

Do nemocnice to mám naštěstí od domu takových pět kilometrů, takže jsme nejeli dlouho. Tam mě na vozíčku odvezli na interní oddělení. Do kapačky jsem dostala nějaký další lék, a mladá, moc hodná doktorka mě vyšetřila. Shrnula to celé tím, že jsem se tedy dost pěkně osypala. Tu vyrážku jsem totiž měla i ve vlasech, a v uších...

Rozhodla, že mě tam nechají přes noc na oddělení interny. Přesunula jsem se tedy na pokoj, který jsem měla sama pro sebe. S sebou jsem měla stojan s kapačkou. Usnout jsem ale stejně nemohla, jednak kvůli té kanyle v žíle a pak kvůli tomu pálení noh. Co jsem vypozorovala, vyrážka se ještě zhoršila. Na obličeji jsem ji měla přes půlku tváře, ošklivý zarudlý flek. Usnula jsem tak na hodinku, ale nebylo to ono. Ale pocitově jsem se cítila líp, ta kapačka mi vlila život do žil.

Ráno mi nejprve sestra přinesla čaj, pak jsem dostala kakao a rohlík. Měla jsem strašný hlad, takže jsem byla za to jídlo fakt vděčná. Kolem osmé přišla doktorka, prohlédla mě s tím, že už vypadám lépe, a odešla sepsat propouštěcí zprávu. Dostala jsem další antialergika, která mám užívat s těmi od praktické doktorky.



Bohužel jedinou nevýhodou je, že jsem po nich hrozně ospalá a pořádně se nesoustředím. Ale pomáhají, fleky na těle už teď večer mizí, a to je hlavní, a žádné dýchací problémy nemám. Tedy, musím to zaklepat na dřevo.

Takto tedy dopadla moje alergie na léky. Praktická doktorka mi napsala už i do karty, že tyto léky, a ani podobné se stejnou léčivou látkou mi už nikdy nesmí napsat. Na některou jejich složku, nebo i na více, mám totiž ošklivou alergii. Jednu nemoc jsem si paradoxně vyléčila, ale léčbou jsem si zadělala na další problémy. Ale to nikdo nemohl vědět, rozhodně doktorce nic nevyčítám, tyto alergie se mohou objevit nečekaně.

Vyvázla jsem z toho tedy díkybohu dobře. Na pondělí jsem si vzala v práci dovolenou, den volna mi myslím, v této situaci, vůbec neuškodí. A stejně musím ještě s propouštěcí zprávou k praktičce. 

Podobnou věc už nechci nikdy zažít, protože to byl dost děsivý zážitek. Zlatá alergie na pyl, opravdu, která se mi projevuje občasným kašlem a smrkáním. Nikdy jsem neměla takové šílené příznaky.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Držím palce, aby bylo už jenom dobře.

    OdpovědětVymazat
  2. Eli, to byla teda hodně silná reakce na léky. Snad se všechno brzo uklidní a budeš zase v pohodě. Držím palce a moc zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  3. To mě mrzí, že takové mládě není v pohodě. Tak ať se to jenom lepší!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Eli, držím palce, ať už je Ti jenom lépe a lépe !
    A díky za informace.

    OdpovědětVymazat
  5. Tedy Eli, ta ATB to byl asi pořádný driák, že jsi měla tak šílenou reakci. Hlavně at uz je ti lépe. Myslím na Tebe držím Ti palce a přeji brzké uzdravení. Tak ať je brzy po problémech.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss,
    to máš teda pořádnou alergii, když to skončilo takto. Doufám, že budeš brzy v pohodě. Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Tak brzy naber sil. Snad už je všechno zlé za tebou.

    OdpovědětVymazat
  8. Alergické reakce bývají i silné jako ve tvém případě. Taky se mě ptali - máte alergii na ... a konkrétní název léku, ale jak to mohu vědět, když to nikdy neužívám. Ještě že ti pomohli a držím palce. ☺

    OdpovědětVymazat
  9. Alergie je prevít. Já mám naštěstí jen tu na břízu a další pyly a na některé ovoce a ořechy, ale ne nějak extrémní. Ale podobně dopadla moje máma taky po antibiotikách, co dostala kvůli vytrženému zubu se zánětem. Taky se zub vyléčil a s alegiií skončila ve špitále

    OdpovědětVymazat
  10. to nemohl tušit nikdo, ale hlavně, že se ví, co to je a bude se už dávat pozor :) ať je ti brzy, co nejlépe a odpočneš si od zdravotních problémů :)

    OdpovědětVymazat
  11. Eliss, ráda bych napsala - Vítej do party. Ale raději ne, snad to byla ojedinělá reakce na ATB.
    Já mám mimo jiné také lékovou alergii a nesmím užívat úplně obyčejný acylpirin. V podstatě nic, v čem je kyselina acetylsalycilová. Alergická jsem i na penicilín a brufen. Pro doktory jsem problém, občas mají starosti, co mi mohou předepsat. Příznaky mám stejné, dušnost, vyrážka. Když si něco kupuji sama, dlouze studuji příbalový leták, aby opět neskončila na pohotovosti pod kyslíkem, když jsem před lety podlehla reklamě a koupila si Aspro. Dokonce forte! Samozřejmě byla tam kyselina acetylsalycilová.
    Těžký život alergiků.
    Držím palce, ať jsi co nejdříve v pořádku. 🍀🍀

    OdpovědětVymazat
  12. To jsem nevěděla, že se alergie na léky může projevit třeba až po pár dnech :-O No děsivý zážitek a snad poslední takový!

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Ellis, to máš trápení. Máme v rodině alergika, tak vím, jaké s tím múžou být problémy. Hlavně aby jsi už byla v pořádku ! Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Mamka jednou měla po antibiotikách všude fialové fleky. Bylo to také dost děsivé, člověk nevěděl, jestli to není něco vážnějšího. Mizely hodně pomalu. Tak ať je ti lépe, Eliss.

    OdpovědětVymazat
  15. Jak se jednou člověk k doktorům dostane; nikdy neodejde s prázdnou 😞hlavně že byla příčina odhalena. Teď už bude jen lépe.

    OdpovědětVymazat
  16. To je hrozné :( pamatuji si na článek (ještě na starém blogu), kde jsi psala o alergii na antibiotika. Musela sis projít peklem :( ještě, že už jsi v pořádku. Posílám spoustu sil <3
    Leník

    OdpovědětVymazat
  17. Alergie někdy dokáží pěkně zavařit, hlavně, že už je lépe. Přeji ti brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  18. Ježkovy oči, to zní skutečně děsivě. S takovou doufám, že sis zdravotní potíže vybrala aspoň na deset let dopředu!

    OdpovědětVymazat
  19. To je nemilé... Dobře, že už je ti lépe. 🙂

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to máš Eli smůlu.Tu reakci na ATB jsem zažila také.Začalo to svěděním chodidel a potom brady a nakonec zad.Až jsem řekla manželovi,aby se mi na záda podíval a já je měla samou vyrážku,jinde ani moc ne.Bylo to o víkendu a tak jsem cestovala na pohotovost.naštěstí se alergie projevila,když už jsem ATB dobírala.Měla jsem tenkrát zánět žaludku.
    Já si zase přes víkend tak mocně ledovala prsty až mě z toho bolí v krku.Dnes jsem byla na rentgenu a mám zlomený jenom jeden prst.
    Přeji ti ať jsi už v pořádku

    OdpovědětVymazat
  21. To sis teda užila :-/ Hlavně, že to relativně dobře dopadlo. Ale muselo to být extrémně nepříjemné...

    OdpovědětVymazat
  22. Ty jo, doufám, že už to bude dobrý!

    OdpovědětVymazat
  23. Bohužel musíte být opatrní. Nejhorší je, že o alergii možná nevíte a objevujete ji až při léčbě antibiotiky. Jsem alergický na penicilin.

    OdpovědětVymazat
  24. No jo, dokud člověk s nějakým alergenem nepřijde do styku, tak o alergii neví :-/

    OdpovědětVymazat
  25. Holka zlatá, ty si tedy užíváš! Ty i lékaři teď budou muset hodně zvažovat, co ti dát.
    Drž se a odpočívej!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  26. To bylo ale jak z hororu. Na alergie se ptají i před očkováním proti covidu, ale snad je nemáš chronické a bylo to jen u těchto konkrétních antibiotik.

    OdpovědětVymazat
  27. Takové nepříjemnosti, to mi je opravdu líto. Hlavní je že nové léky zabraly. Už se mi taky asi dvakrát stalo, že se mi sestra nemohla trefit do žíly. Ze zdravotních důvodů jezdím každý měsíc na kapačky, takže já si toho užiji...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js